Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
19. října 2023; číslo 8 (695)
Zdena Škvorecká – 90
Nejznámější knihy Zdeny Salivarové jsou: Panská jízda, Honzlová a Nebe, peklo ráj.
Paní Zdena zůstává literatuře věrná, ráda čte a z rozhlasových pořadů má nejraději Toulky českou minulostí.
V roce 1990 obdržela od prezidenta Václava Havla Řád bílého lva III. třídy.
Snímek dole je z května 2023
abe
***
„Nejsme jako voni!“
Památná věta Václava Havla z roku 1989, častokrát parodována v různých obměnách, kritizovaná, zesměšňovaná a přesto vystihující smysl sametové revoluce - nenásilné revoluce. Škoda jen, že Václav Havel se nedržel slov Petra Chelčického, poněkud déle.
Americký a německý filosof, psycholog a sociolog Erich Fromm vidí hlavní rozdíl mezi diktaturou a demokracií v tom, že lidé s nekonformními názory jsou v diktátorských systémech zavíráni, kdežto v demokratických systémech se nepoužívá fyzické násilí, ale psychologie a sugesce a dodejme sdělovací prostředky k tomu, aby nekonformní lidé s nekonformními názory ztratili vliv a byli vytlačeni na okraj společnosti.
Vzpomeňme jen, jak v Moskvě, v Petrohradě a dalších městech byli zatýkáni lidé, kteří měli nápis MÍR, nebo nesli jen čistý papír, nebo dokonce měli u sebe knihu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír. Na protest proti válce na Ukrajině fotbalová asociace UEFA vyvěsí před zápasem evropských soutěží nápis PEACE a v azbuce MIR.
V Česku se pro změnu lidem, kteří chtějí mír, říká posměšně chcimírové. Nejsou zavíráni, ale vytěsňováni z médií, je zde psychologický nátlak, jsou označováni jako proruští Putinovi agenti.
Uvedu jeden příklad z nedávných voleb na Slovensku. Slyšel jsem několik rozhovorů s novým slovenským premiérem Robertem Fice. Nikde jsem neslyšel zmínku, že by podporoval Rusko nebo Putina, ale mohu se mýlit, neslyšel jsem všechny rozhovory. Podle ČTK z 16. 10. 2023: Smer-SD a SNS dlouhodobě vystupují proti vojenské pomoci Ukrajině bránící se ruské invazi a kritizují rovněž protiruské sankce. Přesto ve všech médiích na Západě je označován jako proruský premiér. Jeho názor byl, že by obě strany měly místo války zasednout k jednacím stolům.
Problém je, ale v tom, že se nemluví o jedné základní otázce – otázce lidských práv. A tam Bobby Fico mlčí. Ani slovo. Naopak přibral do své koalice stranu SNS, které se o lidských právech ani nezdá. Skutečností je, že Fico a jeho kumpáni mají za sebou pěknou řádku korupcí.
Přes své síťové kanály a spřátelená média začal skandalizovat různé vědce a organizace s poukazy na to, kolik peněz dostali z EU na dílčí výzkumy chování různých zvířat.
V rámci kritiky evropské ochranářské politiky poté památně označil medvěda hnědého v současném ochranném režimu za „biologickou zbraň“, již EU používá proti Slovensku.
V malých konspiračních médiích se Huliak stal hvězdou, která je ochotna vyjadřovat se ke všemu od LGBT témat, multikulturalismu a „digitální totality“, až po očkování, občanské organizace, globální světovládu, fungování médií či válku na Ukrajině. Za poslední léta jsou tak k dispozici hodiny jeho výstupů.
Velkou mediální pozornost si získal Huliakův výrok, že kdyby vládu řídil on, ihned by vyrazil odprosit do Moskvy. Snad ještě podstatnější problém pro jeho případnou vládní účast jsou ovšem tvrzení, že: současné migrační pohyby představují součást velkého plánu na vykořenění křesťanství v Evropě a výměnu „vysoce inteligentní bílé populace za šedou hmotu průměrně inteligentních“, zónace národních parků je promyšleným pokusem zlikvidovat slovenský venkov, klimatická změna je fakticky výmysl a reálně politický nástroj k nastolení nového světového řádu (!).
Těsně před uzávěrkou jsme se dověděli, že prezidentka Zuzana Čaputová Rudolfa Huliaka ministrem životního prostředí Rudolfa Huliaka nejmenovala.
Robert Fico od roku 2018 působí v opozici. V roce 2020 se od jím vedeného SMERu odloučila liberální stranická frakce vedená Petrem Pellegrinim, který následně založil stranu HLAS-SD. V roce 2023 Fico zopakoval svůj dřívější postoj, že anexe Krymu Ruskou federací byla provedena v rozporu s mezinárodním právem. Zároveň prohlásil, že znovuzískání Krymu Ukrajinou by rusko-ukrajinský konflikt nevyřešilo. Před předčasnými parlamentními volbami na Slovensku v roce 2023 důrazně odmítal další vojenskou podporu Ukrajiny během ruské invaze na Ukrajinu, která podle něj vede k prodlužování války a ke "zbytečným a obrovským ztrátám na lidských životech", a prohlásil, že je především potřeba jednat o příměří a zastavení bojů. Podobný názor zastává i velká část obyvatel Slovenska. Ostře se vyjadřoval také ke slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové, kterou označil za "americkou agentku". (wiki)
Tím, že jsem nikde nenašel, že by Fico byl pro putinovský, neznamená to, že takový výrok nepadl, ale překvapuje mě, že téměř všechny stanice jako Deutsche Welle, BBC, CBC, včetně českých medií tuto nálepku citují.
Obranou proti dezinformacím nejsou zjednodušené fráze, ale ukázat podstatu problému. Držet se pravdy a ukázat druhou stranu mince, pak by se nemohlo stát, že zpravodajství ze slovenských voleb neustále označovalo jako vítěze Progresivné Slovensko a teprve o půlnoci se jednou větou Česká televize zmínila, že tato strana pravděpodobně nezvítězila. Ostatní stanice jako BBC a Deutche Welle ukazovaly ještě ve čtyři ráno (SEČ), že mladý Michal Šimečka vyhrál. Nevyhrál, škoda.
***
Před odchodem z Československa v roce 1980, jsem hovořil s Ladislavem Hejdánkem a ten vyzdvihl Svobodnou Evropu, že dokáže přinést i kritický názor k tomu, co se na Západě děje. V roce 1984 se konaly Olympijské hry v Los Angeles, kde s výjimkou Jugoslávie a Rumunska nebyli sportovci z východní Evropy. Český rozhlas tam měl svého zpravodaje, který vylíčil vše v černých, hororových barvách. Pravdou je, že ne vše bylo perfektní. Jednou jsem se rozhodl udělat kritický komentář. Popsal jsem tam, že v Los Angeles doprava nefunguje nebo funguje velice špatně. Například na házenou, která není v USA populární, se muselo až do vzdáleného Fluertonu. Vstal jsem v sedm ráno, ale do haly jsem se dostal v půl druhého odpoledne, ačkoliv první utkání začínalo v deset ráno. Když jsem dorazil byla již polovina druhého utkání ze tří. Vrátil jsem se pozdě večer.
Americká televize v hotelu vše ukazovala pouze na jednom kanálu… Těch nedostatků bylo víc. Mnichovská redakce můj příspěvek neodvysílala. Bylo mi sděleno, že by toho Praha zneužila ke své propagandě. Pak jsem dostal dopis od známého, že mne sice slyšel ale, že neví jaké to v Los Angeles skutečně bylo. A pro mne to bylo nejhorší vysvědčení po moji novinářskou práci.
***
Chtěl jsem pochválit Český rozhlas Plus, když jsem slyšel tento komentář od Ivana Hoffmana (snímek vlevo dole). Pak jsem zjistil, že v původní zvukové verzi je poněkud jiný, než v té, která byla uvedena na internetu v psané verzi. Tam totiž chybí tučně vytištěná část.
Komentář se jmenuje
Dehumanizace
Myšlenka, že nepřítel není člověk, je zřejmě stará jako lidstvo. Poté, co Hamás pobil v Izraeli stovky „nevěřících psů“, likvidují nyní Izraelci v Gaze „zvířata“. Dehumanizace, neboli odlidštění, je postup, kterým se neutralizuje pocit viny na zabíjení.
Dnes je potíž v tom, že na fotografiích a videích, která si na památku pořizují zabijáci, vypadají oběti jako lidé. Zakrvácení, znetvoření, ale jinak k nerozeznání od člověka.
Nestranný pozorovatel, kterému se nedostane vysvětlení, že nejde o lidi, nýbrž o indiány, černochy, muslimy, židy anebo Rusy, které věšet, střílet, zplynovat či upalovat je žádoucí, může snadno dospět k podezření, že dehumanizování, odlidštění, jsou ti, kdo v nepříteli nevidí člověka a tleskají každé další vydařené vraždě či popravě. Zažehnout nenávist, roztočit bludný kruh násilí a pak bohatnout na smrti by bylo obtížné, kdyby zlo mělo nouzi o vděčné publikum.
Poptávka po zbraních a munici přichází s vlnami dehumanizace, kdy ve společnosti převáží touha zabíjet nad touhou přežít. Právě takové vlny jsme nyní svědky. Při pohledu na video, na kterém člověk zabíjí anebo mučí člověka, dehumanizované publikum řeší, zda je vrahem nepřátelská zrůda, nebo zda se rukou těch našich dostává nepříteli, co mu patří.
Někdy společnost o pud sebezáchovy připraví poroba a beznaděj, jindy dlouhý, nudný mír. V obou případech se ale ti, kteří rezignují na lidskost, stávají terčem nepřátel, kterým přejí smrt, coby nelidé, kterých není škoda.
Dehumanizace je mince o dvou stranách. Jakýsi americký politik poradil Izraelcům, aby z Gazy udělali parkoviště. Vychází z přesvědčení, že tam nejsou lidé.
Sen dehumanizovaného lidstva o parkovištích není tak nereálný, jak by se lidem, co ještě kde tu zbyli, mohlo zdát. Technické prostředky a všudypřítomná nenávist jsou příslibem, že nakonec vznikne takové klidné, nekonfliktní, globální, celoplanetární parkoviště bez lidí, kterých není škoda.
Ivan Hoffman
Autor je komentátor Deníku
A zde je verze uvedená na internetu.
***
Jen bych upřesnil, že zmíněný politik je Joshua Benjamin Hammer, který pracuje rovněž pro Newsweek, Fox News, Fox Business, Newsmax, and One America News Network. (abe)
***
O Ukrajině v Munkově středisku
Dne 27. září 2023 jsme měli možnost slyšet v Munkově středisku v Torontu přednášku Ondřeje Kundry z týdeníku Respekt o Ukrajině a o práci ruského velvyslanectví a ruských agentů v Praze, o výbuchu ve Vrběticích, a ruských agentech, kteří byli rovněž za vraždou agent Skrypala, což mělo následek, že bylo Rusko vyloučeno z tendru týkajícího se české jaderné elektrárny. Zajímavé byly podrobnosti Magnitského zákona, který podepsal Barack Obama 14. prosince 2012. Právní Sergej Magnitský obvinil skupinu ruských hodnostářů z miliardovými machinacemi na úkor fondu Hermitage Capital a ruského rozpočtu. Zemřel v ruském kriminálu Matrosskaja tišina 16. listopadu 2009. Tento zákon byl trnem v oku hlavně lidem okolo Donalda Trumpa. Na druhou stranu jsem měl pocit, že zde bylo několik klišé, či stereotypů: Chodorkovský ani Navalnyj nehovoří o ruském imperialismu. Soustřeďují se pouze na korupci v systému. Situace, kdy někdo z opozice se dostane k moci se neotočí o sto procent.
Dne 20. února 2023 obvinil Putina ze „zničení“ budoucnosti Ruska „jen proto, aby naše země vypadala větší na mapě“ a prohlásil, že Rusko musí ukončit okupaci Ukrajiny a uznat ukrajinské hranice tak, jak byly stanoveny v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Navalnyj také řekl, že Rusko bude muset Ukrajině zaplatit poválečné reparace, vyzval k mezinárodnímu vyšetření válečných zločinů spáchaných během války na Ukrajině a prohlásil, že ve válce „byly zavražděny desítky tisíc nevinných Ukrajinců a bolest a utrpení postihly miliony dalších.“ (wiki)
Během dotazů jsem položil redaktoru panu Kundrovi dotaz, jestli bude Respekt referovat o skandálu v kanadském parlamentu, kdy předseda kanadské Dolní sněmovny Anthony Rota rezignoval poté, co pozval oamadevadesátiletého vojenského veterán Jaroslava Hunku, který bojoval během druhé světové války na německé straně. Skutečností je, že o této události informoval český rozhlas Radiožurnál v pondělí 25. září 2023 v dopoledních zprávách 11:04. Stejná zpráva ČTK se objevila pak ještě v několika médiích, ale neviděl jsem žádný komentář. Událost zmínil i poslanec Foldyna z SPD, který chtěl zařadit bod do hlasování v parlamentu pod názvem Oslavování příslušníků jednotek SS je nepřijatelné. Tento bod však nebyl do hlasování zařazen. Zatímco kanadský parlament se od pozvání distancoval a Anthony Rota musel rezignovat. O tom však Jaroslav Foldyna nehovořil. Projednání tohoto bodu by rozhodně neuškodilo česko-kanadským vztahům a ani by nenahrálo Putinovi. Spíše naopak.
Druhá otázka, kterou jsem v diskusi položil: Proč není stejně hodnocena agrese Ázerbajdžánu proti Arménii jako agrese Ruska proti Ukrajině? Odpověď byla, že je to spíše otázka pro politiky.
V osobním rozhovoru jsem se zeptal, proč nemají ruští disidenti na Západě větší podporu…
Proč rozhlasová stanice Echo Moskvy nemůže vysílat z Prahy, proč má televizní stanice Déšť problémy vysílat třeba z Prahy…
„Osobně mohu říci, že se snažím hovořit s představiteli ruské opozice pravidelně. Napsal jsem knížku o Novičoku, kde je první kapitola o Navalným. Nyní jsem napsal do vězení Jašinovi, požádal jsem ho o rozhovor.“ „Je to možné?“ „Ano ale pouze písemně, přes jeho advokáta. Pokud mohu, tak se tomu také věnuji.“
Děkuji za rozhovor!
Aleš Březina
***
O Memorialu a ruských protiválečných protestech rozhovor s Alexandrou Skorvid
Právě před rokem dostala Nobelovu cenu míru ruská organizace Memorial (v té době už přes rok v Rusku soudně zakázaná). Cenu dostal Memorial společně s běloruským bojovníkem za lidská práva Alešem Bjaljackým a ukrajinským Centrem pro občanské svobody. S představitelkou české pobočky Memorialu Alexandrou Skorvid jsme probírali především otázky kolem protiválečných protestů v současném Rusku.
Můžete připomenout, čemu se organizace Memorial věnuje?
Sdružení Memorial, jež vzniklo v Sovětském svazu na konci 80. let, se zabývá studiem politických represí v SSSR a v současném Rusku. Přispívá k morální a právní rehabilitaci osob podrobených politickým represím, provádí archivní výzkum, analyzuje a zveřejňuje informace o porušování lidských práv. Memorial se věnuje také osvětové činnosti: vydává knihy, organizuje veřejné akce, pořádá výstavy a konference.
Na přelomu let 2021–2022 byla v politicky motivovaném procesu soudně zakázána činnost dvěma největším pobočkám Memorialu (Mezinárodní Memorial a Lidskoprávní centrum Memorial). Memorial je ale sítí organizací, hnutím sdružujícím podobně smýšlející lidi. Proto se ruským úřadům nepodařilo Memorial zcela zničit, i když se o to velmi snažily.
V současné době organizace Memorialu fungují v řadě ruských měst, ale také na Ukrajině a v Evropě, včetně České republiky.
Čím se zabývá česká pobočka Memorialu?
Česká pobočka Memorialu byla založena v roce 2016. Usilujeme především o to, aby se o Memorialu, jeho hodnotách a činnosti dozvědělo co nejvíce lidí v České republice. Situaci v Rusku (především co se týče aktivit Memorialu a represí, kterým čelí opoziční aktivisté v Rusku) proto bedlivě sledujeme a zpracované informace české veřejnosti přinášíme na našich webových stránkách, na našem Facebooku a také formou newsletteru (adresy na konci rozhovoru, pozn. red.). Pořádáme také veřejné akce, především diskuse se zaměstnanci Memorialu v Moskvě, kteří byli nuceni emigrovat z Ruska kvůli hrozbě trestního stíhání. Podílíme se také na dvou mezinárodních projektech Memorialu: jeden se jmenuje „Hlasy války“ a přináší české veřejnosti informace o ruských válečných zločinech na Ukrajině; v rámci druhého projektu pravidelně překládáme do češtiny přehledy protiválečných protestů, které v Rusku stále probíhají. Tyto přehledy sestavují dobrovolníci z ruského Memorialu a jako hlavní zdroj informací jim slouží kanály na Telegramu.
Další důležitou částí naší činnosti je pořádání akcí na podporu politických vězňů v Rusku a Bělorusku. A samozřejmě se také snažíme pomáhat našim kolegům z Memorialu, jak jen to jde.
Je o informace o protiválečných protestech v Rusku zájem ze strany zdejších médií či politických představitelů?
Ano, o toto téma je jistě zájem. Například informace o ruských protiválečných protestech zveřejňuje ve spolupráci s Memorialem ČR portál HlídacíPes.org a s prosbou o komentář koordinátory projektu v ČR a v Rusku několikrát kontaktovaly i další média, například Rádio Svobodná Evropa. Situaci kolem ruských protiválečných protestů sledují také představitelé české politické scény, zejména platforma Přátelé svobodného Ruska. Zároveň je zřejmé (a naprosto
správné), že největší pozornost média věnují situaci na samotné Ukrajině a strašným důsledkům ruské invaze.
Někdy se zdá, že média jako rozhodující okolnost pro posuzování ruské společnosti zdůrazňují její pasivitu a konformitu (podle některých informací podporuje napadení Ukrajiny 60 a více procent obyvatelstva RF). Dokonce i podle informací na stránkách Memorialu mají protiválečné protesty v Rusku především individuální charakter. O čem to podle vás svědčí?
Dá se zjistit či odhadnout, jaký tyto protesty mají dopad na tamější veřejnost?
Nedokážu to říct s jistotou, nechala bych to spíše na sociology. Ale naše přehledy ruských protestů určitě pomáhají utvořit si obrázek o vnitřní dynamice ruské společnosti ve válečné době a někdy se jedná o velmi zajímavé postřehy. Válku například začínají postupně kritizovat i ti, kteří dříve politiku ruské vlády podporovali. Například bývalý ředitel vojensko-patriotického klubu v Tambově Oleg Borisenko válku proti Ukrajině otevřeně odsoudil a vyjádřil podporu ukrajinské armádě a ruským politickým vězňům. Momentálně čelí trestnímu stíhání za údajnou diskreditaci ruské armády.
Hraje v motivaci protestujících roli např. křesťanské přesvědčení?
Ano, podle informací z publikovaných přehledů v ruských protiválečných protestech hraje roli i křesťanské přesvědčení: V ulicích ruských měst se objevují graffiti s nápisy „Nezabiješ“, petrohradský umělec Vano Bohomaz u příležitosti velikonočního týdne vytvořil dílo s názvem „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí“, kde vyobrazil ukřižovaného Krista; svůj nesouhlas s válkou proti Ukrajině vyjadřují mimo jiné i ruští faráři. Například v květnu 2023 církevní soud zbavil kněžství moskevského faráře Ioanna Kovala, který byl obviněn z toho, že svévolně změnil text modlitby ruského patriarchy Kirilla „Za Svatou Rus“, když v ní nahradil slovo „vítězství“ slovem „mír“.
Při rozhovorech s Ukrajinci se někdy zdá, že nenásilné protesty v Rusku bagatelizují. Víte např. zda a jaký ohlas mají na Ukrajině samotné?
Po začátku plnohodnotné ruské invaze Ukrajinci očekávali od ruských občanů masové protiválečné protesty a byli pochopitelně zklamáni, když k velkým protestům nedošlo. Zároveň si ale mnoho Ukrajinců váží těch Rusů, kteří proti válce opravdu protestují a jsou za to pronásledováni. Přehledy ruských protiválečných protestů překládají dobrovolníci z Memorialu také do ukrajinštiny a jsme velmi vděční, že naši ukrajinští kolegové z Charkovské lidskoprávní skupiny tyto materiály přetiskují na svých webových stránkách a pomáhají tak tyto informace šířit i v ukrajinské společnosti.
Informuje Memorial i o zbězích z ruské armády?
Čím déle trvá ruská válka proti Ukrajině, tím více ruských vojáků v ní odmítá bojovat. Součástí pravidelných přehledů ruských protiválečných protestů, které dávají dohromady dobrovolníci z Memorialu v Rusku, je rubrika „Odmítli bojovat“, která stručně informuje právě o takových případech.
Memorial ČR se tou problematikou nezabývá, nemáme kapacitu na to, abychom se věnovali každému konkrétnímu případu a rozhodovali, zda daná osoba splňuje podmínky pro udělení azylu. Navíc většina lidí, kteří odmítli bojovat proti Ukrajině a o nichž v rámci našeho projektu informujeme, skončí v ruském vězení. Jistě existují případy, kdy dezertéři z ruské armády získali politický azyl v evropských zemích. Pokud je mi ale známo, sdružení Memorial se na tom nepodílí.
Jak mohou občané ČR podpořit pronásledované a vězněné protiválečné aktivisty v Rusku?
Nejjednodušší způsob, jak podpořit vězněné protiválečné aktivisty v Rusku, je jim napsat dopis nebo alespoň podepsat pohlednici. Taková jednoduchá gesta podpory mají pro politické vězně velký význam, protože jasně ukazují, že se na ně nezapomnělo. Dopisy jsou často také jediný způsob, jak se dozvědět, co se děje za zdmi vězení.
V pořádáme pravidelné workshopy, kde se dozvíte více o problematice politického vězeňství, o osudech uvězněných a o pravidlech, jak napsat dopis do ruského vězení. Sledujte aktuální informace na našem Facebooku, kde o našich akcích včas informujeme.
Otázky připravil Tomáš Trusina
Publikováno v Protestantu 8/2023
Horní snímek: Alexandra Skovrid - foto Protestant,
dolní snímek ruský disident Oleg Orlov - foto Memorial
Kontakty na Memorial v ČR
web: https://memorial-czechia.cz/cs
Facebook: https://www.facebook.com/memorialCR
newsletter: https://1url.cz/Iuqsj
Hlasy války: https://www.memorialczechia.cz/cs/projekt/hlasy-valky
Přehled protiválečných protestů v Rusku:
https://memorial-czechia.cz/cs/projekt/protivalecne-protesty-v-rusku/novinky
Závěrečná řeč Olega Orlova
http://memorial-czechia.cz/cs/novinka/zaverecna-rec-olega-orlova
***
Teroristé a extremisté mezi Izraelci a Palestinci jsou spojenci, kteří chtějí neklid, míní farář Mikuláš Vymětal
Podle něj je třeba rozlišovat mezi 1,5 milionem dobře integrovaných izraelských Arabů, Západním břehem Jordánu, kde žije 2,5 milionů Arabů a izraelští osadníci, kteří jsou zdrojem problémů, a pásmem Gazy se dvěma miliony arabských obyvatel.
Vymětal upozorňuje na to, že i v Izraeli jsou slyšet odpůrci invaze do Gazy, například organizace Rabíni za lidská práva, kteří ji odmítají s ohledem na životy obyvatel oblasti, jejichž průměrný věk činí 18 let, i izraelských vojáků. Naopak v Gaze panuje velký strach z toho, jak bude vypadat odplata izraelské armády.
„V Izraeli i u nás jsou populisté, kteří lidem říkají to, co chtějí slyšet. Všichni jsou rozhněvaní a chtějí tvrdě zakročit. A to je v určitou chvíli hrozně nebezpečné,“ varuje.
Celý rozhovor s Mikulášem Vymětalem je zde
Český rozhlas - Plus
Jelikož zásah Baptistické nemocnice v Gaze prováděly podivné okolnosti, které nelze ověřit zdržujeme se zatím komentářů, k této tragické události. Ve stínu bombardování nemocnice zůstalo mimo pozoronost poškození kostela svatého Porfyria:
V Gaze byla zasažena řecká pravoslavná farnost
Desítky mrtvých a zraněných po čtvrtečním bombovém útoku
Budova v areálu řeckého pravoslavného kostela svatého Porfyria v Gaze se v noci na pátek zřítila v důsledku ostřelování. Podle místních zdrojů zahynulo nejméně osmnáct lidí, další desítky byly zraněny nebo uvězněny pod sutinami, jak ukazují videa zveřejněná na sociálních sítích. Jeruzalémský řeckopravoslavný patriarchát okamžitě reagoval a v prohlášení vyjádřil „nejostřejší odsouzení izraelského leteckého útoku, který zasáhl církevní komplex ve městě Gaza“.
Nálet údajně poškodil fasádu řeckého pravoslavného kostela a zasáhl přilehlou budovu, v níž se ukrývalo asi 400 lidí, a to křesťanů a muslimů. Kostel svatého Porfyria je jedním z nejstarších křesťanských bohoslužebných míst v Gaze , kde jsou uchovávány ostatky stejnojmenného poustevníka a biskupa z 5. století.
L’Osservatore Romano
***
Detektivka – hodnotná próza
Ale vždy tomu tak nebylo, hodně dlouho trvalo detektivce, než se postavila na úroveň hodnotné prózy. Dokonce hodně dlouho patřila mezi tzv. brakovou literaturu. Každopádně mně nikdy nevadilo i toto zařazení a ráda jsem detektivky četla a čtu stále. Detektivka ani náhodou nebyla sama, kdo patřil do brakové literatury. Každopádně za zcela první detektivky lze považovat už kramářské písně v 18. století, které docela brzy spatřily i písemné podoby. A mordu v nich bylo více než dost. Detektivka neznala české prostředí, stále se zabývala již značně rozvinutou detektivkou anglickou. Každopádně náš první „český“ detektiv Léon Cllifton se konečně také objevuje – je velice tajemný, všudypřítomný a řeší nejsložitější situace. Přelom 19. a 20. století je érou detektivkových sešitů, určených pro cestu do práce vlakem, pro odpočinek doma a pro čtení pod školní lavicí. 19. století uvádí i obrovskou změnu v Anglii a to vznik detektiva Sherlocka Holmese. V této době jsou u nás stále velice oblíbené tzv. cliftonky – detektivní sešity byly ale trvale vystavovány literárně umělecké kritice jako četba nevhodná. Kritika byla ukončena s koncem první světové války – rok 1918 dal kriminálním tématům jednoznačně „zelenou“. Zájem o čtení krimi stále roste. Na obranu detektivky se stavěli i tací jako Karel Čapek. Ten dokonce při jedné ze svých anglických cest navštívil Holmesovu Baker Street a Dartmoor, připomínající Psa baskervillského. Čapek měl určité výhrady k pojetí detektivek a sice nesouhlasil s romantickým či lyrickým prvkem zamilovaných lidí, který autoři krimi do děje počali dávat. Prostě „ženský prvek“ ne! Čapek měl však značné porozumění pro překlady krimi, které k nám přicházely ze zahraničí. Pro čtenáře byly překlady velmi zajímavé, jednak prostředí cizích zemí čtenář neznal, mnohdy jen obtížně věděl, kde se která popisovaná země nachází. Po zajímavých překladech se konečně objevuje i první české prostředí a to autorem Emilem Vachkem – připomenu jeho slavné „Tajemství obrazárny“ a s Emilem Vachkem přichází i český detektiv Klubíčko, který se nápadně ve své povaze odlišuje od detektivů anglických. Anglický detektiv byl vždy strohý, vědecký, věcný, osobně uzavřený, český detektiv improvizoval, pracoval intuicí stejně jako analýzou, byl vždy u případu osobně a v povaze měl skromnost, galerka s ním spolupracovala a měla z něho respekt.
Po Vachkovi se na krimi scéně objevuje Eduard Fiker s počátečním menším čtenářským zájmem, než tomu bylo u Vachka. Důvodem byla skutečnost, že byl čtenářskému prostředí zcela neznámý, což u Vachka nebylo. Za velmi krátkou dobu se stal velice oblíbeným a úspěšným – vydal sedm románů z anglického prostředí. Motivy i zápletky měl dokonalé. Jeho psaní nabývalo velice na tempu. Po prvních sedmi románech následovalo pět dalších, pak dva a osm. V detektivkách měl vždy více syžetových modelů a vždy hned na začátku navnadil čtenáře pro trvalé čtení. České prostředí použil poprvé v roce 1936 a není nezajímavé, že se jednalo o krimi „Nejdřív já“ s dějem v Kanadě. Je autorem i humorné detektivky „Paklíč“, která je však v současné době značně překonána a humor se moc humorem nezdá. Děj je značně překombinovaný. Vrcholem jeho tvorby je „Zinková cesta“ s inspektorem Čadkem, kdy vylíčení jeho povahy navozuje spojení se skutečným vrchním policejním inspektorem v Praze Noskem. „Zinková cesta“ mne zcela při čtení vtáhla do děje, jen jsem s motivy a pražskou periferií a jejími postavičkami měla určité problémy všemu porozumět. A moc mi nepomohl ani později natočený film od Martina Friče „13. revír“. Takže vlastně do dneška přemýšlím o hlavních postavách Kočkovi, Kartovi a Froně a stále to celé nechápu a stále nevím, kdo byl ukrytý za skříní.
Od poloviny 30. let se hodně přálo sešitovým formátům „Rodokaps“ – román do kapsy a „Rozruch“ – romány vzrušené chvíle. První vydaný rodokaps nesl název „Zelená paruka“, ale autor nebyl znám. 40. léta hojně propagovala krimi romány z prostředí Prahy, znovu se na scéně objevuje Klubíčko. Rodokapsy jsem si užívala, neboť jsem chodila do rodiny, kde pán měl Rodokapsy předplacené a měl jich nabité kufry s dokonalým vyznačením roku vydání. Ochotně mě do rodokapsových tajů zasvěcoval. Chodila jsem do té rodiny za účelem cvičit se na klavíru, neboť doma jsme klavír neměli – ovšem Rodokapsy jsem měla na prvním místě a pak teprve nějakou Bayerovu klavírní školu pro začátečníky. Rychle jsem to odbrnkala a šup, už jsem listovala v Rodokapsech s úžasně barevnými, lákavými obálkami.
Únor 1948 zarazil vydávání detektivek, neboť se jejich obsah neslučoval s komunistickou ideologií a na knihkupeckých pultech se sporadicky začaly objevovat zcela jiné krimi, kde už svou kladnou roli sehrávalo SNB a jemu podobní. Začala se v novinách objevovat kritika, že se Československo pro děj detektivek nehodí, že se u nás lidé nezabíjí, že socialistický člověk nevraždí. Místo zločinců se hojně začal používat termín „záškodníci“. Začaly pokusy o socialistickou detektivku. Fiker to měl po únoru 1948 těžké, přesto mu vyšly ještě vynikající romány „Serie C-L“ a „Kilometr devatenáct“. Začaly též příběhy z pohraničí, tajné přechody hranic, „chrabří“ pohraničníci a další. Už nešlo o vynikající osobu detektiva, už se používal policejní tým. Každopádně chci ještě připomenout autora Rudolfa Kalčíka a jeho „Krále Šumavy“
Přesto, že zde už šlo jednoznačně o zviditelnění socialistické ideologie, nic to neubralo na obrovském čtenářském úspěchu. Celkem titul vyšel čtrnáctkrát a představoval šest set tisíc výtisků. A film se těšil velkému úspěchu také.
A blížím se ke konci detektivního povídání. Přes prázdniny jsem totiž řešila detektivku ze zcela jiného pohledu. Učila jsem se s mladým průmyslovákem, který měl na krku reparát z češtiny a musel před začátkem školy zkoušku opakovaně složit, aby mohl postoupit dále a neopakoval ročník. V českém jazyce pohořel na tématu historie detektivky. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale brzy jsem pochopila, že mému studentovi žádná detektivka vůbec nic neříkala. Přinutila jsem ho, že si přečetl Jo Nosbo, ale pak se opět opakovalo, že nebyl schopen o krimi románu dát souvislou informaci. Uvědomila jsem si, že nemá žádné potíže s matematikou a už vůbec ne s geometrií. Zkusila jsem mu do hlavy upevnit pohled na detektivky tak trochu matematicky a najednou to zabralo. Namalovala jsem mu trojúhelník a jeho tři vrcholy jsem označila „vrah“, „oběť“, „detektiv“. Uvnitř trojúhelníku byl „motiv“. – pomsta, majetek, psychopat a další. A pak jsme to blíže spolu popsali. To už docela schopně na mé otázky odpovídal a už bezpečně věděl, že může být vrah nájemní, ale i sériový. K výkladu jsem mu ještě přidala informaci, že je jakousi tichou dohodou mezi autory detektivek, že nikdy není obětí dítě a že na prvním místě jsou oběťmi ženy, pak teprve muži. Takže jsem mu vlastně namalovala jakési trojúhelníkové řešení detektivky. Detektiv vždy postupuje po stranách trojúhelníka směrem ke zločinci i směrem k oběti. Dějových trojúhelníků může být v detektivce více, pak se může ještě blíže rozebrat detektiv a prostředí, ve kterém pracuje, jeho rodina, kolegové apod., totéž u zločince i oběti. Více trojúhelníků vlastně představuje detektivní stopy, mohou být i falešné. Řešení detektivky má znaky „křížovky“, „hry“, „šarády“ tj. vraždy v uzavřeném prostoru, „inverze“, kdy autor ukáže vraha hned na začátku. Učitelka českého jazyka nevěřila svým uším, jak můj student vykládal vznik detektivek. Zeptala se ho, jak na ten trojúhelník přišel, pohotově řekl, že jen tak mimochodem. O mé osobě chytře pomlčel. A žádný ročník neopakuje!
Pramen: Jareš, Mandys – Dějiny české detektivky, Čapek povídky z jedné a druhé kapsy, film „13.revír“ Fiker „Paklíč, různé Rodokapsy, Kalčík „Král Šumavy“
Trojúhelníkový model detektivky
Zločinec může být sériový vrah, nájemní nebo i náhodný
Oběť – většinou žena, pak muži, nikdy ne děti
Vrah používá k usmrcení nejrůznější metody, zastřelením, utopením
Detektiv bývá většinou chytrý, důsledný, používá intuici, má fantazii
používá nejmodernější vědecké analýzy – vždy bývá důležitá pitva a možná DNA – oblečení mívá různé od obyčejného až zchátralého po drahé a luxusní, často nosí baloňák, buď bývá u případů zúčastněný osobně anebo ne, téměř vždy mívá k dispozici automobil, vždy bývá ozbrojený, většinou je svobodný a mívá nějakou přítelkyni, někdy i ze stejné krimi branže, často spolupracuje s podsvětím u kterého mívá respekt, ve službě zásadně neholduje alkoholu, mimo službu má rád trochu tvrdého alkoholu, nejlépe whisky.
Motiv – velmi různorodý, velmi často majetek, finanční důvody, rodinné problémy, nevěra, problémy v mládí, alkohol, drogy, pomsta.
Motivů může být větší množství.
Jana Fafejtová - Praha
***
Poslední výdání Nového domova
***
Sport
Remíza Polska s Moldavskem 1:1 uchovala české reprezentaci možnost účasti na ME v příštím roce v Německu. Češi sice utrpěli debakl v Tiraně s Albánií 0:3, pak však s námahou zdolali Faerské ostrovy v Plzni 1:0, brankou Součka z penalty. Lépe je na tom Slovensko, které s námahou zdolalo Lucembursko 1:0 a má na Lucemburčany náskok pěti bodů. Češi mají před sebou dva zápasy. První v Polsku, druhý doma s Moldavskem, který by měli doma vyhrát. Slovensko musí k postupu přinejmenším získat bod doma s Islandem. Podrobnosti jsou na naší webové stránce.
***
Podrobnosti z fotbalu naleznete zde:
Na dotazy čtenářů odpovídá
český právník Jaroslav Horký
Dobrý den, matka má v katastru nemovitostí vlastnické právo na dům. Můj bratr s matkou žije,
stará se o ní. Od smrti našeho otce dům a okolní pozemky udržuje a renovuje. Přemlouvám moji matku (protože už není nejmladší), aby dům dala přepsat ještě za života na mého bratra. Ona se to bojí udělat, aby třeba někdy neskončila v domově důchodců. Mám ještě sestru, ale obě máme svoje bydlení, svoje starosti a do našeho rodného domu neinvestujeme žádné finanční prostředky ani svůj volný čas. Z tohoto důvodu by bylo nejlepší řešení, aby dům přepsala na svého syna. Prosím o radu, jak má postupovat, kde začít a co všechno k tomu bude potřebovat?
Dobrý den, z České republiky mi bylo oznámeno, že moje babička vlastní pozemky v jejím rodišti. Je to vůbec možné? Z Československa odešla v roce 1927 a my vůbec nevěděli, že v Čecháchnějaký majetek vlastnila?
Je to možné. Nevím sice z jakého titulu nemovitost nabyla, ale patrně ji to v době nesvobody zapomněli
soudruzi zestátnit. V mnoha případech to tak je. Doporučuji se seznámit nejprve s majetkem o který se
jedná prostřednictvím odborníků a následně se rozhodnout jak postupovat v této věci.
V restituci nám byli vráceny nemovitosti v České republice a na Slovensku. Rádi bychom znali jejich cenu, zhodnotili tyto nemovitosti, popřípadě nemovitosti prodali. Jak máme postupovat?
Nejprve doporučuji si nechat odborníkem nechat stanovit cenu nemovitostí.
Následně se součinnosti s odborníkem tyto nemovitosti investičně posoudit a navrhnout jejich využití, či prodej. S tímto Vám může pomoci Vámi zvolený právní zástupce znalý této problematiky a taktéž místa kde se nemovitosti nachází. Ten Vám je také schopen doporučit profesně zdatné odborníky v oblastech navazující na využití a správu tohoto majetku, popřípadě prodeje těchto nemovitostí.
Kalendář
***
22. a 29. října 2023
10.-12. listopadu 2023
16.- 30. listopadu 2023
Spadina Theatre
a
1. -17. prosince 2023
online
EUFF 2023
Filmový Festival Evropské Unie
16. 11. 2023
Spain – Ramona * 20:30
17. 11. 2023
France – Freestyle * 18:00
Greece – Listen * 20:30
18. 11. 2023
Cyprus - The Man With The Answers * 18:00
Bulgaria – Mother * 20:30
19.11.2023
Austria - Elfriede Jelinek - Language Unleashed * 18:00
Italy - The Spring Of My Life * 20:30
20. 11. 2023
Lithuania – Runner * 18:00
Netherlands - Yasmine’s Wedding * 20:30
21.11.2023
Estonia – Kalev * 18:00
Malta - A Viper’s Pit * 20:30
22. 11. 2023
Luxembourg - Io Sto Bene * 18:00
Portugal - Remains Of The Wind * 20:30
23. 11. 2023
Belgium - The Last Temptation Of The Belgians * 18:00
Hungary - Semmelweis * 20:30
24.11.2023
Slovenia – Riders * 18:00
Germany - Till The End Of The Night * 20:30
25. 11. 2023
Finland - Rap And Reindeer * 18:00
Poland - Leave No Traces * 20:30
26. 11. 2023
Croatia – Carbide * 18:00
Ireland - Double Blind * 20:30
27. 11. 2023
Romania – Mikado * 18:00
Czech Republic - Il Boemo * 20:30
28. 11. 2023
Denmark - Miss Viborg * 18:00
Latvia - Soviet Milk * 20:30
29.11.2023
Slovakia - 107 Mothers * 18:00
Ukraine - Luxembourg Luxembourg * 20:30
30. 11. 2023
Sweden - Comedy Queen * 20:30
***
19. listopadu 2023 - 17:00
Nokturna v městě
Operní arie z Prahy
Třetí koncert Nokturen bude s Johnem Hollandem (bass baritone) a Grace Quinsey (soprano). Doprovodí je Willian Shookokhoff na klavír. Na pořadu jsou Mozart, Dvořák, Smetana a Janáček.
3. prosince 2023 - 17:00
Nokturna v městě
Czech-Slovak Dixieland
Čtvrtý koncert Nokturen bude jazzový s Mirem Letkem a jeho orchestrem.
