Zpravy CSSK
Za Elenou Orszaghovou
25. zari zemrela v Torontu Elena Orszaghova sestra Very Frastacke,
ktera se svym manzelem Rudolfem stala verne na strane demokratickeho
Ceskoslovenska. A nebylo to vzdycky lehke (byl jsem svedkem, kdy
na Rudolfa Frastackeho fasisticti rostaci hazeli vejce). Elena
Orszaghova byla posledni z trech deti manzelu Jozefa a Eleny Orszaghovych,
z rodiny, ktera se nemalo zaslouzila o slovenskou a ceskoslovenskou
vec. Elena vystudovala farmacii, ale v Kanade pracovala v prodjenim
oddeleni Hashmall's Drugstore. Zvlast vdecne na ni vzpominaji
jeji neter Luba a synovci Fedor a Mike, ktere s jejich maminkou
Vierou v roce 1949 prevadela pres hranice - pochod z Bratislavy
do Vidne jim trval tri dny. Jsme opet chudsi o vzacneho a skromneho
cloveka.
***
Prague - One of Highlights of her Life
Jak jsme pred casem oznamili, pripojila se k akci krajanskych
organizaci poskozenych povodnemi Ceska centrala cestovniho ruchu
v Torontu. Uverejnila zpravu v torontskem Staru. Vcera prisel
prvni sek s listkem od Ms. Glorie Taylorove, Listek rika: My
visit to beautiful Prague was one of the highlights of my life.
I would like to contribute to restoration. GT. Thank you, Ms.
Taylor, for your contribution and for your message.
***
Pocta Janu Werichovi?
Kanadsky Sokol, vestnik Sokolske zupy Kanadske,
jeden z nejlepsich casopisu tohoto druhu, je psany a rozesilany
Janem Waldaufem, nejenom vudci sokolskou osobnosti, ale take vyznamnym
pracovnikem Sdruzeni, ktereho rozhodne neni treba kanadske
verejnosti predstavovat. Jan Waldauf a Kanadsky Sokol se
obcas dostanou do krizku s nekterymi jevy v sokolskem hnuti v
CR. Jde vzdycky o ideovy spor, diktovany Waldaufovym usilim o
cistotu sokolske cinnosti, jiz zasvetil velikou cast sveho zivota
a ktera jeho otce stala radu roku v nacistickem koncentracnim
tabore, z nehoz se vratil z podlomenym zdravim.
V letosnim rijnovem cisle Vestniku Waldauf zaznamenava nekolik
uspesnych sletu v CR, ale take jednu, pro mnohe tezko pochopitelnou
epizodu. Cituji: Rozpaky vsak vyvolalo venovani skladby pro
starsi cvicenky a cvicence. "Pocta Janu Werichovi",
nebot nebylo jasne za co mu byla sokolstvem pocta vzdavana. Pokud
je znamo Jan Werich clenem Sokola nebyl, k sokolstvu zvlast vrely
vztah nemel a pro Sokol netvoril. Byla mu sokolstvem vzdavana
pocta za jeho ucast v zahranicnim odboji proti nacismu za valky,
nebo za jeho postoj behem komunistickeho rezimu nebo za jeho celozivotni
prinos umeni a verejnemu zivotu? Proc jemu a jen jemu? Nemelo
sokolstvo v tomto jubilejnim roce take jednou skladbou vzdat poctu
sokolskym obetem nacismu a komunismu? Jan Waldauf pak uvadi
dlouhou radu jmen Sokolu i nesokolu, lidji jako Stanislav Bukovsky,
Jan Palach, Milada Horakova, Karel Hasler Po mem soudu kazdy z
nich by byl vhodnejsi osobnosti sokolskych oslav nez Jan Werich.
Nevhodnost volby Jana Wericha pro sokolskou poctu se mi zda skoro
pruzracne jednoznacna. Ale tak se to zrejme nejevi Sokolum doma
ani v zahranici, o jejichz cestnem vztahu nemam nejmensi pochyby.
Mnozi tam zili v dobe, kdy ja byl davno v Kanade a ti vidi Wericha
jako umelce, ktery nejak, i kdyz v mezich opatrnosti formuloval
jejich protirezimni citeni a pomahal jim prezit. Mozna, ze bych
byl ochoten ho videt jejich ocima, kdyby nebylo jedne ohavne vety,
kterou jsem cetl v knize jeho vzpominek. Nemam knizku po ruce
a cituji zpameti. Tu vetu napsal v dopise nejakemu komunistickemu
uradu pote, co my byla zamitnuta cesta do Vidne, kde se mel setkat
se svym davnym, a pro mne daleko vznesenejsim clovekem, Jirim
Voskovcem, ktery narozdil od Wericha po puci opustil Ceskoslovensko
a zil v USA. Werich si v dopise stezoval na zamitnuti zadosti
a svoje odvolani podporoval vetou (a doufam, ze ji cituji presne):
"Nejsem o tento rezim bez zasluh." Nemyslim, ze lide,
kteri nejsou bez zasluh o komunisticky rezim, by meli byt
oslavovani na sokolskych sletech.
Josef Cermak
***
Za Vladimirem Krivankem
(1929-2002)
"Nikdy nebylo tak dobre, aby nemohlo byt jeste lepe."
Toto stare prislovi jako namet pro zamysleni nam zanechal Vladimir
Krivanek 3. rijna t. r. v den, kdy ho Pan Buh vysvobodil z jeho
pozemskych utrap a predvolal si ho na posledni soud, kde - jak
sam rikaval - se mu konecne dostane spravedliveho odsouzeni a
odmeny, kterych se na teto zemi nedockal.
Vladimir se narodil v Trebici na Morave a jeho srdce horelo oddanosti
a laskou k rodne zemi k Ceskoslovenske republice, k svobode a
demokracii. Behem Druhe svetove valky - musil byt jednim z nejmladsich
odbojaru - byl spojkou mezi partyzany pod krycim jmenem Hranol,
ktere mu zustalo i v skautskem oddilu po valce.
Jeho cinnost v skautingu a jeho odpor ke komunizmu byly jeho jizdenkou
do kriminalu, kde byl vyslychan a tyran a nakonec odsouzen na
12 roku do vezeni. Jeho adresa se postupne menila na Jachymov,
Leopoldov a Mirov - do tabaoru nucene prace, kde se pracovalo
od rana do noci nebo na nocni sichte, prirozene o spatne strave
a spatnym zachazenim. O tom o vsem, i o pokusech o utek bylo hodne
napsano, napr. v knihach Deset krizu a Pod oblohou je
peklo a v ruznych publikacich.
Vladimir rikal, ze jednou vyhodou pracovnich taboru bylo, ze byl
v dobre spolecnosti - profesoru a cirkevnich hodnostaru, kteri
byli casto pri vyslesich vystaveni tyrani, kopani a fackovani
a castovani urazkami a nadavkami, nevhodnymi pro tisk. V sedesatych
letech byl jednim z veznu propustenych na amnestii, ale ve skutecnosti
spise proto, ze slo o starnouci obnosene a mene vykonne
vezne, kterym byl povolen odjezd do ciziny s podotknutim, ze se
nemusi vracet, ze jejich navrat je nezadouci. S timto svolenim
k odjezdu ovsem souvisela ztrata majetku a obcanstvi. Vetsina
odjizdela na tuto trvalou dovolenou do Norska, Holandska nebo
do Belgie. Do zemi, ktere je prijimali a poskytovali pravo docasneho
nebo trvaleho azylu. Vladimir si zvolil Belgii, kde stravil nekolik
let a trochu si vylepsil zdravi, poskozene lety utrpeni. Ale vetsinu
nasledku vezeni si nesl cely zivot.
Jeho konecna destinace, novy domov a nova vlast, kanada mu nabidla
moznost zapoji se do krajanskeho zivota a Vladimir ji vyuzil.
Byl aktivnim v Ceskoslovenskem sdruzeni v Torontu, stal se clenem
vyboru a posleze nekolik roku zastaval funkci predsedy, byl clenem
spolku politickych veznu , Canadian Legion-Czechoslovak Branch
a farnosti sv. Vaclava. Zapsal se do srdci vsech spolupracovniku,
kteri meli cest ho poznat. Miloval hudbu a umeni, mel rad prirodu
a rad rybaril, vzdy doprovazen svymi vernymi "psisky".
Pohreb Vladimira se konal 10. rijna v ontarijskem Peterborough,
kam se Krivankovi pred nekolika roky prestehovali na zaslouzeny
odpocinek. Postradat ho budou nejen jeho pratele z Toronta a okoli,
ale i jeho kamaradi Jiri a Jaromir z Nepean, pritel Josef na Kladne
a prezivajici spoluvezni ve Svycarsku, v Kanade a v USA.
Jeho milovane a milujici manzelce Mirce, ktera se o Vladimira
peclive starala, vyslovujeme hlubokou soustrast. Necht ji Pan
Buh potesi a posili v jejim zarmutku a osamelosti.
Cest Vladimirove pamatce - necht je mu kanadska zeme lehka. Rozlouceni
a mse svata za Vladimira Krivanka se kona v nedeli 24. listopadu
v kostele sv. Vaclava v Torontu v 10:30. Farnost touto cestou
dekuje vsem stedrym darcum, kteri misto kvetin poslali dary k
ucteni jeho pamatky.
Jan Matejovic
***
Zpravy CSSK z 11. cervence 2002