2020-04-29

Podle dnešních zpráv Radiožurnálu se změny klimatu výrazně podílejí na suchu, které postihlo Česko. V řekách je pouze čtvrtina vody. Poškozené byly i mnohé prameny vody. Podle ministra Richarda Brabce:

Na 80 procent podzemních zdrojů nemá dostatek vody. V létě bude mnoho obcí odkázáno na cisterny. Stát musí vymyslet, jak více udržovat vodu v krajině a jak například využívat odpadní vody (iDnes). V některých afrických zemích došlo k přemnožení kobylek. Sucho by mohlo mít horší následky než současná epidemie viru COVID – 19, která má za následek mimo jiné, že se zatím nevyučuje ve školách. Základní školy by se mohly otevřít pro žáky devátých tříd 11. května 2020. Důvodem je příprava na další studium. Ze stejného důvodu by mělo začít vyučování v posledním ročníku středních škol. Školní výuka na ostatních stupních by měla začít 25. května letošního roku.

Tentokrát jsem pro náš deník vybral příspěvek Nadi Humlové, která jako název své úvahy použila titul jedné z knížek Haliny Pawlowské.

Aleš Březina

***

Dá-l i Pán Bůh zdraví i hříchy budou

Ve druhém roce naší emigrace, se dvěma dětmi v závěsu a třetím na cestě, jsme se ocitli v situaci, že jsme jednoho dne chodili po chodníku a hledali pětadvacetník na chleba. Stále ještě hodně naivní a dostatečně neznalí kanadských zákonů, jsme samozřejmě cítili zodpovědnost za ty malé za námi a i myšlenka návratu do Československa proběhla našimi hlavami. Ne, neudělali jsme to. Ponížit se? Zpátky tam, odkud jsme utekli? Nezvládnout situaci? Ne, nikdy!! Vyvázli jsme z toho, přátelé pomohli, poučili jsme se, zocelili se, byla to dobrá lekce pro nás a zařekli se, že nikdy více něco podobného se už nesmí stát! Jak čas proplouval mezi prsty, i další životní zkoušky přibývaly a vždy to bylo - kdo z koho. Myslím si, že především je nutné si vždy udržet pozitivní mysl, neklesnout do propasti negativismu, vytvořit si a mít i připraven plán B a podle situace, ho i případně použít. Teď prožíváme jedno z těch hodně náročných období, kdy se nám všem život tak nějak obrátil naruby a ptáme se, jak je to možné a jak to bude dál? Prožíváme silný pocit nejistoty.

Sedím doma, přemýšlím, kam že jsem to chtěla letos na jaře vyrazit? Kdy budu moci na chatu? Ano, i návštěva z Čech měla přiletět, ale nevyjde to, snad později. Ano, pociťuji zklamání. Ale poctivě dodržuji předpisy, zůstávám doma, relaxuji a těším se z toho, že mohu být doma a že nemám nic urgentního na práci. Kdy se mi to naposledy podařilo? Zbytečně nevycházím, jen na procházky okolo řeky a do zeleného prostoru. Ten se ale až neuvěřitelně začal hemžit i jinými vyhledávači čerstvého vzduchu a zeleně. Parkoviště plná „přespolních“ aut, jak nikdy dříve. Chápu. Trochu problém pro naše malé městečko, veřejné záchodky jsou zavřené. Klidná a odpočinková procházka je pryč, i na vyšší počet psů a jejich štěkání jsem si již zvykla. Frontu před obchodem s jídlem vystojím a dvoumetrové rozestupy dodržuji. Bez žárovek to vydržím. Vedle pravidelných denních aktivit, mám teď ale i čas dočíst knihy, probrat se uskladněnými krabicemi s patinou dávnosti, uspořádat staré fotografie, zaposlouchat se opětovně do nestárnoucích melodií z elpíček, poklidit v šuplících, kdy jsem to naposledy dělala?? Nemám již polévku? Uvařím. Dojít si do schránky pro poštu, cestou případně prohodit pár slov se sousedy. Mejlíky, telefony - přibylo jich, díky za ně. Nezapomenu ani rozsvítit modré světlo. To je můj den, docela pohodový, nežli otevřu TV a sleduji zprávy. Rostoucí čísla a statistiky mrazí.

Daleko palčivější problémy však nastávají pro mladší generace. Scenária, jako ztratit případně zaměstnání, nemít na nájem, nebo zavřít na věky byznys, jsou velmi palčivá. Zákaz návštěv v seniorských domovech, případná úmrtí našich blízkých a přátel, rušit své plány, jsou bolestivé, cítím s každým. Učit se denně doma s dětmi je další, určitě náročnou, „profesí“ pro rodiče. Tuhle jsem byla v obchodě a vidím, že chladicí boxy s masem byly skoro prázdné. Za jiných okolností i v odpoledních hodinách je stále výběr. Ptala jsem se zaměstnanců, ano, lidé více nakupují, restaurace jsou zavřené, vaří se doma! Ejhle, rodiny mají denně společnou večeři, není tohle aspoň něco pozitivního, co pandemie sebou přinesla? A další možností je trávit čas s dětmi! Vytvořit pro ně i sebe vzpomínky! Venku potkávám rodiny na společné procházce, minuty se záhadně natahují, zbývá čas i přivonět si ke květinám a konečně opravit i to kolo v garáži od loňska. Zmizely těžké opary znečištěného ovzduší v různých městech světa. Lépe se dýchá. Provoz na dálnicích malý, jak to bylo kdysi dávno. Méně ztracených životů. Šlapeme i jarní kilometry. Budeme zdravější. Mít více času pro sebe i meditaci. Zasloužíme si to. Ano, i pozitiva se najdou, zvykáme si, užívejme si toho!

Návrat do našich již dříve zajetých kolejí určitě nastane, ale myslím si, že budeme jinak přemýšlet. Předně, nebudeme šetřit vděkem zdravotnímu personálu, neboť na nich naše zdraví i životy závisí. Budeme více vděčni za každé objetí s rodinou, osobní pokec s přáteli, možnost si koupit cokoliv a bez dlouhého čekání ve frontě, vypít si opět kafíčko u Tima u stolku a ne v autě anebo sedět na obrubníku. V televizi budou zas přímé přenosy sportovních zápasů a ne ty, již dříve odehrané. Dojde i na výlety. Začneme si více vážit drobných radostí v životě a určitě budeme překvapeni, jak hodně pro nás znamenají. Při mých dlouhých pochoďácích ve Španělsku, ve Francii i toulkách po světě, jsem si velmi dobře uvědomila, že k dennímu přežití nepotřebuji o nic více než to, co si nesu v baťohu na zádech. No, mohla bych k tomu ještě přidat i kreditní kartu v kapse a telefon za pasem. Jsem si jista, že k tomuhle závěru došla i velká většina nás všech poutníků.

Pokora, skromnost a laskavost jeden k druhému, se vloudila do našich duší, do naší mysli a natrvalo tam zůstává. Věřím v to stejné i teď v době této zničující pandemie, která je velikou zkouškou odolnosti a zralosti nás všech, ale také důležitým poznáním naší pozemské křehkosti.

Bohužel, někteří z nás do starých vyjetých kolejí už nezajedou, ale pokud my z tohoto chceme vyjít na konci dne jako vítězní, silnější jedinci, pozitivní víra nás nesmí opustit.

Těším se, až si dám opět jedno malé v přeplněné pivnici!

Držím všem nám palce, ať to zmáknem! Přidejte se!

Naďa Humlová

***

April 29, 2020 at 3:10 PM