Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
21. prosince 2023; číslo 10 (697)
Vánoční přání velvyslance České republiky v Kanadě
S koncem roku přichází doba bilancování, vánoční příběh nám předává ale především poselství o naději.
Lepší svět začíná poctivým a dobrým životem každého z nás. Přitom se můžeme dobře inspirovat příklady skvělých lidí, kteří našli svůj domov v Kanadě, i společnými hodnotami dvou blízkých zemí.
Přeji Vám pokojné Vánoce a požehnaný rok 2024!
Martin Tlapa, velvyslanec České republiky v Kanadě
***
Vánoce: Čas radosti, veselosti anebo čas vraždění neviňátek?
Poznámka: Tento článek jsem napsal před tragickým 21. prosincem 2023, kdy na Filosofické fakultě UK zahynulo okolo patnácti lidí a měl varovat před tím, že ze společnosti mizí úcta k lidskému životu. Samotnou událost nebudeme komentovat.
****
Děkujeme za vánoční pozdrav od Vladimíra Kabelíka.
****
Každým rokem jsem se setkával se spolužáky z průmyslovky i z devítiletky. Vždycky to bylo pěkné setkání. V době, kdy řádil Covid, jsem v ČR nebyl, ale těsně před tím jeden ze spolužáků, příznivec Václava Klause, který to dotáhl v politice dosti daleko, nejprve kritizoval papeže Františka, na což má každý člověk právo, ale hlavně se pustil do dvou křesťanských tezí. Neposkvrněné početí Panenky Marie a vzkříšení Ježíše Krista.
Škoda, že jsem na tento okamžik nebyl připraven. Asi bych se ho nejprve zeptal, kolik máme evangelií. Myslím, že by nevěděl. V lepším případě by odpověděl, že čtyři. V tom případě bych odpověděl, že evangelií máme mnoho, ale pouze čtyři jsou v Novém zákoně. Ostatní evangelia jsou tzv. Apokryfní evangelia, sám jsem dělal k první státnici rozbor Tomášova evangelia, což mají být údajně Ježíšovy výroky. První tři evangelia Matouš, Marek a Lukáš jsou si velmi podobná, říká se jim synoptická. Matouš a Lukáš, zřejmě znali Marka, ale zároveň používali dnes již nedochovaný pramen, který je označován jako Quelle. Proto jsou některé pasáže pouze u Matouše a Lukáše a nejsou u Marka.
Každé z evangelií začíná poněkud jinak. Matouš rodokmenem, Marek křtem, Lukáš Ježíšovým narozením v Betlémě, zatímco Jan má svůj filosofický prolog:
Zatímco příběh ukřižování a vzkříšení se v jednotlivých evangeliích mnoho neliší. Mezi těmito událostmi, které se staly mezi Vánocemi a Velikonocemi se nachází Ježíšovo učení. Z nich za nejdůležitější považuji Kázání na hoře (Matoušovo evangelium od páté do sedmé kapitoly). Jsou zde blahoslavenství a je zde důraz na nenásilí, který se bohužel velice často vytratil z učení oficiální církve, ale zároveň se táhne se dějinami jako červená nit. Vždy ho zastávala pouze nepatrná skupinka blouznivců - pacifistů. Je zajímavé, jak se kdekoliv ve světě proti těmto zastáncům nenásilí útočí ze všech stran. V Rusku stačilo k zatčení nést Tolstého knihu Vojna a mír. Za cedulky s nápisem v azbuce MIR, dostala třiatřicetiletá Alexandra Skočilenko v Petrohradě sedm let vězení. V Česku se říká odpůrcům války posměšně chcimírové. Proskakují zprávy, jak z Ruska, tak i z Ukrajiny, že řada mladých lidí se vyhýbá vojenské službě. Vůdce nenásilného odporu v šedesátých letech Martin Luther King byl označován jako agent KGB.
Velkou pacifistickou osobností byl Přemysl Pitter, který došel ke svému přesvědčení během První světové války. Vystupoval ostře proti antisemitismu. Za svůj antimilitaristický postoj byl v době první republiky vězněn a dokonce se ho v dopise T. G. Masarykovi zastal i Albert Einstein. Za války přechovával židovské děti. Po válce pomáhal židovským, českým a německým dětem
Další velkou pacifistickou postavou byl lékař Albert Schweitzer.
Otřesem, který způsobila druhá světová válka se inspirovalo i pacifistické hnutí v Německu. V roce 1981 se v Bonnu zúčastnilo demonstrace proti jaderným zbraním na 300 000 lidí. Většinou za protesty stály křesťanské skupiny, ale ne všechny pacifistické skupiny byly křesťanské.
Ve východním Německu odstartovala nenásilný odpor smrt faráře Oskara Brüsewitze, který se upálil 18. srpna 1976. V okamžiku, kdy na jeho projevy reagovala oficiální církevní místa přesunutím na jiné místo. Ve svém protestu uvedl, že se ze strany kolaborující církve jedná o předstíraný mír, který také pronikl do křesťanství. Brüsewitz zemřel o čtyři dny později na následky popálenin (podobně jako u nás Jan Palach).
Další vlnu protestu způsobilo odebrání východoněmeckého občanství písničkáři Wolfu Biermanovi, když koncentroval v západním Německu. Jeho se také zastal spisovatel Robert Havemann, kterého před popravou zachránila v roce 1945 Rudá Armáda. Havemann byl po válce velice silným podporovatelem komunistického režimu.
Východoněmecké mírové hnutí inspirované do značné míry Brüsewitzem, se později integrovalo do evangelické církve, kde našlo ochranu.
Otázkou zůstává, proč tato demonstrace, kterou filmoval z věže kostela kameraman Siegbert Schefke a kterou vzápětí vysílala západoněmecká televize nebyla potlačena policií a armádou. Jedna z odpovědí je, že demonstrace byla nenásilná a armáda čekala násilný protest.
Jsou lidi, kteří šli kvůli tomu, že odmítli sloužit armádě, válce do vězení nebo dokonce na smrt, jak o tom mluví film Terrence Malicka Skrytý život. Nepopírám, že někdo i slovo Mír zneužije. Ale intelektuál, jako je katolický teolog Tomáš Halík, by to měl rozlišit. Pokud zařadí odpírače vojenské služby a pacifisty, ať již v Česku, v Rusku, na Ukrajině, v Palestině nebo v Izraeli do stejné bandy jako byli katoličtí duchovní ve spolku Pacem in terris nebo v podobném spolku, který si říkal Křesťanská mírová konference, nediskvalifikuje ho tento výrok pouze morálně, ale hlavně intelektuálně, přestože sbírá jednu cenu za druhou. Pak se nelze divit, že mu křesťanství jaksi splynulo s ostatními náboženstvími.
S oblibou chválí papeže Františka, ale Františkův pacifismus nějak nesdílí.
Putin ve svém projevu z února 2022, který nazývá útok proti Ukrajině zvláštní vojenskou operací, tvrdí, že se nejedná o válku proti Ukrajině, ale pouze o denacifikaci a demilitarizaci a obraně proti NATO.
Záminek bylo hned několik…
Nyní dva roky po tom, co Rusko začalo s bombardováním Ukrajiny, jsme se ocitli v jiné situaci.
Po útoku bojovníků Hamas, 7. října 2023 došlo opět k bombardování, ale tentokrát Gazy. Podle wikipedie: v roce 2023 se stupňovalo napětí mezi Palestinci a Izraelem. Před útokem bylo Izraelskými obrannými silami zabito nejméně 247 Palestinců, přičemž palestinskými militantními skupinami bylo zabito 32 Izraelců a dva cizinci. Byla ustavena také pravicová vláda Benjamina Netanjahua, která zintenzivnila výstavbu izraelských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. Zároveň narůstaly konflikty mezi izraelskými osadníky a palestinským obyvatelstvem a narůstalo napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.
12. prosince 2023 Česko hlasovalo proti rezoluci požadující okamžitě příměří. Podle České televize: „Aktivně jsme podporovali, aby text rezoluce zahrnoval odsouzení teroristického útoku Hamásu ze 7. října 2023 a jasnější jazyk k okamžitému propuštění rukojmích držených Hamásem a dalšími teroristickými skupinami. Vzhledem k tomu, že tyto změny se do textu nepodařilo prosadit, hlasovalo Česko proti,“ komentoval mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake.
Pokud se nepodařilo prosadit tyto změny, měla Česká republika možnost se zdržet hlasování, nikoliv hlasovat pro pokračování bombardování. Rezoluce dostala více hlasů než podobný text, pro který ve Valném shromáždění OSN v říjnu hlasovalo 120 zemí, píše agentura AP. Mezi evropskými zeměmi nyní hlasovalo proti rezoluci vedle Česka také Rakousko. Po zkušenostech Rakouska s Kurtem Waldheimem, když v roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, v nichž bylo uvedeno, že během války zůstal členem wehrmachtu. V jeho službách byl v roce 1943 nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky. Také byl údajně členem štábu, který organizoval deportace 40000 řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů. Kurt Waldheim následně prohlásil, že byl jen tlumočníkem a úředníkem a nevěděl o represáliích proti civilnímu obyvatelstvu. V roce 1986 byl zvolen prezidentem Rakouska, ale zároveň se ukázalo, že lhal o své činnosti během druhé světové války a byl dokonce obviněn z účasti na páchání válečných zločinů. Následně ho řada zemí označila za persona non grata a v roce 1987 mu byl dokonce zakázán vstup do USA. Rakouská vláda proto ustanovila mezinárodní výbor historiků k přezkoumání jeho života v letech 1938 až 1945, který potvrdil, že věděl o represáliích a vojenských zločinech, ale dementoval jeho osobní účast na nich. Mezinárodní odpor ho vedl k rozhodnutí neucházet se v prezidentských volbách v roce 1992 o znovuzvolení. Zajímavé je, že jeho otec byl českého původu a jmenoval se Václavík.
Další kontraverzní postavou byl hejtman Korutanska Jörg Haider, který zemřel v roce 2008 opilý při autonehodě. Ten pro změnu tvrdil, že příslušníkům SS přísluší velká úcta a uznání.
Zůstává tedy otázkou, kdo rozhoduje o tom, jak bude Česká republika hlasovat v OSN? Vláda? Parlament? MZV? Je Jakub Kulhánek stále velvyslancem při OSN? Rozhodně na okamžik, kdy Česká republika podpořila genocidu obyvatelstva nemůžeme být hrdi ani my ani budoucí generace. Spíše se za tento postoj budeme stydět. Bohužel! Další hlasování je na pořadu již tento týden.
Bohužel si nyní v době Vánoc budeme připomínat i jinou skutečnost. Herodesovo vraždění nemluvňátek a útěk do Egypta.
Na otázku, jestli jsem zůstal pacifistou.
Odpovídám tedy, že ano. Nic jiného v této době není možné.
Člověk musí odsoudit zabíjení na Ukrajině i v Gaze i kdekoliv jinde na světě.
Dnes neznámý kameraman Siegbert Schefke, možná pomohl pádu komunismu více než si přiznáváme. Kameraman televizní stanice Al Jazeera Samer Abu Daqqa izraelské bombardování nepřežil, když musel podle CNN čekat na ošetření pět hodin. Později se izraelské ministerstvo obrany ohradilo, že sanitka nemohla přijet dříve, protože byla poškozená silnice.
Aleš Březina
***
E-mailová spojení na GK Toronto od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto
V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033.
****
Vánoční bohoslužby v kostele sv. Václava
24. prosince 2023 v 10:30 – 4. neděle adventní
22:00 Štědrý den – Za světový mír, ukonční válek a všechny trpící
31. prosince 2023 – Za rodiny a poděkování za rok 2023
18:00 – 19:00 Adorace – požehnání. Následuje setkání v hale.
1.ledna 2024 v 10:30 Slavnost Matky Boží Panny Marie – Nový rok
***
Filmový festival EU
abe
***
Vánoční trhy…
… jsou pouliční trhy spojeny s oslavou Vánoc během adventu čtyři týdny před Štědrým dnem. Jsou něco, bez nichž si ani předvánoční (adventní) dobu už nemůžeme představit. S prvním sněhem přijde i vánoční nálada, pečení cukroví, zdobení stromku, shánění dárků, to vše k adventu patří. Stejně tak i tradiční vánoční trhy, které v nás vánočního ducha jen podpoří. Pro mnohé z nás jsou stejným symbolem Vánoc, jako třeba stromeček, kapr nebo bramborový salát. Mají dlouhou historii, původ mají ve středověku, v Německu a Rakousku, odkud se rozšířily do celého světa. V průběhu času se staly jednou z nejvýznamnějších kulturních tradic na kontinentu a staly se nedílnou součástí vánočních příprav.
Mezi první vánoční trhy patří drážďanské, které se konaly v roce 1434; v Bautzen (Budyšín, město v Německu) již v roce 1384 a vídeňské trhy sahají dokonce až do roku 1294! Až do třicátých let 20. století na nich bylo k dostání vše, počínaje husou až po koňský postroj. Pořádaly se v každém větším městě a byly tak i nemalým peněžním přínosem pro městskou pokladnu. Návštěva vánočního trhu nebyla pro měšťany, řemeslníky a vesničany jen možností jak si obstarat vše nezbytné pro zimní období i vánoční oslavy a jak prodat přebytky z vlastního hospodářství, ale byly i velkou společenskou událostí. Vydávaly se na ně celé rodiny, setkávali se zde přátelé a známí, kteří se již dlouho neviděli a vyměňovali si informace co radostného, anebo i smutného jim život dal i vzal.
A jak to bylo u nás? Ano, pověstné byly i trhy pražské. Jejich historie sahá až do středověku. S rozkvětem křesťanství se v Praze kromě běžných a výročních trhů začaly pořádat i vánoční trhy. Ten se původně konal jen v srdci Starého města na Staroměstském rynku, ale postupně mělo každé pražské náměstí svůj vlastní trh.
Jak čas šel, v 19. století se na pražských vánočních trzích začaly prodávat z Německa dovážené tzv. Kristovy stromy (Christbaum) a malé vánoční stromečky vyřezávané z lepenky a nabarvené na zeleno. Na Staroměstském a Dobytčím (dnes Karlově) náměstí k obveselení lidu zde vystupovali kejklíři, žongléři, akrobaté a hudebníci. Nejoblíbenější kratochvílí, které se děti, měšťané, chudí i staří o Vánocích oddávali, byla vystoupení pouličních zpěváků. Náměstími a ulicemi zněly vánoční melodie, zpívaly se náboženské a světské písně i lidové písničky. Zpěv doprovázeli hudebníci nejčastěji na harfu. Později se magnetem pro vděčné obecenstvo staly modernější hudební nástroje – flašinety, které byly o Vánocích doplněny malým betlémem s pohyblivými figurkami. Nesměla chybět ani loutková divadla a herci divákům předváděli příběh o narození Jezulátka.
Zajímavé ale je, jak si vánoční trhy dokáží i po staletí udržet svoji atmosféru. V Čechách jsou unikátně zasazeny většinou do historických částí měst, což k jejímu udržení velmi pomáhá. Okolní středověké domy, které dělají kulisu, jsou po staletí stále identické, možná, že ale mají hezčí fasádu? Že by to bylo v tom? Základní prodávaný sortiment zůstává více měně stále stejný, v čem se trhy ale rozhodně změnily, je množství světel, zářivek a svíček, které před 300 lety neměly.
Trhy miluji, jak ty farmářské, tak i vánoční a v kterékoliv zemi. Atmosféra trhů je nezapomenutelná a hodně řekne o kultuře a tradici země. V jižních zemích hlahol prodávajících ve vyšších decibelech by i hluchý slyšel, ale patří to k tomu, je jejím koloritem. Před týdnem jsem se vrátila z Čech a farmářský trh jsem si ve Varech nenechala ujít. Za prvé vždy najdu něco nového, něco, co jsem ještě nejedla, ani neochutnala a za druhé i v dnešní době se návštěva trhu dá považovat za společenskou událost. Mluvila jsem s prodávajícími, kteří většinou jsou velmi hovorní, a nešetřila jsem slovy chvály nad jejich produkty. To víte, že s prázdnou jsem domů nikdy nešla. Makové koláče, med, kousek špeku i čerstvý česnek, všechno jsem našla. Za 14 dní jsem šla znovu a už jsem byla vítána: „Dobrý den, jak se máte, atd…“. Už jsem měla nové známé. A tak jak před stoletími zpátky trhy byly i místem setkání, do určité míry to platí dodnes. Jsem si jista, když bych přišla další pátek, tak už se dozvím od paní za pultem o historii jejich uzenářství.
Vloni jsem byla na Staroměstském náměstí v Praze. A pokud milujete tuto předvánoční dobu, ono opojné vánoční bujení a popíjení svařeného vína u rozsvíceného stromečku na náměstí, nenechte si pražský vánoční trh ujít. I zde, kromě krásných kulis, které jsou tvořeny architekturou a kde centrem pozornosti je obrovský vánoční strom, „chytré“ osvětlení a samozřejmě i neodmyslitelná betlémská vesnička, hned pocítíte důstojnost okamžiku. Na podiu hrála živá kapela a čarokrásné melodie zaplnily prostor. Hudební skupiny se během dne měnily a často jsou tím hlavním lákadlem trhů a to nejen v Praze, ale napříč republikou. I to množství lidí zde přehlédnete, jste naplno vtaženi do něčeho, co nemůžete odmítnout. Musím s pýchou podotknout, ano, jsem Karlovaračka, že vedle nejnavštěvovanějších trhů v Praze, jsou hojně navštěvované turisty i trhy v Karlových Varech, které si také udržují své silné kouzlo.
Jednou z hodně prodávaných věcí je na trzích i vánoční cukroví, další velice tradiční součást Vánoc. Nebylo roku, že bych nepekla! Jako malá holka se pamatuji, když maminka s babičkou pekly a my dvě – sestra a já - jsme pomáhaly. Jedním rokem jsem hlídala troubu, no, někdy jsem jí neuhlídala, takže občas i nějaké „čokoládové“ sušenky byly. Ráda vzpomínám na tyto dny, všechny vespolek a dohromady, tatínek vždy přišel na výzvědy, co jsme upekly, co může ochutnat, aby zhodnotil naše snažení. Později, když jsem už měla svoji rodinu, tak tradici pečení jsem každým rokem dodržovala. Dcery mi pomáhaly, i když si myslím a jak potvrdily později, by raději byly někde venku a dělaly si svoje věci, tak teď na to rády vzpomínají. Jedna z nich má dceru a tradice pečení cukroví stále pokračuje. Celý dům je pak tak nádherně provoněn vanilkou i rumem, vždyť víte, o čem mluvím. I když třeba jen vanilkáče, linecké, anebo něco nového vyzkoušet, domácí cukroví z poctivého másla na vánočním stole musí být, to by nebylo Vánoc! Aspoň tedy pro mne.
Historie vánočního cukroví sahá do 16. století, jeho tehdejší podoba se ale s tou dnešní nedá vůbec srovnávat. Cukroví se skládalo z ovoce a mělo podobu figurek. Děti si s nimi nejprve hrály, protože nebyl takový nadbytek hraček jako nyní a poté je snědly. A i funkce cukroví se lišila od té dnešní. Dříve lidé věřili tomu, že pokud rodina nachystá cukroví, bude díky němu ochráněna před temnými silami. Cukroví ve tvaru zvířat chránilo hospodářská zvířata, kruhové cukroví symbolizovalo slunce a mělo do domu přinést sluneční paprsky a zdraví. A v případě, že se cukroví peklo z vlastní mouky, přineslo příští rok velikou úrodu.
Oblíbenost vánočních trhů nesmírně stoupá, jsou jak doma, tak i v Evropě velmi populární a staly se také významnou cestovatelskou atrakcí. Jedním z aspektů, které je dělají tak jedinečnými, je různorodost kultur a tradic. Každá země přináší něco unikátního do celkového zážitku. Navíc mnoho trhů se koná v historických centrech měst, což přidává na atmosféře a činí je ještě atraktivnějšími. Je to jedinečná tradice, která spojuje lidi různých věkových skupin, kultur a národností v jedné velké vánoční oslavě.
V Čechách adventní trhy jsou v každém okrese, v každém větším i menším městě, rozhodně je velká nabídka kam se za nimi vypravit. Pražský trh je v popředí na listě oblíbených.
A pokud vás budou nohy táhnout ven a navštívit nějaký v Evropě, výběr je též velký a je jich hodně, stačí jen sbalit kufr a vyrazit. Já vím, už je na to letos pozdě, ale co třeba příští rok? Mně samotné to velmi láká a dělám si poznámku do Bucket listu.
Jeden z nejstarších a nejznámějších trhů je např. v Norimberku, ve Vídni, ve francouzském Štrasburku, v Anglii – v Manchesteru, má být jedním z největších v zemi. Bruselský je vyzdvihnut pro rozmanitost jídla a dobrot, umění a řemesel. Zapomenut nemůže být ani Krakov, Bratislava, Budapešť, Drážďany a další… Každý trh je určitě něčím krásný a unikátní, a stálo by za to, zjistit čím.
Přeji vám všem příjemné svátky a nezapomeňte, upečte hodně kruhového cukroví, aby vám zdraví sloužilo a sluníčko svítilo stále nad vámi a pohodou zaplnilo váš dům!
Naďa Humlová - Prosinec 2023 Foto: internet - vanocnisen.cz
***
Vánoční rybky
Píšu pro dvoje kanadské noviny a vždy když se přiblíží zima a s ní Vánoce, tak začínám přemýšlet o tom, že bych si měla změnit telefon a mailovou adresu, aby mě redakce nedostihly. Ale nemám na to svědomí a tak se raději pravidelně snažím, něco vymyslit, co ještě v novinách nebylo a co by čtenáře zajímalo anebo svátečně naladilo anebo obojí. Často si při tom vzpomenu na pana Ludvíka Vaculíka, který kdesi o sobě napsal jak je vyřízený z faktu, že kamsi, do jakési redakce, snad každý týden dodává jeden různý fejeton. Pokud se nemýlím, tak si nad něčím podobným posteskli i mnozí před panem Vaculíkem. Takže zase sedím a vůbec nic mne nenapadá. O vánočním stromečku jsem psala minulý rok, o skleněných vánočních ozdobách před tím, moji nepovedenou vánočku už čtenáři také znají, historii Rybovy mše vánoční jsem též popsala. Takže vlastně nemám nic, zhola nic.
No a vracím se k těm Vánocům. O Vánocích totiž vzpomínáme na ty, kteří už s námi nejsou a také já vzpomínám na svého bratra a teď ještě více v souvislosti s mým neodborným tápáním kolem akvarijních rybiček. Asi by mi poradil. Jak? To je otázkou. Rybičky pěstoval v dobách svých školních roků a akvárium vlastnil. Veškeré technické zařízení si pro akvárium vyráběl sám. Bohužel jsme byli doma svědky i několika rybičkových pohrom když mu jím navržená a vyrobená zařízení selhala. Nebudu to blíže popisovat, vždyť Vánoce jsou svátky klidu a pohody, ale kdyby se našel někdo, koho by to zajímalo podrobněji, tak mu to ráda povím.
Každé Vánoce přesvědčuji svého muže, že nemusíme mít k večeři žádnou rybu, samozřejmě, že nikdy neuspěju a letos budeme mít dokonce doma ryb pět. Ptáte se mě, jak jsem k tomu číslu došla? No, přece kapra k večeři, pak samečka Betku Bojovnici a tři samičky Betky Dobračky v akváriu. Samečkovi nebude aspoň smutno. K Vánocům by smutek a osamocenost neměla patřit. Do Vánoc ještě chybí nějaký čas, což by mělo stačit na to, abych vymyslela jak se akvárium s vodou, kamínky, pískem, rostlinkami a hlavně Beťákem a Betkami přemístí bezpečně hned po Štědrém večeru k Martinovi domů. Pevně věřím, že to nějak vymyslím a že nítěnky si už Martin bude obstarávat sám!
Jana Fafejtová – Praha, na snímku Betta - Bojovnice pestrá (internet)
***
Skleněná pohádka
Když jsem byla hodně malá, tak mi táta četl spousty pohádek, když jsem byla pak větší, tak jsem si je četla sama a když jsem byla ještě větší, tak jsem začala mít ráda pohádky filmové. A nejraději jsem se na ně dívala v době vánočních svátků a v žádném případě nejsem v Čechách sama. Vánoční pohádky v televizi přitahují a vůbec nikomu nevadí, že Alenu Vránovou vidí třeba po páté jako Pyšnou princeznu, anebo Helenu Vondráčkovou jako Šíleně smutnou princeznu a co teprve Libušku Šafránkovou Tři oříšky pro Popelku a lze jich jmenovat mnohem víc. A protože pohádky o Vánocích plně miluji, tak jsem se také pokusila jednu maličkou sama napsat a nazvala jsem ji Skleněná pohádka.
„Jestli, Johanko, přestaneš zlobit Ivanku, tak Vám povím pohádku. Tak slyšelas, přestaň jí brát panenku, není tvoje. Ivanko, přestaň tahat Johanku za vlasy, vždyť jí to bolí! Že vám nic nebudu povídat a hned půjdete spát! Nepusinkuj Ivanku, dostane od tebe rýmu, Ivanko, přestaň mlátit s tím hrníčkem, rozbiješ ho! Kruci, tak dost, přivedete mě na šibenici! Ticho, kraťoučká pohádka začíná.“
Byla jednou jedna sklárna a nacházela se trošičku blízko a vůbec ne trošičku daleko od města Berouna. Byla dobře ukrytá za devatero berounskými kopci a také nějakými potoky v takové maličké vesničce Nenačovicích. Ke sklárně se muselo jet kus po silnici, která se hodně kroutila z jedné zatáčky do druhé, ale docela hezkou krajinou plnou luk s protékajícím potokem.
V té sklárně byl pan mistr, vysoký, statný a hodný člověk s plnovousem a pak devět jeho pomocníků. A ti byli hodně zdaleka, z úplně cizí země, kde se ve stepi prohánějí koně, kde fičí ostrý vítr a kde každý den slunce zapadá celé oranžové jako obrovský pomeranč. Ta jejich rodná země se jmenovala Mongolsko. Pomocníci ale žili v naší zemi mnoho a mnoho roků a tak si už skoro nic z Mongolska nepamatovali. Líbilo se jim hlavně v Nenačovicích a líbilo se jim jejich sklářské řemeslo, kterému se u českého pana mistra vyučili.
Pan mistr a jeho pomocníci každý den vyrobili několik nádherných figurek ze skla. A nebyla to vůbec žádná lehká práce. Foukali ze skla zvířátka, nádherné barevné ryby, ještě barevnější ptáčky, těžítka, ve kterých padal sníh anebo v nich uvnitř byly ukryté všelijaké kouzelné obrázky, barevné vázy a vázičky, nejrůznější skleněné květiny i se zelenými lupínky a množství zvonků a zvonečků od velikých až po ty malinkaté, jaké si vůbec lze představit a také vyráběli skleněné cucavé bonbony a samozřejmě i kuličky skleněnky na cvrnkání. Pak skláři každý den pečlivě rozložili všechny vyrobené věcičky do osvětlených vitrín a lidé, co tam kolem chodili, si to pečlivě všechno prohlíželi, vybírali, kupovali a odnášeli domů pro radost.
„Jestli budete opravdu hodné, tak vám zítra tu kouzelnou červenou vázu ukážu, mám ji už hodně dlouho doma na stole, nakonec mi ji totiž v nenačovické sklárně prodali, ale dalo to hodně přemlouvání. Johanko, neber Ivance polštář, Ivanko přestaň kousat Johanku do ucha – žádnou vázu vám nikdy neukážu, už jsem se rozhodla! Jste totiž zlobivé holky. A ticho, zhasínáme a spát! Stejně už dávno v nenačovické sklárně zazvonil zvonec, takže té skleněné pohádky je konec.“
Pravdivá poznámka: Nenačovice je malá obec v krásném údolí potoka Loděnice. Sklárna tam je a má charakter rodinné sklárny orientované na malé série, bývám tam pravidelným návštěvníkem, červenou vázu opravdu vlastním a pomocníci prý opravdu pocházeli z Mongolska a přišli se sem učit řemeslu za bývalého politického režimu, domů se už nikdy nevrátili. Nenačovická sklárna začínala kdysi dávno pouze s jednou malou píckou a jen pod širým nebem, dnes už je to jen ve vzpomínkách. Johanka a Ivanka v naší rodině existují, ale jsou to hodné holky a zlobily jen tady v té pohádce.
Jana Fafejtová – Praha
***
Vánoční domky zdobí stromky
Předvánoční Advent máme klidný, dům voní vanilkou a stromkem, což definuje prosinec a neznám případ, že by kdosi pekl vanilkové rohlíčky a strojil stromek mimo prosinec.
Včera ráno jsem poslouchal z rádia oblíbenou Ranní show a tam besedovali sudburští farmáři o renezanci živých stromků, namísto umělých a že přijíždějí na farmu stovky zájemců o živý stromek, který si uřežou sami v lese anebo vyberou ze stromků nařezaných.
Podle farmářů, začal zájem o přírodní stromky v prvním roce pandemie, 2020, a zjevně zájem roste. Aleluja!
Vzpomínám na stromky z útlého dětství osvícené planoucími svíčkami a prskavkami; první vánoce v Sudbury jsme vybrali a uřízli stromek v lese na předměstí, synové jako předškoláci horlivě pomáhali a zdobili krásný strom v době, kdy mnozí naší známí měli už strom umělý; později, když synové nastavili enviromentalismus a ochranářství, jsem zaslechl různé názory, ale strom u nás byl vždy z lesa.
Ale všechno pěkně skončí, mluvím o vánočních stromcích, v roce 2009 se oba synové oženili a vzdálili do světa širého za vlastními plány a nadějemi - Petr s Helgou se usadili na západě Kanady v Edmontonu a Rostík s Amnou odletěli do Malajsie na první diplomatickou pozici v Kuala Lumpur. To byly první Vánoce roku 2009, kdy jsme s Evou byli o Vánocích sami dva u vánoční večeře. Předtím rokem, jsme vždy seděli u stolu čtyři, později pět či šest jak synové přiváděli ke stolu dívky, aby ochutnaly a chválily tradiční české vánoce, i když nejíme kapra, ale filety. Pětkrát jsme o Vánocích byli sami a přestal jsem zdobit stromek, ale koupili jsme stromek umělý.
V roce 2015 k naší veliké radosti vrátili Rostíkovi rozšíření o dva potomky Milana a Hanu z Malajsie a usadili se v Ottawě vskutku v blízkosti, co by kamenem dohodil. Petrovi tentýž rok 2015 prodali dům v Edmontonu a koupili usedlost v Sudbury a přestěhovali se zpátky domů, jak to Petr nazýval, rozšíření o dvě rozkošné dětičky Gracii a Teodora. Navíc Helga se chopila organizace a provedení rodinných Vánoc a byla to paráda včetně zdařilé fotky rodiny deseti Firlů.
Další rok Rostíkovi odletěli pracovat jako diplomati do Panama, kde přidali ke dvěma třetího potomka Antona a minulý rok se vrátili a bylo nás kolem stolu jedenáct jako u Klapzubů.
Touto rodinnou historii jsem neutekl od tématu stromků, protože minulé vánoce byly dárky pod skutečným stromečkem.
Jak se vyvrbí letošní vánoce ještě nevím, to plánuje u nás Eva a vždy to dělala skvěle; zatím chráníme ten umělý stromek před naším kocourem Fouskem.
Před Adventem jsme se uradili se Zdeňkem k vyhledání všech filmů, kde se vyskytl vánoční stromek a očekávám další návrhy filmů, kde hraje stromek roli; zatím jsme odsouhlasili jako nejlepší film, kde jsou Vánoce, americký film Ledová sklizeň (Ice Harvest, 2005), ve kterém probíhá loupež na Štědrý den za mrznoucího deště ve městě Wichita (všechny lotry pochytají). V pozadí jsou vánočně ozdobené ulice a šveholící vánoční koledy - parádní film na svátky.
Přeji klidné Vánoce a vše dobré doma i venku.
Rosťa Firla - Sudbury
***
Poslední výdání Nového domova
***
MAN seeking a FEMALE relationship
I'm Dennis, a 65-year-old man in search of a lasting connection filled with trust, companionship, and love with a special woman. I'm an old fashioned man, affectionate and romantic, hoping to find a life partner and best friend to share the rest of my years. Should you have an interest in this adventure, feel free to drop me a message to know about you. My email is :- wade152@hotmail.com.
Preferred age range is 58 - 70 years old.
Sport
Pavel Tykač je novým majitelem Slavie
Nejdřív finanční a energetická společnost CEFC a pak skupina CITIC. Slavia byla od září 2015 v čínských rukách, ovšem od čtvrtka je všechno jinak. Začala epocha s Pavlem Tykačem, čtvrtým nejbohatším Čechem. Podnikatelem v energetice, těžbě hnědého uhlí a taky třeba v realitách. „Je v pořádku, že fotbalový klub s velkou tradicí a historií převzal český majitel. Pan Tykač je slávista, má o klub zájem a dá se předpokládat, že ho bude držet nad vodou,“ říká Suchopárek, se Slavií mistr Evropy z šestadevadesátého a nynější trenér české jednadvacítky. Mimochodem, v podobných oborech jako Tykač se pohybuje i Daniel Křetínský, majitel Sparty. Už tak dost žhavá derby dostanou ještě pikantnější nádech.
Podrobnosti z fotbalu naleznete zde:
***
Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký
Jsem pokročilého věku a rád bych své nemovitosti které mám v České republice prodal. Moje děti žijí v Kanadě a USA a nemají zájem se o majetek starat. Poradíte mi, jaký bych měl zvolit postup?
Nejlepší variantou je se v České republice poradit s odborníkem. Pokud máte svého právního zástupce, popřípadě máte na některého v Čechách reference obraťte se na něj. Jistě Vám pomůže i s výběrem znalce v oboru nemovitostí či realitního makléře. Tak aby se dala stanovit reálná hodnota Vaší nemovitosti. Následně ve spolupráci se svým právním zástupcem zvolíte ten nejideálnější způsob prodeje.
Nejprve doporučuji co nejdříve zahájit dědické řízení v České republice prostřednictvím právního zástupce. K tomu budete potřebovat úmrtní list Vašeho otce, Váš rodný list dále dědické dokumenty kde je určeno, že jste dědicem. Tyto dokumenty musí být notářsky ověřené a vybaveny Apostilou. Jedná se o vyšší ověření. Většina notářů u Vás tento pojem zná. Pokud není ve Vašich možnostech se dostavit do České republiky a celou záležitost řešit najměte si právního zástupce, který vše za Vás zajistí. On sám bude potřebovat plnou moc s ověřený podpisem nejlépe na konzulátu či velvyslanectví České republiky popřípadě od Vašeho notáře, avšak opět bude podmínka mít na takovémto dokumentu Apostilu. Pokud jde o provoz a seznámení s nemovitostí doporučuji se obrátit prostřednictvím svého právního zástupce, či známých na společnost která se zabývá správou majetku a zajistím Vám celkovou analýzu nemovitosti a její následné využití. Popřípadě doporučí prodej takové nemovitosti.
Před rokem zemřela moje maminka v Litomyšli a jako pozůstalost zůstal rodinný domek v katastru a jsme čtyři spoluvlastníci. Moji dva sourozenci chtějí tento domek prodat, ale já bych jej ráda koupila ovšem mě jej prodat nechtějí. Mohou jej prodat bez mého vědomí, např. z důvodu, že se o domek se nestarám (větrání domku, sečení trávy a pod), žiji v zahraničí a oni v Čechách. Moji sourozenci mají kupce, který nabízí vyšší cenu než za jakou já bych ho chtěla odkoupit. Mám jako jeden z dědiců předkupní právo a za jakých podmínek mohu domek získat?
Ano prodat ho mohou. Za cenu, kterou jim kdo nabídne. Doporučuji zvážit zda se Vám nevyplatí zaplatit vyšší cenu, než vlastnit nemovitost s někým kdo Vám nemusí být nakloněn Jednou z možnosti je podat žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Soud pak určí prostřednictvím znalce v oboru nemovitostí cenu, která by měla odpovídat ceně tržní na vypořádání spoluvlastnictví. Pak již bude na Vašem zvážení zda podíly na nemovitostech odkoupíte či ne.
Dobrý den, matka by Vás musela vydědit, jinak Vám náleží nárok na povinný díl, což u dospělé osoby činí jedna čtvrtina povinného dílu. To vše za předpokladu, že je závěť sepsaná platně dle zákonem stanovených pravidel. V rámci dědického řízení lze napadat závěť i vydědění, listinu o vydědění musí zpochybnit buď vyděděná osoba, pokud jsou v závěti důvody vydědění uvedeny. Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění, zde musí žalobu podat ten, kdo namísto vyděděné osoby dědí, zde tedy vaše sestra.
Dobrý den, chci převést, či darovat byt v osobním vlastnictví členovi rodiny. Je převod a darování totéž? Co je pro mne jako letitou důchodkyni finančně nejvýhodnější?
Dobrý den, převod je i darování a je bezúplatný. Bezúplatný převod je darem, v rámci rodiny je příjem z takového daru osvobozen od daně. Ten je pro Vás výhodnější.
