Vítejte na stránkách

Satellite 1-416 

Pozor nová poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné v Kanadě je

12 kanadských dolarů!

V ostatních zemích 15 dolarů!

V České republice 200 Kč

Na Slovensku a jinde v Evropě 10 eur

Hezký den v podrouš(kovém)eném stavu!

JanG

***

Nemyslím, že Hospodin vládne světu bičem a cukrem nebo trestem a odměnou. Spíše věřím v Boží ironii:

V roce 2019 a již několik let před tím se vedl spor o to, jestli může mít žena v úřadě nebo i jen na veřejnosti zahalenou tvář. Tato otázka se řešila nejen v Quebeku, ale i v několika evropských zemích. I v České republice nadšenci bránili „křesťanské hodnoty“, dnes jiní nadšenci udávají své spoluobčany, když zahalenou tvář nemají.

***

V roce 2019 táhli jiní nadšenci na Ottawu, aby se konečně postavilo potrubí, které dopravuje zemní plyn a naftu z jedné části země na druhou. V lednu 2020 masivní protesty jiných nadšenců stavbu přibrzdily. O dva měsíce se začalo s pokračováním projektu. Počátkem dubna 2020 jsou ceny nafty a benzinu tak nízké a nikdo o tyto produkty nemá zájem. Téměř zadarmo můžeme naplnit nádrž auta, ale nemůžeme nikam jet, trochu bychom zase potřebovali svobodu pohybu.

***

V roce 2019 Greta Thunberg udělala masivní kampaň, aby se vyčistilo ovzduší. Premiér Babiš označil její požadavek snížení emisí do roku 2050 za nerealistický. Na jaře 2020 je ovzduší nad Čínou tak čisté, že by se tam mohly konat i Olympijské hry. Totéž platí o Japonsku, kde měly být OH v roce 2020, ale bohužel nebudou. I ČR v těchto dnech plní kritéria, která byla pro rok 2050 nerealistická.

***

V druhé části večera Fokus Václava Moravce byli mikrobioložka Václava Adámková, historik umění Jan Royt a etik Marek Vácha. Jak jsme včera uvedli diskuse se uskutečnila 31. března 2020 v pražském Doxu.

VM: Dá se tato situace srovnat s něčím, co jsme zažili v poslední době?

MV: V určitém slova smyslu ne, takovou situaci nepamatuji ani já, nepamatují ji ani naši rodiče. Na druhou stranu jestli náš druh homo sapiens sapiens (termín používaný filosofy Linnaeusem-1758 nebo Stearnem 1959) něco v evoluci umí to je to obrovské umění improvizace. To znamená, že v každé krizi je šance. Pevně věřím tomu, že i tato krize se stane šancí.

VM: Věříte v to nebo už je to vidět?

MV: Věřím v to a už je to vidět. Jsem ve spojení s našimi studenty a ti jsou fantastičtí.  Mám velkou naději v to, že z té krize vyjdeme posíleni.

VM: Krize byly zdrojem útlumu nebo vzestupu?

JR: Krize byly v 14., 15, 16. i 17. století. Mory se opakovaly každých dvacet let. Ale v té době žádná krize v umění nebyla. Umění poskytuje člověku radost, je dotykem s věčností. Podívejme se, že při těch největších morech vznikla ta nejkrásnější díla. Kolem roku 1380 – velký mor a co z toho vyrůstá – Mistr Třeboňský. Vyrůstají z toho katedrály.  Je nutné si uvědomit, že zlo není protikladem dobra, ale zlo je nedostatkem dobra a krása oživuje duši, která pomáhá toto zlo zvládat. Plyne z toho věčný optimismus a těšme se věcmi, které nám duši osvěžují. Utrpení a krása šly někdy spolu ruku v ruce.  Umění je prožitek. Utrpení je taky prožitek. Vezměme si zmíněného Mistra Třeboňského, tam je trpící Kristus, ale je v tom i krása. Je tam něco, co na člověka působí, i když je tam utrpení. Myslím si, že to jde ruku v ruce.

VM: Jaké nemoci nás v minulosti trápily a jaký mají dopad, i když si myslíme, že jsou vymýcené?

VA: Z historických podkladů se těžko usuzuje, co za choroby to bylo. Existují důkazy, že zde byly pouze morové epidemie. Za morovou epidemii se považovalo cokoliv, ale nyní se zjišťuje, že to byly neštovice, které zdecimovaly velikou část amerického kontinentu. Tam evropští osadníci přenesli tuto infekci mezi domorodé obyvatelstvo, které bylo k tomu neobyčejně vnímavé. V 16. století zemřelo v Mexiku okolo šestnácti milionů tamější populace v důsledku neznámé i
nfekce. Nyní se ukázalo, že to byla salmonela. Byla zde infekce tyfu. Mnohé epidemie nebyly virové, ale tehdy to neuměli diagnostikovat. Vše se zahrnulo pod morovou epidemii. Chřipkové epidemie dominují pouze asi posledních dvě stě let.

VM: Ještě před nouzovým stavem, jste poskytla několik rozhovorů, které vám veřejnost nemůže zapomenout, pro aktualne.cz jste řekla: Hysterie, která propukla nemá obdoby, báli jsme se čarodějnic, teď se bojíme nového viru… Nezlehčovala jste situaci?

VA: Za svými slovy si stojím. Buď něco vím nebo si to opravdu myslím. Nechci zlehčovat situaci v Itálii, ale v minulých letech na chřipku typu A, zemřely desítky tisíc lidí, tak si myslím, že publicita kolem tohoto viru není zcela relevantní.

VM: Myslíte si také, že to není relevantní, když část veřejnosti má z toho vážné obavy?

MV: Tady je jeden vážný problém, že pacienti, kteří se dostanou při tomto onemocnění na ventilaci, tam nebudou den, ale třeba měsíc. Nakonec se z toho dostanou. Těch ventilátorů bude málo, což se stalo v Itálii a situace je dosti tristní, pacienti umírají sami, ve velkých bolestech a lékaři jim nemohou pomoci. Pokud bychom je chtěli navštívit, můžeme tím jen virus přenést. Lidé pak umírají v děsivé samotě. Takže se mi to nezdá jako běžná chřipka.

Studentka za Žďáru nad Sázavou: Co dokáže naši společnost spojit?

MV: Nemyslím si, že strach je něco špatného. Strach znamená, že mám něco rád. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Člověk, který není schopen cítit zármutek, je člověkem, který nemiluje. Pokud se bojím o své blízké nebo o svoji zemi, znamená to, že je mám rád. Nemusíme se bát pouze o seniory, ale i o naše sousedy. Můžeme jim pomoci, pohlídat děti. Naši středoškolští studenti mohou pomáhat, kde se dá. Jsou to chvíle, na které budeme vzpomínat, jak jsme obstáli.

JR: Poselství je jasné. V době, kdy bylo nejhůře si lidé navzájem pomáhali. Lidé se navzájem těšili a je nutné nepropadnout skepsi. Mít něco pozitivního. Pozitivních věcí je mnoho – krásná literatura, pomoc bližnímu. Poselství je jasné, těšit se a hlavně potěšit ty blízké. Rozdávat se. Mojí povinností je vydávat se z toho, co jsem dostal. Těšit lidi slovem, těšit lidi pomocí hudby. To je naší povinností.

***

V pondělí přineseme další část této besedy.

Aleš Březina - obrázek Toronto Star 21. 3. 2020 a ČT1.

April 3, 2020 at 3:50 PM


Předchozí vydání denního Satellitu

Duben

1. dubna 2020

2. dubna 2020

3. dubna 2020


Březen

24. března 2020

25. března 2020

26. března 2020

27. března 2020

30. března 2020

31. března 2020


 

Vítejte na stránkách

Deníku Satellite 1-416 

3. dubna 2020

Jak vyjdeme v tištěné formě v roce 2020

2 -  18. 6. 2020

letní číslo

# 3 - 24. 9. 2020

podzimní číslo

# 4 - 3. 12. 2020

zimní vánoční číslo