Navrat na hlavni stranu

Zpravy CSSK
Profesor Tuma prednasi v Torontu

Centre for Russian and East European Studies (University of Toronto a CSSK zvou na prednasku predniho ceskeho historika profesora Oldricha Tumy o sametove revoluci. Prednaska se kona v Munk Centre for International Studies, 1 Devonshire Place, Toronto, ve ctvrtek 24. ledna 2002 vecer od 19:00 do 20:30. Zajemce, kteri planuji na prednasku prijit prosime, aby zanechali sve jmeno a telefonni cislo na c. (416) 925-2241. Dekujeme!
***
Narozeniny
Koncem minuleho roku se v York Klubu konala oslava dvojich narozenin, osmdesatka Sonji Sinclairove a devadesatka jejiho manzela Richarda. Seslo se na ni vedle clenu rodiny kolem stovky jejich pratel, kteri obdivovali fyzickou i dusevni svezest oslavencu a zvlast se radovali z velkeho pokroku Richardova, ktery nekdy v lete byl vazne zranen pri automobilove nehode.
Krajanske verejnosti je dobre znama Sonja, ktera si vybrala tri znamenite bratry, slavneho hudebniho skladatele Oskara Morawetze, vyznamneho chemika Herberta a uspesneho prumyslnika Jana. A take tatinka: jeji otec Richard Masaryk byl spolupracovnikem T. G. Masaryka. Ale Sonja se nemusi opirat o nikoho. Jeji clanky vysly v Time magazinu, Financial Post, Globe and Mail i v Novem domove. Psala i pro CBC, spolupracovala s George Ignatieffem na jeho zivotopise The Making of Peacemaker a s Tomasem Batou na zivotnim pribehu Bata - Shoemaker to the World. Sonje i jejimu manzelu prejeme jeste radu stastnych let.
***
Vyznamenani
Nekolik malo desitek vyznamnych osobnosti obdrzelo od kanadske vlady uznani za dobrovolnou cinnost. Jsou to vesmes lide, kteri maji velke zasluhy.
Pri cteni jejich jmen mi napadlo, jak neobycejne obtizne musi byt rozhodovani komu vyznamenani udelit. Sam jen v nasi komunite znam nejmene deset lidi - ne nutne znamych nebo spolecensky vyznamnych, kteri by byli vybornymi kandidaty pro toto vyznamenani: zeny, ktere stravi dlouhe roky peci o stare a nemocne rodice nebo invalidni deti, lide kteri pracuji zadarmo mezi bezdomovci nebo navstevuji nemocne nebo lide, bez jejichz obetave bezplatne prace by se mnohe dulezite instituce (a nejen krajanske) polozily. Nekteri z techto lidi mozna pocituji, ze jsou nespravedlive prehlednuti. A jsou. Ale tech je pravdepodobne velmi malo. Vetsina dela dobrovolnou praci pro dobro, ktere rozdavaji a cekaji-li vyznamenani, pak nikoliv od mocnych tohoto sveta. Jedna z zen, ktera rozhodne patri mezi me kandidatky mi rekla: "Jedine vyznamenani, o ktere stojim mi muze dat jen Ten nahore." A mnozi si mozna, pokud o tom vubec premysli, pripomenou znamou odpoved Masarykova zivotopisce Ludwiga, ktery na otazku, ktere lidi povazuje za nejvetsi, odpovedel: "Ty, o kterych nikdo nic nevi." Docela to asi pravda neni, ale neco na tom je. A mam pocit, ze vyznamenani, ktere je konec koncu rovnez druhem odmeny, i kdyz na jedne strane priznava dluh spolecnosti a snad povzbudi jine, stira neco z lesku nezistnosti charitativni prace.
Na druhou stranu mame vzdy radost, kdyz se mezi ocenenymi objevi nektery z nasich krajanu a letos byl kanadskou vladou ocenen i inzenyr Vladimir Kavan. Gratulujeme!
***
Dva koncerty
Yo-Yo Ma, Hayden a Dvorak
Nedavny koncert (13. prosince 2001) Torontskeho symfonickeho orchestru, rizeny Sir Andrew Davisem, na nemz vystoupil mozna nejvetsi soucasny cellista American Yo-Yo Ma, patri mezi vrcholne hudebni zazitky meho zivota. Ma v rozmezi dvou hodin zahral - jak jeden z torontskych kritiku napsal - jednu tretinu celloveho repertoaru: koncert v C dur (Haydn) a H moll, opus 104 (Dvorak). Robert Harris z Globe and Mail byl zvlast nadsen vykonem Yo-Yo Ma v Haydnove koncertu: triumf romance, vasne a intenzity. provedl dilo z olympskeho nadhledu, jakoby o skladbe vedel vice nez skladatel. V Dvorakovi, i kdyz odvedl mistrovskou praci, Ma se vratil mezi smrtelniky. Zajimave bylo Harrisovo pojeti Dvorakova koncertu: okouzlujici trochu zvlastni skladba, stastne porusujici skoro kazde pravidlo klasicke skoly tvorby koncertu, ale promiji se mu to pro cirou silu hudebnich napadu. Orchestr i soliste si zridka uvedomuji, ze cely Dvorakuv koncert je v podstate serii duet mezi solistou a cleny orchestru Ale uvedomil si to Ma.
***
Barokni hudba a Small Chamber Harmony
Tento druhy koncert byl jiste mene honosny, ale ve svem zanru rovnez pozoruhodny. Konal se 22. prosince v kostele sv. Vaclava v Torontu. Koncertoval novy soubor, zvany Small Chamber Harmony. Jeho cleny jsou Milan Bruner, ktery byl mimo jine radu let prvnim fletnistou Slovenskeho symfonickeho orchestru, Symfonickeho orchestru Slovenskeho rozhlasu a vystoupil jako solista v Nemecku, Italii, Spanelsku a Japonsku, a je v soucasne dobe prvnim fletnistou Toronto Philharmonic.
Sopranistka Zdenka Jarosova byla osm roku clenkou plzenskeho Divadla J. K. Tyla. V letech 1998-2000 zpivala s Florida Grand Opera. V soucasnosti spolupracuje s Opera Mississauga a na koncertnich programech v Evrope a pri msich v kostele sv. Vaclava.
Cellista Jaroslav Jarosil studoval hudbu na Karlove univerzite, vystoupil mimo jine s Hamilton Philharmonic, Canadian Ballet Company a Toronto Philharmonic a soucasne hraje s avantgardni skupinou Folk Noir.
Kytarista Kevin Manaugh vystoupil v USA, Kanade a v Evrope (stravil dva roky v CR), je zakladajicim clenem Tricycle atd.
Velmi uspesny koncert v kostele sv. Vaclava byl uveden Janem Matejovicem a na programu byli zastoupeni skladatele L. da Vinci, G. B. Pergolesi, G. Caccini, J. S. Bach, G. F. Handel a A. Vivaldi. Dik rovnez patri Rev. Liboru Svorcikovi za propujceni kostela.
Vanoce v Toronte
Byly to nezvykle cinne vanoce. Zacaly mikulasskymi zabavami v Kitcheneru, na Masaryktownu, v hale kostela sv. Vaclava a pokracovaly velmi uspesnymi vanocnimi trhy na Masaryktownu. Ale skutecne vanocni aktivity zacaly jiz zminenym koncertem Small Chamber Harmony 22. prosince, msi, banketem a zpivanim koled 23. prosince v Ceskoslovenskem baptistickem kostele, pokracovaly bohosluzbami a recitacnim programem v Slovenskem luteranskem kostele sv. Pavla na Stedry den a pulnocni msi v kostele sv. Vaclava obohacenou hudebnim programem. Vanocni bohosluzby se ovsem konaly i v rimsko katolickem kostele sv. Cyrila a Metoda a v Slovenskych recko-katolickych kostelech, ale na ty jsem se bohuzel uz nedostal. Ty, kterych jsem se zucastnil byly dobre navstiveny a vsude byly pekne skupiny mladych lidi. A tak nebylo obtizne vratit se na chvili do dalekeho detstvi.
Zpravy CSSK pripravil Josef Cermak
(Zaslano 28.12. 2001 - 11:36)
***

 

Navrat na hlavni stranu