Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Přílohy Satellitu 1-416
20. března 2025; číslo 3 (710)
aktualizováno 27. března 2023
Brutální kapitalismus bez lidské tváře
Takto označil Putinovo Rusko ruský novinář žijící v exilu Michail Zygar. Zřejmě není náhodou, že si vybral parafrázi z Pražského jara v roce 1968, kdy se jednalo o Socialismus s lidskou tváří. V rozhovoru pro PBS/CNN byla zajímavá část, kdy vysvětloval, jak lidé blízcí Putinovi převzali krajně pravicovou (Trumpovu) agendu a postupně ji začali uplatňovat v Rusku. Zde je, co jsem o Michailu Viktoroviči Zygarovi nalezl na Wikipedii Narodil se 31. ledna 1981, v Moskvě. Jedná se o ruského novináře a spisovatel, v letech 2010 až 2015 šéfredaktora nezávislé televizní stanice Dožď.
V roce 2018 se Zygar připojil k Výboru pro informace a demokracii (Information and Democracy Commission), který vznikl jako projekt nevládní organizace Reportéři bez hranic. Jeho záměrem je „mobilizace všech, kteří chtějí bránit svobodný a pluralistický veřejný prostor, který je pro demokracii zásadní“. V nepřítomnosti byl odsouzen k dlouhému vězení. Postavil se proti válce na Ukrajině a žije v Berlíně. Jeho úvahy jsou v německém Der Spiegel a v amerických NY Times. V roce 2015 vydal knihu Všichni muži z Kremlu, která rozlítila Dimitrije Medvěděva a byla nejprodávanější knihou v Rusku po dobu čtyř měsíců. Podle Zygara anexe Krymu byla plánována od roku 2013. Následovala kniha Imperium musí padnout a v roce 2023 vydal Válka a trest: ruský pat při invazi na Ukrajině.
Tento měsíc Donald Trump, těsně před svým rozhovorem s Putinem vydal příkaz k zrušení rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Jelikož jsem dlouhá léta s oběma stanicemi spolupracoval, znamená to konec další éry. O jejich kvalitě těžko mohu něco říci, protože jsem je v ruštině nesledoval, ale daleko zajímavější mně připadala finančně strádající Televize Déšť, kde pracoval Michail Zygar nebo je nyní redaktorkou Jekatěrina Kotrikadze.
Svobodná Evropa (Radio Svoboda) vysílala ze svého sídla na pražském Hagiboru ve Strašnicích a český ministr zahraničí Jan Lipavský ukápl krokodýlí slzy nad ztrátou této stanice, ačkoliv o ní houby věděl, vzpomněl Ferdinanda Peroutku a Pavla Tigrida, kteří zde působili v počátcích v padesátých letech. Pak tuto tirádu předvedl i pro další zahraniční media – Euronews apod. Byla to přece česká vláda, která nechala odstranit velice výkonné vysílače, jejichž dosah byl až za Ural a to přesně 28. února 2022, tedy čtyři dny po vpádu Putina na Ukrajinu. Několikrát jsem upozorňoval na vysílání Radio Prague International v ruském jazyce, které bylo dokonce přenášené i některými ruskými medii. (Konkrétně se jednalo o program Pražská kanalizace v 19. století a Štefánikova rozhledna na Petříně.) Dostal jsem odpověď od šéfky zahraničního vysílání paní K. S., že na slušné vysílání v ruštině nejsou peníze. A co ministr Lipavský? Vzkázal zde, že pro ruské disidenty není v Čechách místo, ať jdou bojovat jinam. Marně jsem doufal, že se situace v ruském vysílání Radio Prague International zlepší. Místo toho velice nenápadně bylo vloni na podzim toto vysílání zrušeno. A nyní ministr Lipavský pláče na nepravém hrobě a žádá, aby Radio Svoboda bylo financováno Evropskou unií.
K tomuto panoptiku se připojilo Lotyšsko, které před časem odebralo licenci právě televizní stanici Déšť, která se musela přestěhovat do Holandska, kde nemá problémy s cenzurou jako v Lotyšsku.
Nevím, kolik lidí pracuje v TV Rain (Déšť), ale pro českou vládu, která se holedbá, jak navýší rozpočet na obranu by bylo přemístění TV Déšť docela vhodnou investicí, i kdyby se na to nedostaly peníze z EU. Pokud by to znamenalo, že do Česka přijdou lidi jako Vladimír Kara-Murza, Ilja Jašin, Michail Zygar mohla by parcela na Hagiboru mít ještě smysl.
Druhá variantou je, že si již projektanti dělají zálusk na luxusní místo při stavbě nových luxusních bytovek. Vždyť Strašnice nejsou tak daleko od středu města.
Aleš Březina – Toronto
Když mne na přelomu roku 2023-2024 požádal Jan Mamula, abych mu poslal do evangelické ročenky Na každý den dvanáct příspěvků na biblická témata, chvíli jsem váhal a pak jsem se rozhodl, že pošlu dvanáct úvah, ale o filmech, které mne v životě zaujaly.
Dnes přináším březnový předvelikonoční příspěvek.
***
Pier Paolo Pasolini:
Evangelium svatého Matouše (1964)
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ Matouš 2, 16-18
***
Spisovatelka Radka Denemarková v Torontu
Odpoledne v Munkově centru zahájil profesor Austin vzpomínkou na Josefa Čermáka. Spisovatelka Radka Denemarková se narodila v roce 1968. Kuriózní první setkání spisovatelky s profesorem Austinem bylo ve Vídni. Austin jel na kole. V úvodu odpoledne přečetla česky ze své knihy Peníze od Hitlera: Cizí žena v předsíni. Paní Gita Lauschmanová, návrat ženy z koncentráku. To vše se odehrává nad čočkovou polévkou.
Peníze od Hitlera je literární dílo české spisovatelky Radky Denemarkové z roku 2006 s podtitulem Letní mozaika. Jedná se o druhý díl trilogie na sebe volně navazujících románů A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera a Kobold. Kniha se očima hlavní hrdinky, Gity Lauschmannové, věnuje tématu bezpráví páchaném Čechy na německém a židovském obyvatelstvu v poválečném Československu a neochotě potomků přiznat svou část viny.
Inspirací příběhu byly skutečné osudy Elišky Fábryové, rozené Fleischmannové, jejímuž židovskému otci Richardovi, zavražděnému v Osvětimi, patřil zámek a statek ve vesnici Puklice u Jihlavy. Po válce byla její rodina označena za Němce a její majetek zkonfiskován. V devadesátých letech 20. století byl Richard Fleischmann rehabilitován a Eliška, téměř osmdesátiletá, se dožadovala navrácení majetku, což vesničané odmítli. Celý případ byl ukončen až v roce 2012, šest let po Eliščině smrti.
Po formální stránce je děj rozčleněn do větších celků označovaných jako „návraty“, kde první návrat Gity do své rodné vesnice proběhne v létě roku 1945 a všechny návraty ostatní pak až v roce 2005. Ironie národnostní nenávisti je v knize podtržena i tím, že obyvatelé Gitiny rodné vesnice, kteří se ke Gitě staví velmi nepřátelsky, mluví češtinou s velkým množstvím germanismů.
Od svého vydání získal román řadu ocenění a byl přeložen do více než 15 jazyků. Jeho název vychází z věty, kterou Gita Lauschmannová pronese v jedné ze závěrečných kapitol, viz příslušnou ukázku. Obdobného názvu se užívá i v překladech do jiných jazyků s výjimkou němčiny, v níž je román znám pod názvem Ein herrlicher Flecken Erde, což lze přeložit jako Nádherný kus země. Mezi lety 2010 a 2012 uvádělo Švandovo divadlo v Praze dramatické nastudování tohoto románu v režii Michala Langa. Představitelka hlavní role, Marie Málková, byla za svou roli nominována na Cenu Alfréda Radoka za rok 2010 v kategorii nejlepší ženský herecký výkon. (Převzato z wiki)
Radka Denemarková dodává: „Každý příběh není černobílý. Není možné dosáhnout spravedlnost pro tyhle lid také poroto, že lidé v Česku jsou izolováni.
Další kniha je ze současné Číny Hodiny z olova. (Publikováno v Číně 2013) Během odpoledne jsem se zeptal, jestli pro Čínu platí slova ruského novináře Michaila Zigara, že se jedná o brutální kapitalismus s nelidskou tváří. Zde je odpověď: „Komunismus nám vymyl mozek a kapitalismus nám vymyl srdce.“
Poslední knihou je Čokoládová krev. Děj je zařazen do 19. století, kterým projíždí vlak. Jde o konfrontaci tří lidí: John D. Rockefeler, George Sandové a Boženy Němcové.
Zdá se, že ani jednu knihu nelze sehnat v internetové verzi.
abe
***
EVIDENCE NEŽÁDOUCÍCH OSOB
KOLIK LIDÍ ZAPSANÝCH PŘED 31. 12. 1989
V NÍ STÁLE ZŮSTÁVÁ?
Není tento případ důvodem pro rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana (poz. red.)
Nedávno vzbudil rozruch článek Blanky Freiwilligové „Nepochopitelný případ. Němce sebrali v Podkrkonoší uprostřed snídaně, před 40 lety totiž chtěl prchnout z NDR“.
V článku se mj. píše:
V hluboké totalitě se snažil utéct z Německé demokratické republiky do západního Německa přes tehdejší Československo. O jednačtyřicet let později byl při dovolené v Česku zadržen a musel zemi opustit. Jeho jméno totiž figuruje na seznamu nežádoucích osob.
Německého turistu zadrželi policisté koncem minulého týdne v Podkrkonoší, když tam přijel na pobyt se svou rodinou. Muže odvedli uprostřed snídaně z hotelové restaurace a odvezli k výslechu do Liberce. Jeho rodina zůstala na místě zaskočená.
„Paní byla překvapená, zůstala tam úplně bez prostředků, později i s dětmi odjela pro partnera do Liberce, kde ho prý po výslechu propustili s tím, že musí do 48 hodin opustit zemi. Říkala, že prý v roce 1984 utíkal z NDR přes Československo,“ popsali svědci události.
Příčinu zadržení potvrdila i mluvčí policie v Libereckém kraji Klára Jeníčková: „Muž je uveden na seznamu nežádoucích osob, a to rozhodnutím soudu v Českých Budějovicích z roku 1984. Důvod neznáme a postupovali jsme tak, jak nám ukládá zákon.“
Podrobnosti ke konkrétnímu případu nesdělilo ani Ředitelství služby cizinecké policie v Praze, potvrdilo však, že cizinec se do evidence nežádoucích osob (ENO) může dostat pouze na základě soudního rozsudku.
„Cizinecká policie je pouze orgán, který cizince označí za nežádoucí osobu, ale vždy na podkladě rozsudku. Z evidence nežádoucích osob lze cizince vyřadit po uplynutí lhůty, na kterou dostal trest vyhoštění, nebo na základě rozhodnutí soudu,“ objasnil mluvčí ředitelství Josef Urban.
Uvedl, že cizinecká policie se v minulosti ojediněle setkala s podobnými případy.
„Pokud Ředitelství služby cizinecké policie na takový případ narazí, vždy vyrozumí konkrétní soud, který následně může přehodnotit důvody, na základě kterých byl cizinec do ENO vložen. Pokud jsou k tomu objektivní důvody, má
i cizinec právo domáhat se soudního přezkumu, na základě kterého může soud rozhodnout o přehodnocení a výmazu z ENO,“ dodal Urban.
Tento příběh vyvolává otázku: Kolik lidí zapsaných do Evidence nežádoucích osob před 31. 12. 1989 v ní stále zůstává?
Ředitel Služby cizinecké policie plk. Mgr. Aleš Benedikt na tuto otázku poskytl dne 17. 3. 2025 konkrétní odpověď: K 28. 2. 2025 je jich 855.
A ochotně přiložil i tabulku s přehledem za jednotlivé roky. (Viz níže.)
Z tabulky je zřejmé, že nejstarší případ je z roku 1955. Jestliže by tedy nežádoucí osobě bylo tehdy 20 let, dnes by jí bylo (pokud žije) 90 let, a tak se můžeme ptát, zda i po 70 letech je natolik nebezpečná, že je třeba jí odpírat možnost vstoupit na území České republiky.
Obdobná pochybnost vzniká i u dalších 348 cizinců, kteří se stali nežádoucími před 50-69 lety.
V přehledu je zajímavé, že nejvíce nežádoucích sem bylo zapsáno právě v posledním sledovaném roce, tj. 1989: Je jich přesně 120.
Uvedená statistika vede k zamyšlení: Nestálo by za to onen seznam přehodnotit?
Mohlo by to napomoci k tomu, že nynější systém nebude „ke křivdě vytvořené nedemokratickým režimem přidávat křivdu další“. Zároveň se tak dá předejít dalším projevům „právního formalismu, ba až cynismu – zejména v kontextu snahy o odčinění křivd páchaných předchozím režimem“. +
+ Citováno z nálezů Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 819/15 ve věci Rudolfa Oprendeka a ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 2366/07 ve věci Petra Šocha. Šlo o svědky Jehovovy, kteří byli za minulého režimu uvězněni kvůli odepření vojenské služby, nicméně právní zásady vyslovené v těchto nálezech mají obecné uplatnění.
---
Evidence nežádoucích osob
(počty osob zapsaných v letech 1955-1989 a dosud v ní evidovaných – stav k 28. 2. 2025)
1955 - 1, 1956 - 3, 1957 - 5, 1958 - 3, 1959 - 13,1960 - 21,1961 - 5, 1962 - 25, 1963 - 11, 1964 - 19, 1965 - 21, 1966 - 33, 1967 - 27, 1968 - 25,1969 - 13, 1970 - 26, 1971 - 20, 1972 - 35, 1973 - 11, 1974 - 12, 1975 - 11, 1976 - 6, 1977 - 17, 1978 - 30, 1979 - 17, 1980 - 15, 1981 - 14, 1982 - 21, 1983 - 30, 1984 - 22, 1985 - 38, 1986 - 33, 1987 - 87, 1988 - 62,1989 - 120
Celkem 855
---
17. 3. 2025 zapsal: L. Müller
***
Sport
Plzeň v domácím prostředí prohrála s Laziem Řím 1:2, ačkoliv hrálo pouze o devíti hráčích. V odvetě pouze remízovala 1:1 a je z dalších bojů v EL vyřazena. V české lize si čtyři kola před koncem zajistila Slavia první místo v základní soutěži. Na Slovensku vede nadstavbu Slovan Bratislava.
***
Podrobné sportovní zpravodajství naleznete zde.
abe
***
Nové úřední hodiny
konzulárního úseku
v Torontu
Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky.
POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058
- jen pro případy nouze pro české občany
Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:
Pondělí 9 - 12
Úterý 9 - 12 a 13.30 - 15.30
Středa 9 - 12
Čtvrtek 9 - 12
Generální konzulát
je pro veřejnost uzavřen
ve dnech státních svátků České republiky
Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince
***
E-mailová spojení na GK Toronto od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto
V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033.
Dohoda o kanadských
a českých penzích
Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.
****
Archiv loňského ročníku
Archiv předloňského ročníku
Nokturna v městě v roce 2025
Nokturna vždy v neděli v 17:00
6. dubna 2025
Koncert se nekoná.
---
Radka Hanáková – klavír
(na snímku vlevo)
---
26. října 2025
Zemlinského smyčcový kvartet
---
9. listopadu 2025
Ivan Ženatý – housle
Martin Kasík – klavír
---
30. listopadu 2025
Zuzana Simurdová
Mikolaj Warszynski – klavírní duo
***
For more information please contact:
Dr. Milos Krajny at 416-481-7294
Masarykův ústav
450 Scarborough Golf Club Rd.
13. dubna 2025 – neděle – 10:00-14:00
Velikonoční trhy
---
4. května 2025 – neděle – 13:00
Výroční schůze
---
21. června 2025 – sobota
Český a Slovenský den na Masaryktownu
---
13. září 2025 – sobota
Czechoctoberfest na Masaryktownu
***
Kalendář STUŽ zaslal
z Hradce Králové Miroslav Petr
Archiv ročníku 2022
První Nokturna roku 2025
u Svatého Václava
První Nokturna roku 2025, která připravuje dr. Miloš Krajný byla s duem Zuzana Ambrošová (klavír) a Miroslav Ambroš (housle). Mohli jsme slyšet skladby Giuseppe Tartiniho, Antonína Dvořáka, Nicolo Paganiniho, Leoše Janáčka, Josefa Suka ml. a Antonia Bazziniho.
Maria Gabánková: Kresba z Nokturen Miroslav Ambroš - housle
Druhá Nokturna roku 2025
u Svatého Václava
23. března jsme měli možnost vidět klavíristu Adama Piotra Zukiewicze. V první části zahrál Haydnovu Klavírní sonátu D-dur, Chopinovy Variace La ci daremla mano a Janáčkovu Klavírní sonátu číslo 2. Překvapení přišlo po přetávce, kdy jsme vyslechli kanadskou premiéru Toma Lopeze patnáctiminutovou skladbu Confetti Variation, doprovázenou digitálními efekty. Nakonec byla málo známí klavírní skladba Oscara Petersona Sbohem starý příteli.
abe-foto: Maria Gabánková
