Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
18. února 2023; číslo 2 (689)
Arnošt z Pardubic
Nemám na mysli posledního pražského biskupa a prvního pražského arcibiskupa, kterým byl v létech 1344-1364, tedy dvacet let, ale jiného Arnošta z Pardubic – Arnošta Košťála, kterého jsem potkal v knihkupectví na Yonge Street někdy v osmdesátých letech. Muž za pultem mluvil česky a měl zvláštní smysl pro humor. Hned nám vyprávěl, jak mu československé úřady sebraly státní občanství, což ho přímo přivedlo k slzám, jak s úsměvem řekl. Od té doby jsme si občas telefonovali a poté, co jsem odešel z Nového domova se stal jedním z prvních odběratelů Satellitu, který podporoval. 11. února letošního roku by se dožil 93 let. Zemřel však 9. ledna 2010.
S humorem pro něj vlastním se mi jednou svěřil, že už ani nekupuje zelené banány, protože by se nemusel dožít okamžiku až dozrají. Jeden z jeho posledních dopisů končil zdravím a těpic – Arnošt z Pardubic. Objevil jsem vzpomínku z pera PhDr. Jiřího Kotyka v Klubu přátel Pardubicka (s datem 30. 7. 2010 číslo 5-6/2010):
Čest jeho památce!
Město hledalo významnou osobnost nejen ze sportovního světa. „Při zvažování pojmenování území stadionu, které je památkově chráněno, a kde západní tribuna navazuje na odkaz své původní podoby ze 30. let, jsme hledali významnou historickou osobnost, jež bude úzce spjata s fotbalem a zároveň bude mít výrazný společenský přesah nejenom pardubického, ale i celostátního významu,“ řekl náměstek primátora Jakub Rychtecký.
Podle klubové historie byl Košťál často ve styku s týmem, který hrál na tehdy Všesportovním stadionu, mezi sportovci byl velmi oblíbenou a respektovanou osobností. A tak není divu, že byl v polovině března roku 1942 znovu zvolen do vedení klubu, přestože v tu dobu naplno spolupracoval s odbojem. Právě spolupráce s pardubickým odbojem se mu ale stala osudnou. Život Arnošta Košťála skončil v roce 1942 popravou na pardubickém Zámečku.
„Pojmenování areálu po Arnoštu Košťálovi považujeme za další projev pocty a poděkování za vše, co pro Pardubice udělal,“ popsal Rychtecký s tím, že pojmenování konzultoval nejenom se zástupci pardubického fotbalu, ředitelem Památníku Zámeček Viktorem Janákem, ale i Košťálovou rodinou, konkrétně s dcerou Annou Bekarovou. Právě po konzultaci s rodinou se město rozhodlo pro pojmenování křestním jménem Arnošt, nikoliv Erno, jak je zažito v souvislosti s pojmenováním ulice nebo základní školy.
„Historie, která je se stadionem a jménem Arnošta Košťála spojena, si opravdu vážíme a je to za nás velmi hezká a důstojná připomínka této osobnosti, která přispěla k rozvoji pardubického fotbalu,“ dodal za klub FK Pardubice předseda představenstva Vladimír Pitter.
Arnošt Košťál se narodil 26. června 1904 v Polici nad Metují jako syn hostinského. V roce 1910 přišel šestiletý Erna do Pardubic, kde si jeho otec pronajal hotel Veselku. V roce 1938 převzal Košťál vedení hotelu po svém otci. Když se v Pardubicích objevili parašutisté ze skupiny Silver A, byl Arnošt Košťál jedním z prvních spolupracovníků. Dne 2. července 1942 byl na pardubickém Zámečku zastřelen spolu s jednačtyřiceti odbojovými spolupracovníky.
abe
***
Oznámení Generálního konzulátu
v Torontu
rádi bychom Vás informovali o změně kontaktních údajů generálního konzulátu v Torontu pro případné využití v Satellite 1-416.
Jedná se o:
- změnu v emailové adrese na sjednání schůzek - nově : toronto.appointment@mzv.cz
-od 1. února 2023 zrušení faxového čísla (416 972 6991)
jk
***
Únorové vydání Nového domova naleznete zde
Korunovační klenoty - náš národní skvost
Poté, co mi moje kamarádka s krásným jménem Anděla vyprávěla, že se vypravila podívat se na náš nejvzácnější národní poklad – korunovační klenoty a že to zvládla až na druhý pokus a to ještě ten pokus byl plných šest hodin stání ve frontě, uzrálo moje rozhodnutí napsat malé povídání o korunovačních klenotech a poslat toto povídání do přátelských novin v Kanadě. Tak tady to je: Korunovační předměty jsou symbolem naší státnosti, atributem naší vlády a kulturně společenským, uměleckým a šperkařským vyvrcholením. Patří mezi ně:
- svatováclavská koruna s čepičkou, poduškou a pouzdrem
- korunovační jablko s pouzdrem
- korunovační žezlo s pouzdrem
- korunovační roucho
K uvedeným čtyřem dílům se někdy ještě počítá relikviářový kříž, tak zvaný korunovační a obřadní korunovační meč Svatováclavský. Všechny královské klenoty se nazývají regália a vždy byly významné pro legitimitu panovníka.
Svatováclavská koruna vznikla na popud římského císaře a českého krále Karla IV. a byla určená k jeho korunovaci českým králem. Nechal ji zhotovit v letech 1345 – 1346. Dnešní znalci dospěli k závěru, že výroba svatováclavské koruny mohla tehdy trvat okolo půl roku. Koruna je jedna z nejstarších v celé Evropě, je ze zlata vysoké ryzosti , 21 – 22 karátů, 19 cm vysoká a také její průměr je 19 cm, vlastní čelenka je složena ze čtyř dílů po 14,5 cm. Ozdobená je drahými kameny a perlami, má na sobě devatenáct modrých safírů, čtyřicet čtyři červených spinelů (spinel chemický vzorec MgAl2O4, je krychlový minerál patřící do skupiny spinelidů. Název pochází pravděpodobně z latinského spina – trn, podle ostrých oktaedrických krystalů -wik), jeden rubín, třicet zelených smaragdů a dvacet perel. Zakončení korunové čelenky představují tvary lilie. Váha svatováclavské koruny je 2,4 kg. O zlatu tak vysoké ryzosti se historici domnívají, že mohlo být z těžišť na Šumavě anebo z Jílového – obrovská ryzost má blíže k Jílovému.
Zajímavostí je, že Karel IV. prakticky až do své smrti o korunu trvale pečoval a stále jí věnoval pozornost. Dokonce byla cíleně upravována a doplňována novými drahými kameny tak, jak se tyto ve světě objevovaly.
Další neméně značnou zajímavostí je, že ji Karel IV. věnoval Sv. Václavu, patronovi české země a že byla trvale určená ke korunovaci českých králů a královen. Současná věda se domnívá, že vzorem pro Karla IV., mohla být železná koruna, která sloužila pro pokrytí hlavy na cestě ke korunovaci římským císařem a kterou Karel IV. nutně musel vidět při své císařské korunovaci a dále pak, že vycházel ze znalosti francouzské korunovační koruny, kdy na francouzském panovnickém dvoru vyrůstal. Ozdobné liliové ukončení je charakteristické právě pro francouzské šperkařství té doby. Se svatováclavskou korunou se svou korunovací seznámilo 28 českých králů a 27 královen. Ke korunovaci bývala na konkrétní den zapůjčována a panovník musel za její jednodenní půjčení zaplatit 300 kop grošů pražské kapitule, což nebylo nikterak málo. Zapůjčení koruny a její ochranu jí zajistil už v roce 1346 svou bulou sám papež Kliment VI. V citované listině byla zapovězena jakákoli nepovolená manipulace, směla posloužit jen ke korunovaci.
Korunovační jablko – vzniklo později než koruna, asi v první polovině 16. století za vlády Ferdinanda I., korunovaného českým králem roku 1527. Jablko je opět vyrobeno ve zlatě, 18 karátů, ozdobené červenými spinely a modrými safíry. Tvoří ho dvě polokoule propojené prstencem s křížkem. Pod krížem je nápis Domine in virtute tua letabitur rex et super salutace tuam exultabit – Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá. Jablko váží 780 gramů, výšku má 22 cm, korunovaná osoba držela jablko v levé ruce, za svůj původ vděčí jablko antice. Jablko stejně jako koule znázorňuje kosmos. Od antického symbolu se středověké jablko liší umístěným křížkem na svém vrcholu. V miniatuře středověkého kodexu kolem roku 1250 je zobrazen Ježíš Kristus s glóbem v levé ruce, je to vykládáno jako určité vladařské gesto a spojení Boha a krále. Křížek na vrcholu jablka měl v sobě jakýsi volný prostor, do kterého mohl být vložen svatý ostatek. Právě ve středověku se začalo popisované insignii říkat říšské jablko. První písemná zmínka o říšském jablku pochází z roku 1014, kdy tento dar dostal Jindřich II. od papeže Benedikta VIII. Do štěrbiny v křížku našeho korunovačního jablka je údajně vložen trn z Kristova trnového věnce. O štěrbině vědci nepochybují, trn však v historických pramenech uvedený není, ale průzkum kolem této skutečnosti není v žádném případě u konce. Karel IV. byl velkým vyznavačem svatých ostatků a také při stavbě Karlštejna uvažoval, že tyto neuvěřitelně ceněné ostatky budou uloženy právě tam.
Korunovační žezlo – je z 18 karátového zlata, 67 cm dlouhé, váhy 1013 gramů, V souboru našich korunovačních klenotů představuje náhradu žezla z doby Karla IV. Ozdobené je čtyřmi safíry, pěti spinely a šedesáti dvěma perlami. Při korunovaci držel panovník žezlo v pravé ruce.
Korunovační roucho je z hedvábné látky „zlatohlavu“. Hedvábná nit je obtočena plochým zlatým drátkem. Roucho je bez rukávů a celý obvod je obšitý hermelínem – vznik roucha je asi z počátku 17. století za Ferdinanda II.
Poklad s klenoty značně cestoval, což nebylo vůbec jednoduché. Jmenuji nejdůležitější z míst: Praha, Karlštejn. Při husitských bouřích Visegrad, Norimberk, hrad Velhartice. Po Bílé Hoře Staroměstská radnice v Praze, České Budějovice, Vídeň – v roce 1791 zpět z Vídně. Koruna poznala také Plzeň a za nacistů Žilinu. Korunovační klenoty a roucho jsou ukryty na nejméně dostupném místě v chrámu sv.Víta. Jsou uložené v klimatizované komoře s panceřovými dveřmi a dále pak v pancéřové skříni.
Existuje systém sedmi klíčníků, kteří mohou v jeden určený okamžik klenoty otevřít. Je to prezident republiky, předseda Senátu Parlamentu České republiky, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský a primas český, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta děkan metropolitní kapituly a primátor hlavního města Prahy. O tradici sedmi klíčů se zasadil roku 1791 Leopold II., který trval též na vrácení klenotů z Vídně. Tehdy opravdu začal onen již zmiňovaný systém sedmi klíčů – pět jich bylo ke dveřím klenotnice a dva k vlastní skříni. Kříž a žezlo je ukryto ve stálé expozici Svatováclavského pokladu na II. nádvoří Pražského hradu. A roucho je ve specializovaném klimatizovaném depozitáři Pražského hradu.
Takže teď jsem vám popsala místa, kde jsou naše národní korunovační klenoty uschovány a odtud-jsou vyjímány ve velmi dlouhých intervalech výhradně k vysoce slavnostním národním událostem a výjimečně i k plánovaným prohlídkám a také k naplánovaným výzkumům. Jedno z takovýchto posledních vyjmutí klenotů se stalo na podzim 2022 a to velice tajně v noci. Pokyn k tomu prý dala kancelář prezidenta republiky, jednotliví klíčníci dostali pozvánku k otevření prý zcela na poslední chvíli, kdy z nich už většina se osobně nemohla k otvírání dostavit – poslali náhradníky, což bylo v rozporu s platnými opatřeními. Nebyl přítomen ani hradní šperkař pan Belda, který je u všech otevření a který se o celý korunovační systém pokladů stará a je též tvůrcem několika kopií. Akce se objevila na internetu a vzbudila mezi lidmi značný rozruch a nevoli, protože se v té době již vědělo, že korunovační klenoty budou řádně vystavené k 30. Výročí vzniku České republiky a jednalo se opravdu o velkou akci, kdy současně měla být v chrámu sv. Víta vystavena i lebka sv. Václava. Na nátlak veřejnosti se zveřejnil i účel nočního otevření pokladu a lidem byla předložena verze, že šlo o rentgenování štěrbiny v křížku jablka, zda ukrývá trn z Ježíšovy koruny. Šperkař Belda se domnívá, že přenosným rentgenem žádný eventuální trn nejde zvěčnit. Tak proč se celá akce vůbec konala?
Zbývá legenda vztahující se ke korunovační koruně. Opakuji znovu, že korunu smí použít jen panovník a jen pro korunovaci, přesto se prý stala následující skutečnost. V době obsazení Pražského hradu nacistickým Německem, Němci velice usilovali nejenom o poklad jako takový, ale i o převzetí symbolu, že sv. Václav je ochránce jejich a Čechy jen útrpně snáší. Základy následující legendy se tradují už z doby papeže Klimenta VI, který ve své bule vymezil, že po svatokrádeži koruny bude následovat největší středověký trest, exkomunikace. Nic takového pro nacistické Německo, samozřejmě nemohlo platit. Němci se o získání klenotů ihned po svém nástupu k moci snažili. K. H. Frank například přerozdělil klíče od pokladu kdy měl jeden klíč pražský arcibiskup, tři říšský protektor Konstaantin von Neurath a tři prezident Hácha. Další změnu pak provedl Heydrich. Ten si též osobně v klenotnici poklad prohlédl a podle legendy, kterou teď popisuji, každý kdo si neoprávněně nasadí korunu měl do roka zemřít. I když se vědecky nikdy nedokázalo, že by si Heydrich na hlavu korunu nasadil, do roka opravdu zemřel – v téhle době si Češi o legendě všude povídali.
Římskému císaři a českému králi Karlu IV. vděčíme za vznik korunovačního pokladu a je zcela na místě stále s díky a respektem na tento jeho čin vzpomínat. Je neuvěřitelné, co vše Karel IV. za svého života dokázal a na co vše myslel. Viditelně to byl náš největší a nejslavnější český král!
Jana Fafejtová – Praha
***
Den bez zasmání je den promarněný
Cestováním po světě anebo také při jiných příležitostech jsem si vždycky chtěla něco vzít s sebou na památku. Ať to byla trička, umění, někdy jen kousek kamene, vždycky nějaká maličkost, která pak našla domov u mne.
Přeji vám to z celého srdce!
Naďa Humlová
Únor 2023
***
Můj soused Gordon
Mívali jsme souseda Gordona, který před třiceti léty vyslovil nezapomenutelnou větu: Když se sedmdesátník dožije půlky února, pak je nabíledni, že se dožije nového roku. Gordon považoval zimu, jmenovitě leden a únor, za nejnáročnější měsíce roku. Pocházel z farmy, jako mladík se zúčastnil spojenecké invaze v Normandii a přežil to. Řekl mi několikrát, když vzpomínal, že válka v Evropě byla nejhnusnější co kdy viděl, ale že po takové zkušenosti, bylo vše nepříznivé co ho potom potkalo úplná brnkačka.
Tohle stanovisko, mi zaznělo jako moudrost, že když člověk neprojde kanálem, pak ani nepozná co je krásné na kvetoucí louce.
Ozdobou stáří jsou vzpomínky, řekl Gordon, a já měl trpělivost i zájem poslouchat jeho vyprávění a on mne často s nimi hostil.
Teprve na jeho pohřbu v únoru 1996 jsme zjistili, že Gordon má tři syny, které jsem předtím nikdy neviděl; po pohřbu během pohoštění, jsme se syny pohovořili a zmínil jsem se o té moudré větě co jsem slyšel od Gordona „Když se sedmdesátník dožije druhé půlky února, tak se dožije příštího roku“ a synové, moji vrstevníci, tvrdili, že to říkal jejich dědeček; dneska jsou tito synové sedmdesátníci jako já, ale nevím, zdali tu větu opakují svým synům.
Sluníčko už vykousalo černá místa na dvorku a chtěl jsem ty skvrny zaházet sněhem, ale Eva mi zakázala údržbu bílého dvorku se slovy, že má po dvou měsících bílé barvy plně kecky a dost.
Nás kocour Whiskers si oblíbil lízat sníh namísto pití vody, takže každý den ráno Eva nabrala talíř sněhu pro kocoura, což brzo přestane až sníh zmizí.
Přeji klidný únor a vše dobře doma i venku.
Rosťa Firla – Sudbury
***
Sport
Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký
Zdědil jsem nemovitost, kterou měl můj předek ve spoluvlastnictví s Českou republikou. Nejsem ale schopen nemovitost spravovat. Chtěl bych proto svůj podíl na nemovitosti prodat. Potřebuji k tomu souhlas druhého spoluvlastníka, tedy České republiky? Můžete samozřejmě nakládat se svým podílem, to znamená, že ho můžete prodat třetí osobě. Od poloviny roku 2020 se ale do českého práva vrátil institut zrušeného předkupního práva. Což znamená, že ve Vašem případě nejste jakkoliv omezen při prodeji.Doporučuji proto oslovit odborníka v České republice, který se zabývá nemovitostmi, vašeho právního zástupce který Vám bude nápomocen při realizaci.
Je potřeba zvážit zda má cenu si nadále tento majetek držet. Pokud Vám přináší jen problémy. Mohlo by se Vám také stát, že ze strany stavebního dojde k nařízení odstranění závad prostřednictví obce kde se nemovitost nachází, a tyto náklady budou po Vás vymáhány.Doporučuji v tomto případě si obstarat právního zástupce, který dokáže s odborníky celou věc posoudit a navrhnout Vám to nejlepší řešení v dané věci.
Zemědělské družstvo působící v místě, kde vlastním zemědělské pozemky, mě oslovilo s nabídkou uzavření pachtovní smlouvy. Byla mi ale nabídnuta částka za užívání velmi nízká, v porovnání s částkou za užívání v okolí. Jak zjistím, že se jedná o běžnou částku? Na koho se můžu obrátit?
Takto nabízená částka se pravděpodobně odvíjí od bonity půdy, kterou vlastníte. Tu zjistíte z výpisu z katastru nemovitostí. V těchto případech je možné se optat jak v realitní kanceláři u advokáta který má s těmito případy zkušenost. Je běžné, že se ve stejné lokalitě nachází více zemědělců, kteří by o Vaše pozemky měli zájem. Proto je vždy potřeba nabídky porovnat.
Obec, se kterou vlastním dům v České republice, mi zaslala nabídku na odkoupení jejího id. ¼ podíl na nemovitosti. Nabídka ale dle mého názoru neodpovídá tržní ceně. Jak se proti tomu můžu bránit? Musí takovou nabídku přijmout?
Danou nabídku určitě přijímat nemusíte. Záleží jen na Vaší svobodné vůli, zda chcete na tuto nabídku přistoupit či nikoliv. Obec se řídí cenovými předpisy a nelze s ní příliš vyjednávat. Mohlo by se Vám stát, že nemovitost prodá třetí osobě. Pokud ale obec nechce ve spoluvlastnictví zůstávat, může svůj podíl prodat třetí osobě a vy tento prodej neovlivníte. Doporučuji se nechat vypracovat znalecký posudek ceny obvyklé. Tak abyste měl představu o reálné tržní ceně. Následně můžete podat žalobu na zrušení a vypořádání vlastnictví k soudu. Bude na úvaze soudu určit cenu obvyklou nemovitosti., prostřednictvím soudního znalce. Vždy ale doporučuji odborné právní zastoupení, jelikož tyto řízení mohou být složitá a velmi zdlouhavá.
Jsem spoluvlastníkem id. ¾ nemovitosti v České republice. Daná nemovitost je ve velmi špatném stavu a vyžaduje rekonstrukci. Rad bych ji opravil. Druhý spoluvlastník s podílem id. ¼, ale nechce investovat. Jak mohu v takovém případě postupovat?
Nejlepší v tomto případě je odkoupit jeho podíl. V případě, že by neměl o odprodej zájem do Vašeho vlastnictví, doporučuji podat žalobu na zrušení a vypořádání vlastnictví k soudu. V případě, že bude nemovitost přikázaná do Vašeho vlastnictví bude jen na Vás, jak s ní naložíte. Tento krok doporučuji učinit prostřednictvím Vámi zvoleného právního zástupce.
Z humoru Pavla Kantorka
1942-2017
zaslala Naďa Humlová
