2020-05-19

Výhodou internetových novin je, že nejsme závislí na tiskárně a poště, ale pouze na internetu. Další výhodou je, že vydání novin není definitivní a můžeme je opravovat a doplňovat. Třeba se spleteme v datu a někdo nás na to upozorní. Ověříme si to a opravíme to. To ale vede k tomu, že nejsme tak opatrní, jako při vydávání novin v tištěné formě, která je náročnější a musíme se řídit zásadou dvakrát měř a jednou řež. Doufám, že přísloví vychází od slova řezat, nikoliv řešit a nebo dokonce hřešit. Nevýhodou je, že internet a sociální sítě jsou dostupné každému. Zatímco tištěné noviny jsou ručené určitým ekonomickým zázemím, předplatným, inzercí atd. To vše dává alespoň nějakou důvěryhodnost, u internetu toto chybí. Ba naopak na internetu se šíří různé hlouposti. Vzpomeňme jen na žert o Werichovi, který již v září roku 1938 (v době Mnichova) varoval před muslimy. Autoři této humorné koláže byli překvapeni, jak se to ujalo a jak tato blbovina oběhla celé Česko ve stotisícovém nákladu a pochvalou Wericha, jak byl moudrý. Opak byl pravdou svědčil o hlouposti lidí, kteří to šířili a šprýmaři již neměli tu moc kolování zastavit. Jednou je to Werich, jindy jsou to tu lepší to méně zdařilé falzifikáty. Není to nic nového. Vzpomeňme jen na Masarykův boj o pravdivost rukopisů.

Otázkou je, jak pokračovat ve vydávání Denního Satellitu. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že k důvěryhodnosti novin patří i to, že čtenář ví, jestli vyjde ještě příští číslo. Během dlouhého víkendu, jsem mimo jiné, tedy přemýšlel o dalším pokračování. Jako deník bychom vycházeli do konce května, pak bychom přešli na týdeník a v červnu by vyšlo opět tištěné letní vydání Satellitu 1-416, které by mělo letošní pořadové číslo 2 (celkově 598 v 30. ročníku).

Jeden čtenář z Britské Kolumbie píše: Aby se učinilo solidnosti zadost, měla by se uvést statistika obětí úmrtí na běžnou chřipku a pneumonii tedy v oněch uvedených zemích, stejně jak procentuálně vedeno. K této dnešní situaci, si dovolím dodat: kdyby byla skutečná a děsivá pandemie, pak budu na ulici potkávat její oběti zkosené, tedy nebožtíky. Zdalipak se redaktor optal svých známých a přátel, kolik znají osob nakažených covidem a kolik v důsledku toho zemřelých? A ti, zda nebyli i jinak nemocní! Kdyby to udělal a měl pak chvilku, ať mi vědět!

Opravdu je únavné dokazovat, že 79 090 nakažených a 5909 mrtvých Kanaďanů není výmysl levicových statistiků a že novináři v Toronto Star si z nudy nevymýšlejí nekrology, aby získali peníze za honoráře. Je unavující dokazovat, že na chřipku H1N1 (prasečí chřipka) zemřely v New Yorku stovky lidí, zatímco na covid 22619. Bohudíky oběti covidu nepotkáváme na ulici, ale hlavně v domovech důchodců, kam se bojí chodit personál a je nasazena armáda.

Na dotaz, jestli vím o někom, kdo zemřel na koronavir, mohu odpovědět, že třeba historik Jan Křen 7. dubna 2020 v Praze.

A jestli znám někoho, kdo onemocněl díky covidu. Opět mohu odpovědět, že ano. Přes víkend jsem dostal dopis od Evy Kupiszové, kterou znám z bývalého Československého baptistického kostela. Byla na Floridě, když 7. března 2020 dostala zprávu, že její syn Peter, který byl na misijní cestě v Indonesii onemocněl. Nejprve zprávu odmítala, ale později dostala potvrzení zprávy, že je velice nemocný, má vysoké horečky 40 - 41 °C. Rozbor krve ukázal něco vážnějšího. Buď by to mohla být septická nákaza nebo covid 19. V případě virového onemocnění antibiotika nezabírají. Později rentgen odhalil zápal plic. Konečně se udělal nosní výtěr, který odhalil nákazu virem covid. 22. března 2020 se Kupiszovi vrátili do Toronta, kde na ně čekala čtrnáctidenní karanténa. Mezitím se Peterův stav zlepšil a musel uvolnit nemocnici, ale neměl kam jít. Díky křesťanské solidaritě se ozval Kupiszovým někdo z Indonézie, kdo pobýval ve Vancouveru a nabídl Peterovi dům. Peterova víza však končila 23. března a nemohl bez testů nastoupit cestu zpět do Kanady. Po dvou negativních testech, následoval třetí test, který měl trvat 3-5 dnů. Vzápětí se dověděl, že to bude 7-14 dnů. Rovněž neměl pas, protože úředníci otáleli s prodloužením víz. Přece jen se našel někdo z kostela v Jakartě, kdo mu přinesl pas s prodloužením víza a kanadské velvyslanectví požádalo indonéské úřady, aby daly zelenou pro návrat. Problémem bylo, že v těchto dobách je těžké sehnat letadlo z Jakarty do Toronta. Konečně 2. dubna došla zpráva, že Peter přiletí v neděli 5. dubna 2020 ve 20 hodin. Jeho cesta trvala 38 hodin. E-mail, kterou jsem dostal je plná emotivního svědectví, které můžete nalézt na této webové stránce:

https://worldviewsummit.org/surviving-covid-19%E2%80%A8-what-its-like-to-have-the-coronavirus/

Zde je moje odpověď na dopis Evy Kupiszové:

Ahoj Evo, díky moc za zprávu o Peterovi! A jsme rádi, že je již v pořádku. Jeho svědectví je zajímavé obzvláště v době, kdy řada lidí popírá, že koronavirus vůbec existuje a tvrdí, že je to výmysl levicové CNN. Myslím tím obzvláště lidi, kteří demonstrují za Trumpa a dávají přednost hrncům masa před lidským životem.

Na křesťanství je právě důležitá úcta k lidskému životu, protože jsme si ho sami nedali, ale také nemáme právo ho nikomu odebírat. Jak víme z Bible Ježíš Kristus léčil a uzdravoval nemocné, ale my sami nevíme, jaké jsou Boží záměry a co nám chce tímto říci.

Vážím si všech lidí, kteří v této situaci nasazují své životy, aby pomohli druhým, což se v případě Petera stalo.

Bohužel jako lidé selháváme a stále si musíme uvědomovat své chyby, což bylo a je vidět třeba v Ontariu a Quebeku v domovech důchodců, kde v některých místech lidi umírali po desítkách a naopak v Čechách, kde zdravotní personál zůstal i několik týdnů s důchodci, aby se nenakazili (byť je to, jak se tvrdí, ateistická země). Tento statečný postoj mně připadal křesťanštější než postoje mnohých „severoamerických křesťanů“, kteří v tuto dobu, dle statistik nakupovali zbraně a demonstrovali proti omezování svobody, když měli něco obětovat proto, aby se nákaza nešířila.

Tímto směrem, směrem vlastní oběti, by se asi nyní měla obracet naše misie. Zmiňuješ se o Brazílii.

Měli bychom se solidarizovat s těmi, kteří jsou nejohroženější, proto mne překvapila podpora mnohých křesťanů současnému brazilskému prezidentovi, jehož země se dostala v počtu nákazy covidem 19 na třetí místo na světě, hned za Spojené státy, které mají přes jeden a půl milionu případů a za Rusko (300 000), Brazílie (263 000), Velká Británie (249 000). V počtu úmrtí je Brazílie šestá, ale v počtu nových úmrtí je druhá (674 nových úmrtí) za Spojenými státy (792). Čísla se každou hodinou mění.

Je příliš brzy dělat závěry, jak se tato choroba šířila, šíří a bude šířit. Rozhodně v tomto ohledu nejsem odborník. Nechci vytvářet klišé nebo nějaký stereotyp, ale faktem je, že Spojené státy, Velká Británie, Brazílie a Rusko, kde je výskyt pandemie největší, mají vlády, které existenci viru dlouho popíraly.

Pro zajímavost jsem se podíval ještě na Indonésii, kde Peter onemocněl. Ta na tom není i vzhledem k počtu obyvatel tak špatně 18496 potvrzených případů a 1221 úmrtí. Skutečností je, že v této zemi výskyt nákazy byl největší 16. května a to už byl Peter dávno doma. Takže se dá říci, že velké štěstí bylo také v tom, že Peter tam byl v době počátku pandemie a že se mu dostalo maximální lékařské pomoci, což dosvědčuje i tvé a Peterovo vyprávění.

Aleš Březina

***

I am presently researching the Czech Refugee Trust Fund (CRTF) founded by the British Government in 1939 which assisted Czech/Slovak/Hungarian refugees to leave Czechoslovakia. My father was one of the refugees given assistance who had intended to emigrate to Canada but the outbreak of the war intervened. I would like to put an advert in your newsletter about my research with a view to contacting descendants of former Czech/Slovak/Hungarian refugees who were given refuge at the CRTF hostels in Margate, Kent and Kingston-upon-Thames in 1939-40.
Sincerely

Katharine Whitaker, nee Mayer

e-mail: katharine.whitaker1@btinternet.com

***

A ještě několik oznámení

z českého velvyslanectví v Ottawě:

Vážení přátelé, milí krajané, milovníci krásné hudby a zajímavé filmové tvorby, rádi bychom Vás tímto pozvali na již zahájený 75. ročník Festivalu Pražské jaro, který rovněž letos probíhá, vzhledem k výjimečné situaci, online. Česká centra spolu s ambasádami koncerty přenášejí na svých sociálních sítích. Máte tedy všichni jedinečnou možnost přenést se virtuálně do pražského hudebního prostředí a poslechnout si hudbu vybranou pro tento nejstarší hudební festival klasické hudby v České republice.

Festival byl již tradičně zahájen 12. května, v den úmrtí našeho významného skladatele Bedřicha Smetany, hudebním cyklem "Má vlast" (https://youtu.be/YhSb09zHIfs).

Sérii koncertů si můžete poslechnout online od 15. května 2020.

Prosím, podívejte se na naše webové stránky a vyberte si koncerty, které Vás zaujmou:

www.mzv.cz/ottawa

Zde je odkaz s přehledem koncertů:

https://www.mzv.cz/ottawa/cz/kultura_a_prezentace/festival_prazske_jaro_u_vas_doma.html

Více informací o jednotlivých koncertech můžete najít i na webové stránce festivalu

https://festival.cz/program/.

***

Czech That Film Festival ONLINE

Vážení přátelé,

rádi bychom Vás pozvali ke sledování českých filmů promítaných v rámci úspěšného filmového festivalu Czech That Film, který pokračuje i letos v poněkud pozměněné podobě. Filmy můžete zhlédnout online za menší poplatek.

Pokud máte zájem se na filmy podívat z pohodlí Vašeho domova, níže najdete informaci, která je také zveřejněna v češtině na našich oficiálních webových stránkách www.mzv.cz/ottawa spolu s programem a anotací k jednotlivým filmům.

Přejeme Vám všem příjemný zážitek!

V týdnu od 18. do 24. května 2020

můžete vidět

ON THE ROOF * NA STŘEŠE

Directed by Jiří Mádl, 2019, 100 min.

Retired teacher Mr. Rypar (Alois Švehlík) discovers a 20-year-old Vietnamese man named Song (Duy Anh Tran) on the roof of his Prague apartment building. The man is on the brink of jumping after he narrowly escapes a police raid on an illegal drug trade. Rypar does not know if he should trust Song but decides to offer him a job of cleaning his apartment. Rypar helps Song to improve his Czech and gives him advice on love, while Song offers him some friendly competition at

chess, insight into the digital age and present-day perspective. They come from polarizing worlds, but they just might be what the other needs. Through the film, actor-turned-director Jiří Mádl presents an unassuming story of a friendship developing against all odds.

On the Roof received seven nominations for the prestigious Czech Lion award in such categories as Best Film, Best Screenplay, Best Director, and Best Actor in a Leading Role (Alois Švehlík), among others. The film was also nominated for the Audience Award at the Karlovy Vary International Film Festival. Director Jiří Mádl received the Grand Newcomer Award at the Mannheim-Heidelberg International Film Festival for the film.

Oznámení:

Akuna (Mississauga)

přijme recepční

tel: 416/727-8161