CSSK

Zpravy CSSK

Podekovani
Pro kazdeho prijde cas, aby podekoval, uklonil se a odesel z jeviste, pokud ho jeste nohy nesou. Pro me takovy okamzik nastal v minulem roce, kdy mi muj sokolsky mentor Jan Waldauf naznacil, ze uz jsem se nacvicil dost. Myslim, ze mel chudak strach, aby mne pri rozcvicce neranila mrtvice. A mel pravdu.
Tento mesic Kongresem CSSK koncim sve druhe funkcni obdobi a o par mesicu pozdeji mi bude 79. Tak dokud mne nohy jeste nosi Jsem vdecny za mnoho veci: za zdravi, za slusny zivotni udel, ale predevsim za pratelstvi. Znovu a znovu mne nekdo prekvapi necim tak nezvykle laskavym, ze mi to vyrazi dech.
Asi pred mesicem jsem se obratil na krajany, kteri v minulosti prispeli na povodne dopisem, ve kterem jsem je pozval na koncert Sdruzeni a prilozil objednavku na vstupenky a pripadne prispevek. Jedna z prvnich odpovedi prisla od Ivana Klacela a jeho pani. Ivan Klacel a ja jsme pred mnoha a mnoha lety spolu hrali divadlo. Jestli se nepletu, byla to Lucerna. a Ivan hral mlynare a ja stareho vodnika. Pak uz jsme se setkali jen zridka a leta jsem ho nevidel. Byl jsem v kancelari, kdyz prisel jeho dopis. Otevrel jsem jej, podival se dovnitr a rozbrecel se. Na kousku papiru bylo par rukou psanych radku (vzpominky a prani) a sek na tri sta dolaru. Tri dny na to prisla obalka bez objednavky a bez dopisu, ale byl v ni sek na sto dolaru. Od manzelu Janikovych z Montrealu.
Clovek se nepropada do noci najednou a tak se obcas zahledneme, mozna v novinach, mozna mi obcas neco dovoli podrzet v Novem divadle. A doufam, ze se s mnohymi z vas uvidim na koncertu 23. kvetna 2003.
Asi pred pul rokem sefredaktorka Noveho domova Vera Rollerova nasla v krajanskem australskem casopisu basnicku, kterou jsem z pocatku odmitl uznat za sve dilo. Tesim se, ze nekterym z vas pripomene neco z dalekeho mladi.
Vesnicka parta
Lezice na mezi a zvykajice travu
my vzdycky blouznili o svetech za morem.
Chlapecky zpysnele jsme vzprimovali hlavu
a vzdorne rikali: "My doma neumrem!"

A dobrodruzstvi smela, v nichz hrdiny jsme byli,
film drave fantazie nam snadno vykouzlil.
V pristavnich krcmach jsme s namorniky pili,
strasnymi bouremi nas nesl lodni kyl,

byli jsme serify s neomylnymi kolty,
hlidaci majaku a strazci teznich vezi,
tyrane otroky jsme vedli do revolty,
s psi smeckou bloudili v planich, kde vecne snezi.

Krajino detstvi! V siti ze snu tkanych
jsme houpavali pohadkovou ris.
Jak je to davno! V mlhach uplakanych
nezname ruce tesaly zatim kriz.

Cas, ktery spojuje, deliva casteji.
A kdyz se nachylil, my stiskli jsme si dlan.
Jen teplo po stisku a v srdci nadeji
jsme odnaseli v dal, kdyz osud rekl: "Vstan,

jdi, prapor vlasti vztyc
pod cizi oblohou, kdy pod tvou nesmi vlat.
Potom nas vitr vzal, nes' jako lehky mic
a strach nam chutnat dal a dal nam chutnat hlad.

Pluli jsme po morich, i divy cizich kraju,
zazraky techniky jsme okusili uz.
A hle, ted domova prostinkou pisen hraju,
pisen, jiz chlapec znal, miluje teprv' muz.

A melodie zni do hrmeni vodopadu,
do siren tovaren a hluku velkomest.
Vltava zpiva mi, kdyz kresbu Hradcan kladu
na stoly pokoju na krizovatkach cest.

Vesnicka parto, mi druzi zbyli tam,
kde hruza plouzi se a pohlcuje vas,
ja vim, ze nejdu sam.
Vzdycky, kdyz setmi se, zaslechnu tichy hlas,

pak druhy, treti paty
A zase s Vami jsem u lesa na strani,
s kytarou pred prahem nad rekou snici chaty,
a z dalky zazniva vecerni klekani.

A vim, ted merite vzdalenosti mezi nami,
rikate: Darebak, tak prece uvidi!
Predstava o dalkach vas asi trochu mami
a mozna nektery i trochu zavidi

Kolik nas zustane, Emile, Franto, Jiri,
nez rozplyne se stin, jenz pokryl rodnou zem?
Vsak at si jakkoliv hrozive mracna viri,
tem snum na mezi my verni zustanem.
Josef Cermak
***
Podekovani 2
Nebylo by pravdou, kdybych predstiral, ze jsme si s Josefem Cermakem vzdy rozumeli. Rozdil mezi generacemi byl prece jen znacny a kolikrat to mezi nami pekne jiskrilo. To, ze jsme spolu vydrzeli valcit pres dvacet dva let vsak hovori o tom, ze jsme asi neco meli spolecneho, ze jsme dokazali jeden druheho tolerovat, respektovat, jeden druheho si vazit. A dnes je na mne, abych mu podekoval za mnoho veci. Jednak za to, ze byl ke mne vlidny, kdyz jsem prisel do teto zeme a zacal jsem pracovat v redakci Noveho domova spolu s dr. Karlem Jerabkem a profesorem Jaromirem Petrickem. Tehdy jeste zde generace z roku 1948 prevazovala, tak jako dnes dominuje generace z roku 1968. Byli jsme si asi nejblize, kdyz se hroutil komunismus. Tehdy jsme vse diskutovali a travili na telefonu dlouhe hodiny.
Po roce 1989 jsem zacal vydavat Satellite 1-416 a po jistem case jsme tuto spolupraci obnovili. Musim priznat, ze diky lidem jako Josef Cermak se tyto noviny nestaly uzkorozchodnymi, ale prave necim, kde se objevovaly i jine nazory nez moje vlastni, ze se nestaly platkem z gheta, kdy se muzeme poplacavat po zadech a rikat si, jaci jsme pasaci. Josef Cermak zde tvrde hajil nazory sve generace, sokolskou myslenku, jakesi prvorepublikove vlastenectvi, nesmiritelnost s komunismem. Znal dobre lidi z komunity, snazil se jim nejen pomahat, ale vzdy o nich vlidne a nekdy i kriticky napsat. Za tuhle pomoc, za clanky pro Novy domov, kdyz jsem tam pracoval i za clanky pro Satellite bych mu chtel podekovat.
Vime s jistotou, ze pokud odchazi z vedeni CSSK neni to jeho definitivni odchod do ustrani, ale ze bude nyni pouze reflektovat skutecnosti z jineho zorneho uhlu. Tato reflexe je nekdy stejne dulezita jako je prace na verejnosti.
Preji mu do dalsich let a do dalsi cinnosti hodne svezesti a pohody a aby mel vice casu na Cicku, kterou pro praci ve Sdruzeni v obdobi Kongresu ponekud zanedbava.
Ales Brezina
***

CSSK- ustredi