Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Vítejte na stránkách




Měsíčníku Satellite 1-416 

20. února 2024; číslo 2 (699)

 

Jestli je to tvá vůle, nebudu již mluvit

(Leonard Cohen)

Je čas pomalu zmlknout. Letos v létě mi bude 76 let. Tělo je unavené. Po každém vydání, musím stále více odpočívat. Prsty u klávesnice počítače už neslouží. Oči slábnou. Stále se diskutuje, jestli se má jít do penze v 62 nebo v 65. Takže přesluhuji. Za tu dobu jsem pozoroval a nejen v krajanských organizacích zvláštní fenomén.

Celkem významná osobnost, protože je sebekritická, se rozhodne mezi šedesátkou a sedmdesátkou, že na to nestačí a že to nechá těm mladším. Když pak dosáhne osmdesátky zjistí, že to ti mladší dělají blbě a že to musí vzít znovu do rukou a pak je to teprve tragédie. Jenže nikdo nemá odvahu jim to říci. V poslední době to vidím i na jednom prezidentském kandidátovi ve Spojených státech a díky tomu, že nemá sebereflexi dopomáhá tomu, aby se dostal k moci člověk morálně zkorumpovaný nakloněným všem diktátorským systémům.

Psycholog dr. Zdeněk Matějček jednou řekl, že problém ztráty sebereflexe je v tom, že to dotyčný člověk nevnímá. Jak dokládal na jednom příběhu (tuším) politika, že řekl svému podřízenému, kterého si velice vážil: „Až uvidíš, že na to nestačím, tak mi to řekni a já odstoupím!“ Když přišel čas a níže postavený mu řekl, že už na to nestačí. Tento politik se rozčílil a vyrazil s ním dveře. Na štěstí nemám nikoho podřízeného.

Od roku 1991, kdy začal vycházet Satellite tak, že jsem připravil první noviny vzal kreditní kartu a zaplatil tiskárnu a poštu a čekal, jestli se z inzerce něco vrátí, abych mohl zaplatit první číslo. Pak druhé a třetí. Od té doby se mi podařilo za třicet let udělat do roku 2020 šest set papírových vydání, z počátku o osmi, později o dvanácti stranách. Našel jsem svoje stoupence i lidi, kteří mně nefandili. Připočtu-li k tomu ještě období od září 1981 do jara 1990, kdy jsem pracoval v redakci Nového domova, jedná se o dalších zhruba 240 vydání. Příští číslo Satellitu by mělo být tedy jubilejní 700. Pak snad ještě něco napíšu zcela nezávazně na internetu.

Nic významného jsem v životě neudělal a tento krok jsem promýšlel delší dobu a dnes (15. února 2024) v den úmrtí Alexeje Navalného (snímek vpravo je z televizní stanice Déšť - TV Rain)  ho rozmýšlím znovu. Je zapotřebí nezávislý hlas. Celý život jsem se stavěl proti násilí, hlavně proti násilí, kdy člověk je ve jménu nějaké ideologie zbaven vlastního svědomí.

Někdy okolo roku 1975 Alexander Heidler (ve Svobodné Evropě vystupoval pod jménem Otec Křišťan) hájil teorii, že určitá etická pravidla nemůžeme ovlivnit v oblasti politické a společenské (např. otázka vojenské služby), ale je nutné je dodržovat v otázce mezilidských vztahů. Americký filmový režisér, scénárista a producent Terrence Frederick Malick ve filmu Skrytý život (A Hidden Life) zdůrazňuje, že je stejně důležité nepoklonit se ďáblu, nepoklonit se diktatuře a žít podle svědomí. Příběh rakouského odpírače vojenské služby Franze Jägerstättera byl uveden na Torontském mezinárodním filmovém festivalu v roce 2019.

Alexej Navalnyj byl jedním z těch, kteří se nepoklonili diktátorovi  a nenásilnou cestou dokázal vzdorovat zlu. Přestože věděl, co ho v Rusku čeká, vrátil se zpět do Moskvy, kde byl okamžitě na letišti zatčen. Václav Havel tento postoj nazývá existenciálním ručením. Škoda, že se později nedržel své eseje Moc bezmocných.

Nejsem velkým stoupencem papeže Benedikta XVI., ani svatořečení a blahořečení v katolické církvi, ale důležitým faktem je, že byl v roce 2007 Jägerstätter prohlášen blahoslaveným. Památka se připomíná v den jeho křtu 21. května, katolickou církví je považován za patrona odpíračů vojenské služby.

Na poslední číslo Satellitu jsem dostal odpověď od čtenářky ze severního Ontaria: Vážený Aleši, přečetla jsem si Vás článek a velmi, velmi mě překvapilo, že věříte tomu, co prohlašuje teroristická organizace Hamas a věříte číslům, která vyhlašuje. Myslela jsem si, že jste méně důvěřivý vůči takovým režimům.

Já tomu klidně věřím (fotomontážím). O jakých nezávislých organizacích mluvíte? UNRWA? OSN se pěkně zdiskreditovalo. Pokud by měl Hamas na myslí blaho svých spoluobčanů, tak by neprovedl teroristický útok 7. října, a neukradl peníze určené na sociální služby na budování tunelů a raket. A pokud vím, tak je ty ubohé chudinky obyvatelé podporují. Neboli jak se do lesa volá... a řada podobných přísloví našich moudrých předků.

Děkuji za připomínku: Čísla pocházejí nejen z databáze UNRWA, ale proti genocidě v Gaze se vyjádřily, pokud vím, i další organizace jako Doktoři bez hranic, Amnesty International ale hlavně i Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu a předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby přijal veškeré kroky pro zabránění genocidy a aby zlepšil humanitární situaci v palestinském Pásmu Gazy. Izrael má měsíc na to, aby soud informoval o tom, co dělá k splnění příkazu. Z toho, že páchá genocidu, obvinila Izrael Jihoafrická republika.

S teorií fotomontáží přišel po masakru v Buči Vladimír Vladimírovič Putin. Natanyahu, který je Putinovým přítelem používá stejné výrazy jako jeho ruský kolega:  demilitarizace, lidské štíty v divadle Mariupolu, podobně jako lidské štíty v nemocnicích v Gaze… Můžeme si myslet, že podobnost mezi Putinem a Natanyahuem je čistě náhodná. Já si to ovšem nemyslím.

Podle OSN bylo na Ukrajině zabito 10 058 civilistů, Kyjev hovoří o 30 000 civilistech. Podle bývalého ukrajinského ministra obrany Reznikova se jedná až o 100 000 obětí.

V Gaze zahynulo podle nám známých zdrojů 30 000 civilních obětí, většinou žen a dětí. Pokud by toto číslo bylo výrazně nepravdivé, satelitní snímky, které má k dispozici americká strana by to vyvrátily. Zatím se tak nestalo.

Zatímco velké množství Ukrajinců emigrovalo, Palestincům tato možnost byla umožněna pouze v malém množství, pokud měli dvojí občanství.

Jednostrannou podporu Izraele odsoudila petice

Obracíme se na vás jako občanky a občané, lidé dlouhodobě se angažující v podpoře lidských práv, kteří jsou silně znepokojení humanitární katastrofou v Gaze. Touto otevřenou výzvou chceme vyjádřit nesouhlas s reakcí naší politické reprezentace na situaci a vyzvat vládu k změně postoje ke krizi na Blízkém Východě.

Od 7. října jsme svědky nejkrvavější fáze desetiletí trvajícího izraelsko-palestinského konfliktu, která trvá již čtvrtý měsíc. Počet zabitých civilistů, z velké části žen a dětí, je šokující. Více než milion vysídlených lidí je vystaven akutnímu hladomoru a přežívá bez úkrytu, bez přístřeší, bez zdravotní péče a bez humanitární pomoci. Mezinárodní soudní dvůr OSN vyzval 26.1. Izrael k okamžitým opatřením, umožňujícím poskytování humanitární pomoci obyvatelům Gazy a žádá Izrael, aby se vyvaroval genocidního jednání.

Útok Hamasu proti izraelským civilistům odsoudily všechny státy EU, podpořily právo Izraele na legitimní obranu, ale také vyjádřily znepokojení nad humanitární krizí v Gaze. Česká vláda přesto bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu bez ohledu na humanitární katastrofu, a to jak na mezinárodních fórech a v Izraeli, tak i svou komunikací v České republice. Nerozumíme tomu.

V prosinci ČR hlasovala ve VS OSN proti rezoluci žádající humanitární příměří v Pásmu Gazy. Po lednové návštěvě Izraele pan prezident Pavel nevyjádřil žádné veřejné výhrady vůči izraelskému vedení války. Vláda podle aktuálních zpráv odmítá postihnout evropskými sankcemi extrémisty na obou stranách konfliktu. Od začátku krize členové vlády opakovaně zpochybnili jednání institucí OSN vůči Izraeli.

Postoj české vlády považujeme za nepřijatelný a odporující principům mezinárodního práva, protože:

1. Podle našeho názoru nebere česká vláda ohled na akutní humanitární katastrofu v Gaze. Tím rezignuje na lidskoprávní rozměr vlastní zahraniční politiky a na dlouho budovanou pověst ČR, kterou chce naplnit kandidaturou do Rady pro lidská práva a do Rady bezpečnosti OSN.

2. Česká republika podporuje Ukrajinu na základě mezinárodního práva. Ve vztahu k Izraeli ale česká vláda v rozporu s mezinárodním právem nebere ohled na základní práva milionů Palestinců a tím de facto opouští i dlouhodobou českou podporu spravedlivého řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Hodnoty a principy, na kterých stojí naše dlouhodobá zahraniční politika a naše bezpečnost, nemůžeme veřejně ignorovat, podkopávat, nebo dokonce popírat ve vztahu k bezprecedentní míře násilí proti civilistům a masovému maření životů na území Gazy. Věříme, že pouze konzistentní politika, založená na posilování mezinárodního práva a institucí, je garantem naší bezpečnosti a cestou ke spravedlivému řešení konfliktů.

 Proto vyzýváme vládu ČR, aby uvedla svou zahraniční politiku do souladu s hodnotami, k nimž se hlásí, a aby přijala následující kroky:

1. připojila se k výzvě Mezinárodního soudního dvora pro okamžité zajištění dostatečné humanitární pomoci obětem konfliktu;

2. postavila se jasně proti veškerému násilí na civilistech a proti jednání extremistů na obou stranách;

3. podpořila kroky mezinárodního společenství ke spravedlivému vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci a zajištění bezpečného soužití obou národů;

4. zdůraznila lidský přístup ke všem obětem konfliktu a tím přispěla k obnoveni mírového procesu a k naději na lepší budoucnost pro všechny.

 To, že nemáme hotová řešení takto komplexního problému, nás nezbavuje povinnosti otevírat otázky a pojmenovávat problémy. Odpovídat na násilí ještě větším násilím pokládáme za děsivé selhání politiky. Dehumanizující rétorika přímo dopadá na vztahy v naší společnosti a podrývání mezinárodního právního systému otevírá cestu politickým silám, které mohou ohrozit svobodný vývoj České republiky. Nechceme proto mlčet v situaci, v níž sledujeme výrazné proměny v používaném jazyce, potažmo možné posuny v hodnotovém ukotvení našeho státu.

Anna Šabatová, bývalá ombudsmanka ČR

Jana Hradilková, organizátorka

Zora Hesová, politoložka

Anna Hradilková, lidskoprávní aktivistka

Markéta Hrbková, překladatelka a básnířka

Filip Outrata, vysokoškolský pedagog a redaktor

Dáša van der Horst, zást. velvyslance ČR v Izraeli 1996-2000 a vedoucí styčného úřadu v Ramalláhu 2000-2001

Nataša Dudinská, publicistka a dokumentaristka

David Zelinka, divadelní režisér, překladatel

Pavel Barša, politolog

Lída Hesová, lékařka

Následuje dalších 85 podpisů včetně teologů Tomáše Halíka, biskupa Václava Malého, Mikuláše Vymětala, Jiřího Orta, Petra Beneše, Tomáše Bíska, Tomáše Trusiny, Zuzany Bruknerové a následuje k dnešnímu dni 1807 podpisů.

Pod číslem 1308 je i můj podpis:

Protože jsem jako odpírač vojenské služby odmítal jakékoliv vojenské násilí. Za své přesvědčení jsem seděl dva a půl roku po podpisu Charty 77. Odmítám vojenské násilí na Ukrajině, militaristickou politiku v Rusku. Podporuji odpírače vojenské služby v tomto konfliktu. Zrovna tak odmítám násilí páchané Hamásem, ale i izraelské násilí na Západním břehu Jordánu a v Gaze.

Celá petice je zde:

Komentáře k petici naleznete zde:

***

Jenže jsem také objevil i jinou petici

Dopis vládě ČR: podpora vládní politiky vůči Izraeli

Chceme touto cestou vyjádřit vděčnost vládě České republiky za pevnou podporu Státu Izrael, kterou projevuje v době válečného konfliktu rozpoutaného teroristickou organizací Hamás 7. října loňského roku. Vážíme si odvážného a principiálního politického postoje naší vlády, který je v této záležitosti ojedinělý a o to cennější.

Sdílíme utrpení palestinských civilistů a přejeme jim brzký návrat míru. Za skutečné viníky ale považujeme členy Hamásu, kteří současný válečný konflikt důkladně naplánovali a provádějí ho s cílevědomou brutalitou a bezohledností vůči Izraelcům, ale i vůči vlastnímu obyvatelstvu. Je zřejmé, že Hamás cíleně prohlubuje humanitární katastrofu v Gaze, prodlužuje válečnou konfrontaci s Izraelem a záměrně vystavuje palestinské civilisty dalšímu násilí a ztrátám. Je rovněž zřejmé, že Hamás oddaluje propuštění rukojmích, aby z jejich utrpení vytěžil co nejvíce a aby se pokoušel provokovat napětí uvnitř izraelské společnosti.  

Izrael nemá v současnosti jinou volbu než vojensky bránit samotnou existenci svého státu, současnou i budoucí. Osvobození rukojmích se může stát prvním reálným krokem k ukončení války: za osvobození rukojmích se staví tato petice.

Autoři textu:

Martin Mahler, psychoanalytik

Helena Klímová, skupinová analytička

Věra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutka

V Praze 11. února 2024

I zde jsem nalezl mezi podpisy řadu svých přátel farář Miloš Rejchrt, novinář Petr Brod, hudebník Vladimír Merta, spisovatel Ivan Klíma, religionistička Věra Tydlitátová, Monika Žárská… (k 17. únoru 1994 podpisů)

Celá petice je zde:

Komentáře k petici jsou zde:

Mimo to existuje ještě petice na podporu publicisty B. Doležala, kterou měl podpořit i názorový internetový deník Forum 24.

***

V této druhé petici mně vadí, že se ignorují oběti na Západním břehu Jordánu, buldozérování infrastruktur na západním břehu Jordánu, několik tisíc rukojmích z této oblasti v izraelských vězeních, držených ve vězení bez jakéhokoliv soudního procesu, nedodržování mezinárodního práva Izraelem, ignorování práva Palestinců na vlastní stát, petice se nezmiňuje o izraelském premiérovi Natanyahuovi, který byl stíhán pro korupci, dále se nezmiňuje o zastavení dodávek pitné vody, elektřiny, nezmiňuje se o útoku na nemocnice, vyhánění civilistů ze severu Gazy, o izraelském ničení kostelů a mešit… Není zde ani slovo o prohlášení organizace Human Rights Watch, která území prohlásila za vězení pod širým nebem. Druhá petice ani nezmiňuje, že před 7. říjnem bylo zabito v poslední době nejméně 247 Palestinců.

Za nejhorší bod této petice beru větu, že Izrael nemá v současnosti jinou volbu než vojensky bránit samotnou existenci svého státu, současnou i budoucí. Je tu možnost, a to změnit atmosféru v celé oblasti. Od začátku izraelské operace na začátku války stoupla podpora Hamásu na Západním břehu Jordánu z 12% na 42%.

Pokud by byla dobrá vůle, tak by naopak podpora klesla. (wiki).

Bombardování nikdy nevedlo k vyřešení konfliktu, ať to bylo ve Vietnamu, Iráku, Afganistánu, či na Ukrajině.

***

Vraťme se tedy k dnešnímu dni. Zemřel Alexej Navalnyj. Přední světoví politici uznali, že to byl statečný člověk, který chtěl změnit atmosféru v Rusku. Tím, se zdá, že vše končí. Kdyby se alespoň rozhodli, že pojedou na jeho pohřeb. Lidská práva v Rusku pláčou. Podle televizní stanice Déšť, která po odebrání licence v Lotyšku a tehdy k velké radosti Putinova mluvčího Dimitrije Pěskova, se přestěhovala do Holandska, nosí v Moskvě k památníku obětem politických procesů květiny. Někteří jsou legitimováni, někteří zatýkáni. V Petrohradě zatkli člověka, který připravoval vzpomínku na Navalného. Podle Olgy Romanové oficiální tiskovou zprávu o úmrtí předního Putinova odpůrce Alexeje Navalného připravují přímo lidé z Kremlu. A ruští disidenti dále nesmějí do Česka a do většiny zemí EU. Celý svět hovoří o úmrtí jedné z vůdčích osobností protiputinovského odboje, jen Český rozhlas, který spadá pod ministra Lipavského, ve vysílání v ruštině měl ve vysílání 17. února 2024 o ukrajinské holčičce a o plastické chirurgii. O Navalném ani slovo. Nechce se věřit obligátní výmluvě, že Radio Prague Internatinal na to nemá peníze…

Aleš Březina

***

Rozhovor s ministryní Janou Černochovou

Tento rozhovor byl v pořadu Radiožurnálu (9. února 2024 v 18:10)

ČR: Bezpečnostní situace na Blízkém východě I v Evropě, to jsou témata, která probírala při své návštěvě v Izraeli česká ministryně zahraničních věcí Jana Černochová se svým protějškem Gallantem. Česká ministryně se měla sejít s ministrem Gallantem již v říjnu v Praze, ale kvůli teroristickému útoku hnutí Hamás bylo tehdejší jednání odloženo. Už ve čtvrtek ministryně Černochová hovořila o tom, že s ministrem jednalo o vojenské pomoci, kterou by ČR mohla pomoci Izraeli. Zeptal jsem se, o co by mohlo jít… Jakou hodnotu by tyto dodávky mohly mít…  A kdy by k nim mohlo dojít…

JČ: Protože každý, kdo sleduje český průmysl tak ví, jaké společnosti, které se zabývají obranným průmyslem ČR má a co mohou nabízet. Tak tato nabídka byla tlumočena Izraelcům, pokud by o toto měli zájem, tak jsme schopni zprostředkovat s těmi firmami nákup, zajistit, co nejdříve výrobní licence. Dále jsme diskutovali i tu možnost, jestli by ČR, vedle jiných zemí, mohla participovat na polních nemocnicích, které by probíhaly v režimu Izraelců a Egypta, protože by se to vlastně odehrávalo na území Egypta. Je to iniciativa, kterou vznesl italský ministr obrany, takže si s ním vydiskutuji ještě některé podrobnosti. Tohle by byla nějaká další pomoc Izraeli. Vzhledem k humanitární situaci, která v pásmu Gazy dobrá není, čehož si je vědom i Izrael, kterému záleží na tom, aby se tam ta situace vyřešila. Aby to neodnášeli lidé, kteří zodpovědnost za teroristické útoky nenesou. Pokud bychom se dohodli, tak já samozřejmě půjdu na výbor vlády, do obou komor parlamentu s žádostí o nějaký mandát, ale teď je to teprve ve stádiu, kdy o tom budeme rozhodovat a my se teprve dovíme nějaké parametry té smlouvy.

ČR: To znamená o podrobnostech jste zatím nemluvili…

JČ: Ne zatím. V žádném případě. Tohle uvedl pan ministr jako možnost. Když jsem vznesla otázku, jak bychom mohli pomoci vylepšit situaci a mohu si dovolit dokonce říci, vyřešit humanitární katastrofu a pomohli vyřešit tu situaci těch lidí, kteří i díky teroristům se stali rukojmí v této oblasti, kteří jim ani neumožnili odchod z některých částí. Chceme tomu pomoci, chceme být tou zemí, která jednoznačně stojí za Izraelem a jeho právem na sebeobranu, i vnímám tu situaci, která v tomto regionu je a je složitá. Já v tuto chvíli a moji kolegové vnímáme tuto situaci a probereme další podrobnosti. Proberu to s náčelníkem generálního štábu, abychom mohli říci podstatné slovo pro nasazení našich sil a musí to říci i náčelník generálního štábu a pokud to bude reálné, tak s tím půjdeme před politiky do obou komor parlamentu a samozřejmě já s tím půjdu i na vládu: Pokud ten návrh bude vláda akceptovat, tak se s tím půjde dál.

ČR: Jednalo by se o nemocnici v pásmu Gazy?

JČ: Tady by participoval Izrael s Egyptem. Ta nemocnice by byla v režimu Izraele nebo Egypta. To je otázka právní a která se týká námořního práva, protože by tyto nemocnice byly v Rudém moři, které se tam plánují již delší dobu, na kterých bychom mohli participovat vedle Francie a vedle ostatních zemí,  jako je Itálie. A v tuto chvíli je to opravdu předčasné a jsme vděčni, že nás pan ministr opravdu oslovil, protože i my máme, co nabídnout i z tohoto pohledu. Máme skvělé lékaře a skvělý zdravotnický personál a dlouhou dobu tato schopnost naší armády nebyla využita. Myslím si, že i pro ně by to byla nějaká příležitost. Ale v tuto chvíli nějakou informaci, že se to děje na základě spolupráce Izraele, Egypta a dalších zemí. Jinou informaci zatím nemám. Až ji budu mít, tak bych si dovolila předložit i novinářům nějakou ucelenější informaci.

ČR: My se budeme pak ptát… Je to jasné… Na závěr ještě jedna otázka; přes osmdesát českých osobností kritizovalo za bezvýhradnou podporu izraelské vlády za humanitární katastrofu v pásmu Gazy. Tu výzvu, ve které tyto osobnosti, jako bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, podpis připojil i kněz Tomáš Halík nebo biskup Václav Malý… Je tato výzva pro vás nějakým podnětem k zamyšlení? Víte, co v té výzvě je?

: Upřímně řečeno, některá jména, která dlouhodobě vyjadřují spíše pro palestinské postoje, tak mne jejich podpis pod tou výzvou nepřekvapují. Některá jména mne překvapila, ale já vlastně se chovám v souladu s touto výzvou, snažím se odvrátit právě humanitární katastrofu, která by v tomto pásmu mohla nastat. To, co jsem vám popisovala před chvílí je toho důkazem. Na druhou stranu, očekávala bych od těchto osobností i jednu zásadní věc a to je ta, aby i ony vyzvaly hnutí Hamás a jednoznačně se postavily za Izrael ohledně rukojmích, protože není možné i podle mezinárodního práva, aby Hamás obchodoval s lidskými životy, tak jak to činí, aby dokonce odmítali Izraelcům i těla těch zemřelých, zavražděných a to by právě osobnosti našeho veřejného života měly mít na paměti a měly by bojovat i tímto směrem a to je něco, co mně v této výzvě a v nějakém tom prohlášení chybí. Stejně tak jako mně chybí. Tady opravdu došlo k něčemu, co je bezprecedentní a došlo to obyvatelům Izraele, kteří vlastně v minulém století byli a nejen v minulém století, ale v minulém století nejvíc šikanováni a vražděni. Nedávno jsme si připomenuli výročí holokaustu. To mi v tom prohlášení chybí. To mě mrzí, že tito představitelé veřejného života působí jednostranně vyčítají a jednostrannost naší vládě. Myslím si, že v tomto případě naše vláda jednostranná není, protože Petr Fiala hovořil o humanitární pomoci v pásmu Gazy, stejně jako pan prezident nebo ministr zahraničí Lipavský.

ČR: Děkuji za rozhovor!

JČ: I já děkuji!

***

Již jen několik krátkých poznámek vydavatele: Ministryně přiznává, že hlavně jela do Izraele prodávat zbraně, zatímco vyjednávání o nemocnici na moři je velice vágní. Neví ani jestli by bylo v Egyptě nebo na moři. Poté, co v severní Gaze podle Světové zdravotní organizace přestaly fungovat všechna zařízení je v celé oblasti Gazy celkem devět funkčních nemocnic a všechny jsou na jihu Gazy. Znamená to tedy, že nejprve zničíme nemocnice a pak vytvoříme nové nákladné nemocnice někde na moři. Tento plán mně připadá poněkud alibistický. Jak řekl kdysi jeden slovenský režisér, když mu cenzura zasahovala do filmu: „Připadá mi to jako, když mne někdo chytí za límec, ponoří do močůvky a vytáhne. Potom chce, abych mu poděkoval.“

Paní ministryně se hájí, že se nejedná o jednostranný postoj, ale už jenom skutečnost, že nabízíme zbraně někomu, kdo bombarduje civilní obyvatelstvo stojí za zamyšlení. Svádět to na někoho, kdo je bombardován. Mohou snad za to  tříleté děti, které si ponesou následky po celý život? Podobně jako Putinovy bombardéry zbombardovaly divadlo v Mariupolu a ruská média to zdůvodňovala, že se tam ukrývali ukrajinští teroristi. Ministryně mluví o tom, že se obchoduje s lidskými životy, což je pravda, ale k tomu je zapotřebí dvou stran. Na jedné straně se jedná zhruba o 130 rukojmích na druhé straně se jedná o asi 6000 palestinských vězňů, kteří jsou drženi v nelidských podmínkách v izraelských vězeních, z nich řada rovněž zemřela. Většina z nich pochází ze Západního břehu Jordánu a nezúčastnila se teroristického útoku 7. října 2023.

Nehovoří ani o osadnících, kteří obsadili západní břeh Jordánu, kterých je 468 300 a dalších 236 600 jich je ve Východním Jeruzalémě (údaj pochází z roku 2021).

Skutečně nevím, kdo je zde jednostranný.

abe

***

Matějská pouť

Máme zde měsíc únor. Ten nebývá z hlediska počasí ještě moc vlídný, ale má v sobě už dílek jara a zábavy a dnes si budeme povídat o určité únorové historické tradici v Čechách. A tou tradicí je Matějská pouť, jejíž kořeny sahají do 16. století, konkrétně do roku 1595, ve kterém o ní existuje oficiální zápis v archivu naší národní knihovny. Až na nepatrné výjimky se tahle slavná jarní pouť konala každý rok od tohoto písemného záznamu. Takže, jestli dobře počítáme, tak se letos bude Matějská pouť konat už po čtyři sta dvaceti devíti letech a to je opravdu úctyhodné číslo. Matějská pouť je první jarní pouť a je dokonce první jarní poutí v celé Evropě. Matějská pouť je zasvěcená sv. Matěji, jehož dnem je 24. únor. Sv. Matěj je patronem řemeslníků, řezníků, kovářů, cukrářů, krejčích, mládeže.

Konání poutě začínalo zajímavě, prostranství pro pouť bylo na počátku tvořeno prostranstvím před malebným kostelíkem sv. Matěje. Tady se trochu zastavíme, kostel pocházel ze středověku a opravdu hodně brzy nestačil množství věřících. V roce 1771 se kostelík zboural a na jeho místě vznikl již o něco větší kostel v pozdně barokním stylu. Místo pro kostel nemá chybu, nachází se nad šáreckým ochozem a prostranství u kostela je naplněno klidem, tichem a tajemnem. Stejně tak působí i kostelní malý hřbitov, kde odpočívá nejedna významná osobnost. Kostel nikdy nepřestal plnit úlohu poutního místa. V době jarní Matějské poutě k němu putovalo nepředstavitelné množství věřících. V době první republiky bylo zaznamenáno kolem 250 tisíc lidí. Ke kostelu vedla křížová cesta o dvanácti kapličkách propojených ovocným stromořadím. Dnes z kapliček zbyla jedna jediná a už ani náhodou nemá svou původní historickou a uměleckou hodnotu, ale je. Lidová tvořivost byla rychlejší než památkáři. Dostat se na pouť nebylo nic jednoduchého, vycházelo se od pražských hradeb od místa dnešní Písecké brány a zcela jistě šlo o mnoha hodinový, značně namáhavý pochod. Prostranství před kostelem opět přestalo věřícím stačit a tak se poutní místo začalo rozšiřovat k dnešním Dejvicím, ale ani to, nebylo definitivním řešením. V této době začala také ustupovat církevní idea poutě ideám zábavy. Poutní místo ve svých stáncích nabízelo církevní dárečky, vzpomínky na pouť, ale už i další sortiment, který s vírou prakticky nesouvisel. Matějská pouť se pomalu, ale jistě stávala vyhledávanou zábavou, v roce 1928 dokonce vznikl o Matějské pouti film s ústřední písní „U svatého Matěje, když se slunko usměje“. Od Karla Hašlera. Také Dejvice Matějské pouti nestačily, navíc se v prostoru začaly stavět budovy vysokých škol a ty pouť postupně vytlačily a to ke Stromovce do Parku oddechu, v těchto prostorách je pouť dosud.

A teď odskočím do osobních vzpomínek. Jako malá holka jsem určitě s rodiči na pouť chodila, ale nepamatuji si tyhle momenty, jako studující slečna jsem také chodila a to se svými spolužáky a to si pamatuji do dneška. Všichni jsme měli málo peněz, přesto jsme si atrakce užívali – ono to tehdy bývalo trochu jiné, neplatilo se vstupné a jízdy na atrakcích se skládaly z korun a nikoli z dnešních sta korun. A také jsme měli už své oblíbené a ty jsme nikdy nevynechávali a na Matějské tehdy nebyla převaha adrenalinu, jako je tomu dnes, ale byla to dokonalá zábava k opravdovému pobavení. Nikdy jsme nevynechávali houpačky, řetízkový
kolotoč, lochnesku a ti odvážnější i „ruské“ kolo a samozřejmě autodrom, ti nejodvážnější horskou dráhu. Kluci ze školy také moc peněz na pouť z domova nemívali, přesto jsme si všichni dokázali koupit u stánků cukrovou vatu a kousek tureckého medu. A kluci nám na střelnici vystřelili růži z papíru a to byl opravdu dárek nad dárky. Málokdo měl na perníková srdce, ale zase nám to tolik nevadilo. Ta růže byla určitě lepší a mívala jsem ji někde doma na čestném místě, určitě až do příští poutě. A maminka mi na růži občas kápla nějakou svou kolínskou, takže růže pak nádherně voněla.
V současné době Matějská pouť každý rok přináší nějakou adrenalinovou novinku a rozum nad tím zůstává stát. Pokrok je ale pokrok a už nikdo nehodnotí, kam se jednotlivé atrakce na Matějské pouti dostávají, prostě ani Matějská nesmí moc kulhat za světovými trendy. V Česku už 25 roků je partner z Holandska. Dnes má Matějská více než sto atrakcí z Čech, Holandska a dalších světových států. Původní velmi oblíbené atrakce jsou stále více zatlačovány do pozadí anebo dokonce z poutě mizí. Dnešní řetízkový kolotoč se už vůbec netváří mírumilovně a ani nemůže, když je kolem padesáti metrů vysoký. Všechny atrakce se stále technicky mění, jen pro zajímavost uvádím, že ruské kolo z roku 1981 bylo vysoké 33 metrů a v dost krátké době ho nahradilo obří kolo holandské o výšce 55 metrů.
Obří kolo vždy bylo nesmírně zajímavou atrakcí a tak čtenářům o něm pár získaných informací dodám. Svůj původ má asi kdesi na Balkáně v 17. století. Název „ruské“ je zřejmě jen zlidovělý název, prý od ruských kolotočářů. Každopádně si tato obří kola přivlastnily i zajímavé označení „Kola potěšení“. Od doby 17. století se vlastně nepřetržitě pracovalo na technickém vylepšování kola. Za zmínku určitě stojí rok 1893, kdy americký inženýr George Washington Gale Ferris postavil pro návštěvníky světové výstavy v Chicago obrovské kolo, kterému se začalo říkat americká houpačka. V roce 1935 se tato houpačka dokonce objevila na mezinárodním vzorkovém veletrhu v Praze. Jestli tak trochu celou věc kolem obřích kol zjednodušíme, pak lze konstatovat, že co světové město, to obří kolo. Nejstarší je v Prátru, největší na světě je v Dubaji, pojme 1750 lidí a má výšku 250 metru. V Paříži je obří oko výšky 60 m, v Londýně výšky 135 m. Některá z kol jsem viděla, nějaké obří nadšení se mě nezmocňovalo. Londýnské kolo jsem dokonce považovala za atrakci nevhodnou na nevhodném místě.

A povíme si ještě o jedné z nejstarších atrakcí a tou je tajemná lochneska. Tajemná lochneska čas od času pobuřovala noviny a otvírala debaty, zda tato stvůra, jejímž domovem je prý skotské jezero Ness existuje nebo je to jen jakýsi výmysl. Pokud noviny otevřely debatu o nestvůře, pak je vždy líčená jako druhohorní obrovský plaz, žijící ve vodě, konkrétně v jezeře odkud se občas vynořuje. A teď jsme u informace, která se týká lochnesky české. V Čechách žije rodina pana Karla Janáčka a ta už čtvrtou generaci vlastní lochnesku. Uvedená atrakce je 110 roků stará a rodina o ni dokonale pečuje. S atrakcí projela prakticky celý svět a všude sklízela neuvěřitelný obdiv a nadšení, také nikdy rodina lochnesku neprodala a to i přesto, že o vlastnictví atrakce vždy býval obrovský zájem. V roce 1993 pořádal Václav Havel jakousi veselici k oslavě demokracie a tehdy to byl svátek i pro českou Lochnesku rodiny Janáčkových. Lochneska spoluvytvářela zábavu přímo na prvním nádvoří Pražského Hradu, bylo to tehdy pro ni neuvěřitelné vyznamenání.

A pomalu se začneme loudat z Matějské poutě domů, užili jsme si ji. Na závěr nesmíme opomenout jízdu na kolotoči se vznášejícími se labutěmi. Labuť byla vždy jednoznačně vyhledávanou atrakcí pro malé i velké a labutě vždy zářily noblesou. Labutě se z poutí vytlačit nenechaly. A tak stále můžeme pozorovat tuhle úžasnou, elegantní atrakci, kdy labutě září svou bělostí a občas se mezi dokonalou bělostí objeví i trochu modré, nebo růžové a u některých labutí nechybí ani zlatá.

Jana Fafejtová – Praha


***

Únorové vydání Nového domova zde




***


Na dotazy čtenářů odpovídá český

právník Jaroslav Horký

V restituci jsem obdržel majetek V Čechách. Doposud jsem se o vše staral sám. Zdravotní důvody mně však nedovolují nadále vše řešit, a to s ohledem na dnešní krizovou situaci ve světě. Co mám dělat?

Mnoho lidí jako Vy je ve stejné situaci. Dříve trávili část roku v Čechách, část roku tam kde jsou doma. Bohužel dnes se vše komplikuje. Dovolil bych si Vám doporučit, obraťte se na své známe a blízké ve Vašem okolí. Možná mají stejnou zkušenost jako Vy. Mohou Vám doporučit profesně zdatnou osobu, advokáta, daňového poradce, kteří Vám mohou být nápomocni. Pokud nikdo ve Vašem okolí takový není, kontaktujte nás. Doporučíme Vám osobu, která by Vám mohla ve Vaší věci být nápomocna.

Žiji již několik let v Čechách. Mám Však majetky i za mořem. Co mám udělat, aby moji dědici tyto majetky po mé smrti obdrželi? Nechci to s nimi řešit, ale teď.

Rozhodně doporučuji sepsat veškeré majetky které máte a kde se nachází. Tak aby se po Vaší smrti tyto majetky daly identifikovat. Můžete tak učinit soupisem tohoto majetku. Tento soupis může být uložen u notáře, či advokáta, popřípadě u osoby které důvěřujete. Taktéž může být obsah tohoto majetku součástí Vaší závěti. Pokud si ji budete přát sepsat. Tato závět doporučuji uložit do centrálního registru závětí. Jaká forma závěti bude pro Vaši osobu vhodná Vám poradí notář či advokát.

Doporučuji i určit osobu která bude vykonavatelem závěti za mořem. V mnoha zemích to musí být občan té dané země. Proto Váš záměr projednejte s profesionálem na dědickou problematiku.

Moje maminka vlastní se sestrou nemovitost v Brně. Celou dobu se o nemovitost starala její sestra. Maminka ji do správy majetku nechtěla zasahovat. Dnes se však o nemovitost stará můj bratranec a já k němu nemám důvěru, neboť od něho nemám žádné informace a ani prostředky. Jedná se o činžovní dům. Jak mám postupovat?

Pokud nemáte zkušenosti se správou a nakládáním s takovým majetkem, doporučuji si najmout právního zástupce ke kterému budete mít důvěru. Ten požádá spoluvlastníka, v tomto případě Vašeho bratrance o předložení veškeré dokumentace vztahující se ke správě a nakládání s nemovitostí. Po následné revizi veškerých dokumentů (patrně v součinnosti s daňovým poradcem), Vás seznámí s výsledky a navrhne řešení. Doporučuji najít si právního zástupce, co nejdříve. Mnoho z našich klientů má velmi špatné zkušenosti s příbuznými.

Chtěl bych odkoupit podíl osoby, se kterou mám v České republice ve spoluvlastnictví nemovitost. Jak zjistím cenu jejího podílu? Jak mohu postupovat, pokud by osoba nesouhlasila s prodejem? Není totiž možno danou nemovitost spravovat ve chvíli, kdy máme odlišnou představu o opravách a investicích. Na koho se mohu v této věci obrátit?

Můžete se obrátit jak na odborníka v České republice v oblasti realit, který Vám vypracuje odborné posouzení ceny, či si nechat vypracovat znalecký posudek ceny obvyklé v místě a čase soudním znalcem v oboru oceňován nemovitostí. Jako spoluvlastník části nemovitost můžete druhého spoluvlastníka vyzvat k prodeji jeho spoluvlastnického podílu za odpovídající cenu. I zde je proto vhodné obrátit se na odborníka, který působí přímo v České republice a zná jakým způsobe postupovat. Nebude-li spoluvlastník s prodejem svého podílu souhlasit, můžete se obrátit na soud s žalobou na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. I tyto soudní spory jsou zpravidla vedeny několik let a zahrnují otázku vypořádání investic, předkládání posudků atp. Proto i v těchto sporech je vhodné být zastoupen advokátem.

Při návštěvě katastrálního jsem zjistil, že na mém pozemku stojí stavba někoho jiného, k jejíž výstavbě jsem nedal souhlas. Jak mám v takovém případě postupovat?

Stavba může být na pozemku z několika různých důvodů: Dříve neplatila zásada, že stavba je součástí pozemku, a proto bylo možné převádět zvlášť pozemek a zvlášť stavbu. Tak tomu dnes úplně není. Vlastník pozemku a vlastník stavby mají vzájemné předkupní právo. Pokud se jedná o stavbu neoprávněnou, je třeba zde rozlišovat mezi stavbami postavenými do roku 2013 a stavbami postavenými od roku 2014. S ohledem na historii našeho státu není zcela výjimkou, že je na pozemku postavena stavba bez souhlasu vlastníka. Jejího odstranění je třeba se vždy domáhat u soudu, protože vlastník stavby zpravidla stavbu odstranit nechce a tvrdí, že jde o stavbu oprávněnou. V každém případě je ale dobré obrátit se na odbornou právní pomoc, která Vám situaci co nejvíce zpřehlední a provede majetkoprávní analýzu Vašeho případu.

Vlastním v České republice nemovitosti. V katastru nemovitostí je u mé osoby ale zapsaná jiná adresa, než na které se zdržuji. Jak mám postupovat?

Mít v katastru nemovitostí uvedenou adresu, na které se reálně zdržujete a jsem k zastihnutí, je velmi důležité hlavně pro Vás z důvodu, že katastr nemovitostí informuje vlastníky nemovitostí o všech probíhajících řízeních která se týkají jejich nemovitostí, zejména pak o převodu vlastnického práva k nemovitosti.

 

Připravované akce

17. února 2024

Tabaret Hall - Ottawa; 20:00

24. února 2024 - Toronto; 19:30

Nokturna pokračují 

Ambroš Duo Prague

3. března 2024  v 17 hodin

v kostele sv. Václava


Duo z Prahy předvede skladby Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka

Zuzana Ambrošová - piano a její syn Miroslav Ambroš  - housle jsou známí po celé Evropě jejich dokonalou souhrou a interpretaci hlavně v skladbách českých skladatelů.

***

Radim Zenkl z Kalifornie

24. března 2024  v 17 hodin

v kostele sv. Václava

Ostravský rodák předvede sólový recitál z různých žánru hudby na různé nástroje. 

Specialista hry na mandolínu, dále hraje na flétnu, zobcovou flétnu, kytaru, didgeridoo, někdy též didjeridoo je dechový hudební nástroj australských domorodců a patří mezi
jedny z nejtypičtějších symbolů Austrálie.

V tradiční podobě se jedná o termity vyžraný dutý kmínek eukalyptu, který se po vyčištění dutiny opatří z užší strany náustkem zpravidla ze včelího vosku a technikou vibrujících rtů rozezní. Výsledkem je táhlý nepřerušovaný bručivý tón (drone) bohatý na vyšší harmonické tóny. Při hře lze též využít hlasivek, čímž je možné dosáhnout alikvótních tónů. Nepřerušovanost hry zajišťuje speciální hráčská technika, tzv. cirkulační dýchání. Ačkoliv je na didgeridoo možné hrát poměrně omezený rozsah tónů, uplatňuje se při hře zejména velký dynamický rozsah.

Zenkl je mimořádný umělec a bavič.

Nenechte si ujít tuhle jedinečnou příležitost slyšet mimořádného muzikanta. 

Oba koncerty jsou s pohoštěním a českým jídlem za velmi výhodnou cenu.

Informace a objednávky na čísle: 416/481-7294

(lístky je možno koupit přímo na místě $ 25)

Miloš Krajný

***

Chtěli bychom též upozornit

na Rok české operní hudby



Nové úřední hodiny

konzulárního úseku

v Torontu

Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky. 

POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058

- jen pro případy nouze pro české občany
 

Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:  

Pondělí    9 - 12
Úterý       9 - 12  a  13.30 - 15.30
Středa      9 - 12
Čtvrtek    9 - 12
 

Generální konzulát

je pro veřejnost uzavřen

ve dnech státních svátků České republiky

Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince

***


E-mailová spojení na GK Toronto  od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz 
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto

V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz  funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033. 

Dohoda o kanadských

a českých penzích

Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.

Dohoda se nachází zde.

****

 

Karel Kryl

12. dubna 1944 - 3. března 1994

L
etos by bylo Karlu Krylovi 80 let

a zároveň uplyne 30 let od jeho úmrtí.

Shodou okolností také uplyne 40 let od vzniku portrétu z roku 1984, který namalovala Maria Gaaabánková.

Portrét (olej na plátně) by měl být představen veřejnosti při vernisáži

8. dubna 2024

 
 

Těšíme se nashledanou v polovině března 2024