Vítejte na stránkách

Satellite 1-416 

Pozor nová poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné v Kanadě je

12 kanadských dolarů!

V ostatních zemích 15 dolarů!

V České republice 200 Kč

Na Slovensku a jinde v Evropě 10 eur

Vítejte na stránkách

Deníku Satellite 1-416 

23. dubna 2020

Jak vyjdeme v tištěné formě v roce 2020

2 -  18. 6. 2020

letní číslo

# 3 - 24. 9. 2020

podzimní číslo

# 4 - 3. 12. 2020

zimní vánoční číslo

Hledaný Balabán není na pracovní ploše

Toto datum je spojeno s třemi výročími. V dubnu 1564 se narodil William Shakespeare. Přesné datum se neví, ale je pravděpodobné, že to bylo 23. dubna, protože o tři dny později 26 dubna byl pokřtěn. Zemřel 23. dubna 1616. Podle gregoriánského kalendáře 3. května. Anglický básník, dramatik a herec, který je považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejvýznamnějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a „bardem z Avonu“. Připisuje se mu přibližně 38 dochovaných her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika (tolik wiki).

V jedné hře z přelomu padesátých a šedesátých let hovoří spolu Horníček s Werichem. „Dnes můžete říci, jak na Východě, tak na Západě, že Shakespeare byl velký člověk a nic se vám nestane!“ Druhý po něm opatrně opakuje: „Shakespeare byl (následuje dlouhá pomlčka), aspoň jak on říká, velký člověk!“

V roce 1964 vypsalo BBC k 400. výročí  Shakespearova narození pro vysokoškoláky v Československu soutěž. Úkolem bylo napsat esej na téma Shakespeare a naše doba. První cenou byl čtrnáctidenní pobyt v Anglii. Moje sestra, která byla prvním rokem na ČVUT a studovala elektrotechniku, sebrala veškerou odvahu a esej napsala, ale  nic nevyhrála, přesto dostala poděkování na křídovém papíře, že se soutěže zúčastnila. Byl to tehdy odvážný počin, i když asi za čtrnáct dnů přinesl o soutěži informaci časopis strojnické fakulty Buchar pod oznámením byla šifra šý, jak se později ukázalo jednalo se o jednoho z pozdějších disidentů Jiřího Müllera.

Moje sestra prolomila ledy a já si pak pravidelně dopisoval se všemi možnými rozhlasovými stanicemi. V roce 1964 to tedy Shakespeare odstartoval. Také výročí.

***

23. dubna 1923 se narodil v Budapešti malíř Jozef Gabánek. Po válce studoval na pražské AVU. V padesátých letech, odmítl podepsat souhlas s popravou Milady Horákové, odmítal nastoupit vojenskou službu a byl uvězněn v Jáchymově. Dlouhá léta nemohl vycestovat. V srpnu 1968 emigroval přes Spojené státy do Kanady, kde žil ve Vancouveru. Zemřel v den výročí atentátu na prezidenta Kennedyho 22. listopadu 2011. Jeho krajiny jsou v mnoha galeriích hlavně v Britské Kolumbii, ale i jinde v Kanadě a v Čechách. Byl autorem mnoha portrétů mezi nimi i bývalého ředitele BC Hydro Dr. Hugh Keenleyside, bývalého guvernéra Britské Kolumbie Hon. John Nicholsona, který je v síde guvernéra ve Victorii, i prof. dr. Vladimíra Krajiny z Britskokolumbijské univerzity, který je nyní v Praze.

***

Před deseti léty 23. dubna 2010 zemřel v Ostravě spisovatel Jan Balabán. Zde je vzpomínka na něj, kterou jsem napsal před deseti léty:

V dokumentárním filmu o utkání Gary Kasparov proti IBM tvrdí mistr světa v šachu, že IBM podváděla. Důkazy k tomu neměl. Podle něj takto nehraje stroj, ale člověk. Přesto si připustil, že tomu tak nebylo a že skutečně prohrál, pak tuto situaci komentuje slovy: "V tom případě jsme na tom ještě hůř, jestliže je něco, co již nemůžeme ovládat, co je silnější než jsme my a co ovládá nás."

Bývalý český ministr kultury Pavel Dostál, když mu v Torontu někdo ukázal, že fotky z Niagary jsou v Praze dřív, než dojel od vodopádu do Toronta, se rozohnil a pravil: "Svět se posral, co je platné těm mladým, když vědí, co se stalo dnes v New Yorku, když neznají Babičku. Chcete mi namluvit, že hamburgr od McDonalda je totéž jako sekaná, že orgasmus, je totéž, co láska. Počítač nemá něco, čemu my na Moravě říkáme srdíčko!" Když mu někdo tvrdil, že počítač může psát poezii, smutně dodal: "Vy to vyhrajete... a mě je líto těch, kteří budou žít v tomto světě."

Jan Balabán přišel za mnou v Torontu, jestli si něco může napsat na počítači. Bylo to na začátku jeho pobytu v Kanadě a já jediný měl český program. Když druhý den přišel, a chtěl pokračovat, nemohl svoji složku nalézt a počítač odpověděl: "Hledaný Balabán není na pracovní ploše."

Následovalo asi dvouměsíční okopávání, definování slov, potkávání a rozcházení se, setkávání v pietistickém Baptistickém kostele, či na různých mejdanech. Chtěl poznat celé spektrum emigrace od umělců po děti z druhé třetí generace a komentoval to vše s humorem jemu vlastním.

V jeho knihách však mnoho srandy nenajdeme. Jsou až děsivě vážné. Hovoří se o věcech, na kterých záleží. Jestliže Němcová dokázala popsat katolickou ženu první poloviny devatenáctého století, John Updike protestantskou Ameriku, pak pro Balabána jsou charakteristické dvě věci evangelické zázemí a Ostrava. Při tom jméno města, kde žil se vyskytuje velice zřídka, v jeho poslední knížce Zeptej se táty snad vůbec ne.

Bohouš Čermák, ke kterému do Toronta přijel, nepatřil k typickým emigrantům. Neproklamoval tvrdý konzervativní postoj, neobdivoval Ameriku a měl rád premiéra Pierra Elliota Trudeaua. Jeho dům, byl domem otevřených dveří. Snad na tom měla svým způsobem zásluhu jeho kanadská manželka Jenny. Kdykoliv někdo neměl, kde bydlet, tak šel k Čermákům. Zrovna tak se u nich střídaly návštěvy jedna za druhou. Jednou jsem dokončil noviny, pak si šel zaběhat a špinavé prádlo jsem nechal uprostřed. Svůj příbytek, do kterého se vcházelo ze zahrady, jsem nezamykal. Byla tam zkrátka spoušť a k Čermákovým zrovna přijel Karel Matějka z Čech. Oba přišli a nechali vzkaz, že druhý den běží na torontskou věž.  Bordel, který tam byl nechali bez povšimnutí.

Jindy se Bohouš zastavil a přinesl košík meruněk, které vysadil na záchrance, kde pracoval. Jednoho dne se nevrátil z pracovní plochy. Selhalo mu srdce. Po čase i Karel Matějka opustil pracovní plochu. A dnes se již ani Hledaný Balabán nenachází na pracovní ploše.

Jako kdyby věděl, že jeho pracovní doba je omezená. Podobně jako Mácha, Wolker, Kryl či Kafka. Na rozdíl od Kafky však jeho kniha nekončí soudem, ale jakýmsi usmířením. Emil, v kterém můžeme vidět autobiografické Balabánovy prvky, se pokouší vyrovnat s minulostí, pochopit svého otce, který jako lékař musel dělat kompromisy. Jeho bratr Hans se snaží v malovaném obrazu zrehabilitovat učitele češtiny, který pro změnu jako tajný katolík, učí kromě literatury i občanskou výchovu a po převratu je odkecaný. Z nekompromisního Wolfa se stane fanatický komunistobijce. Všechny tyhle postavy můžeme nalézt v evangelickém prostředí. Toto vše je církev a Balabán se s ní solidarizuje a snaží se reflektovat různé postoje a být tvrdý jen sám k sobě.

"Nechce se ti do tý žumpy v Čechách a už vůbec ne do tý smrdutý Ostravy!" řekl mi při výuce etiky po čtvrtém kanadském pivu. Když pohledná barmanka přinesla další pivo a já s ní prohodil pár vět, moralisticky mne pokáral: "Zase se ti líbí nějaká peroxydka." Na adresu exilového umělce, který rád filosofoval o umění dodal: "Exilovou Niagaru do Toronta zvládl na kanoji, teď již mu jen chybí malé peřeje do New Yorku, tam však musí doplavat!"

Nedávno jsem viděl film od Lars von Triera, kde otec hrdinky se jmenuje Oldřich Nový. Když spatřil reklamu v exilových novinách na film s hercem stejného jména, tak to okomentoval: "Tenhle herec je pro mne spojen s prvorepublikovým kýčem..."

Bylo vidět, že nesnášel vše sladké, umělé, povrchní. Za všechno se podle něj muselo zaplatit. Vztah musel být vždycky bez zadních vrátek: "Na Danielově obrazu jsou souložící rodiče a před nimi stojí dítě, protože tyhle dvě věci nelze oddělit!"

Řekl bych s básníkem Allanem Ginsbergem: Tehdy jsme byli v Torontu plní pivní statečnosti, při které se čerpá síla a moudrost na okamžiky, kdy cesta je bez hospod. Jednoho dne Jan Balabán odejel, pak jsem občas o něm slyšel. Četl jsem jeho knížku, kterou věnoval právě Bohouši Čermákovi. Nedávno mi Jenny půjčila jeho knihu Zeptej se táty, která vyšla těsně po jeho smrti. Chce ji vrátit. Přestože česky neumí, je pro ní cenná. Dnes, kdy knihy mizí a kdy se tisknou hlavně přiblblé škváry o manželských víceúhelnících, je někdo, kdo píše o svědomí, víře a lásce, bílou vránou.

Počítač již před léty vyhodnotil situaci: "Hledaný Balabán není na pracovní ploše." Oznámil skutečnost, bez citového zabarvení. My si ještě můžeme dovolit malý luxus. Dodejme tedy citoslovce: "Bohužel."

Aleš Březina, Florencie (při cestě z Prahy do Toronta) podzim 2010

Na dolním snímku Jan Balabán na křtu sbírky Petra Hrušky, Ostrava, prosinec 2007 (wiki)

***

April 23, 2020 at 2:55 PM