Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Přílohy Satellitu 1-416
23. prosince 2025; číslo 7 (714)
Děkujeme českému konzulátu v Torontu za hezký vánoční pozdrav
***
Vánoce tak trochu jinak
a
PF '26
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
V něm život byl, a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.
Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle.
Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.
Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal.
Janovo evangelium 1. kapitola
***
Vlastně jsme ve svých vzpomínkách často docela nespravedliví. Strávil jsem v Nápravně výchovných ústavech dvoje Vánoce jedny v severočeských Libkovicích druhé na Borech v Plzni. Každé byly zcela jiné a vždy se dělo něco zajímavého a zázračného. Dnes již neexistující obec Libkovice u Mostu, odkud pocházel také pianista Antonín Kubálek má o zdejší věznici ve Wikipedii tuto poznámku: „Během druhé světové války byl v Libkovicích zřízen zajatecký tábor. Po válce tento tábor sloužil jako sběrný pro osoby určené k odsunu. Byli zde zadržováni rovněž němečtí cisterciáčtí mniši z blízkého Oseka (včetně opata Eberharda Harzera), kteří byli určeni k odsunu, ač během celé války se nijak neprovinili. Do roku 1989 byla v Libkovicích věznice. Zde seděli, kromě mne i Václav Benda a Čárlí Soukup. Byla to zvláštní věznice, která byla určena mladistvým a tak byla pod dohledem Červeného kříže. Občas některé experimenty se nedařily. Mladí delikventi měli jíst příbory, ale po krátkém čase se zjistilo, že příbory měly pouze vidličky a lžíce, nože si mládež rozebrala k vlastní potřebě. Jednou ze zvláštností byly tzv. hlavičky. Toto bylo výběrové oddělení, kde se odlévaly malé sošky čtyř velikánů: Lenina, Stalina, Gottwalda a Gorkého. Ty se pak pozlacovaly a dávaly nejlepším bachařům za odměnu. Nejhorší zde však byla izolace. Zatímco na Borech byla návštěva jednou za tři měsíce a každý měsíc ji měl jiný úsek, takže si vězňové vyměňovali zprávy. V Libkovicích nic takového neexistovalo. Přesto se tam stalo, že za mnou přišel jednou knihovník (seděl za sňatkové podvody) a přinesl mi útlou knížečku Evangelium podle Jana.
Nevím již jestli to bylo na Vánoce nebo na Silvína, kdy se nadstrážmistr Parkman, rozjel a pronesl k vězňům něco jako přípitek: „Chlapi, uklouznout může každej…“ a tento nealkoholický pozdrav zakončil: „…a tak vám přeji, abychom se zde příští rok v tuto dobu sešli ve zdraví opět!“ Jelikož v Libkovicích seděli ti, co měli krátké tresty, tak se ozvaly výkřiky: „Co blbneš!“„To snad ne!“ „Ty vole to jsi přepískl!“
Ani mne nebylo dopřáno si v Libkovicích posedět déle. Moje dny zde byly sečtené a krátce po Novém roce pro mne přijel eskortní autobus a já se stěhoval na Bory na šatony, což se považovalo jako nejhorší práce pro vězně.
Zde to vypadalo jako v pekle. Absolutní vlhkost, pracovalo se dvanáct hodin denně. Šest dnů v týdnu. Normy se každoročně zvyšovaly, Pokud se nesplnila norma, nadělávalo se i v neděli. Voda se skelným prachem odtékala na mokré montérky. Měl jsem to štěstí, že jsem točil klikou. Po takové šichtě však nebylo možné se umýt. Sprcha byla jednou za týden.
Civilním zaměstnancům velel nějaký pan Kaše. To byla jiná kategorie. Když nešel třeba patnáct minut proud, tak odečetl z patnácti minut, pět minut na začátku a pět minut na konci, aby se skutečně norma nedala splnit. Jenže národnímu podniku Preciosa to bylo málo. V listopadu roku 1978 přišlo nařízení, že se bude pracovat i v noci ze soboty na neděli, ačkoliv Zákoník práce jasně stanovil, že pracující má mezi dvěma týdny nárok na 32 hodin volna. S poukazem na tuto nepatrnou brožurku jsem odmítl jít do práce. Kapitán Berkovec pravil, ať si to rozmyslím. Odpověděl jsem, že to mám již rozmyšlené a že se mají zákony dodržovat. Jediný Antonín Dobner se ke mně připojil. A co kapitán Berkovec. Mlčel. Blížil se konec listopadu a kapitán Berkovec si mne poval do kanceláře a jeho pomsta byla sladká. Třicet dnů na uzavřeném oddělení. Bylo jasné, že příští Vánoce budu na díře, což se stalo. Je zajímavé, že přesto všechno Toník Dobner nedostal ocenění třetího odboje. A skutečně jsem Vánoce roku 1978 strávil na uzavřeném oddělení. Ke mně do cely šouply Karlíka Dostála, který se někde načuchal čikuli a během štědrovečerní noci mi sliboval, že jestli bude příští vánoce venku, že se nedotkne alkoholu. Jestli to dodržel, nevím.
A přesto jsem slavil malé vítězství. Na Borech byl tandem dozorový prokurátor Volk a soudce Vojáček. Pokud někdo cítil, že mu bylo ublíženo mohl si u pana prokurátora stěžovat, což jsem učinil. Připomněl jsem mu norimberský proces a že je on zodpovědný se dodržování zákonů. Začal starou písničkou, že je tvrdá zima. Řekl jsem mu, že v listopadu tvrdá zima nebyla. Po mně šel k němu na kobereček Dobner a tvrdil, že jsem ho rozebral. Skutečností bylo, že i národní podnik Preciosa musel ustoupit a vězňové, po noční směně ze soboty na neděli, šli do práce až v pondělí odpoledne, takže měli svých dvaatřicet hodin volna mezi dvěma pracovními týdny.
Boží trest? Přišel na Silvína 1978. Odpoledne patnáct nad nulou a v noci to šlo na - 20 °C. V národním podniku Preciosa se zkrátka nepracovalo a vězňové měli devět hodin povinného spánku a dva filmy denně místo jednoho za týden.
A Vánoce 1989? Byl to zvláštní pocit svobody, který zažíváme jen párkrát za život.
Aleš Březina - Kresba Albrecht Dürer
***
Pozdraveno budiž světlo!
Kresba a malba Maria Gabánková
Vánoční bohoslužby v Torontu
Evangelický kostel sv. Pavla
1424 Davenport Rd., Toronto
Štědrý den - 24. prosince 2025, 13:00
Káže Rev. Tillinger, bohoslužby jsou s VP.
Hod Boží vánoční - 25. prosince 10:00
***
Kostel sv. Václava
496 Gladstone Ave., Toronto
Štědrý den - 24. prosince 2025, 22:00
Hod Boží vánoční - 25. prosince 10:30
Bohoslužby vede farář Libor Švorčík
***
Poslední letošní Nokturna v městě
Poslední adventní neděli nám skupina Miro Letka připravila vánoční dixelandový program (obrázek vpravo).
Zároveň jsme se dověděli program Nokturen v městě pro příští jaro:
Neděle 29. března 2025 v 17 hodin – Martin Karlíček (klavír)
Neděle 3. května 2025 v 17 hodin – Ivan Ženatý (housle)
Neděle 31. května 2025 v 17 hodin – Jiří Grosman (kytara a zpěv)
***
Poznámka na okraj
Když 3. prosince 2020 vyšel poslední Satellite v papírovém vydání, netušil jsem, že ještě po pěti letech budu zápasit s internetovým vydáváním. Po pravdě řečeno letos toho již mnoho nebylo a zdá se, že se kruh uzavírá. Jestliže před pěti léty to bylo ukončení třicátého ročníku a 600 číslo, letos by to byl 35. ročník a na internetu vyšlo dalších 114 čísel, celkově je to 714 vydání. Někdo mi připomněl, že se s tím nemohu rozloučit, což je pravda. Jak tedy Satellite 1-416 vznikl? Když došlo k listopadovým událostem roku 1989, a první exilové postavičky jako Karel Kryl, se začaly vracet, bylo mi jasné, že i moje místo je v Praze. Začal jsem bojovat s československým velvyslanectvím, abych dostal do kanadského pasu novinářské vízum, protože jsem byl redaktorem Nového domova. Vízum jsem prostřednictvím cestovní kanceláře dostal a moje, tehdy ne ještě manželka Maria, dostala tzv. turistické. Díky tomu jsme již 10. prosince 1989 mohli přistát po letech exilu v Praze. Nenaráželi jsme však u československých úřadů, ale hlavně u mého zaměstnavatele, kterým byl Masarykův ústav, kde tehdejší vedení bralo moje počínání za příliš riskantní a také jsem nebyl dost dobrá postava, která by reprezentovala exil. Tehdy jsem rezignoval na pozici redaktora Nového domova. Když jsem se vrátil z Prahy a situace se trochu uklidnila, do Toronta měl v únoru 1990 přijet Václav Havel, vedení Masarykova ústavu mne požádalo, abych vzal tuto rezignaci zpět. V dohodě bylo, že výpovědní lhůta jedné nebo druhé strany je šest měsíců, což se stalo a já začal pracovat na novinách, které dostaly název srozumitelný, jak v češtině, tak v angličtině Satellite, ale protože již jeden časopis Satellite (program televizního satelitního vysílání) existoval dostal ještě číslovku 1-416, což bylo označení pro Toronto. Jelikož Nový domov měl hodně čtenářů v různých organizacích i osobně jsem jich hodně znal, podařilo se mi sehnat docela slušný seznam a v dubnu 1991 mohlo vyjít první číslo, které jsem zaplatil kreditní kartou. Takto vyšla první tři čísla, která se poslala čtenářům zdarma. K rozchodu došlo celkem bezbolestně. Nový domov si ponechal svoji kartotéku, Satellite měl novou svoji kartotéku. Zhruba třetina čtenářů Satellitu byla shodná s odběrateli Nového domova. Během doby se situace uklidnila, dokonce se udělalo několik dohod, jako že jeden týden vycházel Satellite a druhý týden Nový domov. Když jsem letos na jaře dostal nabídku, abych pro Nový domov připravoval sportovní rubriku, přijal jsem to a letos v listopadu jsem nabídl Novému domovu, který nyní vychází rovněž v elektronické podobě sloučení obou publikací. Kruh se tedy pomalu uzavřel.
Jak tato spolupráce bude pokračovat to se ještě musíme dohodnout, ale pokud příště dostanete místo Satellitu Nový domov, tak se nelekejte!
A Satellite? Jelikož Nový domov vychází jednou za měsíc, bude pokračovat aktuální fotbalové zpravodajství (fotbal.zpravy.ca nebo futbol.spravy.ca). Toto zpravodajství bude vycházet nejméně do letošního Mistrovství světa, které se koná v Kanadě, Mexiku a ve Spojených státech).
Aleš Březina – Toronto
***
Děkuji všem, kteří přispívali do Satellitu po dobu pětatřiceti let.
Hlavně ing. Janě Fafejtové a Nadě Humlové.
Také děkuji všem čtenářům za trpělivost!
***
A zde je letošní vánoční příspěvek Jany Fafejtové:
Šťastné a veselé!
Ano, jsou to Vánoce a čas se k nim kvapem přibližuje. Jsou to nejkrásnější svátky v roce, jsou plné tajemství, radosti, přátelství, něhy a vzájemného lidského porozumění. U mne se však do těchto vlastností vždy vloudí ještě jedna starost a tou je fakt, že nevím co napsat do mých oblíbených česko-kanadských novin. Každý rok si připadám, že už vše vhodné s vánoční tematikou jsem napsala a pomalu si to opakuji – byla to Rybova česká mše vánoční, výroba dokonalých českých skleněných ozdob, pečení cukroví, pokusy s vánočkou, betlémy, některé vánoční příběhy z mého dětství a mládí, koledy, historie Vánoc a co letos? Letos jsem se po dlouhém uvažování a studování rozhodla, že použiji slova mnohem nadanějších a že předložím čtenářům určitý výběr vánoční tematiky, kterou vytvořili vynikající čeští básníci a spisovatelé a další umělci. V této souvislosti chci uvést, že vánoční tematika pronikla jak do poezie, tak prózy, ale asi více do té první kategorie. A určitě to nebylo nikterak umění jednoduché. Zejména v poezii bylo potřeba velmi opatrně našlapovat a vyvarovat se jakékoli kýčovitosti. Když jsem to celé dala dohromady, moc hezky se mi to četlo a u mnohého nastoupily moje vzpomínky a svou dušičku jsem naplnila pozitivními a odpočinkovými vjemy. A přála bych si, aby to podobně působilo i na moje čtenáře.
Jmenuji jen některé. Každopádně to byl Jan Neruda v Romanci štědrovečerní. „Petr usne, sotva lehne, sotva usne, sen se zvedne, náhlé světlo po krajině a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjevený, rodinu zří v prosté stáji, dítě zrovna sluncem září, v Petrovi až dech se tají. Vzduch je plný andělíčků, třpytí se a křídly šumí, každý zpívá haleluja, krásně jen jak anděl umí… A hle od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muži, staří, mladí, v čele naši muzikanti… Vašek velký buben tluče, Matěj troubí, Martin hude, Vojta na klarinet píská, Kuba měchem bas jim dude… A teď houfně zpívajíce předstupují hospodyně, podávají v pytlích, koších dobrého co na dědině. Máslo, jablka, marcipány, plátno, šátky, věci steré, Maria jen přikyvuje, Josef od nich dary bere…
Jan Neruda svou Štědrovečerní romanci naplnil ryze česky, už jen ta jména muzikantů, celou vánoční betlémskou pohodu pojal naprosto přirozeně lidsky.
Velmi osobně a romanticky pojal chvíle vánoční Fráňa Šrámek ve své básni Prosinec. „Po sněhu půjdu čistém bílém, hru v srdci zvonkovou, vánoční země je mým cílem až hvězdy vyplavou, tu budu blízko již a budu ještě blíž až lesní půjdu tmou… Ach jsem tak blízko již, snad pastýři mne poznají.“ Fráňa Šrámek zvolil klasicky českou betlémskou scenerii se sněhem a pastýři. Každopádně v místě údajného narození Ježíše v prosinci asi vůbec sníh nebyl, leda trochu na vrcholcích okolních Judských hor - možná. Venku asi už nemohli být pastevci, neboť stáda v téhle roční době jen těžko mohla spásat venkovní pastviny, ale je to pouze moje domněnka.
Hledala jsem svého oblíbeného básníka Vítězslava Nezvala – nikde nic. Nakonec jsem přece jenom něco málo objevila, ale nebyly to typické Vánoce – báseň se jmenuje Silvestrovská noc a je hodně zvláštní a protože navozuje docela tesklivou náladu spojenou s osamělostí, tak ji raději ani neuvádím.
Jaroslav Seifert, ten Vánoce viditelně zbožňoval, napsal o nich toho více než dost. Jeho Vánoční píseň nemá žádnou vzpomínkovou chybu: „Rolničky slyším, slyším hlasy, myslím si, kdo to přijel asi? Dlouho už neviděl jsem sáně, a proto toužím dychtivě podívat se zase jednou na ně, pohladit koně po hřívě! Však venku nikdo, jenom vrána do pola sněhem zasypána.“ No, není to krása? Určitě je!
Jaroslava Vrchlického určitě znáte a určitě zavzpomínáte na svoje školní léta: „ Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká, dnes všechny struny v srdci znějí neb mladost se jich dotýká.“
Jsou i tací, kteří ve svých vánočních básních nezapomínají na dětskou duši. Děti jsou opravdu těmi, které nejvíce čekají na vánoční zázrak a pokud z něho nemusí ještě věkem vyrůst, je to dárek i pro nás dospělé a dárek, který se penězi nedá získat. František Hrubín: „Dobře dětem o vánocích, na rybnících, na potocích, zima jim dá pod nohy kousek zmrzlé oblohy. Pro ně zmrzlo modré nebe a co na tom, že trochu zebe. Honí se tam vesele, malí zkřehlí andělé.“
A určitě nezapomeňte na vánoční verše Karla Jaromíra Erbena Štědrý den. Jsou hodně zvláštní, dívají se do dávné venkovské historie a zvyků a hlavně jsou neuvěřitelně tajemné až mystické. Tak nezapomeňte – hoj ty štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku?
Je samozřejmě možné vyhledat i velké množství českých koled a písní s vánoční tematikou, třeba Karla Kryla: „Za okny spadla vločka a zvonek cinká, Ježíšek zavřel očka a tiše spinká, Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce. Spí, tichounce spí.“ A není nijak pozadu ani pan Jiří Suchý „Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.“
Samozřejmě, že nemohu nechat bez povšimnutí dokonalé náladové obrázky pana Josefa Lady, které se těší stále velkému uznání a snadno konkurují všem těm dnešním moderně pojatým výjevům s vazbou na vánoční svátky. „Ladovská zima za okny je a srdce jímá bílá nostalgie, ladovská zima, děti a sáně a já jdu s nima do chrámu Páně.“ Lada je pro nás stále nezapomenutelným českým klenotem – jeho zasněžené domečky, venkovské kostelíky, sáňkující děti na kopečku ve vsi, světýlka problikávající okýnky do mrazivé zimní tmy a hlavně vodník sedící, určitě prokřehlý, na vrbě u rybníka a vše pozorující.
Tak šťastné a veselé!
Jana Fafejtová – Praha
***
***
Sport
Začátkem prosince bylo rozlosování Mistrovství světa, které se uskuteční v létě příštího roku v Kanadě, Mexiku a Spojených státech.
Aktualizováno 23. 12. 2025
Další podrobné fotbalové zpravodajství z evropských soutěží,
z české Chance ligy a ze slovenské Niké ligy naleznete zde.
abe
***
Nové úřední hodiny
konzulárního úseku
v Torontu
Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky.
POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058
- jen pro případy nouze pro české občany
Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:
Pondělí 9 - 12
Úterý 9 - 12 a 13.30 - 15.30
Středa 9 - 12
Čtvrtek 9 - 12
Generální konzulát
je pro veřejnost uzavřen
ve dnech státních svátků České republiky
Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince
***
E-mailová spojení na GK Toronto od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto
V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033.
Dohoda o kanadských
a českých penzích
Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.
****
Archiv letošního ročníku
Archiv loňského ročníku
Archiv předloňského ročníku
Archiv ročníku 2022
