Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Papež Lev XIV. v minulosti pobýval i v Brně

Nový papež Lev XIV. (vlastním jménem Robert F. Prevost) navštívil Českou republiku v minulosti nejméně desetkrát. K brněnské diecézi má podle tamního biskupa Pavla Konzbula blízko. Konkrétně k augustiniánskému klášteru na Starém Brně, protože je členem řádu. Při výkonu funkce generálního převora řádu v Brně pobýval Prevost jako host někdejšího opata. Provinciál řádu Juan Provecho potvrdil, že se měl původně příští neděli v Praze účastnit biřmování.

Prevost v letech 2001 až 2013 vykonával funkci generálního převora augustiniánského řádu (OSA – obutí augustiniáni), který má jediné opatství na celém světě, je to opatství svatého Tomáše na Starém Brně.

O významu opatství svědčí i to, že jeho opatem byl v letech 1868 až 1884 zakladatel genetiky Gregor Mendel. Brněnský opat je augustiniánským opatem na základě privilegia papeže Benedikta XIV. z roku 1752. Opatství bylo přímo podřízeno generálnímu převorovi v Římě, ostatní augustiniánští představení klášterů jsou převoři podřízení provinciálovi stojícímu v čele provincie.

Brněnský biskup Pavel Konzbul věří, že díky tomu, že nový papež Lev XIV. vystudoval matematiku, zůstanou rozum a víra v církvi spojenci. Sám má k matematice blízko, v roce 1989 absolvoval studium elektrotechnologie na Vysokém učení technickém v Brně.

Otec Juan Provecho, který je provinciálem, tedy nejvyšším představitelem řádu svatého Augustina na našem území, pro Seznam Zprávy uvedl, že kdyby se Prevost nestal papežem, účastnil by se příští neděli v Praze na Malé Straně biřmování augustiniánů. Česko navštívil v minulosti podle Provecha nejméně desetkrát.

Lev XIV. je podle Provecha pokorný a společenský člověk, který umí naslouchat. Se stejnou radostí, jakou má farář z jeho zvolení, vzpomíná i na společná setkání. „On rád řídí auto. Vždycky, když nás přijel navštívit z Itálie, tak řídil celou cestu,“ sdělil.

„Vím, že zná Českou republiku díky tomu, že jako představený augustiniánů tu byl několikrát za svými spolubratry. Takže Praha, Brno, to jsou města, která dobře zná,“ řekl litoměřický biskup a místopředseda České biskupské konference Stanislav Přibyl.

Velmi ho oslovila první slova nového papeže. „Slova o míru, který vzniká v srdci člověka a je to ten pozdrav Kristův, Pokoj vám. To je i moje biskupské heslo. Takže jsem rád, že i v tomto budeme nějak sdílet určitý směr, protože si myslím, že má-li být mír na světě, musí být nejprve pokoj v srdci člověka,“ řekl litoměřický biskup.

Poznámka: Často se ve sdělovacích prostředcích opakuje, že Lev XIV. je prvním americkým papežem. Prvním americkým papežem byl přece papež František, který pocházel z Argentiny, která se nachází na americkém kontinentu.

Zdroj: ČT24

***

Kdo byl Lev XIII.

Lev XIII., vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci (2. března 1810 Carpineto Romano – 20. července 1903 Apoštolský palác) byl 256. papežem katolické církve (1878–1903). Provedl její rozsáhlou reorganizaci a vydal první z velkých sociálních encyklik, Rerum novarum. Během jeho pontifikátu výrazně vzrostla mezinárodní politická prestiž papežství.

Byť byl zvolen v poměrně vysokém věku (68 let - Časy se mění nový papež Lev XIV. který je o rok starší je oznaačován za mladého papeže ), jeho pontifikát se nakonec stal historicky (ověřeně) nejdelším po jeho předchůdci Piovi IX. (později byl překonán ještě Janem Pavlem II.). Vykonával úřad až do své smrti v 93 letech, čímž se stal druhým nejstarším papežem v historii (po Agathovi, který se údajně dožil více než sta let).

Vincenzo Pecci se narodil ve vesnici Carpineto Romano, v horách jihovýchodně od Říma, jako šesté dítě v nižší šlechtické rodině. Studoval ve Viterbu (1818–1824), v římském semináři (1824–1832) a na akademii urozených kněží (1832–1837). V roce 1837 byl vysvěcený na kněze a byl přijat do řad papežských diplomatů.

Jako biskup nechal přepracovat učební osnovy svého semináře, založil Akademii svatého Tomáše Akvinského a snažil se obnovit vztahy mezi katolickou církví a soudobou kulturou. V roce 1860 protestoval proti anexi Perugie Sardinským královstvím.

20. února 1878 byl kardinál Pecci na konkláve, jehož se účastnilo 60 z celkového počtu 64 kardinálů, zvolen nástupcem papeže Pia IX. Konkláve trvalo pouhých 36 hodin a nového pontifika zvolilo již při třetím skrutiniu.

Hlavním cílem papeže Lva XIII bylo přizpůsobit římskokatolickou církev moderní době. Podporoval ve Vatikánu studium astronomie a přírodních věd a zpřístupnil část vatikánského archivu vědcům, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. 15. května 1891 vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum, v níž popsal a částečně i definoval základy sociálního učení římskokatolické církve. V ní podpořil soukromé vlastnictví a práva dělníků na spravedlivou mzdu, důstojné pracovní podmínky a zakládání odborů. Tato encyklika mu vynesla přezdívku papež pracujících.

Lev XIII. provedl výraznou reorganizaci církevních struktur. Založil 248 nových diecézí a arcidiecézí, většinou mimoevropských (včetně 28 v USA), a dva patriarcháty (pro severní Afriku a pro Indii s Japonskem). Zavedl termín odloučení bratři pro křesťany nesjednocené s Římem. V roce 1893 zavedl svátek Svaté rodiny. Na konci svého pontifikátu vydal nové regule pro cenzuru a 17. září 1900 novelizoval Index zakázaných knih.

Jednu svou encykliku, Quae ad nos, věnoval Lev XIII. přímo českým biskupům, které v ní vyzval k naléhavým opatřením proti postupující sekularizaci českého národa. Díky Lvu XIII. byla také založena česká kolej v Římě, nazvaná Bohemicum.

Češi vyjádřili papeži opakovaně své díky, u příležitosti jeho životního i kněžského jubilea. Z iniciativy kardinála Schönborna uspořádali v roce 1888 pouť do Říma a přinesli papeži darem více než stovku nově zhotovených precios a parament, jež zhotovili čeští umělci a financovali čeští věřící. Cestovní liturgické soupravy byly určeny pro misionáře.

wiki

***

Vatikán

Začalo léto a naší známí cestují jako nikdy dříve. Jaké je to štěstí cestovat a vidět různá místa!

Můj manžel sbírá pohlednice a tedy nabádá naše přátelé a známé, kteří teď cestují do různých exotických míst, aby mu poslali pohlednici. Často je nedostane, protože pošta nějak přestává fungovat, pohlednice jsou, ale známky nejsou, dostat se na postu je těžké, a vůbec se zdá, že tahle veřejná služba nám odchází.

To jsme si mohli ověřit už před několika lety v Itálii, kde jsme chtěli poslat pohlednice přátelům a rodině. Šli jsme na poštu kousek od bytu koupit známky. Vlastně jsme tam šli už den předtím, ale pošta měla otevřeno od 9 do 13 hodin.

Toto jsou poněkud exotické pracovní hodiny pro veřejnou službu, leč tím se potvrdilo, kdo vlastně v Itálii vládne - nejsou to politici, ale veřejní zaměstnanci.

Vatikán jako stát je mlaďoučký, nedávný, zřízený v roce 1929. Ani jako sídlo papežů nemá dlouhou historii (podle italských měřítek), asi šest set let.

Celková historie Vatikánu je mnohem, mnohem starší, samozřejmě. Kde dnes stojí bazilika sv. Petra tyčil se před dvěma tisíci lety na právem břehu Tiberu Mons Vaticanus. Označení “mons”, hora, bylo optimistické. Pahorek se původně zdvihal na tiberskou pláni do výšky asi 45 metrů. Byly tam postavenz chrámy bohům cizího původu, jako byla maloasijská Kybelé, protože Římané sice ctili jiná náboženství a cizí bohy, ale zase je pouštět do vlastního města nechtěli.  Nikdo tam nebydlel, kolem byly bažiny. Bylo to velmi vhodné místo pro hřbitov, nekropolis. V 1. století nechala Agrippina odvodnit bažiny a císař Nero tam nechal pod pahorkem postavit koňské závodiště a také

nechal vztyčit největší egyptský obelisk v Římě. Ten tam dosud je, i když ne na stejném místě, obelisk na náměstí sv. Petra je jediné co zbylo z původní závodní dráhy.

Totiž ono to odvodnění nefungovalo tak dobře, jak si Nero a jeho stavitelé mysleli a s bažinami se neustále muselo bojovat. V bažinách žili komáři přenášející malárii. Vatikánské pole a pahorek byly časem ponechány hřbitovu a chrámům.

V roce 313 bylo křesťanství legalizováno a císař Konstantin Veliký nařídil svým inženýrům, aby na místě hřbitova a nad hrobem sv. Petra vztyčili chrám. Stavební inženýři se s gustem chopili svého díla. Zplanýrovali pahorek, postavili zeď kolem a rovnou podlahu, zasypali zbytky pahorku staré hrobky a vztyčili první chrám jako velké poutnické místo, nikoliv jako papežské sídlo.

Sídlo papežů a administrace katolické církve bylo tisíc let  v Lateránu.

Laterán má také úctyhodnou historii. Místo bylo dlouhou dobu za východní hranicí republikánského Říma ve vlastnictví senátorské rodiny Lateranus. Sextiové a

později Plautiove Laterani si na východní straně Říma za Servijskymi hradbami vybudovali velký dům, spíše palác, obklopený vinicemi a zahradami. První senátor Sextius Lateranus se připomíná už ve 4. století př. n. l. V době panování císaře Claudia byl jistý Plautius Lateranus velmi aktivní, ovšem poněkud frivolním směrem, měl aféru

s Messalínou, manželkou císaře Claudia. Vyvázl z nebezpečí přímluvou svého strýce, který byl Claudiův dobrý kamarád. Ale nedal si pokoj a v roce 65 nl

se přidal k Pisonovu spiknutí proti císaři Neronovi. Byl popraven a majetek rodiny Lateranus byl zkonfiskován státem.

O skoro 300 let později se Konstatin oženil s Faustou, sestrou svého spolucísaře a pozdějšího rivala Maxentia. Fausta mi přinesla věnem také Domus Lateranus, což už nebyl palác za hradbami Říma, ale uvnitř Říma ve 4. století

n. l. V roce 313 jej Konstantin věnoval papeži Miltiadovi pro účely církve. Také nechal na místě postavit velkolepý kostel sv. Jana Křtitele v Lateránu a jeho matka, pilná sběratelka ostatků Helena, bydlela v Lateránském paláci.

Umístění papežského sídla na východě Říma bylo poněkud nešťastné; bylo první na ráně různým nájezdníkům, jako Vandalům v 5. století. Baziliku také poškodilo zemětřesení v 9. století a Normani v 11. století.

Papežové měli tak akorát dost pustnoucí baziliky a paláce po velkém požáru v roce 1308 a přestěhovali své sídlo do příjemného Avignonu. Tím se papežství samozřejmě stalo zajatcem francouzské politiky a vzdoropapežové se jen hemžili.

V roce 1378 se papežský úřad vrátil do Říma, ale v pustém a zničeném Lateránu se pásly ovce, takže bylo třeba najít jiné místo pro papežskou důstojnost.

A tak došlo na Vatikán, kde stal u baziliky sv. Petra palác od 6. století. Papežský stát zahrnoval prakticky celou střední Itálii, kterou papeži věnoval francký král Pipin Krátký. Pipin pomohl papeži, když Řím v roce 751 ohrožovali Langobardi, a papež jej dvakrát pomazal na krále.

Řím se stal v 1378 znovu městem papežů, poutníků, kněží a mnichů. Papežský palác ve Vatikánu se přestavoval a rozšiřoval a přibyl k němu Andělský hrad, postavený na vrcholu Hadriánova mauzolea, neb to bylo místo s dobrou obrannou pozicí. Což bylo nutně třeba. Papežův vatikánský palác byl spojeny s Andělským hradem tajnou chodbou. Starý problém s bažinami se už nedal přehlédnout,

protože se Konstantinův chrám sv. Petra rozpadal  pro vlhlost půdy a papež Julius II. jej nechal zcela strhnout a začal se stavět nový, který můžeme obdivovat dnes.  V 17. století se Vatikán používal hlavně jako kanceláře a papež sídlil v paláci na Quirinalu, pěkně vysoko nad Římem vtěsnaným do Martova pole.

Dvaadvacet papežů zemřelo v paláci na Quirinalu a většina papežských konkláve se 300 let konala tam. 20. září 1870 italská armáda zabrala Řím. Tím skončila papežova světská vláda nad střední Itálií. Papežské státy byly začleněny do

nové země, Itálie. Quirinal se stal sídlem nového italského krále Emanuela Savojského. Papež jej promptně exkomunikoval, což bylo králi velmi nemilé, ale druhá alternativě byla vzdát se království. Papež Pius IX. odešel do Vatikánu a stal se “vězněm Vatikánu”. Příštích 59 let papežově trucovitě neopustili Vatikán, aby se nezdálo, že považují italskou vládu za legitimní.

Papež se v té době neobjevoval ani na náměstí sv. Petra, a požehnání uděloval z balkónu do Vatikánských zahrad.

Toto napětí skončilo v roce 1929, kdy byla uzavřena Lateránská smlouva mezi papežem Piem XI a Mussolinim a byl vytvořen nový, malý (44 ha), ale mocný stát, který se opírá o 1,2 milióny katolíků, Vatikán. Na oplátku papež Pius XI uznal italské království. Na další oplátku Mussolini nechal postavit via della Conciliazione, širokou cestu,

vroubenou církevními institucemi a McDonaldy (ty jsou novější).

Turistů je každý rok v Římě asi o 20 % více než rok předtím. Takže na místech, kde byl chrám Kybelé, hřbitov a závodiště, se tísni davy, které jsou výkonně posunovány všemi směry, obdivuji se stavbám i uměleckým dílům Vatikánu. Snad si někdo z nich vzpomene poslat manželovi pohlednici - z Vatikánu je to snadné!

Eva Firlová – Sudbury,

Foto Vatikánské pošty:  Ank Kumar

***

Otevřený dopis premiérovi ČR:

Tlačte na otevření hranic do Gazy,

vyjednávání o míru nebo uvalení sankcí na Izrael

Vážený pane premiére,

obracíme se na Vás jako občané a občanky České republiky a jako lidé, kterým leží na srdci zachování mezinárodního práva, mírového soužití a humanismu ve světě. Jsme hluboce znepokojeni katastrofální situací v Gaze a vyzýváme Vás i další představitele ČR, abyste na mezinárodní scéně využili veškeré prostředky k tlaku na Izrael, aby okamžitě zastavil válečné operace v Gaze, umožnil přísun humanitární pomoci civilním obyvatelům a obnovil jednání o příměří a návratu zbývajících izraelských rukojmí.

Představitelé Izraele se již vůbec netají záměrem nechat obyvatele Pásma Gazy zemřít hladem. Ministr financí Becalel Smotrič slibuje, že se do Gazy „nedostane ani zrnko pšenice”, ministr obrany Jisrael Katz hrozí „totálním zničením” palestinského obyvatelstva. Již více než měsíc Izrael blokuje přístup jakékoli humanitární pomoci do Gazy a humanitární organizace varují před akutním nedostatkem jídla, pitné vody, léků a zdravotního materiálu.

Každodenní útoky na Gazu vedou k vysokému úmrtí nevinných lidí, mezi nimiž je šokující počet dětí, a k naprosto nesnesitelným životním podmínkám lidí bez střechy nad hlavou a pod neustávající hrozbou ztráty života vlastního i svých nejbližších. Počet lidských obětí už přesáhl padesát tisíc, z toho 17 tisíc dětí. Jen od 18. března, kdy Izrael porušil příměří, zahynulo přes 1400 lidí, mezi nimi přes 500 dětí.

Pod rouškou boje proti Hamásu umírají nevinní. Jako například 15 zdravotníků, kteří zahynuli při útoku na sanitky. Izraelská armáda ho zpočátku opisovala jako útok na teroristy. Po několika dnech, když se našel jejich masový hrob, kam je vojáci pohřbili spolu se záchrannými vozidly, se ukázalo, že šlo o neozbrojené záchranáře na cestě pomoci obětem jiného útoku. Zdravotnický personál má přitom z hlediska mezinárodního práva zvláštní status ochrany a útoky na něj jsou obzvláště odsouzeníhodné. Také novináři a mediální pracovníci mají mít zvláštní ochranný status v čase ozbrojeného konfliktu, a přesto jsou také častými oběťmi izraelských útoků. Od začátku války jich zahynulo nejméně 156.

Pane premiére, ve svém projevu dne 8. listopadu 2023 na Staroměstském náměstí jste prohlásil, že Česká republika bude hlasem Izraele v Evropské unii. Tehdy, měsíc po brutálním útoku Hamásu na Izrael, byl Váš postoj pochopitelný. Ale ne po osmnácti měsících hrůz, které působí Izrael obyvatelům Gazy. K našemu hlubokému zklamání představitelé ČR Váš slib pořád důsledně naplňují – hlasováním proti příměří, odmítáním klíčových rezolucí OSN a EU a neochotou odsoudit opakované porušování mezinárodního humanitárního práva ze strany Izraele vůči civilnímu obyvatelstvu v Gaze.

Český vztah k současné izraelské politice působí jako selektivní, dehumanizující a koneckonců i jako protiizraelský. Jak říkával bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg: „Izrael je náš spojenec a přítel a v takových vztazích je konstruktivní kritika na místě.“ Vždyť i v samotném Izraeli již dlouhou dobu probíhají masové demonstrace za zastavení války a návrat rukojmí domů. A mnohé významné izraelské osobnosti kritizují současnou politiku země. Například bývalý náčelník Generálního štábu IDF a bývalý ministr obrany Moše Jaalon ji označil za etnickou čistku. Historik z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, profesor Amos Goldberg, ji označil za genocidu. Naléhavě Vás vyzýváme ke změně postoje a k rozhodnému tlaku na Izrael, aby zastavil válku v Gaze a vrátil se k jednacímu stolu o dlouhodobém příměří a o plánu na rekonstrukci Gazy. Je Vaší povinností pokusit se pomoci zastavit katastrofu, ke které dochází před očima celého světa. Budete-li nadále mlčet a přehlížet důsledky událostí způsobených špatnými rozhodnutími izraelských politiků, zatahujete i Česko do role spoluviníka.

V případě, že izraelská vláda bude diplomatický tlak v nejbližších kritických dnech ignorovat, považujeme za nutné přistoupit k jiným krokům, které by zajistily dodržování mezinárodního práva. Bude nutné uvalit na Izrael sankce podobné jako v případě Ruska, iniciovat hlasování o zmrazení asociační dohody mezi Izraelem a EU. Navrhujeme také začít přípravy pro evakuaci civilistů z Gazy, kteří si přejí vycestovat do Česka, zejména těch, kdo mají v Česku rodinu.

Chceme věřit, že pro Vás mezinárodní právo není jen cárem papíru a lidská práva jen líbivé předvolební heslo.

Za iniciativu Mluvme o tom

Anna Šabatová, bývalá ombudsmanka ČR, Dáša Van der Horst, bývalá zást. velvyslance ČR v Izraeli a vedoucí styčného úřadu ČR v Ramalláhu, Zora Hesová, politoložka, Antonín Hradilek, bývalý diplomat ČR v Izraeli, Magdalena Jehličková, hebraistka a překladatelka, Nataša Dudinská, filmařka a novinářka, Lamis Khalilová-Bartůšková, humanitární pracovnice a konzultantka, Jana Hradilková, lidskoprávní aktivistka, Filip Outrata, redaktor a VŠ pedagog, Markéta Hrbková, lektorka, Lída Hesová, lékařka, Anna Hradilková, lidskoprávní aktivistka, Pavel Barša, politolog, David Zelinka, divadelní režisér a překladatel.

10. 4. 2025

***

Zlaté české ručičky a hlavičky

Toto tvrzení asi všichni znají a ono tomu opravdu tak je. Neplatí to plošně, ale platí to!

Trochu si o tom napíšeme. Nikdy nelze zapomenout na obuvnický gigant Baťa a i když je dnes už situace odlišná, nelze nikdy jméno Baťa vymazat z české paměti a to i navzdory všemu tomu, co se třeba i ne zcela zdařilo a o čem lidé nemluvili pozitivně. Ústředním místem podnikání byl Zlín, v roce 1917 čtyři tisíce zaměstnanců a přes dva miliony vyrobených bot. Nebývalým způsobem řešil Baťa světovou krizi. Dohodou se zaměstnanci snížil jejich mzdy o 40%, ale zároveň zavedl kompenzaci ve slevách na jídlo, bydlení, oblečení, nemocniční ošetření, vzdělávání na školách a dalších věcech. Začal drtit drahotu snížením cen svých výrobků o celých 50% - v cenové politice nemohl tehdy Baťovi nikdo konkurovat. Marketinkovým tahem byla i cena bot s devítkou na konci.

A přecházíme k dopravním prostředkům. V roce 1850 se vrátil z Vídně do Kopřivnice vandrovník s bohatými zkušenostmi Ignác Šustala a netrvalo dlouho a ke své výrobě kočárů a povozů přidal výrobu železničních vagonů. V devadesátých letech 19. století následoval nákladní automobil se spalovacím motorem, který dodal do Kopřivnice vynálezce motoru Karel Benz. Počáteční označení bylo NW President, pak následoval obrovský rozvoj, včetně vzniku dalších modelů. Později auto dostalo označení Tatra k čemuž prý vedlo zkoušení vozu v zasněžených Tatrách v roce 1919, kdy tam auto předvádělo neuvěřitelný výkon, dojelo ve sněhu až do Tatranské Lomnice a tady údajně vznikl jeho název. „Tatra“. Později auto proslavili i cestovatelé Hanzelka a Zikmund.

Dalším hřejivým jménem a povedeným českým výrobkem je auto Škoda z Mladé Boleslavi. V Boleslavi to začínalo výrobou bicyklů Lauren a Klement a pak, po fúzi se strojírenskou firmou Škodou Plzeň nastoupila klasická osobní auta. Dnes zná Škodovku prakticky celý svět a je jí velice pozitivně nakloněn. Mladoboleslavská Škodovka zaměstnávala ve svých počátcích vynikající odborníky, nelze nepřipomenout Josefa Sodomku, designéra a výrobce jedinečných karoserií. Auto s jeho dokonalou karoserií vlastnila například paní Hana Benešová, Jan Werich, Osvald Kosek, arch. František Louda.

Dalším českým klenotem je motocykl Jawa, jehož pojmenování vzniklo spojením jména českého podnikatele Františka Janečka a německé firmy Wanderer ze Saské Kamenice. V době světové války si na Janečkův sortiment dělali právo hlavně Němci, také bylo všeobecně známo, že než Janeček přistoupil k motocyklům byl zaměřen na výrobu ručních granátů. Zájem o zahájení výroby motocyklů byl u Janečka obrovský. V roce 1929 se značka registrovala jako Jawa 500 OHV a nová dokonalá česká značka byla na světě. První Jawy se potýkaly s vysokou cenou, další typy jako Jawa 175, Jawa 350 OHV, Jawa 100 Robot už nacházely velký zájem. František Janeček podnikal v bývalém zájezdním hostinci v Praze Michli. V době německé okupace Janeček a už hlavně jeho syn, uschovali celou výrobu po různých stodolách a pozapomenutých garážích kolem Týnce nad Sázavou a v Praze a tak tahle jedinečná technická záležitost přežila a Němci ji neobjevili. Přičemž se jednalo o devět tisíc motorek, sedm set automobilů a tuny materiálu. Stejně tak neobjevili tajně připravovanou Jawu, ze které po válce vznikl ikonický „pérák“ vyvážený do skoro sta zemí světa. Odvaha to byla ohromná. Komunisté zavedli po roce 1948 přednostní vývoz motocyklů na východ, zakázali vývoj automobilů. Jawu po rozpadu SSSR zachránil strategický partner Jihostroj a.s.

Zajímavým a světově uznávaným českým výrobkem je též traktor Zetor, nápad realizovat lehký a levný traktor přinesl František Musil v roce 1945 ve Zbrojovce Brno. Jméno Zetor pochází z výslovnosti písmene „Z“ – „OR“ je přidáno, mělo to prý být orba. O Zetoru by mohl být samostatný článek, zde jen to, že to též neměl ve své historii nikterak lehké a před úplným krachem ho zachránil slovenský miliardář Martin Blaškovič. Také současná doba není Zetoru moc nakloněná, ale uvidí se. Každopádně světová značka to je a ve své technické dokonalosti byla zcela nepřehlédnutelná. A současný zájem z Indie už nastal. A od motorů přecházíme k libozvučným tónům, Světová značka Petrof je pro své dokonalé zvukové vlastnosti vyhledávanou i v cizině. Také Petrof si prošel trnitou cestou a zlomením od komunistického systému. Po nesmírně složité a dlouhodobě probíhající restituci se výroba klavírů vrátila původní rodině vynálezce a dnes ji vede už její šestá generace.

A přecházíme k jemnější české raritě a tou je naše sklo – sklárny se světovým renomé, a nejuznávanější značka Moser, kterou si zamilovali císařové, králové, emírové, významní politici. Sklo od Mosera tvoří symbol luxusu a prestiže. Sklárna si díky nepřerušenému světovému zájmu zachránila prestižní mezinárodní postavení a změnit to nedokázali ani komunisté. Moser si zachovala ryze českou tradici a je stále vedená českým managmentem. A na závěr jen jednu zajímavost v roce 1957 vznikl Klub obřích číší – vstupní klubový ceremoniál byl založen na tom, že pozvaní hosté roztočili obří číše a naplnili je Becherovkou, kterou po zastavení číší, vypili. Mezi členy klubu patří například Louis Armstrong, španělský král Juan Carlos I., Madeilene Albright, Václav Havel, Sophie Loren, Robert Redford.

Becherovka není jen unikátní v Česku, zná ji celý svět a lidé ji mají hodně rádi. Jde o bylinný likér s více než dvou set letou tradicí. Je společnou prací likérníka Josefa Vituse Bechera s anglickým dr. Christiánem Frobingem. Oba měli vášeň pro vytváření receptur bylinných likérů a před svým návratem zpět do Anglie předal Frobingem Mozerovi recepturu. Původně Becher likér prodával jako žaludeční kapky v lékovkách. Teprve hodně později, až díky synovi, přišla krásná plochá láhev, na které je uvedené i jeho jméno. Ten také přesunul výrobu likérů do nové továrny ve Steinberkách, umístěné strategicky blízko nádraží a odtud se Becherovka vydala do světa, podmanila si Štětín, Vídeň, Mnichov, Paříž, Turecko, Italii a Egypt, koupit ji lze i v USA, Japonsku, Brazilii či Australii. V roce 1946 byla Becherova rodina vysídlena jako většina obyvatel Sudet, ale likér žije dál a v původní utajované receptuře a žije dobře.

Zásadní součástí české kultury je, samozřejmě, pivo, vypijeme ho kolem 128 litrů na obyvatele za rok a ve světě sklízí jen a jen pochvaly. Ve světě prorazily hlavně tři jeho značky, první je z Plzně, druhá z Velkých Popovic a třetí z Českých Budějovic. V současné době vznikají v Česku stále další a další minipivovary a v žádném případě nenabízejí nekvalitní mok. K pití přidám ještě několik zajímavostí o jídle. Pyšní jsme a právem na vznik obloženého chlebíčku, na dezert marlenku, lázeňské oplatky, taliány. K jídlu zcela samozřejmě už patří pochlubit se vynálezem pečící nádoby, remosky. A chcete-li si to celé poznamenat, vezměte si výrobek Koh-i-nooru, slavnou tužku verzatilku a pak si trochu pohrajte s hlavolamem, ježkem v kleci a do křišťálové skleněné vázy si dejte úžasné klatovské karafiáty, jediné svého druhu na světě. A bylo by toho ještě na několik stránek, ale jsou i další, kteří chtějí něco čtenářům sdělit. Určitě se nikdy nesmí zapomenout na nanotechnologie vzniklé na liberecké technice a na měkké kontaktní čočky od pana prof. Wüchterle. A tak možná zase příště.

Můj závěr bude patřit kratičkému zhodnocení české povahy, tak, jak se mi jeví. Český člověk je většinou klidný, praktický, racionálně uvažující. Je značně konzervativní v myšlení, není moc aktivní, má občas blízko k lenosti, přesto mu nelze upřít určitou tvořivost a kreativitu. Cítí se poněkud podceňovaný, ale jinak je vůči lidem přátelský. Je, bohužel, stále ovlivněn dlouhou politickou dobou, ve které žil a která ho nemilosrdně přetvářela a z které stále plyne určitý sebenegativizmus, závist a obava z budoucnosti. Český člověk se poměrně málo usmívá a vypadá dost ustaraně, přesto miluje vtipy a dobře si je pamatuje. V krajní nouzi se dokáže jednotně spojit proti jakémukoli nebezpečí a zlu.

Jana Fafejtová - Praha

Foto: Source Flickr: Tatra 603 Lauscha 1991 Felix O

***

Když mne na přelomu roku 2023-2024 požádal Jan Mamula, abych mu poslal do evangelické ročenky Na každý den dvanáct příspěvků na biblická témata, chvíli jsem váhal a pak jsem se rozhodl, že pošlu dvanáct úvah, ale o filmech, které mne v životě zaujaly.

Dnes přináším květnový  příspěvek.

Terrence Malick:

Skrytý život (2019)

Aleš Březina

***

***

Sport

Slavia se stala po čtyřech letech mistrem a Olomouc získala český pohár, což znamená, že bude hrát buď Evropskou nebo Konferenční ligu. O druhé místo stále bojují Plzeň a Ostrava. Vedení Sparty po prohře v Olomouci skončilo s dánským trenérem Larsem Friisem Na Slovensku je mistrem Slovan Bratislava.

Na MS v hokeji Česko porazilo postupně Švýcarsko 5:4 v prodl., Norsko 2:1, Dánsko 7:2 a Maďarsko 6:1. Slovensko prohrálo nejprve se Švédskem 0:5, pak zdolalo Slovinsko 3:1, prohrálo po samostatných nájezdech s Rakouskem 2:3 a vyhrálo 2:1 nad Francií.

***

Podrobné fotbalové zpravodajství

naleznete zde.

abe

***

Fotbal v podání docela obyčejné ženské

Žiju už více než půl století se Slávistou a moc dobře vím, že to je, ale i není vůbec jednoduché. Jako mladá holka jsem se samozřejmě chtěla vdát a Slávista se mi hodně líbil. Byla jsem ochotná skoro ke všemu, zahrnovala jsem ho zamilovaností, randili jsme spolu, poslouchala jsem jeho obdivné vyprávění kolem slavistického fotbalu, měla jsem informace kdo je Bican a další fotbalové hvězdy a dokonce jsem se s ním rozjela do Plzně do Štruncových sadů na zápas Slávie a Plzně. Před tím si mě prohlídla i jeho máma, moje pozdější tchýně a dala mu celkové kladné vyjádření. Snad stojí za zmínku, že si mě poprvé prohlídla při návštěvě cirkusu, kam jsme jak ona tak my zamířili – seděli jsme na protilehlých stranách manéže, ovšem moje budoucí tchýně byla i na tuto skutečnost dokonale připravená a prohlídla si mě divadelním kukátkem, s kterým už cíleně do cirkusu šla.

V prvním poločase hry ve Štruncových sadech jsem si povšimla, že ochozy sedících diváků dost často skandují jména svých oblíbených hráčů. A tak i já, abych se svému Slávistovi ještě víc zalíbila, jsem se k pokřiku přidala provoláváním „Lopata do toho“. Slávista strnul a zle si mě prohlížel, později mi vysvětlil, že Lopata není hráč Slávie, ale Plzně.Takže jsem to vlastně docela pokazila a neuspěla jsem svým řevem „Lopata do toho.“ Dnes už moc dobře vím, že jsem povzbuzovala vynikajícího plzeňského útočníka a pozdějšího trenéra. Slávista si mě stejně nakonec vzal, lopata, nelopata. Tím, že si mne vzal, zároveň vstoupil do rodiny, kde byl jeden fanda sparťanský a jeden dokonce trnavský – čili neměl to s nimi vůbec lehké. Spory většinou šikovně urovnávala moje máma, která pravidelně sledovala v rádiu pořad „S mikrofonem za sportem“ a přesně věděla už dopředu, jak nedělní zápasy dopadly a v jaké náladě může očekávat jak svého zetě, tak své dva syny. Ten mladší, který považoval za nejlepšího trnavského hráče Adamce, tehdy ještě chodil do školy a pokud jel do Trnavy na jejich domácí zápas, vyžebrával si peníze na cestu u mne, která už tehdy chodila do práce a jakousi almužnu si vydělávala.

Když můj muž slavil jakési kulatiny, koupila jsem mu kopací míč a rozhodla jsem se, že mu ho nechám podepsat od celé slávistické jedenáctky a také jsem v tomto směru zahájila konkrétní kroky. Situace se však vymkla z rukou neb v té době začala Slávie prohrávat jeden zápas za druhým a můj muž nevycházel nejenom ze zklamání, ale nadával i jmenovitě na kdekoho z hráčů. Takže jsem si už vůbec netroufla dát mu dárkový míč s podpisy a tak jsem sama od sebe zvolila jen jednoho z hráčů, za kterým jsem s míčem došla v logické ženské úvaze, že tenhle v budoucnu bude opět jedničkou a mého muže nevytočí jeho podpis. Takže dárková meruna nese nápis „Honzovi věnuje Vláďa Šmicer“. A pak, že ženská neumí ocenit kvalitu fotbalisty. A stejně si myslím do dneška, že jsem odhadla i správně plzeňského Lopatu a nikdo mi to už nikdy nevymluví.

A byla ještě jedna úsměvná historka, kterou jsem mému muži poskytla. Celý mladý život jsem bydlela v Liboci, což byl tehdy jakýsi okraj Prahy a také se tam hrálo na rezidenční bydlení a zároveň se tam udržovaly i vzpomínky na původní statkářská sídla. A tady měl rodinnou vilku úžasný brankář, slávista František Plánička. A byla to vilka hodně zajímavá. Plot kolem vilky měl v pravidelných polích jako ozdobu slávistickou hvězdu– tam jsem vzala mého muže na procházku a byl u vytržení, a když jsem k tomu ještě přidala, že byl Plánička pravidelným návštěvníkem blízkého kina Veleslavín a měl tam svá trvalá místa v konkrétní řadě, tak to už byl zážitek z vyprávění zcela vrcholný. Bohužel po prodeji vilky ozdobné hvězdy nový majitel odstranil.

Muž bude mít opět nějaké kulatiny, na dárkový míč to už nevypadá,, musím vymyslet něco jiného. nakonec mi nezbude nic jiného a pochybuji, že bych mohla přivítat doma na kafi slavného trenéra Trpišovského. Uvidíme, každopádně to fandění mému muži letos dokonale vyšlo a Slavia opětv tomto roce 2025 vyhrála Chance ligu! Sledovala jsem všech 32 ligových zápasů, z nichž 27 bylo vítězných, 3 v remíze a 2 prohrané a taktéž jsem sledovala tu nesmyslnou nadstavbu, kterou někdo pro vrcholový fotbal vymyslel a musím přiznat, že i když už Slavia měla jasný titul v kapse, tak jsem hodně prožívala boj o druhé a třetí místo s fotbalisty  Plzně a Sparty. Místo slavistického chorea jsem obdarovala letos muže novým povlečením ve slávistickém provedení – ještě si ho v těch peřinách musím nafotit!

Jana Fafejtová – Praha

Foto: Alexa Bokšay zdroj: rusin.sk

***

Nové úřední hodiny

konzulárního úseku

v Torontu

Ke všem návštěvám konzulátu je třeba mít předem domluvenou schůzku na výhradně k tomu účelu zřízeném emailu: toronto.appointment@mzv.gov.cz. Upozorňujeme, že vzhledem k vysokému počtu žádostí může být Váš požadavek odmítnut bez sjednané a potvrzené schůzky. 

POHOTOVOSTNÍ LINKA GK TORONTO: +1 (437) 237-8058

- jen pro případy nouze pro české občany
 

Konzulární a vízový úsek (víza, pasy, ověřování listin apod.) je pro veřejnost otevřen:  

Pondělí    9 - 12
Úterý       9 - 12  a  13.30 - 15.30
Středa      9 - 12
Čtvrtek    9 - 12
 

Generální konzulát

je pro veřejnost uzavřen

ve dnech státních svátků České republiky

Nový rok - 1. ledna
Velký pátek (pohyblivý svátek)
Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
Svátek práce - 1. května
Den osvobození - 8. května
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje - 5. července
Den upálení mistra Jana Husa - 6. července
Den české státnosti - 28. září
Den vzniku samostatného československého státu - 28. října
Den boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu
Vánoční svátky - 24. - 26. prosince

***

E-mailová spojení na GK Toronto  od 18.12.2023 jsou:
obecná adresa: toronto@mzv.gov.cz 
adresa pro sjednávání konzulárních schůzek: toronto.appointment@mzv.gov.cz
vízové dotazy a schůzky: toronto.visa@mzv.gov.cz
Webová stránka je www.mzv.gov.cz/toronto

V zájmu zachování kontinuity v komunikaci však zůstaly dosavadní e-mailové adresy s doménou @mzv.cz  funkční a zajistí doručení e-mailů do nových schránek s doménou @mzv.gov.cz ještě dalších 10 let, tj. do 17. prosince 2033. 

Dohoda o kanadských

a českých penzích

Velice často se lidé ptají, jak je to se starobními důchody v České republice a v Kanadě a s jejich zdaněním.

Dohoda se nachází zde.

****

Galerie Marie Gabánkové

Dárci na tiskový fond

Archiv letošního ročníku

Květen 2025

Duben 2025

Březen 2025

Únor 2025

Leden 2025

Archiv loňského ročníku

Prosinec 2024

Listopad 2024

Srpen 2024

Červenec 2024

Březen 2024

Únor 2024

Leden 2024

Archiv předloňského ročníku

Prosinec 2023

Listopad 2023

Říjen 2023

Září 2023

Červen 2023

Květen 2023

Duben 2023

Březen 2023

Únor 2023

Leden 2023

Nokturna v městě v roce 2025

27. dubna 2025 jsme mohli vidět a hlavně slyšet skvělý koncert Radky Hanákové.  V první části bylo na programu Umění fugy (Die Kunst der Fuge, BWV 1080) Rukopis, na němž Bach pracoval od počátku čtyřicátých let 18. století, má podobu čtyřhlasé partitury, většinou bez udání temp, dynamiky či jiných pokynů pro interpretaci. Tiskem byl vydán Bachovými syny až po otcově smrti, v r. 1751. Známa je ale i starší verze (takzvaný Berlínský autograf) a opisy některých částí. Celý cyklus vyrůstá z jednoho základního tématu v d moll, které je ve srovnání s méně rozsáhlou Hudební obětinou jednodušší a zvoleno tak, aby bylo možné co nejdokonaleji uplatnit veškeré techniky kontrapunktického umění. Radka tuto skladba předvedla v klavírní úpravě. Následovala Beethovenova sonáta dílo 109. v E-dur. Po přestávce přišla první část z Janáčkovy skladby Po zarostlém chodníčku: Naše večery, Lístek odvanutý, Pojďte s námi! Frýdecká panna Maria, Štěbetaly jak laštovičky, Nelze domluvit!. Dobrou noc!, Tak neskonale úzko, V pláči a Sýček neodletěl! Z koncertu jsou následující tři fotograie Marie Gabánkové.

Příští Nokturna vždy v neděli v 17:00

26. října 2025

Zemlinského smyčcový kvartet

---

9. listopadu 2025

Ivan Ženatý – housle

Martin Kasík – klavír

---

30. listopadu 2025

Zuzana Simurdová

Mikolaj Warszynski – klavírní duo

***

For more information please contact:

Dr. Milos Krajny at 416-481-7294

mkrajn1057@rogers.com

***

Masarykův ústav

18. května 2025  - neděle

Valná hromada Masarykova ústavu

***

21. června 2025 – sobota

Český a Slovenský den na Masaryktownu

---

20. září 2025 – sobota

Czechoctoberfest na Masaryktownu

***

HotDocs 2025

Totalita má různé formy a jednu z nich poznala Brazílie za vlády Jair Bolzonara v letech 2019-2023, což bylo zachyceno v brazilském dokumentu Apocalypse in the Trops. Tento diktátor, který po vzoru amerického prezidenta Trumpa vynikl nejen devastací pralesa, ale i tím, že pod jeho vládou zemřelo okolo 800 tisíc obyvatelů Brazílie.

Aleš Březina

***

Miniseminář o životě

manželů Škvoreckých

Archiv ročníku 2022

Leden 2022

Únor 2022

Zvláštní vydání 2. 3. 2022

Zvláštní vydání 4. 3. 2022

Zvlášní vydání 8. 3. 2022

Březen 2022

Duben 2022

Květen 2022

Červen 2022

Červen 2022 Karel Foustka Balkán

Červenec 2022

Srpen 2022

Září 2022

Říjen 2022

Listopad 2022

Prosinec 2022

Archiv od roku 2003

Archiv PDF

Kalendář STUŽ zaslal

z Hradce Králové Miroslav Petr