2020-04-06

Pozor nová poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné v Kanadě je

12 kanadských dolarů!

V ostatních zemích 15 dolarů!

V České republice 200 Kč

Na Slovensku a jinde v Evropě 10 eur

Včera v neděli jsme měli možnost vidět a slyšet několik ojedinělých projevů. Kromě pravidelné tiskovky ministerského předsedy Justina Trudeau a střízlivého pohledu ontarijského premiéra Douga Forda. jsme mohli slyšet i poselství třiadevadesátileté královny Alžběty II. Potěšitelné bylo, že se Princ Charles zotavil z nákazy virem COVID – 19. Britský premiér Boris Johnson byl naopak převezen do nemocnice.

Česká televize vysílala bohoslužby z Prahy v Hájích. Důraz na Květnou neděli byl zejména na oběť pro druhé. S tím kontrastovalo rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa o zákazu vývozu zdravotních pomůcek do Kanady. Obzvláště zneklidňující bylo, když prosazoval používání neověřeného léku chloroqueinu a nedovolil odborníkovi dr. Anthony Faucimu odpovědět na otázku položenou novináři. Připomínalo to počínání čínských úřadů v případu lékaře, který na tento vir upozornil.

Počet nově odhalených onemocnění COVID -19 v pondělí v České republice stoupl večer

na 4735 potvrzených případů. Provedeno bylo 85 014 testů, 121 lidí se uzdravilo a 78 v souvislosti s nemocí zemřelo. Plyne to z dat ministerstva zdravotnictví.

V Itálii zemřelo v pondělí 636 lidí nakažených koronavirem, což je o 111 více, než hlásily tamní úřady v neděli, kdy byl tento údaj nejnižší za více než dva týdny. Nakažených ale za poslední den přibylo méně než v neděli. V pondělí oznámila italská civilní ochrana 3599 nových případů, zatímco v neděli hlásila nárůst o 4316.

***

Ve věku 67 let zemřel bývalý kandidát na prezidenta Československé federativní republiky Jiří Včelař Kotas. V Ottawě, kde delší dobu žil, podlehl onkologickému onemocnění. Kotas se pokoušel stát se prezidentem v roce 1992 v období, kdy Československo před rozpadem bylo půl roku bez prezidenta.

Zprávu o úmrtí napsala na Kotasův facebookový profil jeho dcera. „Neměl bolesti a strávili jsme s ním jeho poslední momenty držíce jej za ruku,“ napsala Victoria Kotasová.

Kotasovou hlavní teorií bylo, že Československo bude anektováno Sovětským svazem a že je jeho povinností tomu zabránit.

***

Dnes se dostáváme do třetího týdne vydávání Denního Satellitu. Pokud si chcete přečíst předchozí vydání, jsou stále na internetu. Můžete se na ně dostat kliknutím na patřičné datum anebo dole na konci článku. Vycházíme od pondělí do pátku zhruba v 15 hodin torontského času. Deník má rozsah pět set až tisíc slov. Nyní přinášíme třetí část zkráceného přepisu z besedy České televize Fokus Václava Moravce vysílané v úterý 31. března na ČT1 a ČT24 odpovídají historik umění Jan Royt, etik Marek Vácha, mikrobioložka Václava Adámková:

Dotaz z Českých Budějovic: Jak nalézt hranici mezi neoprávněným strachem před nemocí a tím nemoc podcenit? Jsou pro to vzorce v minulosti?

AV: Vždycky se najdou pacienti, kteří svoje nemoci přeceňují, nechci říci, že jsou to hypochondři. A pak druhá skupina, která nevyhledá lékaře, když ho potřebují. Ať již z důvodu, že by se dověděli nějakou špatnou zprávu nebo zjistili nějakou nepříjemnou diagnózu nebo že si myslí, že to nic není. To jsou dva extrémy. U infekčíních chorob, protože to dělám celý život, si myslím, že je zapotřebí mít respekt ke všem infekčním chorobám, ale také k nim racionálně přistupovat. Světová zdravotnická organizace nabádá k tomu, aby vlády a státy využívaly důkazů ke konání svých opatření. Důkazů! Nikoliv poplašných zpráv. To je ten základní rozdíl.

VM: Které nemoci se nesmí podcenit?

AV: Z mého pohledu jsou to nemoci bakteriální. Lidé se domnívají, že máme antibiotika, která je dokáží zničit, ale opak je pravdou. Antibiotika se špatným používáním zničila, bakterie si získaly rezistenci a jsou odolné proti nim. A tyto infekce budou daleko častěji smrtelné. Tyto infekce mohou zahubit desítky milionů ročně. Tato čísla v porovnání se současnou epidemií, jsou neporovnatelné. Důsledky si dnes lidé neumí představit. Lidé přijdou k lékaři a ten jim odpoví: Já vám na to nemám, co dát, protože se nezodpovědným používáním tyto léky zničily před dvaceti nebo třiceti léty. A to bude problém.

VM: Jak tomu můžeme předejít?

AV: Těžko tomu lze předejít. Musíme to vidět v kontextu předchozích epidemií. Například při španělské chřipce, která se udává jako nejhorší, podle odhadů zemřelo padesát milionů lidí. Ta čísla se různí, ale devadesát procent zemřelo na bakteriální superinfekci.

VM: Globální nouze. V poslední době byla vyhlášena několikrát: 2009: Prasečí chřipka – ohnisko nemoci bylo v Mexiku. 2014: epidemie dětské obrny – nákaza byla v střední Asii, Blízký východ a střední Afrika, 2014 – Ebola, ohnisko v západní Africe, virus se přenesl na člověka pravděpodobně z netopýrů, 2019 – rovněž Ebola, 2016 vir Zika, který se rozšířil ze střední a severní Ameriky i do Česka. Hlavním přenášečem byl komár egyptský a komár tygrovaný, poslední stav globální nouze je zde v roce 2020, kdy se z Číny začal šířit nový typ corona viru. Nyní je přejmenován na SARS COV 2, který způsobuje těžký akutní respirační syndrom. S těžkou epidemii SARS se lidstvo potýkalo v roce 2003… Budeme si jisti původem poslední epidemie?

AV: Jisti si být nemůžeme. Viry mutují v přírodě. Nikdy nemůžeme říci se stoprocentní jistotou, že pochází z toho nebo něčeho jiného.

MV: V předchozích epidemiích jsme si na 99 % byli jisti. Obzvláště u netopýrů, kteří nemají dobrý imunní systém.

VM: Jedná se o Boží trest?

JR: Mor byl vnímán jako Boží trest, ale proti tomu trestu byla ochrana. Velice často je zdůrazňován motiv Panny Marie Ochranitelky, která ty šípy zachycuje. Když Univerzita Karlova byla oslovena, jak proti moru bojovat, tak doporučovala i modlitbu k Panně Marii Ochranitelce, která patřila k patronům proti morovým ranám. To však neznamenalo, že to byl jediný způsob ochrany. Člověk se může chránit také tím, že si vytváří vlastní duchovní svět. Když slyším Bachovu skladbu Mám Ježíše za přítele, tak si vybavím to, že to složil tehdy, když mu zemřela dcera. To jsou přesně ty reakce. Ve 14. století každých dvacet let byla morová rána a vlastně to není vůbec vidět. Přesto umělci tvořili. To samé bylo v 17. a 18. století, kdy morové rány kosily tisíce a tisíce lidí, ale lidé pořád vytvářeli duchovní hodnoty a těšili se jimi. To je také to poselství. Neupadnout do skepse. Optimismus potřebujeme a je nutné se těšit z dobrých věcí, které zde zůstávají.

VM: Je to to, co se nám nedostává?

MV: Je zapotřebí zdůraznit, že krize je šance. Umění nikdy nevzniká ze štěstí. Ta krize dokáže z člověka vymáčknout to nejlepší. Hrozny vydávají šťávu právě, když jsou drceny. V těchto chvílích musí každý ze sebe vymáčknout to nejlepší, co v nás je. Morové epidemie byly zároveň výbuchem překrásného umění. Není to Boží trest. Můžeme vidět při povodních nebo při Černobylu hlasatele Božího trestu, kteří přesně vědí, co Bůh chce a za co nás Bůh trestá. Ve starém zákoně máme knihu Job. Job obrovským způsobem trpí, ale není to důsledkem způsobu jeho života. Velký vzkaz je, že nemoc není trestem za hříchy. Ovšem nedá se říci, že by tato epidemie, neměla etický rozměr. To můžeme vidět v tom, že například Čína, výskyt viru nejprve tajila a pronásledovala lékaře, který na to jako první upozornil.

VM: Čemu lze přičíst různou úmrtnost v různých zemích?

AV: Je zde mnoho faktorů, ale důležitá je také struktura rodiny, kdy třeba žije několik generací pohromadě. Záleží také na přístupu vlád k problému. V Německu se rozlišuje ve stupni onemocnění. Ti, kteří mají lehčí průběh, pošlou do domácího ošetření. Hospitalizováni jsou ti pacienti, kteří potřebují skutečně tu zdravotní péči. Nezahlcuje se ten zdravotní systém všemi, jako to udělali v Itálii, kde jsou dohromady více nemocní a méně nemocní a lékař neví komu má pomoc poskytnout.

VM: V čem je zde výzva pro lékařskou etiku?

MV: Doufejme, že tu nebude. Nevíme, co s virem udělá jaro. Je možné, že tyto oportuní infekce zde nebudou. Vir nemusí být tak škodlivý. Zatím, když kdokoliv onemocní, máme pro něho lůžko. Můžeme se však dostat do situace, že nemocných bude více než lůžek. To je obrovská výzva lékařské etiky. V ten okamžik nás začne zajímat i prognóza pacienta. Zda ten čas, který do něho investujeme bude využit smysluplně. Při hromadné nehodě nebo katastrofě, chodící raněné, necháme být, beznadějně raněné necháme být a investujeme do těch, kde to má smysl. Doufejme, že toto Českou republiku nečeká, ale je nutné připravit se na nejhorší. My máme tu výhodu, že máme ještě několik dní náskok se na to připravit. Máme tu výhodu, že třeba byli aktivizováni medici.

VM: Umění v tomto období – zavřené knihovny, zavřené galerie…

JR: Máme doma knihy, hudbu. Krása je také demonstrací řádu. Řád potřebujeme pro vlastní práci. Umění je také krása a řád.

Text: Aleš Březina - Obraz Itálie Jozefa Gabánka a identita M. Gabánková

April 6, 2020 at 3:25 PM

***

Předchozí vydání denního Satellitu

Duben

Březen