Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Vítejte na stránkách




Přílohy Satellitu 1-416 

18. ledna 2025; číslo 1 (708) aktualizováno 31 1. 2025

V roce 2025 budeme vycházet nepravidelně!

Příští číslo bude v březnu.

 

Odchod doby Jimmyho Cartera

(1. října 1924 Plains, Georgie – 29. prosince 2024 Plains, Georgie)

James Earl „Jimmy“ Carter, Jr.  byl americký demokratický politik, 39. prezident Spojených států amerických (1977–1981), 76. guvernér Georgie (1972–1975) a člen georgijského senátu (1962–1966). V roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír. Jako jediný americký prezident se dožil více než 100 let.

To je stručný úvod k jeho životopisu na stránkách wikipedie. Opakovat Cartrův životopis by bylo nošením dříví do lesa. Udělali to za mne čeští novináři. Zopakovali klišé (z francouzského cliché, což je obtisk, identická kopie, stereotyp…), že Carter byl lepší jako prezident-emeritus než prezident.

Zní skoro jako anekdota, kterou jsem před několika léty viděl v televizi. Při rozhovoru ukazovali, jak je Jimmy šikovným člověkem a jak dokáže pracovat se dřevem. Změřili čas, jak dlouho mu trvá zatlučení hřebíku. Bylo to osm vteřin. Pak ukázali Billa Clintona se stejným kladívkem a stejným hřebíkem. Stopky naměřily sedmačtyřicet vteřin. Redaktor se pak zeptal: „Co tomu říkáte váš čas je šestkrát lepší než Clintonův?“ Jimmy se zamyslel a s humorem sobě vlastním řekl: „ Na to zatloukání hřebíků jsem asi lepší já! Na prezidentování byl lepší asi on…“

Když jsem tento příběh vyprávěl Miloši Rejchrtovi, který Cartera podobně jako já obdivoval podotkl. Tentokrát se asi zmýlil i na to prezidentování byl lepší Jimmy.

Je až s podivem, jak si nikdo (alespoň jsem si toho nevšiml) nevzpomněl na to, že právě po nástupu tohoto 39. prezidenta Spojených států, se otázka lidských práv stala realitou. Do tohoto období se řadí vznik Charty 77, počátek Solidarity, ale i kritika pravicových diktátorských systémů. Otázka lidských práv a dodržování závěrečného aktu z Helsinek se staly realitou.

Jestliže jsem v roce 1976 přišel na kanadské velvyslanectví s prosbou, aby  premiér Trudeau orodoval za mého vězněného přítele. Úředník se mnou poměrně rychle vyrazil dveře a dal mi radu ať mu napíši sám rovnou na adresu 24 Sussex, Ottawa. Již po jeho nástupu, počátkem roku 1977 přinesl Hlas Ameriky kompletní znění Charty 77.

O porušování lidských práv v Československu, začal pravidelně informovat nejen Hlas Ameriky, jmenovitě Ivan Medek z Vídně, ale postupně se přidávaly i další rozhlasové stanice.

Zatímco Hlas Ameriky neměl problém přinášet zprávy o demonstracích na Západě za lidská práva v Československu, tehdejší šéf českého vysílání Radio Canada International pan Jiří Škvor mně dal radu: „Dejte to do kanadských novin a my to pak přebereme a odvysíláme.“

K uvolnění v Hlasu Ameriky došlo okamžitě po Cartrově příchodu do prezidentského úřadu. Podobně jako před rokem 1968, kdy se začala měnit atmosféra v Československu, se začala pomalu měnit atmosféra i ve východní Evropě, v Polsku, Východním Německu, či Maďarsku. I po jeho odchodu tento trend pokračoval, koncem osmdesátých let i v Rusku, kdy se v roce 1986 Andrej Sacharov mohl vrátit z sedmiletého vyhnanství v městě Gorkij (Nižnyj Novgorod). Za Carterovy administrativy se začaly pašovat zakázané Solženicynovy knihy do Sovětského svazu, vládnoucí moc byla zatlačena do kouta, což nakonec vyústilo v Gorbačovovu pěrestrojku.

U zrodu této změny atmosféry byl právě prezident Jimmy Carter.

Ve vysílání CNN, které připravil Douglas Brinkley, 13. srpna 2015, kde cituje Havla: „Byl to Carter - nikoliv Reagan – kdo přivedl do popředí otázku lidských práv v souvislosti s Helsinskou konferencí, kdy začala hnutí jako československá Charta 77, polská Solidarita, Helsinské hnutí ve Východním Německu, disidenti  získali sebevědomí a naději, které nakonec vedlo v roce 1989 k demokracii ve Východním bloku. (Přesný citát: Furthermore, it was Carter – not Reagan – who first capitalized on the human rights provisions of the Helsinki Accords in order to allow movements such as Czechoslovakia’s Charter 77, Poland’s Solidarity, and the Helsinki Watch groups in East Germany and the Soviet Union to flourish. Czech Republic President Vaclav Havel even avowed that Carter’s vigorous human rights stance so undermined the legitimacy and self-confidence of the Warsaw Pact chieftains that dissidents across Eastern Europe regained the hope that carried them on to post-1989 democracy.)

Trvalo zhruba třicet let než se atmosféra a touha lidí po svobodě a lidských právech obrátila opačným směrem. Při pohřbu Carterově pohřbu byl přítomen i Donald Trump, který se 20. ledna 2025 oficiálně opět prezidentem Spojených států. Jeho inaugurace byla ironicky v den ameřikého svátku, který je věnován obránci lidských práv dr. Martinu Lutherovi Kingovi Jr. Pochopitelně, že Trump i tento den vytuneloval ve svém inauguračním projevu.

Během pohřbu nastupující prezident dělal kyselé obličeje při každé zmínce o lidských právech. Čeká nás tedy dlouhé období, kdy diktátoři a oligarchové nám budou vládnout. Těžko lze očekávat, že politici, kteří je podporují,  jako Fico či Orbán, se budou zastávat lidských práv.

Bohužel lze těžko něco očekávat i od současné české vlády, která se nedokáže zastat ani současných ruských disidentů a dezertérů, aby jim poskytla politický azyl a dokonce zrušila v minulých dnech i tak minimální možnost ovládnutí atmosféry v Putinově Rusku jako bylo vysílání v ruštině Radio Prague International. Toto vysílání zcela nenápadně zmizelo z programu zahraničního vysílání. Ruský disident Vladimír Kara-Murza nedávno pro televizní stanici Deutsche Welle prohlásil, že Putin a jeho vláda zmizí jako všechny diktatury, ale že Západ nebude na tento pád připraven. To jsou slova člověka, který obdržel pětadvacetiletý trest, což byl maximální trest požadovaný prokuraturou a je nejdelším trestem, který opoziční představitel dostal od začátku války na Ukrajině. Vladimir Kara-Murza prohlásil: „Vím, že přijde den, kdy se temnota pohlcující naši zemi rozptýlí.“ „Naše společnost otevře oči a zachvěje se, až si uvědomí, jaké zločiny byly spáchány v jejím jménu.“ Jeho právnička Maria Eismonová po vynesení rozsudku před soudem uvedla, že rozsudek je „děsivý“, ale zároveň je „vysokým oceněním“ práce jejího klienta.

Vladimir Kara-Murza prohlásil: „Moje sebeúcta se zvýšila. Uvědomil jsem si, že jsem udělal všechno správně. Pětadvacet let je nejvyšší ohodnocení, které jsem mohl dostat za to, co jsem dělal a v co jsem věřil jako občan, vlastenec a politik.“ Jeho manželka Jevgenia, která žije v USA se třemi dětmi, po vynesení rozsudku vzkázala svému muži: „Čtvrtstoletí je 'A+' za Tvou odvahu, důslednost a poctivost ve Tvé dlouholeté práci. Jsem na tebe neskonale hrdá, lásko, a vždy ti budu stát po boku.“

S odchodem Jimmyho Cartera končí jedna éra, ale možná, že nastává jiná - období statečných lidí jako jsou Vladimír Kara-Murza či Ilja Jašin, kteří se nebojí stát za pravdou.

Aleš Březina

***

Když mne na přelomu roku 2023-2024 požádal Jan Mamula, abych mu poslal do evangelické ročenky Na každý den dvanáct příspěvků na biblická témata, chvíli jsem váhal a pak jsem se rozhodl, že pošlu dvanáct úvah, ale o filmech, které mne v životě zaujaly.

Dnes na začátku roku 2025, kdy pomalu končím s vydáváním Satellitu, bych se rád o některé z nich podělil.


Leden

Zjevení 8, 1 – 7

A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic. Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení. A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit.

Ingmar Bergman: Sedmá pečeť  (1957) Při konfirmačním cvičení byla jedna otázka, jestli můžeme někde jinde zaslechnout Boží slovo, kromě bible. Jednoznačná odpověď měla být, že nemůžeme. Zaujal jsem již tehdy opačné stanovisko a tak se stalo, že při studiu na KEBF  byly mým druhým studiem večery v Pražském filmovém klubu. Když jsem byl požádán Janem Mamulou na přelomu roků 2023 a 2024, abych participoval na  každodenním čtení pro rok 2025, tak jsem si uvědomil, že nejsem tak teologicky vzdělán, abych mohl čtenáře poučit teologickými poučkami, ale spíš mohu předat něco z toho, co mne provázelo celý život. A to byl film. Budu tedy pokračovat v tomto kacířském postoji a jako první film jsem vybral Bergmanovu Sedmou pečeť.

Tento film mne přesvědčil, že lze Bibli interpretovat i jinak. Podobenství z Apokalypsy lze převyprávět i jiným podobenstvím z jiné apokalyptické doby.
Rytíř Antonius Block se vrací z křížové výpravy zpět domů. Už zde je otázka, co je domov a kam se vrací. Země po morové ráně je pustá. Život jako kdyby zmizel. A přesto se tu objevuje, zcela nenápadný v životě komediantů. Podobnost komedianta v Bergmanově filmu, který má neustále vidění není zcela náhodná s viděním sv. Jana z poslední biblické knihy. Ne nadarmo klade veškerou naději do svého syna Michaela, který symbolizuje archanděla Michala. Má vidění, že jednou se mu podaří zázrak – zastavit míč vyhozený do vzduchu. Komedianti jsou bezmocní právě v době, kdy nejen řádí morová rána, ale i náboženský fanatismus. S tím vším se musí rytíř potýkat a ke všemu hraje šachy se smrtí, která je v tomto případě mužského rodu. Svůj zápas prohrává, smrt mu dává odklad a ptá se rytíře, jestli odkladu dokázal využít. Rytíř, který předstírá, že chce smrt obelstít, když shazuje figurky, říká, že odkladu využil. Nikoliv pro sebe, ale pro komedianty a archanděla Michaela, v kterém vidí rovněž naději. Zaslíbení je v symbolu, kdy komediant vidí ty, kteří pomohli Michaelovi přežít, jak kráčejí po obloze vzhůru. Období, kdy se Bergman zabývá biblickou tématikou, beru jako jeho nejsilnější. Z té doby pocházejí i filmy Jako v zrcadle (1. Kor. 13) či Hosté večeře Páně.

***

Druhý příspěvek je věnován Janu Palachovi

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.  Jan 15.13

Film: Agnieszka Holland, Hořící keř (2012) Text z Janova evangelia bývá velice často zneužíván k vojenským operacím, ať na jedné nebo na druhé straně. Většinou se používá klišé, že Kázání na hoře platí, pokud se jedná o mne osobně, ale ty druhé je zapotřebí bránit za každou cenu i se zbraní v ruce (Tomáš Halík). Bohužel pak tento stereotyp používají obě strany. Jan Palach však ukazuje jinou cestu. Kdy pravdu brání za cenu vlastní oběti sebeobětováním. Tak nabývá zcela jinou hodnotu. Můžeme slyšet hrdé výpovědi vojáků, kteří mají na svědomí i desítky lidských životů: „Musel jsem zabíjet, abych nebyl sám zabit!“ Ti, kteří se sebeobětují však mají jiné hodnoty: „Obětovávám svůj život, aby nezvítězila lež, která tvrdí, že máme větší hodnotu, než lidé kolem nás. Než ti, kteří stojí na druhé straně barikády.“
Již v lednu 1969 se ozývaly hlasy, které zpochybňovaly Palachovu sebeoběť: „Nesrovnávejte to s upálením Mr. Jana Husa…“ Profesor etiky dotyčného napomenul, aby to nezlehčoval, sám však později trestal studenty za to, že pořádali palachiadu. Profesor Nového zákona zase vyzdvihl společenský dopad Palachova činu, zatímco profesor historie tehdy vyslovil myšlenku, že je jedno, jaký má oběť dopad. Jestli se jedná o někoho, kdo pro pravdu zemře zapomenut u zdi nebo jestli tím dokáže zmobilizovat davy. Palachova oběť měla skutečně největší ohlas a lidé se k němu vrátili o dvacet let později, v roce 1989, ale co ti ostatní? Jan Zajíc (25. 2. 1969 u nás), Ryszard Siwiec (12. září 1968 v Polsku), německý farář Oskar Brüsewitz (18. 8. 1976 v Halle v NDR) nebo před rokem pětadvacetiletý Aaron Bushnell proti genocidě v Gaze (rovněž 25. 2. jako Jan Zajíc, ale v roce 2024)… Řada dalších. Před nimi musíme jen smeknout s pokorou.

***


Nejnovější vydání Nového domova zde




***

Sport

Zřejmě nejzajímavější událostí letošní zimy byl přestup brankáře Antonína Kinského ze Slavie do londýnského Tottenhamu. Jarní sezóna začla již 22. ledna 2025, kdy Sparta prohrála s Interem  Milán 0:1 a Slovan ve Stutgartu 1:3.  O dva dny později v Evropské lize prohrála Slavia v řecké Soluni 0:2 a Plzeň porazila belgický Anderlecht 2:0.  Sparta, Slovan ani Slavia nepostoupily do dalšího kola. Jediná Plzeň bude hrát v play-offs 13. února v Budapešti s Ferencavarosem-

***

Podrobné sportovní zpravodajství bude zde.

abe

***

 

Nové úřední hodiny

konzulárního úseku

v Torontu

Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky. 

POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058

- jen pro případy nouze pro české občany
 

Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:  

Pondělí    9 - 12
Úterý       9 - 12  a  13.30 - 15.30
Středa      9 - 12
Čtvrtek    9 - 12
 

Generální konzulát

je pro veřejnost uzavřen

ve dnech státních svátků České republiky

Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince

***


E-mailová spojení na GK Toronto  od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz 
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto

V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz  funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033. 

Dohoda o kanadských

a českých penzích

Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.

Dohoda se nachází zde.

****

Akce, které se chystají

Farnost sv. Václava







Nokturna v městě v roce 2025

V sobotu v 17:00

1. března 2025

Miroslav Ambroš - housle

Zuzana Ambrošová - klavír

---

Ostatní nokturna v neděli v 17:00

23. března 2025

Adam Zuckiewicz - klavír

---

6. dubna 2025

Jaroslav Svěcený – housle

Markéta Laštovičková – harmonika

---

27. dubna 2025

Radka Hanáková – klavír

(na snímku vlevo)

---

26. října 2025

Zemlinského smyčcový kvartet

---

9. listopadu 2025

Ivan Ženatý – housle

Martin Kasík – klavír

---

30. listopadu 2025

Zuzana Simurdová

Mikolaj Warszynski – klavírní duo

***

For more information please contact:

Dr. Milos Krajny at 416-481-7294

mkrajn1057@rogers.com


***


Masarykův ústav

450 Scarborough Golf Club Rd.

13. dubna 2025 – neděle – 10:00-14:00

Velikonoční trhy

---

4. května 2025 – neděle – 13:00

Výroční schůze

---

21. června 2025 – sobota

Český a Slovenský den na Masaryktownu

---

13. září 2025 – sobota

Czechoctoberfest na Masaryktownu

***


 

Kalendář STUŽ zaslal

z Hradce Králové Miroslav Petr