Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
22. března 2023; číslo 3 (690)
Zima už je pryč, ale jaro tu ještě není
Dnes, když začínám psát březnový Satellite je svátek svatého Patrika, o kterém se toho ví velice málo. Pocházel ze vznešené velšské rodiny datum narození je přibližně roku 387 a úmrtí 461. V šestnácti letech byl unesen otrokáři do Irska, odkud po šesti letech uprchl a vrátil se domů. Stal se mnichem a vrátil se jako misionář do Irska. 17. březen je podle legendy den jeho smrti, což je připomínáno nejen v Irsku, ale i na severoamerickém kontinentě. Češi říkají někdy sv. Patrikovi Vlastimil, protože toho dne má svátek v českém kalendáři, zatímco Patrik má svátek 19. února. Vysvětlení je jednoduché – latinsky Patria je Vlast. Předpokládá se, že jeho jméno je Magonus Succetus. Podle legendy vyhnal z Irska hady. Hadi byli také symbolem druidů, jejichž náboženství bylo nahrazeno křesťanstvím. Svatý Patrik také na jetelovém trojlístku (shamrock) vysvětloval princip Nejsvětější Trojice. Úctu ke sv. Patrikovi přinesl do Čech hrabě Jan Špork a jeho syn František Antonín Špork dal v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu vztyčit oltář sv. Patrika s barokní malbou zázračného uzdravování nemocných (wiki).
V Čechách začalo letos jaro 20. března ve 22:24 hodin. Tady v Torontu, kde máme již letní čas je to o pět hodin dříve. Musíme si tedy zvyknout, že první jarní den je také o den dříve a pokud se dožijeme roku 2048 bude jaro začínat již na Josefa 19. března. První jarní den 21. března, jak jsme se učili ve škole, bude až v roce 2102.
Datum prvního letního dne se však letos v Čechách nemění. Zrovna tak první podzimní den bude 23. září. Kuriózní to bude se zimou vzhledem k časovému posunu bude v Čechách začínat 22. prosince, ale zde v Torontu již 21. prosince v 23 hodin 27 minut.
Zatímco zde v Torontu je hlavní předzvěstí příchodu jara den sv. Patrika. V Čechách je to svátek sv. Josefa, který je 19. března.
Svatý Josef je otcem svaté rodiny. Jedná se o potomka krále Davida, kterému se zjevil Hospodinův anděl a svatá rodina putovala do Egypta.
V roce 1967 byla na 1. máje neděle a tehdy v naší třídě proběhlo malé kádrování, kdo půjde do prvomájového průvodu. Když přišla řada na mne, tak jsem odpověděl, že nemohu jít manifestovat, protože je neděle a já jako každý slušný člověk chodím do kostela. Paní učitelka prohlásila, že bych to snad na mši stačil, ale jako omluvu to nakonec přijala. Během týdne jsem se však dověděl, že bohoslužby se konají až večer, aby se věřící mohli zúčastnit prvomájového průvodu.
Nechtěl jsem podvádět a tak jsem pátral, kde jsou přece jen bohoslužby a zjistil jsem, že přece jen se v neděli na 1. máje 1967 bohoslužby konají na Jarově. Protože v ten den ale nejezdily tramvaje, musel jsem na Jarov pěšky. Bylo nás tam pár. Z mladších já a nějaký Pepík Hádek, který chodil ke katolíkům hrát na varhany. Kázal farář Foltýn, který vynikal dlouhými kázáními, jednou to prý vytáhl až na devadesát minut. Tentokrát to byla dobrá čtyřicetiminutovka a text pro Slovo Boží byl Ježíš, syn dělníka (tesaře). Inu i svátek práce se vloudil do kázání. Když jsme šli z bohoslužeb z Jarova, tak Pepík Hádek mi sdělil, že Jan XXIII. posvětil 1. máj jako církevní svátek - den Josefa dělníka. Teprve nyní bych ho trochu opravil nebyl to Jan XXIII, ale Pius XII., a jedná se o vzpomínku na Josefa dělníka.
Dalším významným dnem na přelomu zimy a jara je 1. duben, neboli apríl. Jako děti jsme tento den milovali. O tři roky starší Jaroslav Zíka, který bydlel jedno patro nad námi a který mne zasvěcoval do tajemství fotbalové hry, mi vysvětlil, že význam tohoto dne spočívá v tom, že se člověk může i splést, ale že nemusí přiznat omyl. Naopak může toto pochybení prohlásit za aprílový žert a nevypadá pak jako úplný blb. Měl naprosto pravdu, tohoto triku používá většina politiků, s jedinou výjimkou, používají ho nejen 1. dubna, ale i dalších 364 dnů v roce (v případě, že se jedná o rok přestupný, pak ještě o čtyřiadvacet hodin déle).
Jaro však velice často začíná až po prvním jarním úplňku a to jsou Velikonoce. Začínají Květnou nedělí a na Velký pátek můžeme vidět, že demokracie vždycky nefungovala.
Podle jednoho starého řeckého textu si dav mohl volit, koho má Pilát propustit Ježíše Barabáše nebo Ježíše, který slove Kristus (Adolf Novotný – Biblický slovník). Pilát na žádost většiny propustil u příležitosti židovských velikonoc Barabáše. Podle Lukášova evangelia Pilát přímo vybízí lid k volbě. Podle Janova evangelia se Pilát zmiňuje o velikonočním zvyku amnestie pro jednoho vězně. Barabáš byl jedním z mnoha politických buřičů z doby Pilátovy, který podněcoval bouře proti římské vládě a byl příčinou nejednoho krveprolití. Častokrát v dějinách i v současnosti můžeme vidět, že násilí dostává přednost před nenásilím. Barabáš před Kristem. Velikonoce čili Kristova nenásilná cesta však nekončí Velkým pátkem, ale vzkříšením na Velikonoční neděli, jimž je Kristovo vítězství nad smrtí.
Velikonoční pondělí se na tomto kontinentě mnoho neslaví. Jedná se o druhý den osmidenní (oktávu), kdy křesťané oslavují radost ze svého vykoupení.
Cesta nenásilí je tedy unikátní, i když se o ní zmiňují i starozákonní proroci jako Izajáš a dovolávají se jí i některé mimo křesťanské proudy jako třeba Mahatma Gandi.
Lze si tedy přát, aby poselství vzkříšení, míru a pokoje se neslavilo pouze o Velikonoční neděli, či během osmidenní, ale během celého jara, popřípadě během celého zbytku roku 2023, či co možná nejdéle.
HEZKÉ VELIKONOCE!
Aleš Březina
***
V Torontu bude přednášet Igor Lukeš
(*25. června 1950 Praha) je českým historikem od 70. let 20. století žijící v Americe. Od roku 2005 je honorárním konzulem České republiky pro státy Massachusetts, New Hampshire, Maine a Vermont.
Vystudoval angličtinu a filosofii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1976 získal titul PhDr. Koncem 70. let emigroval do USA. Na Tufts University získal roku 1985 titul PhD. Začátkem 80. let pracoval ve Washingtonu a v roce 1985 se vrátil do akademického prostředí. Nejprve jako začínající profesor na Fletcher School of Law and Diplomacy. Od roku 1986 působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na The Frederick S. Pardee School of Global Studies Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Od téhož roku je člen The Davis Center for Russian Studies na Harvardově univerzitě. Působí rovněž v Minda de Gunzburg Center for European Studies téže univerzity.
Je autorem několika knih, z nichž některé byly přeloženy do češtiny. Publikuje v českých i cizojazyčných odborných periodikách.
Registrace je na této webové straně:
wiki
***
Oznámení Generálního konzulátu
v Torontu
rádi bychom Vás informovali o změně kontaktních údajů generálního konzulátu v Torontu pro případné využití v Satellite 1-416.
Jedná se o:
- změnu v emailové adrese na sjednání schůzek - nově : toronto.appointment@mzv.cz
-od 1. února 2023 zrušení faxového čísla (416 972 6991)
jk
***
Březnové vydání Nového domova naleznete zde
Kde domov můj (3)
První setkání s vozy Tatra cestou světem bylo ve Vladivostoku, ale o tom jsem se vám posledně dlouze rozepsala. Jen tak připomínám…ano, sněžilo, foukalo, silnice a chodníky byly plné sněhu a české Tatry se chopily práce a začaly tu bílou krásu nakládat a odvážet. Samozřejmě, že kamarád by nebyl českým chlapem, kdyby se hned nezačal o tyhle „krásky“ takhle daleko od domova zajímat. Co slyšel, byla jen slova chvály. Hned se nám pýchou rozbušila srdíčka.
Z toho důvodu jsem ani moc nenamítala, ba naopak se těšila, se podívat na místo činu, do Kopřivnice, kde to všechno začalo, do rozsáhlého musea osobních i nákladních aut Tatry. A že bylo na co koukat!
Kopřivnická továrna byla až do roku 1920 známá jako Nesselsdorf Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft, proto všechna auta měla iniciály NW. Nesselsdorf je německé jméno pro Kopřivnice a v době Rakouska-Uherska byla němčina oficiální řečí. Teprve až po skončení První světové války a získání samostatnosti si továrna změnila jméno na Kopřivnická vozovka. Když v roce 1919 ředitel závodu testoval auta ve Vysokých Tatrách, byl velmi nadšen, jak si v horách dobře vedla. Rozhodl se proto každý nový povoz /auto pojmenovat Tatra.
Počátek výroby vozidel v Kopřivnici je spjat s místním rodákem Ignácem Šustalou (1822-1891), který byl vyučen u dvorního dodavatele kočárů Phillipa Kollera ve Vídni. Do rodného kraje se vrátil v polovině 19. století s cílem založit si vlastní živnost na výrobu kočárů. Šustala tak v roce 1850 zahájil výrobu lehkých bryček zvaných Novojičíňanka. Základní výrobní program se z lehkých bryček postupně rozšířil – přes luxusní osobní kočáry k široké škále povozů, od poštovních až po těžké stěhovací. V letech 1876-1880 se roční produkce Šustalovy továrny pohybovala kolem 1 200 kusů povozů a kočárů. Po skončení jejich výroby ve 20. letech 20. století a poctivě spočítáno, jich zde bylo celkově vyrobeno více než čtyřicet osm tisíc.
Mimochodem, jedna z nich je vystavena v muzeu a byla prohlášena národní památkou. Krásný to kousek!
Počátky automobilové produkce jsou až na několik výjimek spojeny výhradně s výrobou osobních vozidel. A byly to těžké začátky! Roku 1900 vznikl jediný parní omnibus a dva elektromobily, v roce 1907 přibyly čtyři kusy autobusů. Skutečně nákladním vozem byl až valník z roku 1908 a dva hasičské automobily.
Třicátá leta byla léty s avantgardními nápady a to nejen v umění, designu, ale i v automobilovém průmyslu. Bylo tomu tak i v Kopřivnici. Bylo třeba přijít na trh s novou koncepcí automobilu, moderní, vyzývavou a s vylepšenou konstrukcí. To se jim podařilo, vyrobili velmi unikátní prototyp, svým designem velmi pokročilý. Na svět přišlo malé aerodynamické auto s motorem vzadu a chlazeným vzduchem. Bohužel, toto autíčko stále známé jako Tatra Beetle (brouk) se nikdy masově nevyrábělo; vedení závodu bylo velmi liknavé k zahájení jeho výroby. Později plány adaptoval Ferdinand Porsche k výrobě světoznámého Volkswagen Beetle. Škoda, že to takhle dopadlo.
Další technický skvost nenechal na sebe dlouho čekat a v roce 1934 se zahájila výroba Tatry 77 (později 77a) - aerodynamická limuzína, sice na dřevěném rámu, ale se železnou pocínovanou karoserií. Bylo to Tatry první auto, kdy V8 motor byl chlazený studeným vzduchem. Byla to také ale vůbec první série aut tohoto druhu vyráběná na světě. Opět české zlaté ručičky!
Tatra přesto nezklamala a touto cestou si udělala jméno ve světě!
Tento model je příbuzným typu Tatra 600, přezdívanému Tatraplán. I díky aerodynamické karoserii, která měla nejmenší naměřený odpor vzduchu v té době, dosahovala rychlosti až 160 km/hod. Celý svět obdivoval tvar karoserie. Zprvu připadal směšný, připomínající kapku, ale záhy se všem zalíbila a sklízela obdiv. Tatra se opět vytáhla.
Při cestě pouští se ozývaly hlasy, že nemůže nehostinnou poušť zvládnout. Měla úzká kola, těžký motor umístěn vzadu, s pohonem pouze zadní nápravy. Díky tomu byla přední část hodně lehká. Jinými slovy, nepříznivé rozložení váhy. Žádný posilovač řízení. Je možné s takovým vozem projet zrádné písčité cesty? Tatra se ukázala v nejlepším světle a technický svět byl v údivu. Nejen, že Hanzelka a Zikmund svoji dobrodružnou cestu po dvou kontinentech fyzicky zvládli, že hlavně proslavili československou automobilku, ale i my, jsme z toho těžili. Z knížek a fotografií jsme si obohatili své vědomosti o tom, jak se žije jinde, za zavřenou bránou; informace, které nebyly v té době snadno dostupné.
Podle amerického tisku New York Times, věhlasná stříbrná Tatra Hanzelky a Zikmunda, byla sběratelským autem z roku 2010, když porazilo silnou konkurenci 651 vozů.
Tatra T600, po úpravách T600K, přinesla na výstavě v Ženevě obrovský úspěch. Tatraplán byl pak darován Stalinovi k jeho 70 tým narozeninám.
Ze stropu visí i dvojplošník (letadlo), Tatra 131, i ta se tady krátkou dobu vyráběla.
Zajímavou částí výstavy jsou i závodní auta, která mohla dosáhnout rychlosti až 120 – 140 km/hod. Svého času vyhrála mnoho soutěží na mezinárodních závodech.
Padesátá léta jsou reprezentovány elegantní Tatrou 607 Monopost, zkonstruovaná podle pravidel Formula 1, s maximální rychlosti 215 km/hod. Osmiválec byl chlazen pouze dvěma výfuky, něco absolutně výjimečného.
Začátkem padesátých let česká vláda rozhodla zastavit výrobu osobních aut v Kopřivnici a začala s výrobou aut vojenských. Výroba Tatraplánu byla přeložena do Mladé Boleslavi, později Škoda. Objevily se potíže s výrobou, ale i tak se zrodila Tatra 603, s aerodynamickým ladným tvarem. A jízda v ní to bylo něco!
Sedmdesátá léta přinesla moderní design i do automobilového průmyslu; zakulacené karoserie byly nahrazeny rovnými s ostrými hranami, tak jako např. Fiat a Maserati. Vládní vozidlo Tatra 603 byla nahrazena Tatrou 613 zrovna v době, kdy se slavilo stoleté výročí dlouhé historie výroby osobních aut v Čechách. Poslední v řadě byla pak Tatra 700.
Museum osobních aut ve středu města není nijak plošně velké, ale exponátů je zde hodně. Vše, o čem jsem se zmínila je zde k vidění a ještě i více.
První pokusy o založení muzea se objevily již v třicátých letech. Návrh zahrnoval prezentaci produkce všech provozů – kočárkovna, automobilka, vagonka. Vše však zůstalo ve fázi projednávání. S postupem dalších let přibývalo exponátů z výrobního programu Tatry, vstup nových vlastníků, postavení nové výrobní haly a hlavně koupě rozsáhlé sbírky soukromého sběratele Jiřího Hlacha, to vše se pak stalo základem projektu expozice nového Muzea nákladních vozidel Tatra, v bývalé a upravené výrobní hale. I koleje zde byly ponechány. Sbírka, budovaná více jak sedmdesát let, patří z pohledu typologické celistvosti mezi naprosto výjimečné kolekce nejen v Česku, ale i ve světovém měřítku. Opět fandím!
Těch aut, byla jsem nadšena! Ten výběr! Desítky a desítky naleštěných exponátů! Obrovská hala, dobrá organizace, od těch nejstarších až k dnešním moderním. Nemyslela jsem si, že mi tahle kolekce nákladních automobilů natolik nadchne, že mi čas bude míjet pod rukou a budu se ptát: „... a to už musíme odejít?“ Bylo se stále na co koukat a obdivovat!
Ať to byla legendární Tatra 111, nebo obrněnci – užitkové automobily pro armádu včetně pancéřovaných, hasičské, v šedesátých letech to byla Tatra 138, 148, anebo pozdější Tatra 813, 815 – vše zde bylo zastoupeno.
V kopřivnické Tatře vždy, bez ohledu na dějinné události v průběhu 20. století, světové války, změny politických režimů a majitelů, běžel vývoj inovací naplno. Za celou dobu existence automobilky tak vzniklo hodně zajímavých prototypů. Ačkoliv se v mnoha případech nedostaly do sériové výroby, staly se zdrojem poznání a nenahraditelných zkušeností. Mohla bych vám je všechny vyjmenovat, ale nechci vás údaji o povozech zas tak moc zatěžovat, tak raději zabrzdím.
Tahle Tatra byla vyráběna pro potřeby armády. Přezdívalo se jí kačena, nebo kvíčala. Kačena podle pohybu při jízdě v nerovnostech. Řidič měl pocit, že sedí na zádech kachny, která se pohupuje na vlnách rybníku. A kvíčala? Podle charakteristického zvuku ventilátoru. Motor byl z Tatry 603, tudíž vzduchem chlazený, ventilátor byl hodně hlučný a vydával při zátěži až pronikavý, kvílivý zvuk. Kabina byla velmi těsná a nepohodlná. Řazení rychlostních stupňů bylo dost nepohodlné a vyžadovalo i trochu cviku. Ale kdo si zvykl časem na téměř akrobatické kousky při řazení, byl napůl hluchý a menšího vzrůstu, byl spokojen. Všechny neduhy tohoto typu zmizely v okamžiku, kdy došlo na jízdu v terénu. To byl nezapomenutelný zážitek. Vůz byl poměrně lehký, pneumatiky široké a motor dostatečně silný. Navíc „osmsetpětka“ měla dost velkou světlou výšku. K tomu tatrovácký podvozek. Komu nevadilo pár kapek benzínu navíc, mohl si užívat průchodnost terénem. Bez problému si poradila s pařezy v lese, přes které dokázala přejet. Ochotně se brodila bahnem a libovala si v brodech řek. Skvělý výsledek tatrováckých konstruktérů. (Z osobních zkušeností kamaráda).
Konečně jsme se dostali k prohlídce poslední části exhibice, která, po pravdě, mě nejvíce přitahovala. Byla zde vystavena vozidla z cest za poznáním a dobrodružstvím. Ať to byla v roce 1934 cesta kolem světa Jiřího Bauma s Tatrou 72, nebo již výše jmenované Tatry H&Z, a co studentská expedice, Lambaréné? Pamatujete na rok 1968, kdy ze „Staromáku“ vyrazila Tatra 138 a kdy jejich cílem byla nemocnice v africkém Gabonu? Vezli tenkrát sebou léky, zdravotnický materiál a přístroje. Zpět domů se výprava vrátila po devíti měsících a více než 36 000 kilometrech. A následovaly i další cesty do Afriky i Himálaje…
Rok 1974 Tatra 148 s ochránci přírody. S Tatrou 138 se do Himaláje vydali vodáci sjet si divoké peřeje himalájské řeky Dudh Kosi v podhůří Mount Everestu.
Tatra 815 byla použita pro několik dalších výprav. V listopadu 1984 odstartovala výprava do Afriky s názvem Kenya’85 za účelem získání zkušeností s provozem v poušti před uvažovaným startem v Rallye Paříž – Dakar. Bohužel, tenkrát cíle své cesty výprava kvůli nepokojům v oblasti nedosáhla. Stejný vůz se o pár let později zúčastnil vodácko – horolezecké akce do Nepálu; do třetice byl poskytnut potápěčsko-jachtařské expedici Rudé moře ’90.
Cílem další expedice stejným vozem do Afriky, byl sběr etnografického a přírodovědeckého materiálu, ale i humanitární pomoc. Léky a potraviny byly předány ve Rwandě organizaci UNICEF. Expedice odstartovala v dubu 1994, zpět domů dorazila v prosinci téhož roku a s celkově ujetými 33 000 kilometry.
Úspěchy tatrováckých konstruktérů byly pozoruhodné, celý svět už znal jméno Tatra. Kdo ale také velmi proslavil její jméno, byl Karel Loprais (1949-2021), český automobilový závodník a šestinásobný vítěz automobilových závodů Rallye Dakar v kategorii kamionů. Nastoupil do automobilky Tatra v roce 1967 nejdříve jako dělník, automechanik, později jako zkušební řidič. Díky účasti na testování T-815 na stavbě v Africe byl v širším výběru posádek pro první účast v závodě roku 1986. S automobilem Tatra 815 pak zvítězil v letech 1988..94 ..95..98..99..2001. Mimo toho ještě obdržel čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Při poslední účasti v roce 2006 odstoupil ze zdravotních důvodů díky problémům následkem havárie v dřívějším ročníku. Byl to Pan řidič.
Jakožto ve své době nejúspěšnějšímu účastníkovi výše zmíněné rallye v kategorii kamiónů je mu od roku 1994, kdy dosáhl svého 2. vítězství a zároveň 6. místa ve společné kategorii hodnocení auto-kamion, přezdíváno Monsieur Dakar, (pan Dakar).
Díky svým úspěchům je několikanásobným držitelem „Zlatého volantu“, (čtenářská a novinářská anketa) a spolu s motocyklovou legendou Františkem Šťastným se v anketě Autoklubu ČR stal v únoru 2000 závodníkem století. Vítězná Tatra z roku 1988 je vystavena v kopřivnickém muzeu.
V roce 2011 byl jmenován vládním zmocněncem pro oblast bezpečnosti silničního provozu.
28. října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana české státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.
A co ještě dodat?
Nástupcem Tatry 815 se stal model Tatra Phoenix, jehož vývoj byl zahájen v roce 2010. Oproti svému předchůdci byla velmi modernizována a neustále vylepšována. Její sériová výroba byla zahájena o rok později a za další rok se dočkala i mezinárodního uznání v soutěži Truck of the year (kamion roku), když se umístila na druhém místě. Jen tak pro úplnost – do konce roku 2020 bylo vyrobeno více než tři tisíce Phoenixů. Jeho rozmanitost variant je opravdu velmi široká. Phoenix nabízí unikátní verze pro zemědělce (někdy označované jako Tatraktor), těžební průmysl a stavebnictví. Velké množství Phoenixů bylo i výrazným způsobem „customizováno“ (přizpůsobeno) dle unikátních požadavků zákazníků. Hlavně ale, že se stále prodává!
Jsem velmi ráda, že mi do Kopřivnických museí kamarád vytáhl a obě exhibice jsem shlédla. Opět jsem se poučila, přiznávám, o Tatře jsem toho moc nevěděla, stejně tak o Karlu Lopreisovi. Moje zvídavá nátura byla uspokojena. Hlavně mohu být zas o něco víc hrdá na tu naši zemičku a talentované fachmany. Pokud by vás sem někdy vítr zavál, anebo zvědavost nedala spát, v Kopřivnici se rozhodně nudit nemusíte. Narodil se zde např. Emil Zátopek, on i Dana zde mají svůj „svatostánek“. Dalším zdejším rodákem je malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. V lokálním museu, kromě jiného, najdete o něm plno zajímavostí i výstavku jeho ilustrací. A když byste měli prohlídek už dost, Kopřivnice je také bránou do Beskyd!
A kam vás vaše příští kroky povedou?
Přeji dobré dny plné zdraví a hlavu plnou plánů!
Text a foto: Naďa Humlová—Březen 2023
***
Rovnodennost již prošla
Jaro zahřívá co je doposavad zmrzlé. Hlaholit na příchod jara znám z dětství: dědeček k jarnímu dní nasbíral sněženky pro babičku; můj otec vždy koupil kytičku fialek od nějaké babky pro maminku. Kdybych měl dodržovat rodinnou tradici, tak bych musel prokopat stopu sněhu a pak bych sotva našel květy, protože v tomto kraji se objeví první krokusy a tulipány nejspíš asi za pár týdnu anebo měsíc.
Slavím rovnodennost a jaro jako přírodní zákon, na který koumavá i zpupná lidská mysl dosud nesáhla, ale zajisté se kdesi pachtí vynalézavá skupina kazisvětů zmámených úmyslem změnit rotaci země kolem Slunce anebo postrčit zemskou osu od Polárky.
Rovnodenností začíná pradávna tradice tzv. Zodiak objevený starými astronomy babylonskými anebo český Zvěrokruh, že každý měsíc má své souhvězdí jenž jakýmsi mystickým předurčením ovlivňuje vlastnosti a osud člověka narozeného v tom znamení. Připomínám Zodiak proto, že lidé důmyslní dávno hledali odpovědi na lidské otázky ve hvězdách.
Nemalý zájem způsobilo setkání dvou autokratů v Moskvě a nadbytek děsivých předpovědi Co ti dva mají za lubem; nepopírám, že za poslední tři roky normální člověk slyšel tolik abnormálních prognóz, že by se z toho jeden zjančil - kam zmizel selský rozum. Hasím tyto alarmistické poplachy jednoduchým historickým přirovnáním, že líbánky autokratů jsou vždycky dočasná příprava k střetnutí mezi nimi: obzvlášť teď, když Putin po roce zhola neúspěšně speciální operace proti Ukrajině je v oslabené pozici, když nedobyl Kyjev v prvním týdnu, jak sliboval, že nerozbil NATO, jak sliboval a neukázal ruskou armádu jako nejsilnější, jak sliboval čínskému presidentovi na setkání autokratů v Pekingu při zahájení Olympiády v únoru 2022. V očích čínského prezidenta Xi, se Putin stal Liliputinem a president Xi na současnou schůzku autokrat přijel vyjednat (anebo vynutit) otevření Sibiře jako odstupné pro čínské ekonomické výhody. Jaké to jsou?
Čína chce čerpat 10 miliónů litrů pitné vody z jezera Bajkal pro suchem sužovanou severovýchodní Čínu.
Za druhé president Xi, žádá odklon a přeložení plynovodu a ropovodu ze směru na západ, do Evropy, na jih do energetický chudých oblasti Číny; veškerá přípravná dokumentace na přívod vody i energie je hotová, Čína chce projekty financovat i provádět vlastní silou a vyjednat dlouhodobě dohody, které jak víme ze zkušenosti nejsou platné o nic déle než papír, na kterém jsou napsaný.
Obírám se touto schůzkou jen proto, že nevidím společnou válku autokratů proti Západu.
Abych se vrátil od perného tématu k lehčímu, tak tohoroční oscarovsky cirkus na mne udělal mikro dojem, vcelku nominované filmy nestály ani za tu nominaci a vítěz oscara nestojí ani za shlédnutí.
Naštěstí jako celoživotní milovník filmu a v posledních 40 letech horlivý sběratel, mužů vždy po shlédnutí chabého filmu vyhledat ve své filmotéce skvost co bych navrhnul k shlédnutí z dobrého důvodů: tak tu to máš jako návrh k shlédnutí či repríze, klasický film Zpívání v dešti (Singing in thé Rain, 1952), který i po sedmdesáti letech má všechny 3P - Pobaví, Poučí a Povznese; ten film přežil tři generace filmových diváků a je velmi zábavný popis přechodu Hollywoodu ve 20. letech z neozvučených filmú na ozvučené, což vyřadilo z herectví některé, kteří lip vypadali než mluvili. Nakonec, jak divák očekává, se vše v dobře obrátí, jak to má být, aby pesimismus nevyhrával.
Venku svítí sluníčko, neříkám, že pálí, ale sníh mizí a jdu nakrmit veverky a holuby starým pečivem.
Přeju klidný den a vše dobré doma i venku!
Rosťa Firla – Sudbury
***
Sport
Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký
Známý mi vyprávěl, že mu byla ukradena nemovitost v Čechách. Někdo zfalšoval jeho podpis a převedl tuto nemovitost na třetí osobu. Jak se mohu proti tomuto bránit?
Se sestrou a rodiči jsem se před 11 lety dohodli, že majetek po rodičích zdědí ona. Sestra žije v Čechách. Slíbila mi ústně částku, kterou mi měla vyplatit do deseti let po smrti rodičů. Nikdy to však neudělala. Mohu to po ní požadovat vyrovnání právní cetou?
Bohužel Vás musím zklamat. Z právního hlediska je Vaše pohledávka promlčená. Z morálního hlediska sice ne, avšak je jen na Vaší sestře zda splní co Vám slíbila.
Chtěli bychom koupit byt v České republice. Nemáme s tím však zkušenosti. Je to vůbec možné a jaké s tím jsou spojené náklady?
V nákupu nemovitosti v České republice nejste nijak omezeni, a to ani v případě, že nemáte České občanství. V budoucnu budete platit pouze náklady spojené s nemovitostí a jednou za rok daň z nemovitosti. Daň z nemovitosti činí zanedbatelnou částku z hodnoty nemovitosti v porovnání s touto daní v USA. Doporučuji si zvolit právního zástupce. Ten Vám pomůže nákup nemovitosti realizovat a popřípadě Vám doporučí realitního makléře, který Vám může s vyhledáním bytu pomoci.
Teta žijící v Čechách mi chce odkázat nemovitost v Praze. Jakým způsobem to má udělat?
Existuje více způsobů, jak se s tímto přáním může teta vypořádat. Teta Vám nemovitost může darovat za svého života. Je také možné, aby Vám odkázala v poslední vůli. Jsou různé formy závěti je avšak dobré tuto vůli sepsat ve formě notářského zápisu. Takto sepsaná závěť bude uložena v registru závětí. V případě smrti Vaší tety bude dědictví vypořádáno dle této závěti. Doporučuji tetičce se poradit a právníkem či kterýmkoliv notářem v České republice.
