2020-04-27

Před 34 léty došlo k největší jaderné havárii v dějinách lidstva. V časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 došlo během technické zkoušky v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny k abnormálnímu vzrůstu výkonu a následnému prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru typu RBMK-1000 ve 4. bloku elektrárny. V 01:23 moskevského času odhodila mohutná parní expanze víko reaktoru a vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Aktivní zóna reaktoru a související bezpečnostní systémy byly okamžitě zničeny nebo těžce poškozeny. Okolí reaktoru bylo kontaminováno radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí.

Do atmosféry se uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, východní Evropou a Skandinávií do celé severní polokoule. Byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Široké okolí elektrárny, včetně blízkého města Pripjať, bylo evakuováno a změněno v uzavřenou zónu. V období 1986–2000 došlo k přesídlení více než 350 000 lidí. Budova reaktoru byla ještě v roce 1986 obestavěna železobetonovým sarkofágem, který měl zamezit další kontaminaci okolního prostředí. V letech 2010–2019 byl postaven nový kryt, který obklopuje ten původní.

Při experimentu mělo dojít k postupnému snižování reaktoru, zároveň byl odpojen systém havarijního chlazení. Krátce před tím dispečink požádal o udržení stávajícího výkonu, údajně se před koncem měsíce doháněl plán.

Jelikož 26. dubna 1986 byla sobota, hrál se v Maple Leaf Gardens od 20:05 hokej. Tehdy se začínalo od osmi hodin. Zápas byl součástí sobotního vysílání Hockey Night in Canada, které končilo před jedenáctou hodinou. V přestávce mezi druhou a třetí třetinou, jsme zašli o dvě patra níž do tiskového střediska, kde v televizi byly zprávy. Jedna z nich byla o Černobylu, ale nikdo ji nevěnoval mnoho pozornosti. Netušili jsme, o co se jedná, netušili jsme rozsah katastrofy. Nejen v Sovětském svazu, ale zřejmě ve všech zemích východního bloku se vše tutlalo.

V té době byli českoslovenští komunisté, s výjimkou pěrestrojky, k sovětským soudruhům nejservilnější. Poprvé se měla východoevropská verze Tour de France, Závod míru startovat na Ukrajině 6. května 1988, tedy pár dnů po černobylské havárii. Českoslovenští cyklisté se připravovali ve dvou skupinách. Jedna ve Francii, druhá v Itálii. Jeden západoněmecký cyklista tehdy varoval Vladimíra Kozárka a také upozornil na možnost, že dojde ke změně a že se Závod míru pojede z Varšavy. Nejel. Jel se z Kyjeva. Vladimír Kozárek vzpomíná: „Nejsem žádný hrdina. Přepadl mě takový strach, že mi doktor reprezentace naměřil osmatřicet,“ vypráví Kozárek. „Moje štěstí spočívalo v tom, že teplotu mi o den později naměřil i klubový lékař v Dukle Brno.“

Příští rok však Závod míru nejel, necestoval ani na mistrovství světa, ačkoli měl na obě akce výkonnost. „Přičinil se o to svazový metodik Kokštejn,“ dodává bývalý cyklista, který přesto závodil až do roku 1994.

Několik dní po výbuchu v Černobylu dorazila do Kyjeva šestičlenná družstva z pouhých jedenácti zemí: Bulharska, Československa, Finska (jen ve čtyřech, šlo o dobrovolníky), Francie, Kuby, Mongolska, NDR, Polska, Sýrie, Maďarska a SSSR. Prolog vyhrál Jozef Regec a žlutý trikot mu patřil až do desáté etapy, časovky v Hale.

To ještě netušil, že mu za devatenáct let kvůli nádoru lékaři odeberou levou ledvinu. „Samozřejmě v tom vidím souvislost s kyjevskými etapami, nikdo v naší rodině totiž žádné onkologické problémy nikdy neměl a ze dne na den jsem onemocnět nemohl. Žádný z lékařů mi to sice nepotvrdil, ale ani nevyvrátil,“ řekl Rezec po třiceti letech pro iDnes.cz.

Ironií je, že dva roky před tím v roce 1984 zakázali stejní lidé, prý také kvůli zdraví a bezpečí, účast sportovcům na Olympijských hrách v Los Angeles, které jsem tehdy pro Svobodnou Evropu komentoval. I když tam nebylo vše ideální, nevím, že by tehdy někdo onemocněl.

Cyklisté si nebezpečí neuvědomovali, stejně jako mnozí lidé v okolí Černobylu, jak to nedávno popsal ruský novinář pro časopis který vydává světová organizace sportovních novinářů AIPS. Tehdy i nové západní tenisky musel spálit, protože vyzařovaly radioaktivitu. V májových dnech se v Kyjevě na demonstracích oslavovalo vítězství na hromadných manifestacích, ale jinak byly ulice prázdné. Dnes na protrumpovských demonstracích mnozí Američané a jak jsme mohli přes víkend vidět, i někteří pošetilí Toronťané, žádají zrušení nouzových opatření.

Radioaktivní záření je podobně jako COVID – 19 neviditelné.

Aleš Březina

***

Zdroj: wiki, idnes