Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Zamyšlení na konci srpna:

O tom, jak Západ nahrává někdy diktátorům

21. srpna 2024 jsme si připomněli 56. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Výročí se věnoval rozhlas, televize a ostatní média. Vzpomínka je to více méně hořká a je správné, že si toto výročí připomínáme. Někdy je to i nevděčné si připomenout, že s Rudou armádou přišla i vojska polská, maďarská, bulharská a východoněmecká. Pro naši generaci to bylo něco, co jsme před tím nepoznali: Tanky v ulicích, zranění a mrtví.

Před 55 lety československá státní moc brutálně potlačila protesty proti okupaci. V Praze byli zastřeleni tři lidé.

V roce 1969, především 20. a 21. srpna, proběhly v Praze, v Brně a v dalších městech masové demonstrace proti sovětské okupaci Československa. Bylo to první okupační výročí – a v zemi se za ten jeden rok od srpna 1968 všechno změnilo.

Zásahy proti protestujícím byly tehdy brutální: zůstalo po nich pět mrtvých a mnoho zraněných, na těle i na duši. Uvádí se, že proti demonstrantům nastoupilo 20 tisíc vojáků, 30 tisíc příslušníků Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti, desítky tisíc milicionářů.

O demonstracích v srpnu 1969 se málo mluvilo a psalo, kupodivu i po pádu komunismu. Přitom to byly zlomové události ve zlomovém roce, kdy se Československo po krátkém politickém uvolnění vracelo a nakonec taky vrátilo k tuhému totalitnímu režimu.

V srpnu 1969 se mezi tisíci jinými lidmi zúčastnil veřejných protestů i pozdější český premiér, předseda sociální demokracie a eurokomisař Vladimír Špidla (1951), tehdy gymnaziální student.

V roce 1968 ho silně zasáhla invaze „spřátelených armád“ – vzpomíná, že vylepoval plakáty proti okupaci a přistihla ho sovětská hlídka: „Postavila mě ke zdi a tam jsem docela dlouho stál a oni na mě mířili. A já jsem nevěděl, co bude. To byl pro mě nejsilnější, nebo nejkrutější zážitek z roku 1968. Bylo mi asi sedmnáct.“

Dne 20. srpna 1969, nedaleko od pražského Obecního domu, zabili zřejmě Lidoví milicionáři, čili členové jakési komunistické stranické armády, osmnáctiletého zednického učně Františka Kohouta, jemuž prostřelili hlavu.

A jen o kousek dál zabili ve stejný den devatenáctiletého elektrikáře Vladimíra Krubu – zemřel vzápětí v nemocnici Na Františku. O den později byl postřelen ze samopalu čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který se k protestům připletl náhodou na cestě z výletu – zemřel 24. srpna. Střelci nebyli nikdy vypátráni.

S lidmi, zatčenými během protestů, zacházeli příslušníci Veřejné bezpečnosti a Lidoví milicionáři se značnou krutostí.

K tomu se váže další vzpomínka Vladimíra Špidly, který byl 21. srpna 1969 zatčen v centru Prahy, když si šel vyzvednout gramofonovou desku: „A když jsem šel po Václavském náměstí, sebrala mě policejní hlídka, odvedla mě do Krakovské ulice... A můžu říct, že mě asi tak dvě, dvě a půl hodiny opravdu mučili. Ne nějaký třetí stupeň, ale spočívalo to třeba v tom, že jsem se musel posadit a nějaký mladý hošík mi říkal: ‚Ach, já už mám tak umlácenou ruku...‘ A buch! – dal mi pěstí do obličeje.

Já jsem udělal kotrmelec, oni na mě řvali, že se musím zase posadit, zase jsem musel dát takhle ruce, zase do mě bouchli… Probíhal jsem uličkou, pak mě mlátili obušky, takže krev stříkala opravdu až do stropu, bylo to drsný… Jinak mě dodělali tak, že pak už jsem ležel na zemi a tekly mi slzy, snažil jsem se utéct, ale oni mě vždycky skopli.“

Není dobré připomínat dnes, kdo stál za normalizací. Je lépe, o tom nehovořit.

Znovu nastolení diktatury se na Západě tiše tolerovalo až do Helsinské konference v roce 1975, kdy Spojené státy, Kanada a 33 evropských zemí podepsaly závěrečný dokument. Jednotlivé státy se zavázaly k tomu, že zabrání ozbrojenému konfliktu, zabezpečí ekonomickou a technickou spolupráci mezi Západem a Východem, ve vědě, obchodu a kultuře. Všechny státy uznají nezávislost ostatních států a uvnitř států zachována svoboda. Dále se zachová neměnnost hranic v Evropě, nebude se zasahovat do vnitřních sporů, ve všech zemích se budou dodržovat lidská a občanská práva. Občanské hnutí Charta 77 upozorňovalo na to, že tato práva nebyla v tehdejším Československu dodržována.

Přes persekuce, které následovaly pro signatáře Charty 77 představitelé západních zemí se neustále dožadovali dodržování lidských práv, ať již v Československu nebo v Polsku, kde vzniklo hnutí Solidarita.

Závěrečný akt byl podepsán 1. srpna 1975. Takže se jedná o další výročí, přestože není kulaté.

…a současnost

Těžko lze věřit, že by podobný dokument mohl vzniknout dnes. Hranice se začaly po pádu Berlínské zdi rapidně měnit. Týkalo se to nejen Německa, ale i Československa. Hlavně pak Sovětského svazu a Jugoslávie. O lidských právech v dnešním Rusku nebo Turecku se nám může jen zdát. Ale i další země na tom nejsou nejlépe. Ve Španělsku, bylo tvrdě potlačena hnutí, která požadovalo referendum o Baskické a Katalánské samostatnosti. Na Slovensku je v současnosti ohrožena svoboda rozhlasu, televize, Národního divadla a Národní galerie. V Maďarsku je ohrožena svoboda nezávislých médií. V Polsku v nedávné době tvrdě zasahovala armáda a policie proti migrantům, kteří přicházeli z Východu, dokumentaristka Agnieszka Holland, která o tom natočila film Zelená hranice byla označena za nepřítele státu číslo jedna. V Lotyšsku byla odebrána v prosinci 2022 licence TV Rain a nakonec se musela přestěhovat do Holandska. Nechoďme však do zahraničí. I v Kanadě není vše ideální. Můžeme mít různé názory na interrupce, ale ministerský předseda Justin Trudeau prohlásil, že ve vládě nesmí být člověk, který má na tuto otázku jiný názor než on. Kde je pak svoboda svědomí?

Po uzávěrce tohoto listu přišla zpráva z německé DW-TV, že bylo deportováno prvních 26 Afgánců přímo do Afganistánu, kde vládne Talibán.

Ačkoliv Mezinárodní soud v Haagu vydal zatykač na izraelského ministerského předsedu Netanyahua, přiletěl do Spojených států a dokonce byl pozván do amerického Kongresu.

Nikdo nesouhlasí s útokem Hamásu v říjnu loňského roku, ale také nelze souhlasit se zatýkáním Palestinců na Západním břehu Jordánu, kterých je již okolo deseti tisíc a mají sloužit jako rukojmí při výměně zajatců. Ačkoliv se obyvatelé z této oblasti nezúčastnili útoku 7. října 2023, bylo jich už 652 zabito.

Dnes jako kdyby nikdo nebral za nemorální výměnu ruských disidentů za kriminálníky, odsouzené na Západě. Na jedné straně se jedná o bývalé spolupracovníky Alexeje Navalného: Lilia Čanyševová (9,5 roků vězení), Xenia Fadějevová (9 roků), Vadim Ostatin (9 roků), americký novinář Evan Gerškovič (16 roků), opoziční politik Vladimí Kara-Murza (25 roků), německý zaměstnanec Červeného kříže Rico Krieger odsouzený v Bělorusku k trestu smrti, redaktorka rozhlasové stanice Svoboda (Svobodná Evropa) Alsu Kurmaševa (6,5 roků), německý student Kevin Lik (4 roky), právník Herman Moyzhes (neodsouzen), disidenti: ruský zastánce lidských práv Oleg Orlov (2,5 roků), Andrej Pivovarov (4 roky), německý turista Patrick Schöbel (neodsouzen), umělkyně Alexandra Skočilenko (7 roků za to, že v obchodním domě umístila místo cenovek informace o ruské armádě), politolog  Demuri Voronin (13 roků a 3 měsíce, Paul Whealen (16 roků) a opoziční politik Ilja Jašin (8,5 roků za šíření nepravdivých informací o ruské invazi na Ukrajině).

Při výměně vězňů se do Ruska vrátili agenti Artem a Anna Dulcevovi ze Slovinska, Vadim Krasikov, který si v Německu odpykával trest za vraždu Zelimchana Čangošvilliho, z Norska Michail Mišušin a Pablo Gonzales (Pavel Rubcov), z USA podvodník s kreditními kartami Roman Selezněv, další podvodník Vladislav Kjušin a Vadim Konoščnok.

Putinovi se výměnou, tak povedlo díky tomuto obchodu se Západem jednou ranou zabít nejméně tři mouchy: 1. Zbavit se nepohodlných odpůrců. 2. Postavit je na stejnou úroveň jako jsou kriminálníci Krasikov, Selezněv a Kjušin. 3. Představit se jako hodný báťuška, který se stará o své poddané i v cizině.

Rusko má v tomto ohledu již své zkušenosti v roce 1974 byl zatčen Alexandr Solženicyn, zbaven ruského občanství a deportován do Německa. V roce 1966 byli odsouzeni dva spisovatelé Andrej Siňavskij (pseudonym Abram Terz) k sedmi letům a Jurij Daniel k pěti letům vězení. Siňavskij zemřel v Paříži 25. února 1997 ve věku 71 let. Jurij Markovič Daniel (pseudonym Vladimír Aržak) zemřel o devět let dříve 30. prosince 1988. Ironií je, že Danielovy překlady Apollinaira byly po dohodě s Bulatem Okudžavou podpisované Okudžavovým jménem.

Zní teď již jako anekdota, že Pasternakův román Doktor Živágo spatřil světlo světa v levicovém italském nakladatelství díky tomu, že Pasternak měl dohodu s nakladatelem, že pokud vzkaz napíše v ruštině, bude to znamenat přesný opak, zatímco ve francouzštině to bude pokyn, jak má nakladatel pokračovat. Pasternak napsal v ruštině: „Prosím nevydávejte můj román!“ Dobře věděl, že KGB dopis zachytí, ale tento vzkaz, že bude poslán dál a tak Doktor Živago se stal nejen jednou z nejznámějších knih dvacátého století, ale i jedním z nejoceňovanějších filmů.

Kolikrát mne napadne, kolik ruských umělců jako byli Pasternak, Siňavskij či Daniel nebo filmový režisér Andrej Tarkovskij je nyní umlčeno nejen v Rusku, ale i díky stupidní naší politice nemohou publikovat ani u nás či jinde na Západě.

***

Tečka za pařížskou Olympiádou

Proč je situace v českém sportu, tak špatná, nad tím si lámou pedagogové, trenéři a vládní experti hlavu.

Trochu jsem byl v rozpacích nad skandálem kanadských fotbalistek, jejichž vedení mužstva použilo před zápasem s Novým Zélandem drónu, aby se dovědělo něco o soupeři. Podle mne to byl pitomý nápad, soupeř nebyl tak silný, aby se nedal porazit a ze záběru drónu se nedá prakticky nic zjistit o taktice a způsobu hry soupeře. Spíše se jednalo o exhibici kanadské trenérky Beverly Priestman a jejího týmu – technika Josepha Lombardiho a asistentky trenéra Jasmine Mander  před hráčkami, aby ukázala, jak je technicky zdatná. Kuriozitou je, že Priestman je partnerkou  novozélandské fotbalistky Emmy Humpries. Kromě zákazu činnosti pro kanadský realizační tým, peněžní pokuty, došlo i k potrestání celého mužstva, kterému bylo odečteno šest bodů, což se zdálo v daný okamžik likvidační. Kanaďanky se však semkly a postoupily ze skupiny. V osmifinále však hrály nerozhodně s Německem 0:0 a prohrály na penalty. Na jednu stranu jsem byl rád, že nezískaly medaili, protože se podvádět nemá. Byl jsem také rád, že o jejich vyřazení nerozhodl nějaký úředník u kulatého stolu. Dobře si totiž pamatuji na semifinálový zápas, který se hrál 6. srpna 2012 na Old Trafor v Manchestru. Kanada vedla ještě deset minut před koncem nad Spojenými státy 3:2, ale norská rozhodčí Christina Pedersen odpískala kanadské brankářce Erin McLeod to, že držela míč déle než šest vteřin. Bylo to na nápovědu Američanky Abby Wambach, která stála vedle Pedersen a počítala do deseti. Několikrát jsem si tento záběr přehrál. Ve skutečnosti se jednalo pouze o osm vteřin. Pravidlo o šesti vteřinách jsem prakticky neviděl nikdy použít v praxi. Ptal jsem se svých novinářských kolegů, jestli něco podobného zažili, nikdo z nich si nic takového nepamatuje. Po nepřímém kopu následoval ještě pokutový kop za nastřelenou ruku, z kterého Abby Wambach  vyrovnala a Američanky zvítězily v prodloužení 4:3. Tehdy mně bylo opravdu kanadských fotbalistek líto. Po tomto incidentu Christina Pedersen si již nikdy nezapískala na nějakém větším fotbalovém turnaji.

Nutno přiznat, že letošní prohra s Německem na penalty byla fair a Američanky získaly právem zlatou medaili, Brazílie byla druhá a Německo třetí.

To jsou moje srpnové poznámky. V příštím vydání Satellitu vám povím, pokud to bude možné o letošním festivalu Finále, který se koná koncem září v Plzni.

Aleš Březina

***

Státní zástupkyně navrhuje soudní rehabilitaci „Popravené květinky“

 Státní zástupkyně JUDr. Katarína Kandová předložila dne 26. 8. 2024 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na soudní rehabilitaci Lilian Landové. Proč?

 Lilian, nar. 1959, studentka pražského Gymnázia Arabská, „zprostředkovala neideologickou akci v prostorách školy dne 23. 1. 1977, na které vystoupil zpěvák Jaroslav Hutka. Jeho vystoupení neodpovídalo zásadám socialistické kultury a působilo neideově.“

 To ale nebyl Lilianin jediný prohřešek:

 „V období letní aktivity na chmelu v létě 1977 zesměšnila podpisovou akci proti výrobě neutronové bomby a tím způsobila, že většina studentů k této akci přistupovala jako ke zbytečnosti.“

 Lilian se hájila: „Odmítla tvrzení, že řekla, že koncerty Jaroslava Hutky jsou jediným způsobem, jak podat kulturu dnešním mladým lidem. … Jestliže zpěvákovi vycházejí deset let gramofonové desky, nemohou se jeho písničky během jednoho roku stát špatnými. …  Nemůže pochopit, jak se mohla jeho činnost tak dlouho přehlížet. … Byl uznán jako výrazná umělecká osobnost.“

 Nicméně školní sankce Lilian neminula a Hutka o tom napsal fejeton „Poprava květinky, aneb kdo řeže květy, jakých plodů se dočká?“

A fejeton kdosi umístil na dveře sborovny… Takovéto věci nemohly uniknout Státní bezpečnosti, a tak dne 2. 11. 1977 zavedla na Lilian svazek „STUDENTKA“. (Na Hutku byl již dříve zaveden svazek „ZPĚVÁK“.) Lilian byla zaevidována „jakou závadová osoba inklinující k hnutí hippies a undergroundu. Je antisocialisticky zaměřená. … Byly získány poznatky o stycích LANDOVÉ s předními představiteli hnutí underground a signatáři Charty 77 … s Věrou JIROUSOVOU, Jiřím NĚMCEM a osobami, které do bytu Jiřího NĚMCE v Ječné ul. docházejí“.

Následovalo několik zastrašovacích výslechů, načež 16. 5. 1979 byla Lilian zajištěna „pro dův. podezření, že se zabývá shromažďováním a rozšiřováním protizákonných písemností, zaměřených proti společ. a státnímu zřízení.“

Podezření se ale neprokázalo, a tak byla Lilian dne 18. 5. 1979 z cely předběžného zadržení propuštěna.

Dne 26. 6. 1979 Lilian zemřela. Bylo jí 20 let.

A co bylo poté?

 Dne 4. 10. 1979 napsal Jaroslav Hutka – v té době v emigraci v Nizozemí – druhý fejeton. Vzpomínky na Lilian nazval „Cesta do noci“.

 Na gymnáziu Arabská má Lilian od roku 2022 pamětní desku spolu s dalšími významnými osobnostmi, které zde studovaly.

Pro Revue Muzea paměti XX. století č. II/2022 připravil PhDr. Petr Blažek, Ph.D., soubor „Vzpomínka na květinku – Dokumenty o Lilian Landové“ spolu s řadou dobových fotografií.

Dne 2. 3. 2024 Jaroslav Hutka navrhl Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby vyslovil účast Lilian Landové na soudní rehabilitaci.

 Dne 8. 4. 2024 soud návrh zamítl, neboť „byl podán osobou neoprávněnou“. Hutka totiž nebyl s Lilian „v žádném příbuzenském vztahu, a ani jej nelze z jakéhokoliv objektivního důvodu považovat za osobu, jejíž práva či právem chráněné zájmy byly rozhodnutím o omezení osobní svobody Liliany Landové v období od 16. 5. 1979 do 18. 5. 1979 přímo dotčeny“.

Hutka se proto o 5 dní později obrátil s podnětem na státní zastupitelství. To má totiž oprávnění k podání návrhu vždycky.

 Dne 26. 8. 2024 státní zástupkyně JUDr. Katarína Kandová podnět akceptovala, a tak její návrh projedná Obvodní soud pro Prahu 1.

(Fejetony, publikace dobových dokumentů či pamětní desky mohou být výrazem společenského uznání, nicméně teprve vyslovení účasti na soudní rehabilitací je v tomto případě satisfakcí právní.)

28. 8. 2024 zapsal: L. Müller

***

Ze životopisu podle wikipedie: Lilian Landová se narodila v Praze, Po ukončení ZDŠ chodila od roku 1974 na Gymnázium Arabská v Praze 6. V prosinci 1977 byla nucena přestoupit na Gymnázium Přípotoční, kde v červnu 1978 úspěšně odmaturovala. Poté chtěla studovat Filozofickou fakultu UK, ale nebylo jí to umožněno. Od září 1978 pracovala jako plavčice, nejdříve v bazénu v Hloubětíně, později na koupališti Džbán. Podepsala Chartu 77, její podpis byl zveřejněn 10. října 1978. Dne 16. května 1979 byla zadržena na 48 hodin a obviněna z pobuřování. Večer dne 25. června 1979 zašla Landová mezi své přátelé do restaurace Houtyš, kdy jim bez vysvětlení rozdala malé dárky, poté odešla domů a v noci spáchala sebevraždu plynem. Na to, že se rozhodla skončit se svým životem, mělo podle svědků vliv to, že se během vyšetřování zřejmě dozvěděla, že na ni Státní bezpečnosti donášel někdo, komu důvěřovala. Mezi její zájmy patřila především filozofie a divadlo. 

Během studia Liliany Landové na Gymnáziu Arabská zde vznikl neformální okruh studentů, kteří si půjčovali neoficiální literaturu, přepisovali knihy a chodili na koncerty alternativní hudby; Landová patřila do tohoto okruhu. Na koncertech se seznámila s písničkářem Jaroslavem Hutkou a v prosinci 1976, poté, co Vladimír Merta odřekl slíbený koncert na škole, domluvila Hutkovo vystoupení na škole. Jaroslav Hutka mohl v této době veřejně vystupovat a vycházely mu i gramofonové desky, byl také zařazen do ankety Zlatý slavík. Navržený koncert na škole schválilo jak vedení školy, tak vedení SSM. Koncert pod hlavičkou SSM proběhl 23. ledna 1977 a účastnili se ho také studenti Gymnázia Jana Keplera; v zaplněné školní jídelně a podle účastníků měl skvělou atmosféru.

Během roku 1977 byla Lilian Landová v úzkém kontaktu s Jaroslavem Hutkou a jeho ženou. Když v létě 1977 zakázal komunistický režim veřejné vystupování Jaroslava Hutky, připravila Landová petici na Hutkovu obranu.

Celý text petice zněl: „Vážený pane ministře, dovolte nám, abychom zaujali stanovisko k umělecké činnosti zpěváka Jaroslava Hutky. Myslíme si, že tento je přínosem pro naši kulturu a byli bychom rádi, kdyby mohl vystupovat i nadále na odpovídající profesionální úrovni.“ Text této petice, který zformuloval filozof Julius Tomin, podepsalo během chmelové brigády 75 studentů Gymnázia Arabská a Landová ho posléze zaslala ministru kultury Milanu Klusákovi. Podobná podpisová akce probíhala také ve vedlejším Veclově mezi studenty Gymnázia Jana Keplera – ale ta byla zmařena přímo na místě.

Petice byla řešena v rámci školy a Landové byla navržena trojka z chování a podmínečné vyloučení ze školy. Trojku z chování nakonec nedostala, jak lze dohledat v kopiích vysvědčení na gymnáziu Arabská. Z hlediska budoucnosti ovšem bylo pro Landovou závažnější řešení její akce na půdě SSM, protože vyloučení ze SSM znamenalo v té době reálně znemožnění studia na vysoké škole. Vyloučení mohla dle stanov SSM provést pouze její vlastní – třídní organizace. Z popudu Obvodního výboru SSM došlo nejprve k jednání mezi představiteli OV SSM a Landovou. Ředitelka školy, která byla jednání přítomná, uvedla: „Landová se dostavila velmi dobře připravená (donesla si různé zákony a stanovy SSM) a svou argumentací a rychlými reakcemi na okamžitou situaci daleko předčila i soudruhy z OV SSM, kteří ji v některých fázích svou argumentací nesahali ani po kotníky“. Landová přitom v SSM aktivně pracovala, vydávala školní časopis a účastnila se různých svazáckých akcí.

Druhý den (15. 11. 1977) proběhla schůze třídní organizace SSM s povinnou účastí všech studentů. Ti byli předem upozorněni na důsledky, pokud by hlasovali proti vyloučení Landové. Během schůze nebyla dovolena diskuse a tak také nezletilí studenti rozhodli o osudu své spolužačky, i když se jí mnozí v soukromí za své hlasování omlouvali. Jaroslav Hutka o celé události napsal fejeton Poprava květinky aneb Kdo řeže květy, jakých se dočká plodů. Lilian Landová byla poté přeřazena na Gymnázium Přípotoční, kde v červnu 1978 úspěšně odmaturovala.

***

Poslední vydání Nového domova zde

***

Sport

Český mistr Sparta Praha a slovenský mistr Slovan Bratislava se probojovali do Ligy mistrů. Slavia po statečném boji s francouzským Lille se musela spokojit s Evropskou ligou, kterou bude hrát rovněž i Plzeň, která vyhrála i druhý zápas ve Skotsku s Heart of Midlothian 1:0. Konferenční ligu si zahraje i Mladá Boleslav, která vyhrála v Maďarsku nad Paksi 3:0. Málem se stal zázrak a do Konferenční ligy postoupil i Ružomberok, který doma odmazal třígólové manko s arménským Noahem. V závěru však inkasoval a tak se stal postup pouze snem.

Podrobnosti

Nové úřední hodiny

konzulárního úseku

v Torontu

Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky. 

POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058

- jen pro případy nouze pro české občany
 

Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:  

Pondělí    9 - 12
Úterý       9 - 12  a  13.30 - 15.30
Středa      9 - 12
Čtvrtek    9 - 12
 

Generální konzulát

je pro veřejnost uzavřen

ve dnech státních svátků České republiky

Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince

***

E-mailová spojení na GK Toronto  od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz 
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto

V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz  funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033. 

Dohoda o kanadských

a českých penzích

Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.

Dohoda se nachází zde.

****

Galerie Marie Gabánkové

Dárci na tiskový fond

Archiv letošního ročníku

Srpen 2024

Červenec 2024

Březen 2024

Únor 2024

Leden 2024

Archiv loňského ročníku

Prosinec 2023

Listopad 2023

Říjen 2023

Září 2023

Červen 2023

Květen 2023

Duben 2023

Březen 2023

Únor 2023

Leden 2023

Archiv ročníku 2022

Leden 2022

Únor 2022

Zvláštní vydání 2. 3. 2022

Zvláštní vydání 4. 3. 2022

Zvlášní vydání 8. 3. 2022

Březen 2022

Duben 2022

Květen 2022

Červen 2022

Červen 2022 Karel Foustka Balkán

Červenec 2022

Srpen 2022

Září 2022

Říjen 2022

Listopad 2022

Prosinec 2022

Archiv od roku 2003

Archiv PDF

Akce které se chystají

Kafka’s World:

Graphic Novel meets VR

Presented by the Goethe-Institut & the Consulate General of the Czech Republic in Toronto

Venue: Goethe-Institut Toronto,

100 University Ave, North Tower,

2nd Floor, Toronto

September 4 from from 6pm - 8pm- join us for a free opening event with Ján Tompkins

September 11 – October 9 - Mon + Wed 11am-5pm and by request

 

This double exhibition brings together a VR experience around Kafka’s The Metamorphosis and a re-imagining of The Castle by graphic artist Jaromír 99

For more information and free registration please visit  

https://mzv.gov.cz/toronto/en/culture_and_promotion/kafka_s_world_graphic_novel_meets_vr.html

 

Renáta Fučíková: Beyond Kafka

Presented by Consulate General of the Czech Republic & Centre for European and Eurasian Studies of the Munk School

September 19,

from 11:00 AM - 1:00 PM

Venue: Munk School of Global Affairs and Public Policy, University of Toronto, room 108N, 1 Devonshire Place, Toronto

 

For more information and free registration please visit  

https://mzv.gov.cz/toronto/en/culture_and_promotion/renata_fucikova_beyond_kafka.html

 

Rok české hudby - Jakobín

The Canadian Institute for Czech Music is proud to present the Year of Czech Music Opera Fest.

John Holland and Grace Quinsey.The Canadian Institute for Czech Music was formed in 2013 to promote research and performance of Czech Music in Canada, and has since collaborated with groups such as Opera By Request, Toronto Orpheus Choir, Nocturnes in the City, and the Czech Consulate.

In Czech tradition, every year that ends in the number four is deemed a ‘Year of Music’. In 2014, the CICM produced the Canadian premiere of Dvořák's Jakobín to much acclaim, and now for 2024, we are happy to be bringing three operas sung in the original Czech, including a remounting of Jakobín.

We are presenting this opera in concert format with an orchestra. There are many financial considerations that need help through grants and fundraising. These include venue rental costs, orchestra fees, singer fees, rehearsal space fees, programs costs, and such. With government grant funding being cut, and spread about in many different ways, it is up to us, the Czech community, to help fund these costs. I hope you will be able to support this project through our kickstarter, and help make this final production in the Year of Czech Music Opera Fest something that we can all be proud of! Please check out our Kickstarter fundraising campaign:

https://www.kickstarter.com/projects/1642415370/year-of-czech-music-opera-fest-dvoraks-jakobin-in-concert?ref=user_menu

For more information about the Year of Czech Music, be sure to visit our website: www.canczechmusic.ca and follow us on instagram.

Thank you for your kind support!

John Holland - Founder, Canadian Institute for Czech Music

***

Sobota 21. 9. 2024

Octoberfest na Masaryktownu

***

Neděle 22. 9. 2024

Koncert Evy Emingerové

se pro nemoc nekoná

*** 

110 let od narození Vítězslavy Kaprálové

Jmenuji se Václav Dlask a jsem uměleckým ředitelem a dirigentem pražského hudebního tělesa NeoKlasik orchestr, který jsem založil v roce 2020 s cílem propagovat českou neoklasicistní hudbu na profesionální úrovni - více informací viz CV příloha a webové stránky orchestru: https://neoklasikorchestr.cz/

Chtěl bych Vás tímto oslovit s nabídkou spolupráce na společné realizaci projektu v roce 2025, kdy si připomeneme 110 let od narození Vítězslavy Kaprálové. Plánujeme koncerty jak v Brně a Praze, tak v Torontu. V souvislosti s výročím Kaprálové budeme totiž spolupracovat s kanadskou společností The Kapralova Society v Torontu, kde bychom rádi uspořádali koncert pro české krajany v českém kostele sv. Václava. 

Nabízíme ryze český program v komorním duchu, který zahrnuje díla českých skladatelů - Václava Kaprála, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, ale také současných českých skladatelek, které odkazují na dílo Vítězslavy Kaprálové.

Bude nám velkou ctí, když byste se stal patronem tohoto projektu. Z hlediska mediální propagace bychom do našeho projektu zapojili také torontské listy Satelite apod.

S úctou a přátelským pozdravem

Václav Dlask

***