2020-04-01

Pozor nová poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné v Kanadě je

12 kanadských dolarů!

V ostatních zemích 15 dolarů!

V České republice 200 Kč

Na Slovensku a jinde v Evropě 10 eur

Dnes je tedy 1. dubna 2020. Celá situace mně připadá, že je aprílová. Někdy je to tragické, jindy komické, ale většinou tragikomické. Nikdo neví, jak dlouho tato situace bude trvat. Připomíná to Zelenkův film Rok ďábla, kdy Nohavica říká, že každý stoupá po kopci nahoru, ale nikdo neví, kde má ten vrchol kopce. Spíše věříme v zázrak, že už brzy budeme na vrcholu kopce, zatímco lékaři se snaží, aby cesta nebyla tak příkrá, my si přejeme být už nahoře.

Když jsem vloni v červenci měl dostat Masarykovu cenu od ČSSK, prosil jsem předsedu Miloše Šuchmu o odklad, protože jsem si připadal jako závodník na Tour de France, který jede pařížskými ulicemi a popíjí šampaňské ještě před cílem. Rád bych noviny dokončil až do 600. čísla, ale nic nemohu zaručit. Vím, jestli budu živ a jestli toho budu schopen? Bude ještě fungovat korejská tiskárna Korea Times, kde noviny tiskneme? Jak to bude s kanadskou poštou? Budeme mít zprávy z české komunity? Bude ještě fungující česká komunita? Jak zpíval Svatopluk Karásek Tady holt nikdo neví, co zítra se s ním může stát…

V této době si skutečně uvědomujeme svoji omezenost. Když jsem dostal od paní Nadi Humlové před časem povídání o loňském putování východní Kanadou, rozdělil jsem to na několik částí. V 1. čísle jsme měli o provincii Ostrov prince Eduarda. Dnes v našem sloupku, který má zhruba pět set slov uvedeme šesté pokračování - část článku z Nového Skotska a zítra se třeba vrátíme k programu České televize a příští středu budeme pokračovat v povídání paní Humlové. Možná něco napíšou naši přátelé. Včera jsem dostal e-mail, že nemusím psát pořád svoje názory, tak dnes tedy o něčem jiném.

abe

***

Tam, kde jsem ještě nebyla – 6

Nové Skotsko

Do Nového Skotska (New Scotia) jsme se přeplavily menší lodí z přístavu Wood Island, kde jsme zaplatily poplatek za most a teď i za loď, celkem 79 dolarů, délka plavby jen asi hodinku a půl a přistáváme v městečku Pictou. Naše první ubytování je v Port Hastings v motelu Sky Lodge, které sdílíme s motorkáři Harley Davidson. Moc jsme z toho nadšeny nebyly. Měly jsme strach z randálu, ale řekly jsme si že jednu noc to vydržíme. Jak se potom ukázalo, nakonec jsme měly velmi hezký večer. Po večeři se židličky vynesly ven, harlejáci už nikam nejeli, takže se přineslo i pivíčko a vínečko. Byly jsme pozvané abychom se připojily a pozvání jsme přijaly. Povídalo se a povídalo, bylo i hodně legrace. Nakonec nám ještě na cestu na Cape Breton Island, který je proslulý svoji přírodní krásou a rekreačními aktivitami, dostaly pár užitečných rad, kde se zastavit, co vidět, co si nenechat ujít, prý sem jezdí každým rokem, jen se tak provětrat. Když jsme potom ostrovem projížděly, hned mi bylo jasné, proč se sem každým rokem rádi vrací. Jeho magická krása a přitažlivost nutí se sem vracet. Je to jeden z dalších úchvatných divů matky Přírody a pobřežní silnice? Je potěšením po nich jet, to se to jede! Nesčetné zatáčky, stoupání, klesání, kopcovité zalesněné stráně, úchvatné pobřeží, pocit volnosti, plachtící orlové nad hlavou, nádhera, užívaly jsme si to! A pro motorkáře? Určitě tohle všechno aspoň dvojmo!

Nové Skotsko - po staletí zde žily Mi’kmaq Indiáni a jejich kultura v bajkách a písních se přenáší dál k dalším generacím. Acadians, potomci francouzských kolonistů, kteří se zde během 17. a 18. století usadili a přinesli si s sebou svoji pulsující kulturu. Koncem 17. a do pozdního 18. století, ostrov uvítal gaelské (Irští a Skotští Kelti) emigranty, kteří si přinesli také svoji řeč a kulturu. Tyto tři kultury patří k identitě ostrova.

Tato provincie má opět jiný ráz krajiny, než ty předchozí, které jsme navštívily, je více hornatá, více civilizovaná, méně klidná, lesy neproniknutelné a ostrov Cape Breton je její součástí. Skoro osm tisíc kilometrů dlouhé pobřeží, a tak život i kultura zdejších usedlíků, se točí kolem moře. V minulosti se zde dolovalo uhlí, v současnosti nastal úpadek průmyslu a jako hlavní způsob obživy už jen zbývá rybolov a služby. Proto i mladí lidé často odcházejí za prací jinam. Zimy jsou zde dlouhé a drsné a tak si je zdejší obyvatelé často krátí hudbou a tancem. Potomci jednak Mi’kmaq, Acadians a Gaelů, rytmus a stepování stále pulsuje v jejich krvi. Pořádají se zde v letní sezóně velmi populární hudební festivaly, ale když ani jeden z nich náhodou nestihnete, tak jak se to stalo i nám, nezoufejte. V lokálních barech, anebo i restauracích vždycky někdo někdy bude hrát. Velmi oblíbené jsou zde tzv. Kitchen party (kuchyňská oslava) a jestli máte rádi tento druh muziky - dudy, brnkání a smyčce, tanec a zpěv, nenechte si party ujít! My jsme si to velmi užívaly!

Naďa Humlová

***

Předchozí vydání denního Satellitu

Duben

Březen