Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Přílohy Satellitu 1-416
23. února 2026; číslo 2 (716)
Zimní a letní olympiády
Na Olympijských hrách mně vadí, že člověk může sledovat pouze jednu disciplínu, zatímco ostatní mu utíká pod rukama. Vlastně jsem byl pouze na dvou olympiádách. První byla letní v roce 1984 v Los Angeles, druhá byl v zimě 1988 v Calgary.
A to ještě jsem v Los Angeles neměl oficiální zastoupení, ale přinášel jsem zprávy z terénu. Vše jsem nahrál na kazetový magnetofon a zavolal jsem do studia a někdo si pro kazetu přišel. Tímto způsobem jsem většinou mezi diváky dělal záznamy z cyklistiky, z maratonu žen, košíkové, z kopané, která se hrála v Pasadeně. Spolu se mnou komentovali olympiádu Karel Drážďanský a Karel Jezdinský, jelikož se Československo olympiády nezúčastnilo, bylo dost ruzhlasového času, jak pro vysílání ve Svobodné Evropě, tak i ve vysílání Hlasu Ameriky, který byl zastoupen Pavlem Pecháčkem. Jelikož se Američané po ruské invazi do Afganistánu nezúčastnili OH v Moskvě v roce 1980, pokusily se země východního bloku pod vedením Sovětského svazu tento bojkot oplatit. Byly hlavně dvě výmluvy. Obě absurdní. První, že není zajištěná bezpečnost sportovců, druhá špatným ovzduším v Los Angeles. Z Východní Evropy přijeli pouze sportovci z Rumunska a Jugoslávie, kteří měli naopak velkou podporu diváků. V kopané byly týmy z východní Evropy - SSSR, Československo a NDR nahrazeny Norskem, Západním Německem a Itálii. Kanada hrála ve skupině B v Bostonu remízovala s Irákem 1:1, prohrála s Jugoslávií 0:1, ale zvítězila 3:1 nad Kamerunem, když vítěznou branku dal Slovák Igor Vrablic v 72. minutě. Ve čtvrtfinále pak vedla proti Brazílii brankou Mitchela a v normálním čase utkání skončilo 1:1. Na penalty vyhráli Brazilci 4:2 a postoupili až do finále. Zážitkem byl semifinálový zápas Jugoslávie s Francií, který se hrál v Pasadeně. Francouzi vyhráli v prodloužení 4:2, když Jugoslávci dohráli o devíti hráčích. Francie pak získala zlatou medaili, když porazila ve finále Brazílii 2:0. Na těchto hrách získaly nejvíce zlatých medailí Spojené státy celkově 83 na druhém místě bylo překvapivě Rumunsko s dvaceti. Kanada získala deset zlatých, osmnáct stříbrných a šestnáct bronzových.
Před svým odjezdem z Československa v roce 1980 jsem hovořil s filosofem Ladislavem Hejdánkem, který chválil Svobodnou Evropu, že dokáže být také kritická k situaci na Západě.
Zkusil jsem to tedy i v Los Angeles a udělal jsem jednu kritickou reportáž o OH. Nebylo to nijak zlé. Pouze jsem zmínil, že na házenou do Fluertonu jsem jel městskou dopravou téměř sedm hodin, že jednotlivé události jsou od sebe velice vzdálené, časový rozvrh, že nevyhovuje a ovzduší že je špatné, atd. Tato „negativní“ reportáž vzbudila v redakci, hlavně v Mnichově takový rozruch, že nebyla odvysílána. A pak jsem dostával dopisy z Prahy: „Slyšeli jsme tě na Svobodné Evropě, ale jaké to tam skutečně bylo?“ Nebylo to pro mne nejlepší vysvědčení.
***
Druhá olympiáda, kterou jsem zažil byla v Calgary o čtyři roky později. Doba se posunula. Československo zde nezískalo ani jednu zlatou medaili. Jedinou stříbrnou získal Pavel Ploc v skocích na lyžích na středním můstku, bronzovou pak ve stejné disciplíně, dnes zapomenutý Jiří Malec. Zde cituji z wikipedie: „První úspěchy přišly v roce 1981, kdy obsadil 3. a 4. místo na Tatranském poháru. V československé reprezentaci však nikdy nepobyl na dlouho, obvykle měl roli náhradníka. V jeho neprospěch údajně hrálo i to, že jeho otce vyloučili v roce 1968 z KSČ. Jak sám uvedl: „V roce 1987 jsem měl jet na mistrovství světa do Oberstdorfu, kde jsem předtím vyhrál na obou můstcích turné Bohemia. Porazil jsem celou českou elitu, a na mistrovství jsem neodjel. Až v roce 1991, kdy jsem oficiálně skončil, mi jeden činovník svazu prozradil, že jsem tehdy neodjel právě kvůli minulosti svého otce.“
Na skoky na lyžích v Calgary jsem se nedostal, protože pořadatelé kvůli počasí změnili program a skákalo se o den později. Škoda. Atmosféra v Calgary již byla zcela jiná. Pamatuji se, jak jsem komentoval zápas SSSR-Finsko, kdy Finové drželi senzační remízu 1:1 až do závěru, kdy Lehtonen v předposlední minutě dal vítěznou branku Finů a postaral se o jejich senzační stříbrnou medaili. Byl to první velký úspěch Finů. Československo skončilo v hokeji šesté.
Běžně jsme seděli s novináři z Československa a hovořili spolu i když jsme pak občas slyšeli obvyklou frázi: „Za zavřenými dveřmi zde pracuje štvavá vysílačka Svobodná Evropa.“ Naše studia byla stejná jako studia ostatních stanic.
Asi nejhezčí vzpomínka na Zimní olympijské hry je z roku 1998, kdy Češi dokázali porazit ve čtvrtfinále Spojené státy 4:1, v semifinále Kanadu 2:1, když vedoucí branku dal Jiří Šlégr a za Kanadu vyrovnal Trevor Linden. Rozhodly samostatné nájezdy, kdy jedinou branku dal Robert Reichl a Dominik Hašek všechny nájezdy chytil. Ve finále pak Češi vyhráli nad Rusy 1:0 brankou Petra Svobody.
Snad nostalgická vzpomínka na Nagano před osmadvaceti léty dávala naději, že by letos na olympiádě mohlo dojít k repríze. Zápasy ve skupině tomu však nenasvědčovaly, prohra 0:5 s Kanadou, vítězství 6:3 nad Francií a prohra 3:4 v prodloužení nás odsoudila do předkola play-off s Dánskem, v kterém jsme nakonec zvítězili 3:2. Ve čtvrtfinále jsme však po dobrém výkonu prohráli s Kanadou 3:4 až v prodloužení.
Vedli si tentokrát dobře Slováci, kteří se dostali až do semifinále, kde podlehli 2:6 Američanům. V souboji o bronz prohrálo Slovensko s Finskem 1:6, když dvě branky padly při závěrečné slovenské hře bez brankáře.
Olympijské finále bylo záležitostí zámořských mužstev Kanady a Spojených států. Vedoucí branku Američanů dal v 6. minutě Boldy. V druhé části hry vyrovnal v 39. minutě Makar. Kanaďané měli v třetí dvacetiminutovce drtivou převahu, ale Hellebuyck v brance Spojených států byl skvělý a občas mu pomohlo i štěstí. Kanaďané pak přestáli čtyřminutové oslabení a nastalo prodloužení, kdy se hrálo tři na tři a šťastnější byli Američané a po minutě 41 vteřinách Jack Hughes překonal kanadského brankáře Binningtona.
Kuriozitou bylo, že Američané oslavili zlatou medaili plzeňským pivem a dokonce torontský Auston Matthews ho dokonce popíjel při pozápasové tiskové konferenci.
Narodil se v Praze 11. června 2006. Začínal v pěti letech na kolečkových (inline) bruslích. Protože tato disciplína není na olympiádě, přešel na rychlobruslení. Měří 193 cm. V květnu 2025 odmaturoval na gymnáziu, na vysoké škole studuje obor kondiční trenér. Mluví anglicky a španělsky. Dbá na stravu, nikdy neochutnal alkohol.
Další zlatou medaili v Miláně a v Cortině d'Ampezzo získala snowboardistka Zuzana Maděrová v paralelním obřím slalomu. Snowboardkrosařka Eva Adamczyková-Samková k tomu připojila stříbro. V předposlední den her 21. února získala jedinou českou bronzovou medaili v biatlonu v závodě s hromadným startem na 12,5 km Tereza Voborníková.
Nejvíce medailí získalo Norsko: 18 zlatých, 12. stříbrných a 11 bronzových, celkově 41. Kanada byla jedenáctá (5, 7, 9 - celkově 21), Češi byli šestnáctí (2, 2, 1 – celkově 5). Slovensko nezískalo ani jednu medaili a nejlepší umístění bylo čtvrté místo v hokeji.
Informace z fotbalu jsou na webové stránce: fotbal.zpravy.ca
Aleš Březina
***
Když odejde kapitán
Vlastně se vraťme do období První republiky. Moji rodiče chodili na Obchodní akademii v Hradci Králové a jak tvrdila moje maminka jednoho z jejich spolužáků prý při fotbale kopli do břicha a on za čtrnáct dnů umřel. Proto jsem směl hrát fotbal pouze na betonovém dvorku u garáží a nemohl se přihlásit do některého klubu mladších žáků. Až někdy v šesté třídě došlo ke kompromisu a na blízkém stadionu, kde bylo i za tribunou hřiště na házenou jsem se mohl přihlásit k panu Paškovi, který vedl oddíl mladších žáků. Nadšený ze mne nebyl, protože jsem stěží dohodil k brance. Abych nebyl sám, tak jsem pozval i své spolužáky: Vláďu Čejku, Péťu Nováka, Jardu Fialu. Z této skupiny pouze Péťa Nováků dal jednou branku při nějakém předzápase, který jsme prohráli fotbalovým výsledkem 2:4. Pak přišli další spolužáci, kteří byli lepší než my, což nebylo tak těžké: Míla Bonner a jako poslední přišel i Vláďa Čumpl. Jenže to byla jiná kategorie. Vláďa hrál skvěle fotbal, vynikající běžec a do výšky dokázal straddlem přeskočit sám sebe, čili skočit tolik kolik měřil. Zkrátka na co šáhl to mu šlo a rychle se prosadil i v žácích Slavie a brzy se přešel i do dorostu, kde hráli Petr Pína a v brance byl Korger řečený Gory. Tak jak jsme rychle začínali, zrovna tak rychle jsme začali mizet. Jeden po druhém jsme nějak s házenou přestali, až na Vláďu Čumpla. Na něho jsme se už chodili jen dívat. Bylo neuvěřitelného ho sledovat jak se odrazil za brankovištěm prosvištěl posvátným územím s hlavou těsně nad zemí a téměř na brankové čáře nezadržitelně poslal míč do sítě.
V té době chytal za Slavii legendární brankář inženýr František Arnošt (zemřel 24. srpna 2004 v Novém Boru, kde působil jako sklářský inženýr), který průkopníkem, protože chytal s očními čočkami, což se mu stalo osudným v roce 1961 v Münsteru, když Československo hrálo ve finále v normálním čase 7:7 s Rumunskem, ale Arnošt nemohl chytat v prodloužení, protože hala byla tak zakouřená, že to čočky nevydržely a do branky musel náhradník Vícha. Nakonec se mistrovského titulu dočkal v roce1967.
Zde bych opravil článek, který byl uveden na webových stránkách handball.cz., kde se píše, že s házenou začínal Vláďa v dorostu. Jinak bych citoval ze zmíněného webu: Na podzim roku 1967 narukoval na vojnu do RH Cheb. Během dvouleté služby zde hrál nejvyšší soutěž a strávil v Chebu dvě kompletní ligové sezony až do roku 1969. Po návratu z vojny se opět vrátil do Slavie Praha, kde zůstal věrný až do roku 1983 a po většinu této doby působil v nejvyšší soutěži jako jedna z opor týmu.
Koncem sedmdesátých a na začátku osmdesátých let vedl slávistické házenkáře trenér František Táborský. Pod jeho vedením se Slavii podařilo dvakrát vybojovat třetí místo v ligové soutěži a tým dokázal několikrát porazit i slavnou Duklu, která v roce 1984 ovládla Pohár mistrů evropských zemí. Na základě těchto úspěchů se Slavia představila také v evropských pohárech.
Po ukončení prvoligového působení ve Slavii v roce 1983 se s aktivní házenou ještě nerozloučil a několik let hrál pro radost za Lokomotivu Vršovice.
V té době Lokomotiva (pod názvem Lokomotiva Praha Vršovice) uspořádala zájezd do Kanady a Spojených států a tak se stalo, že jedna večeře se uskutečnila na Masaryktownu, kde byl pro návštěvníky k dispozici Nový domov. Tam jsem byl tehdy redaktorem a Vláďa se zeptal, jestli mne někdo nezná a dostal moje telefonní číslo, zavolal mi, ale že již druhý den odlétá. Zeptal jsem se, z kterého terminálu a dojel jsem na letiště. Měli jsme málo času, ale přesto jsme stačili ledacos probrat. Věděl jsem, že poslouchá Hlas Ameriky, kde byl můj rozhovor s obráncem Slávou Ďurišem. Na rozloučenou mně dal vlajku Lokomotivy Vršovice. Ta visí na mé knihovně dodnes.
Po skončení hráčské kariéry zůstal házené věrný i nadále. Stal se rozhodčím a dlouhá léta řídil utkání napříč všemi domácími soutěžemi – od těch nejnižších až po extraligu. Následně působil řadu let jako časoměřič při soutěžních zápasech, které se odehrávaly v hale Slavie, a byl tak stále součástí klubového dění.
Házená byla pro Vladislava Čumpla nejen sportem, ale i rodinnou tradicí. Jeho první manželka Olina hrála 1. ligu za Slavii a v slávistické házenkářské tradici pokračovaly i jeho dcery Petra a Vlaďka. Rodinnou házenkářskou stopu dnes nesou také vnuci Kryštof, Matouš a Mikuláš.
Vladislav Čumpl zasvětil házené a slávistickým barvám celý život – jako hráč, kapitán, rozhodčí i nepostradatelný člen klubové rodiny. Slavia Praha v něm ztrácí výraznou osobnost a člověka, který byl s klubem spjatý po několik desetiletí.
Vladislav Čumpl zemřel 5. února 2026
Za výrazného přispění webu handball.cz – Aleš Březina (foto z 19. června 2025)
https://www.handball.cz/aktualita/vzpominka-na-vladislava-cumpla-unor-2026
***
Nokturna v městě
29. března 2026 -17:00
Martin Králíček - piano
Chopin, Janáček a Smetana
***
3. května 2026 -17:00
Ivan Ženatý housle a Martin Kasík piano
Dvořák, Straus a Martinů
***
Kostel svatého Václava
496 Gladstone Ave., Toronto
***
Nové úřední hodiny
konzulárního úseku
v Torontu
Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky.
POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058
- jen pro případy nouze pro české občany
Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:
Pondělí 9 - 12
Úterý 9 - 12 a 13.30 - 15.30
Středa 9 - 12
Čtvrtek 9 - 12
Generální konzulát
je pro veřejnost uzavřen
ve dnech státních svátků České republiky
Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince
***
E-mailová spojení na GK Toronto od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto
V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033.
Dohoda o kanadských
a českých penzích
Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.
****
Archiv letošního ročníku
Archiv loňského ročníku
Archiv předloňského ročníku
Archiv ročníku 2022
