Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Přílohy Satellitu 1-416
24. října 2025; číslo 6 (713)
Příští číslo vyjde před Vánocemi!
Dušičky jsou přede dveřmi
I ve sportu slavilo Československo úspěch. Z nichž asi nejvýznamnějším byl v roce 1934, kdy se Československo probojovalo do finále Mistrovství světa ve fotbale, které se hrálo v Itálii, kde prohrálo až v prodloužení 1:2. Rozhlasovou legendou, která komentovala toto utkání se stal redaktor Josef Laufer.
Po prvé Československo zaniklo 15. března 1939. K obnovení Československa došlo po druhé světové válce, ale již bez Podkarpatské Rusi. V únoru 1948 převzali Komunisté moc a k návratu demokracie došlo až po listopadu 1989. Československo jako demokratický stát se však již zcela nepodařilo obnovit a koncem roku 1992 se oba politici rozhodli jít svou cestou.
Připomínka vzniku Československa se bude konat slavnostním koncertem, o který se i tentokrát postaral dr. Miloš Krajný, který 17. dubna 2025 obdržel vyznamenání Řád Kanady za propagaci české hudby a také jako jeden ze zakladatelů Mozartovy společnosti. Nokturna existují v Torontu od roku 2001. Dr. Krajný je předním alergologem v Kanadě, což je v ocenění také zmíněno.
Na kresbě Marie Gabánkové je 2. houslista Zemlinského kvarteta Petr Střížek.
Příští Nokturna budou v neděli 30. listopadu 2025 v 17 hod.:
Zuzana Simurdová a Mikolaj Warszynski
uvedou Dvořákovu Novosvětskou symfonii pro čtyři ruce.
***
Poslední Nokturna jsou na pořadu před Vánocemi
v neděli 21. prosince 2025 v 17 hod.:
Československý dixeland s Miro Letkem
***
Bazar
Poslední sobotu v říjnu se koná v hale slovenského luteránského kostela svatého Pavla tradiční bazar.
Bohoslužby v kostele svatého Pavla, 1424 Davenport Rd., Toronto se konají jednou za čtrnáct dnů. To jest v neděli 9. a 23. listopadu 2025.
***
Jednou z prvních listopadových událostí je představení Nového divadla Otylka v režii Dáši Beláčikové. Představení se koná ve dnech 7.-9. listopadu 2025 v Maja Prentice Theatre.
Filmy
Další událostí je Torontský festival EU, který začne ve čtvrtek 13. listopadu 2025 dánskou komedii Země krátkých vět (The Land of Short Sentences) ve 20:30.
Film bude uveden 19. listopadu v 18 hodin
Český film Jiřího Mádla Vlny (Waves) je na pořadu
22. listopadu 2025 ve 20:30. V tomto filmu se dostáváme až do roku 1968 a je o pracovnících rozhlasu během Pražského jara.
Filmy lze vidět vAlliance Francaise, 24 Spadina Rd., Toronto.
Program festivalu lze nalézt na internetu:
Některé filmy je možné rovněž vidět přes internet od 1. prosince do 15. prosince 2025.
https://euffto.com/virtual-fest/
Lístky na pět filmů přes internet jsou za 50 dolarů a na všechny ostatní filmy za 100 dolarů.
***
Plzeňské Finále
V roce 2000 jsem byl po prvé na plzeňském festivalu, kde byl promítnut můj film ze sedmdesátých let …a andělé jeho bojovali, a od té doby jsem se, s výjimkou období covidu, zúčastnili snad každého festivalu. Dokonce byl v minulosti Satellite i mediálním partnerem festivalu. Pokusím se tedy shrnout několik filmů, které mně zaujaly na letošním 38. ročníku .
Neštěstím festivalů je, že současně běží i několik filmů, což se stalo v neděli, kdy proti sobě dávali Karavan s Aňou Geislerovou, který byl uveden na MFF v Cannes v sekci Un certain regard, což se českému filmu nepovedlo více než třicet let. Ve filmu jde o dva světy matky a jejího mentálně postiženého syna Davida. Těžko dokáži posoudit, co bylo v předem připraveném scénáři a co byla improvizace. Jak bylo obtížné dosáhnout u Davida, aby hrál přirozeně. Zároveň jsem měl pocit, že eroticky vypjaté scény byly nadbytečné.
Dokument Mira Rema Raději zešílet v divočině o dvojčatech Františku a Ondřeji Klišíkových, kteří žijí sami na statku v divočině na Šumavě je podle literární předlohy Aleše Palána. Je to pouze krátký segment několika dnů ze života dvojčat, která žijí svůj vlastní život. Film byl uveden na festivalu v Karlových Varech. Bohužel František Klišík zemřel cestou z karlovarského festivalu a jeho tělo bylo nalezeno v rybníku u obce Ohrobec 12. července 2025.
Za jeden z nejlepších českých filmů v koprodukci se Slovenskem a Francii, který byl uveden na plzeňském festivalu pokládám je 16 mm snímek Petra Kazdy a Tomáše Weinreba Nikdo mě nemá rád.
Sára, která pracuje na Vojenské správě a má kolem sebe řadu vojáků. Přesto se necítí v tomto prostředí dobře. Problémy má I doma, kde nenachází pochopení u své matky. Náhodou se setká s Martinem. Vzniká krásný přátelský vztah, Oba si rozumí, ale nějak to stále vázne se sexem. Čím hlubší je jejich vztah, tím je to těžší pro oba po fyzické stránce. Martin má fyzickou vadu (je zároveň muž i žena, ale nechce se tohoto hendikepu zbavit, chce zůstat stále tou osobností, kterou je. Vynikající statická kamera připomíná starší Bergmanovy filmy. Film, přestože není dlouhý, chce od diváka trpělivost a vnímavost asi jako tomu je s obrazy starých mistrů.
Aleš Březina
***
Z historie filmu
Stanley Kramer: Kdo seje vítr (1960)
V mém mládí, když ještě nebyly obchvaty kolem měst a městeček mne někdo vysadil na kraji městečka Kopidlna. Musel jsem je celé pěšky přejít a tam jsem nalezl malý pomníček věnovyný myslivci Tomáši Svobodovi - na tomto místě byl popraven pro víru 4. června 1729 (tedy přesně 496 léty). Píše o tom Alois Jirásek v Temnu a také tuto událost zmiňuje francouzský historik Ernest Denis. Z wikipedie jsem se dověděl, že působil jako panský myslivec v Češově. Byl ženat, měl dvě dcery a tři syny, kteří byli rovněž panskými myslivci. Pro odmítnutí přijetí katolické víry a setrvání v protestantismu byl roku 1729 z podnětu jezuitů v Kopidlně popraven. Za vinu mu bylo kladeno čtení kacířských knih (Bible kralické) a pohrdání Janem Nepomuckým, který byl v roce 1729 svatořečen. Svobodovo tělo bylo spáleno a popel zakopán na popravišti. Kramerův film začíná bojovou písní „Neberte nám starou víru…“ Na jedné straně je mladý učitel Bertram Cates, který učí Darwinovu teorii, na druhé je fundamentalista Matthew Harrison Brady. Mladého učitele do města Hillsboro přijde hájit Henry Drummond. I v tomto příběhu se jedná o pravdu. Pokud se pamatuji soud končí kompromisem, obžalovaný má zaplatit směšnou pokutu, ale Brady umírá. Henry Drummond, vezme Bibli i Darwinovu teorii, Bibli dá nahoru a vzdá čest Bradymu jako člověku, který měl přesvědčení, za kterým stál. Nebezpečím pro budoucnost jsou podle něj lidé, kteří bez zásad dokáží využít takové příležitosti pro svou kariéru. V dnešní době není problémem zda ctíme Jana Nepomuckého nebo Darwinova teorie, ale fanatismus se objevuje v jiných otázkách. Žiji řadu let v Kanadě. Ministerský předseda Justin Trudeau prohlásil, že v jeho vládě nemá místo pro ty, co jsou proti právu žen na umělé přerušení těhotenství. Pro změnu v katolickém Polsku se snažili potraty zakázat. Jedna strana nedokáže naslouchat straně druhé. Je zapotřebí, aby se lidé pro své přesvědčení nemuseli stávat mučedníky jako myslivec Tomáš Svoboda.
***
Odešli dva zakladatelé časopisu Západ
Václav Táborský
28. 9. 1928 - 6. 8. 2025
Kresba pastelem (okolo roku 2000) Maria Gabánková
***
Zdena Salivarová - Škvorecká
21. 10. 1933 - 25. 8. 2025
Poprvé jsem ji snad viděl ve filmu Jana Němce O slavnosti a hostech, který byl podobenstvím o diktatuře, kdy skupina výletníků je terorizována Rudolfkem, který udělá kolem nich čáru. Výletníci kruh nesmějí překročit. Pokud někdo nechce poslechnout a přesto chce odejít, je na něj uspořádána štvanice.
V sedmdesátých letech jsme prostřednictvím Hlasu Ameriky poslouchali úvahy Josefa Škvoreckého a občas k nám dorazila i nějaká kniha ze 68 Publishers a tak se stalo, že když jsem opouštěl v říjnu 1980 Československo, všude jsem říkal, že se jedu učit ke Škvoreckým do nakladatelství učit.
Po smrti Josefa Škvoreckého v lednu 2012 jsme s Marií paní Zdenu často navštěvovali a když letos v únoru onemocněla byli jsme častokrát za ní v nemocnici a obdivovali ji, jak do poslední chvíle četla a luštila křížovky, které ji pomáhaly být při životě. Naposledy jsme ji viděli v neděli 8. června 2025, před našim odjezdem do Prahy. Ještě jednou se ozvala telefonem 31. července. Sháněla nás, ale když jsme ji zavolali zpět, již nebrala telefon. Chtěla, aby byla pochována vedla svého manžela Josefa na hřbitově Necropolis, jehož vchod je z Winchester Street, poblíž místa, kde žila na Sackville St., kde je i pamětní deska Josefa Škvoreckého.
Aleš Březina - Foto Zdeny Škvorecké od Marie Gabánkové ze srpna 2024
***
Doba swingová a ještě kousek dál
Když dorazila první vlna swingu do Prahy, tak jsem si ji věkově vůbec ještě nemohla vychutnat, ale dokonale si ji vychutnávala generace mojí mámy a také mi později o ní živě vyprávěla. A já byla u vytržení. A také si pořád zpívala swingové písničky a naučila mě je „Tak jako slunečnice každým dnem, otáčím se za sluncem…“ a bylo jich mnohem více, nebyla to jen Inka Zemánková. A samozřejmě chodila do swingových tančíren a o těch mi vyprávěla také, nejvíce o jakési tančírně ve Stromovce.
Swing je jazzový styl, který se utvářel od konce 20. let 20. století a došlo v něm k širšímu uplatnění jazzu jako populární taneční hudby a k míšení černošských a bělošských prvků. Samotný swing vznikl v USA, konkretně v černošském Harlému, někde jsem četla, že v New Yorku, každopádně je to jedno, určitě to bylo v Americe.
K největšímu formování swingu docházelo v letech třicátých a čtyřicátých. V těchto letech se u nás zrodila i česká swingová komunita, vyznačovaná určitými symboly a pojmenováním „Potápky.“ Potápková subkultura se zrodila ve swingových tančírnách – kde se taneční páry v určitém momentu tance, „potápěly“ k parketu, čili skláněly se tak hluboko, že to připomínalo ponořování a vynořování z vody. Tato subkultura byla silně inspirována americkou a britskou kulturou, především jako způsob vzdoru proti okupační vládě v tehdejším Československu.
Stejně tak navozující subkultura tzv. páskové, kopírovali západ a v tanci a hudbě rocken-roll. Typickým oděvem potápek byly úzké a relativně krátké kalhoty, aby byly vidět barevné ponožky. Kalhoty byly doplněny pestrobarevným sakem ve tvaru „flašky“ a nápadnou kravatou. Kravata měla nejrůznější motivy od značek zahraničních cigaret přes pestré ornamenty až po erotické motivy. U pásků se někdy místo kravaty používaly tkaničky od bot. Velká pozornost se věnovala obutí. Pánové nosili masivní těžké polobotky se zvýšenou podrážkou, které se říkalo „sádlo“ pro svou bílo-růžovou barvu. Boty se nazývaly „maďarky“. Někdy byly do podrážek zavedeny žárovky, které svým blikáním znázorňovaly kam osoba hodlá zamířit. Na hlavě pánů čepice se štítkem nebo klobouk. Nezbytným doplňkem byl deštník. Pánové měli na hlavě buď účes „havel“, nebo „emana“ což představovalo vlasy uprostřed rozcuchané a ztupírované, kratší po straně přihlazené. Někteří měli vzadu na hlavě umně provedenou vlasovou ruličku z delších vlasů. Název „eman“ prý vznikl od jména pražského holiče Emanuela Kodyma, který byl svého času jediným v Praze, kdo se nezdráhal mladé pány takto stříhat a upravovat. V ženské módě se objevily ve velké míře krajky, dobové typické účesy, buď na rozcup anebo do složitých drdolů a nápadné čelenky a samozřejmě kolem krku dlouhé šňůry korálů či perel. Ženskému osazení se říkalo „bedly“ anebo „Kristinky“. Celému ženskému módnímu trendu vévodila vitage móda a krátké sukně. Václavské náměstí dostalo označení „Trafouš“ nebo „Trafalgar“ podle londýnského Trafalgar. Mužské potápky se po něm nepřetržitě procházeli, nejvíce po jeho pravé straně, myšleno od dnešního Můstku nahoru. Na náměstí vytvářeli komunikující hloučky a v podstatě normálním lidem překáželi. Komunita potápků v sobě hluboce nesla nenávist vůči fašismu a dávala ji najevo poněkud zvláštním, výstředním způsobem recesního chování. Uznávali osobní svobodu. Ne, všichni ve společnosti si to takto vykládali, hodně lidí pohlíželo na uvedenou komunitu se smíšenými pocity a většinou negativně. Negativně je tepal i tehdejší tisk bez ohledu na to, jakou část politiky představoval. Že z mnohých z nich vyrostli velice uznávaní jedinci už moc nikoho nezajímalo.
Postkultury vynikaly i specifickým slangem, většinou přebíraly slova podle svých britských a amerických idolů. Něco málo připomenu: „to žeru“, „to baštím“. Pokud u nich zapůsobilo alkoholové nadšení „sem se sťal“, při placení používaly výraz „kila“. Některé výrazy se udržely dodnes „hustýý“. Největším idolem byl pro ně asi Robert Taylor, americký filmový a televizní herec, kterého napodobovaly i rozvláčným způsobem mluvy a pokusy o nosové zabarvení hlasu.
Ale zpět ke klasickému swingu. Oproti jazzu má houpavé frázování shuffle, či prostě swingový rytmus, podobný blues. Notový zápis bývá realizován ve 4/4 taktu a houpavost se zajišťuje tím, že běh osmin se nehraje pravidelně, ale každá sudá osminová nota má zpoždění. Typickými nástroji pro swing je saxofon, trumpeta, trombon, klarinet, piano, bicí, kytara, basa. Swing je nerozlučně spojen se jménem Benny Goodman, vynikajícím klarinetistou a navíc prvním z bělošských swingových interpretů, kterému se podařilo prosadit se v černošském hudebním stylu a dodat svému swingu jakýsi evropský náboj.
Během německé okupace se u nás nedalo veřejně hlásit ke swingovému obdivu. Němci jeho zrod považovali za hudbu méněcenné vrstvy. O to více Češi swing milovali. Pečlivě jsem znovu přečetla Škvoreckého Zbabělce a Swing na malém městě. A zde je malá ukázka: „Blížící se konec války, obrovské nadšení pro swingovou muziku, která sem pronikala přes všemožné zábrany, bezstarostnost věku kolem osmnácti let a jeho fantazii a odhodlání, to všechno se mi často vybavuje a zvlášť silně jsem to cítil v době příprav na koncertní vystoupení a kdy ve svých čtyřiašedesáti letech, jako jediný hrající člen tehdejší kapely Miloslava Zachovala jsem si zopakoval atmosféru svého mladistvého obdivu k swingu…“ Tolik Škvorecký ve Swingu na malém městě.
Po druhé světové válce už swing nepředstavoval veškerý hudební střední proud, pro mnohé už byl moc uhlazený a hodil se jen jako taneční hudba. Po válce mělo skoro každé město v Československu svůj orchestr, taneční zábavy a estrády nebyly výjimkou, ale na přelomu 60. a 70. let jejich éra skončila nástupem elektrofonických kytar. U nás přišla móda bigbítu – samozřejmě, že zde byly i důvody ekonomické, kytary byly určitě levnější než orchestr zastoupený mnoha muzikanty. Hlavní roli převzali sóloví zpěváci jako Frank Sinatra a kapelníci - v Americe Glenn Miller, Benny Goodman, Count Basie, Woody Herman a další. U nás se mezi nejvýznamnější orchestry zařadil orchestr Karla Vlacha, R. A. Dvorského a jeho Melody Boys, orchestr Emila Ludvíka, Jaroslava Maliny. Ze zpěváků Inka Zemánková, Arnošt Kavka, Sestry Allanovy, Jiřina Salačová, Máša Horová, Věra Kočvarová.
Zajímalo mě, co vzniká dříve, zda melodie anebo text swingové skladby. Odpověď není jednoznačná, ale více kladných odpovědí směřuje k postupu melodie – text. Ještě několik pravidel, kterými se při tvorbě jeho skladatelé, zpěváci a další řídili. Každopádně získat dobrý motiv pro tvorbu předpokládalo mít takových motivů mnoho a mít na vybranou. Naučit se brát kritiku ostatních a respektovat jejich doporučení, nebo nad ním alespoň přemýšlet. Nepoužívat v textech složité rytmy, ale dávat přednost abstrakčnímu provedení. Abstrakce navíc zaručovala lepší pochopení od posluchačů, mohla rozvíjet jejich fantazii, výklad metafor a emocí. Základem pro lyrické pojetí textu mohlo být cokoli. Opět zde hrála úlohu povaha skladatele, jeho myšlenky, ego a vlastně způsob prožívání celého jeho života.
Lyriku si někteří skladatelé zapůjčovali i u známých básníků. Jmenuji Josefa Kainara a později i Václava Hrabě. Každopádně na tom nikdy nebylo nic špatného. Ale, myslím si, že větší potřeba a také tak trochu móda zhudebňovat verše vznikla až později než v klasické době swingové, kterou popisuji. Všichni přece známe třeba Mišíkovy variace na renesanční téma od Václava Hraběte:„Láska je jako večernice plující tmavou oblohou, zavřete dveře na petlice, zhasněte doma všechny svíce…“ A musím dát k dobrému i osobní zážitek, neboť jsem do jednoho páska byla docela zamilovaná. Nosil také „maďarky“ a na hlavě měl kolmo k nebi vyčesané vlasy bohatě namočené do brilantiny. Někdy mě bral i na Trafouš, ale jen ojediněle, neměla jsem to správné oblečení a to jsem si vypomáhala i z mámina šatníku.
Celou popisovanou dobu nesmírně dobře vystihuje text ústřední písně filmu „Starci na chmelu“ a tak si ji připomeňme: „Chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let a do té lásky bez nadsázky se vešel celý širý svět, ten svět v nich ale viděl pásky a jak by mohl nevidět, vždyť horovali pro texasky a sedmnáct jim bylo let.“
Prameny: Václav Pokorný A zase bylo všechno úplně jinak /průřez životopisem a tvorbou/- Anna Mittnerová 2025, Václav Pokorný – umělecký přehled 1918-2008, Škvorecký Zbabělci 1958, Škvorecký Swing na malém městě, - 2006, T. Mazal Putování k Port Arthuru 2007, P. Koura Swingaři a potápky v protektorátní noci, informace z městské knihovny Praha, internet
Jana Fafejtová - Praha
***
***
Sport
Ke konci října 2025 je Slovensko se v kvalifikaci pro MS ve skupině A na druhém místě, se stejným počtem 9 bodů jako vedocí Německo, zatímco Česko je ve skupině L s 13 body druhé a prakticky bez naděje na přímý postup na Mistrovství světa.
V Lize mistrů je Slavia 30. Skvěle si vede Plzeň v Evropské lize a zaujímá devátou příčku. V Konferenční lize. Sparta je v tabulceí s čtyřmi body na šestnáíctém místě, zatímco Olomouc je devatenáctá. Bratislavský Slovan, když prohrál všechna tři utkání a celkově je na 34. místě
Aktualizováno 7. 11. 2025
Další podrobné fotbalové zpravodajství z evropských soutěží,
z české Chance ligy a ze slovenské Niké ligy naleznete zde.
abe
***
Nové úřední hodiny
konzulárního úseku
v Torontu
Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky.
POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058
- jen pro případy nouze pro české občany
Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:
Pondělí 9 - 12
Úterý 9 - 12 a 13.30 - 15.30
Středa 9 - 12
Čtvrtek 9 - 12
Generální konzulát
je pro veřejnost uzavřen
ve dnech státních svátků České republiky
Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince
***
E-mailová spojení na GK Toronto od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto
V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033.
Dohoda o kanadských
a českých penzích
Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.
****
Archiv letošního ročníku
Archiv loňského ročníku
Archiv předloňského ročníku
Archiv ročníku 2022
