Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
15. července 2021; číslo 7
uzávěrka každý třetí čtvrtek v měsíci - dáno na internet 15. 7. 2021
Tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku
Několika obcemi na pomezí Břeclavska a Hodonínska na jižní Moravě prošla ve čtvrtek 24. června 2021 okolo 19.20 hodin večer extrémní bouře s krupobitím a tornádem. Podle předběžného hodnocení Českého hydrometeorologického ústavu se jednalo o silné tornádo doprovázené savými víry, které dosáhlo síly F4 na Fujitově stupnici (druhé nejsilnější možné tornádo). Prošlo úsekem dlouhým 26 kilometrů a širokým (s odchylkami) zhruba půl kilometru. Kriticky zasaženo bylo sedm obcí, nejvíce postiženy byly Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice a městské části Hodonína Bažantnice a Pánov.
V průběhu večera a následujícího dne bylo ošetřeno několik set zraněných osob, celkem zemřelo šest osob. V evropském měřítku se jednalo o tornádo s největším počtem obětí od roku 2001 a zároveň do té doby nejsilnější a nejsmrtelnější meteorologickou událost v Evropě roku 2021. Se změřenou intenzitou F4 se také jedná o historicky nejsilnější bezpochybně evidované tornádo na českém území – jediný doklad o podobně ničivém tornádu je z Kosmovy kroniky české pro území Prahy a den 30. července 1119.
Bezprostředně po ničivém tornádu se zvedla velká vlna solidarity, do postižených obcí přijelo pomáhat odstraňovat následky tornáda tisíce dobrovolníků. K 8. červenci 2021 se v České republice vybralo na finančních darech celkem 1,1 miliard Kč pomoci, další peníze věnovali lidé přímo poškozeným rodinám.
***
Obce přímo zasažené tornádem
Hodonín: Tornádo postihlo severozápadní a severní část, především části Pánov, Bažantnice a lokalitu Kapřiska. Poškozeno bylo 100 domů, z toho k demolici jich bylo určeno 10. Bouře odnesla střechu sportovní haly, poškodila zdejší zoologickou zahradu a způsobila další škody. V zoologické zahradě byl prakticky srovnán se zemí psí útulek, zvířecí výběhy byly poškozeny jen málo. Rozšířila se poplašná zpráva, že utekli tygři, která se však nezakládala na pravdě. Vážně poničen byl domov pro seniory S-centrum, který přišel o střechu, zasažena byla i škola. Dvě ze tří středních škol (Střední škola průmyslová a umělecká a Integrovaná střední škola Hodonín) byly následujícího dne kvůli poškození zavřeny, škody utrpěla i společná jídelna.
Lužice: Postižena byla zhruba třetina obce. Poškozeno bylo asi 100 domů, z toho asi 17 jich bylo určeno k demolici. Některé domy přišly o střechy, lidé bez přístřeší byli evakuováni do místní sokolovny. Zdevastovány byly vinohrady v okolí obce.
Mikulčice: Zasažena byla přibližně třetina obce, poškozeno bylo asi 300 domů, z toho asi 60 jich bylo určeno k demolici. V obci se mimo jiné převrátil autobus, lidé bez přístřeší byli evakuováni do sportovní haly.
Moravská Nová Ves: Poškozeno bylo nejvíce domů ze všech tornádem zasažených obcí, celkem asi 370, k následné demolici jich bylo určeno asi 30. Poničeno bylo i agrodružstvo Agromoravia, kde uhynulo podle prvotních odhadů nejméně 30 býků, podle pozdější zprávy Státní veterinární správy nejméně 80 z celkových 430 chovaných býků. Zničena byla též střecha a část věže kostela sv. Jakuba Staršího. Tornádo zničilo mimo jiné i dva penziony či hospodu Ivana Sečkáře, jemuž také zahynul bratr.
***
Další poškozené obce
Břeclav: Extrémní krupobití poškodilo mnoho střech, automobilů, skleníků apod. Ubytovně ve Staré Břeclavi se propadla střecha.
Tvrdonice: Obec mimo jiné zůstala bez dodávek elektřiny.
Týnec: Obec přišla o dodávky elektřiny a na ní závislé pokrytí mobilním signálem.
Valtice: Bouře s krupobitím poškodila většinu domů ve městě, mimo jiné poničila okna a střechu zámku, památky UNESCO.
Wiki
***
Z českého velvyslanectví v Ottawě jsme dostali linku na město Hodonín, kam je možné poslat pomoc obětem tornáda:
***
Igor Stříž novým nejvyšším státním zástupcem
Ze životopisu se dovídáme, že se narodil 15. září 1964 a že v letech 1982 až 1986 studoval Právnickou fakultu univerzity Karlovy. V letech 1987-1989 byl členem KSČ. Koncem června ho ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhla vládě ČR jako nového státního zástupce. Před listopadem působil jako vyšetřovatel a vojenský prokurátor. Po změně poměrů se dokázal dobře zorientovat. Na generální prokuratuře měl na starosti odbory trestního řízení, mimořádných opravných prostředků, závažné hospodářské a finanční kriminality a mezinárodní odbor.
Po uvedení do funkce měl interview v ČT24 se Světlanou Witowskou.
V úvodu se redaktorka zeptala, jestli nově jmenovaný zástupce uvažoval o tom, že premiér Andrej Babiš je trestně stíhanou osobou. Igor Stříž sice připustil, že se svým předchůdcem Pavlem Zemanem hovořil o tlacích Marie Benešové, ale nechtěl zveřejňovat podrobnosti tohoto rozhovoru tvrdil, že s Pavlem Zemanem má nadále přátelský vztah.
„To jste přece musel vědět!“
„Já jsem to věděl možná z vyprávění chytřejších spolužáků. Možná někde z hospody. Poslouchal jsem Hlas Ameriky, zcela výjimečně, pokud se mi ho podařilo naladit.“
„Vy jste byl právník, který to musel vědět!“
„Ale byl jsem neustále vzděláván v duchu marxismu-leninismu jako všichni lidé!“
„Ale ne všichni lidé se stali vojenskými prokurátory! Vy jste posílal odpírače vojenské služby, Svědky Jehovovy do kriminálu.“
„Musel jsem si osvěžit paměť, sám si to nepamatuji, ale připomínání těchto věcí mne připomíná jako nový způsob kádrování. K té odpovědnosti se hlásím, nikoliv hrdě, byl jsem zletilý, svéprávný, jsem za to zodpovědný.“
„Co znamená ta zodpovědnost? Nejste na to pyšný, že vás to mrzí, že byste se rád těm lidem omluvil? Stojíte si za všemi obžalobami? Server seznam.cz, uvedl případ člověka, který podepsal závazek do dolů, tudíž nemusel odsloužit vojenskou službu. Přesto jste mu navrhl trest 20-24 měsíců. Stojíte si za tím, že to všechno bylo v souladu s mezinárodním paktem o lidských právech? Nikdy jste nezapochyboval o tom, že by to bylo vaše morální selhání? Nikdy vás nenapadlo, že jste udělal něco špatně?“
„Já jsem už vyjádřil své politování za své členství v KSČ, ale své politování nad těmito lidmi, kteří byli souzeni za odmítání vojenské služby nemohu. Tato povinnost zde byla neustále, od dob Rakouska-Uherska, přes První republiku a tento čin je trestný dodnes (?), takže ta samotná trestnost nám nezmizela.“
„Ale jednalo se třeba o člověka, který se stal horníkem a vy jste ho poslal přesto do kriminálu. Stojíte si za těmito rozhodnutími?“
„Z hlediska právního posouzení, ano! Mně bylo líto, že ti lidé neměli volbu… (V tomto případě byla volba: Buď do dolů nebo na vojnu, přesto se prokurátor Stříž, rozhodl pro represi a navrhl nepodmínečný trest.)
„Přesto, že nejvyšší instance v Česku prohlásila tato rozhodnutí za nezákonná, vy si za nimi stojíte?“
„Ta nezákonnost spočívala pouze v uložení tak vysokého trestu. Co se týká v otázce viny, tam jsem nepochybil!“
(Opět to není pravda, rehabilitace odpíračů vojenské služby je v celém rozsahu.)
„Přesto vás to nemrzí, že jste posílal nevinné lidi, kvůli jejich náboženskému přesvědčení do vězení?“
„Samozřejmě, že mě to mrzí, protože ty okolnosti byly nepřiměřené. Ti lidé neměli možnost volby, ale já jsem jinou možnost neměl. Jinak bych musel tuto práci přestat dělat.“
„Proč jste to neudělal!“
„To je otázka, mohl jsem dělat třeba novináře a kritizovat práci jiných…“
„Takže vy jste za svou minulostí udělal nějakým způsobem tečku. A kdybych se zeptala, jestli se za to stydíte, jestli vás to mrzí nebo jestli byste to udělal znovu?“
„To jsou emoce, které já si nemohu připouštět, protože žádný státní zástupce nemá radost z toho, že posílá lidi do kriminálu!“
„Tohle však bylo v době, kdy tu vládla KSČ…“
„Já jsem v té době vyšetřoval i vraždy, které byly společensky závažné a nežádoucí!“
„Kdy jste se dověděl o zrůdnosti komunistického režimu? Bavíme se o roce 1989. V té době jste také nevěděl, co se dělo?“
„Se získáváním znalostí jsem se seznamoval až později. V té době jsem byl plný mladistvé nerozvážnosti a já jsem si nepřipouštěl nějaké zrůdnosti, protože o padesátých letech jsem v té době nic nevěděl.“
„Za morální selhání to nepovažujete! A to že by vás to diskvalifikovalo pro práci státního zástupce si také nemyslíte?“
„Já jsem působil u státního zastupitelství dalších 32 let a za tu dobu jsem se snažil odpracovat cokoliv, co by se dalo považovat za pochybení, za morální selhání a zajímalo by mne, kde byli všichni ti kritici mé práce…“
„Někteří třeba přikládali do kotle… Tvrdíte, že jste si to odpracoval, takže přiznáváte morální selhání nebo pochybení?“
„Všechno, co se v té době dělo, bylo problematické. Dnes se to zdá absurdní, ale v té době takto Ústava formulována byla, ta trestnost nenastoupení vojenské služby jako všech ostatních trestních činů byla dána jako …“
„To již jste říkal, ale cítíte to jako provinění, když hovoříte o tom, že jste si to odpracoval?“
„Žádná soudní instance neprohlásila, že to bylo nezákonné!“
Celý rozhovor Světlany Witowské s Igorem Střížem naleznete zde:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/221411058040714
K tomu ještě několik poznámek JUDr. L. Müllera
Interview vyvolalo některé další otázky, pro které v pořadu už nebyl prostor, například:
Kdo byl onen nejmenovaný odpírač vojenské služby, kterému vojenský prokurátor navrhoval 22-24 měsíců odnětí svobody nepodmíněně?
Petr Šoch, nar. 1966, z Frýdku-Místku.
Jestliže „trestnost nenastoupení vojenské služby byla dána“, musel vojenský prokurátor Petra Šocha obžalovat a požadovat pro něj nepodmíněný trest odnětí svobody?
Nemusel. Petr Šoch totiž nastoupil práci jako horník v podzemí, a proto měl být k vojenské službě povolán jen v případě, že by o to sám požádal, což se nestalo. Žádný povolávací rozkaz neměl být posílán, a pokud přesto byl, nemělo být vedeno trestního stíhání. A pokud přesto bylo trestání stíhání zahájeno, měl ho vojenský prokurátor zastavit a nepodávat obžalobu. K žádnému trestnému činu totiž nedošlo. (Viz sdělení v částce 41/1958 Ú. l.)
Spočíval problém jen v tom, že tehdy udělený trest byl příliš vysoký?
Udělený trest 20 měsíců odnětí svobody nepodmíněně byl nižší, než vojenský prokurátor navrhoval. Problém ale spočíval hlavně v tom, že Petr Šoch byl odsouzen zcela nevinně.
Prohlásila nějaká soudní instance rozsudek v jeho věci za nezákonný?
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2002 č.j. Nt 209/2001-47 byl odsuzující rozsudek zrušen, protože bylo třeba „tehdejší nespravedlivý postup Vojenského soudu napravit“. V novém řízení byl Petr Šoch rozsudkem ze dne 24. 5. 2002 č.j. 2 T 68/2002-57 zcela zproštěn obžaloby, neboť „jednání obžalovaného nelze považovat za trestný čin“.
Je možné, aby se člověk, který v minulosti konal nesprávné věci, změnil?
Ano, je to možné. Předpokladem k tomu je opravdové pokání. To znamená ze srdce nenávidět špatné jednání a mít k němu odpor. Navíc je nutné milovat spravedlnost. Bez nenávisti ke špatnému a bez lásky ke spravedlnosti nemůže mít člověk sílu k pokání a k tomu, aby se opravdu změnil.
14. 7. 2021 zapsal: L. Müller
***
Komentář
Zmíněný rozhovor nediskvalifikuje Igora Stříže pouze morálně, ale hlavně intelektuálně. Skutečnost, že v roce 1987 vstoupil do KSČ, kdy se blížil pád komunismu, nesvědčí o šíři jeho rozhledu. Nechce se věřit, že nevěděl nic o padesátých letech a o procesech v té době, o Chartě 77. V roce 1989 M. Jakeš hovoří o tom, že je jako kůl v plotě. To, že se Igor Stříž dal do jeho partičky a stal se vojenským prokurátorem je smutná. Nechce se věřit, že se mu nemohlo podařit zachytit Hlas Ameriky vysílající na středních vlnách v pásmu 251 metrů, ačkoliv se tehdy znělka této stanice v devět večer ozývala téměř z každého otevřeného okna i v té nejzapadlejší vesnici. Nechce se věřit, že to vše bylo pouze jen z mladistvé nerozvážnosti. Je urážlivé, když srovnává odpírače vojenské služby, kteří se nechtěli nechat cvičit v zabíjení druhých s tím, že dozoroval soudní procesy s vrahy.
Mezi tím je přece jen nějaký rozdíl a pokud to ministryně spravedlnosti Marie Benešová nevidí, asi by neměla zastávat tuto funkci. Je to jako když ve třídě je čtyřicet chytrých žáků a jeden hloupý profesor. Ještě smutnější je, že jmenování Igora Stříže jednomyslně schválila současná vláda, že se nenašel jediný člen vlády, který by se zdržel hlasování nebo zvedl ruku proti.
Aleš Březina
***
Zemřel malíř a sochař Jiří Ladocha
Portrét vpravo je od M. Gabánkové pochází z jara roku 2020.
Dole je fotografie z jeho poslední výstavy v Drake Gallery z roku 2018. Dále je zde vlevo jedna z jeho posledních prací, kterou nám poslala Jiřina Martonová.
abe
***
Kde asi soudruzi z hradu, udělali chybu?
Kdo viděl český film Pelíšky určitě tuhle hlášku zná kolem východoněmeckých nerozbitných skleniček z plastů. Já jsem si ji trochu upravila a použila pro povídání o pražské dlažbě, protože výjimečnost si určitě zaslouží. Než ale začnu, vysvětlím, kde u mě vznikl nápad napsat něco o pražské dlažbě. V březnu letošního roku se rozhodl spolek Milion chvilek vzdát vzpomínku českým obětem covidu a na pražském hradním nádvoří, nasprejovali omyvatelnou barvou dvacet pět tisíc křížů. Tímto činem vytvořili nebývalé pietní místo, kam lidé chodili, pokládali květiny a vzpomínali na své blízké, které jim vzala pandemie. Netrvalo dlouho a v květnu téhož roku se rozhodl pan prezident pro konkurenční akci, která ale moc pietně nevyzněla a zůstala hluboko pod jakoukoli úrovní akce březnové. Je na místě poznámka, že pan prezident Milion chvilek zrovna „nemusí“. Hrad zvolil třicet tisíc svíček v plastových kelímcích a vosk nemilosrdně z propálených kelímků vytékal na historickou pražskou dlažbu. Hrad tuto nevydařenou akci raději nekomentoval a kameníci několik měsíců před ranním otevřením Hradu, pilně rozlitý vosk odstraňovali a žádná lehká práce to viditelně nebyla.
Takže snad vstup pro povídání o pražské dlažbě je splněný a mohu začít. 12. a 13. století nemůže vůbec mluvit o existenci ulic v Praze – to, co mělo být ulicí, překypovalo splašky, hlubokými strouhami po kolech povozů, naplněných prachem v létě anebo bahnem na podzim a zimě o hygienu se nikdo nestaral. Stejně tak neexistovaly žádné chodníky nebo něco, co by se tomuto názvu dalo přiřadit. Přesto přes špatný začátek, Praha patřila k prvním městům s dlážděnými ulicemi – potvrdily to archeologické výzkumy. Takže první dlažba byla na dnešním vltavském nábřeží, kde stával mlýn a lázně, pak u rotundy sv. Martina na Vyšehradě a také Juditin most postavený za Vladislava II. ve 12. století byl opatřen dlažbou a to nejspíše čedičovou, křemennou a buližníkovou. Ulice byly velmi úzké a teprve 13. století si vynutilo jakési nařízení, že jejich šířka musí respektovat dva protijedoucí povozy. Každopádně za zajímavé považuji zjištění, že vlastně všichni čeští vladaři měli nemalou snahu zlepšit stav ulic a o jejich dláždění nejenom uvažovali, ale i dláždění realizovali. Nešlo o dlažbu v pravém technickém pojetí, ale o zpevnění vozovek pomocí valounů a oblázků z vltavských nánosů. Ulice Starého Města a Malé Strany se takto intenzivně dláždily v době vlády Jana Lucemburského. Ideálního výsledku se nedocílilo, povrch byl nerovný se sklonem ke středu pro odtok splaškové a srážkové vody, životnost byla krátká. Ve 14. století se používaly kameny různých rozměrů většinou horniny z Petřína a Strahova a kameny z blízkosti města, což byly pískovce, opuka, břidlice. Nevýhodou byla křehkost hornin a opět rychlé opotřebení. Přesto bylo takto vydlážděno Malostranské náměstí, ulice Hybernská (dříve Dlážděná) a další pražské lokality. K systematickému dláždění docházelo v Praze zejména za vlády císaře Karla IV. Pro dláždění byl použit čedič, který se vyznačoval neobyčejnou tvrdostí a houževnatostí, obtížné však bylo jeho zpracování. V této době byl zkušebně použit i kámen „umělý“ – přetavený čedič – použit byl na rampě vedoucí na Pražský Hrad. Byly zkoušeny i mramorové kostky, ale pro kluzkost se neosvědčily. V roce 1460 nařídil Jiří z Poděbrad vybírání dlažebného – clo se však dlouho neudrželo. A pokud se týká dláždění komunikací na Pražském Hradě pak nelze opomenout snahy o zlepšení od císaře Ferdinanda I., císaře Maxmiliána II., ale zejména císaře Rudolfa II., který v 16. století nechal vydláždit třetí hradní nádvoří. Také tady potvrdily provedené archeologické výzkumy, že zde existovala určitá dlažba už v 11. a 12. století a pravděpodobně souvisela s příjezdovou cestou na knížecí sídlo. Ke komplexnímu dláždění na Pražském Hradě došlo po vzniku československého státu. Neuvěřitelně zasáhl v roce 1924 hradní architekt Josip Plečnik a vydláždil velmi zajímavým a moderně nadčasovým způsobem první hradní nádvoří. V letech 1925 – 1928 vydláždil třetí hradní nádvoří pestře pojatými barevnými kamennými čtverci, připomínající dlažbu římskou. V provedeném výčtu těch, kteří se historicky zasloužili o dláždění Prahy nelze opomenout nejvyššího purkrabího hraběte Karla Rudolfa Chotka, díky kterému se kromě dláždění vybavovala Praha i potřebnou kanalizací. Za Chotka se dlažba týkala mnoha ulic, jmenuji jen některé, Vodičkova, Jindřišská, Karmelitská, Voršilská, Perštýn, Dobytčí a Koňský trh. Nově vznikla ulice Chotkova, dnes především určená pro tramvajovou a automobilovou dopravu. V této době (kolem roku 1820) začíná dlažba z pravidelného řádkování menšími kostkami a dává tak základ pro tolik slavnou a charakteristickou pražskou mozaiku. Základ pro dlažební materiály tvoří zejména křemenec, později žula. Určitou zajímavostí byla i snaha použít dlažbu dřevěnou, kterou prosazoval Vojta Náprstek. Používaly se špalíčky ze dřeva jehličnanů a buků. Šlo o dlažbu velmi tichou, na údržbu však značně náročnou, neboť dřevo se chovalo jinak v létě jinak v zimě. Jako zajímavost uvádím, že dřevěná dlažba tvořila povrch řetězového mostu (dnes most Legií) a vydržela zde kolem deseti roků. Konec 19. století přinesl nový dlažební materiál, asfalt – ten se však z počátku v Praze příliš neuchytil, neboť město bylo ze všech svých stran obklopené dlažebními materiály s mnohem lepšími vlastnostmi než asfalt a také mnohem levnějšími. K většímu uplatnění došlo až v počátku 20. století. Stále chyběly chodníky a také u nich se začalo s experimenty pokládaných dlažebních materiálů a ne vždy byly experimenty pozitivní. Vůbec se neosvědčila dlažba z litinových desek, teraso, cement s vápnem a pískem a pomalu vše směřovalo k malým mramorovým kostkám o velikosti krychličky 4 nebo 6 centimetrů. Také kluzkost u nich byla menší než u předchozích chodníkových materiálů. Pražská mozaika byla trvale na světě. Kostičky z černého mramoru od Lochkova, červeného ze Slivence, bílého ze sázavského údolí daly základ téměř nepřebernému množství zajímavých výtvarných dlažebních kombinací. Dlaždické řemeslo vzniklo v Čechách až ve 13. století jako naprostá novinka a až do roku 1419 bylo v Praze pouze sedm dlaždičů.
V mozaikové dlažbě chodníků se často setkáme s vytvořeným poutačem, některé zajímavé uvedu – na chodníku Staroměstského náměstí je v bílé mozaice z černých kostek stylizovaný obraz Mánesovy kalendářní desky z nejnižší části orloje. V pražské dlažbě jsou k vidění i historické památníky. Pod arkýřovou kaplí Staroměstské radnice je vyznačená plocha, kde bylo popraveno dvacet sedm českých pánů. A našlo by se kolem dlažby ještě mnohem více zajímavostí, ale povídání nelze vést do nekonečna a tak už jen vzpomenu, že v místě, kde jsem trávila své dětství a mládí je stále zachovaná dlažba, která má své pradávné pojmenování „kočičí hlavy“ a je opravdu hodně krásná, možná i tím, že jsem po ní chodívala v hodně mladých letech.
Jana Fafejtová – Praha
***
Pramen: S. Srnský – Pražské drobnosti – 2017, Hrubeš, Hrubešová – Pražské domy vyprávějí. Internet, osobní procházky Pražský Hrad a okolí.
***
***
***
Chebské retro a falešná hranice u Tří Seker
Jsou místa a regiony, kde příležitost vnořit se do historie je snazší a jaksi méně násilná. A Chebsko a Mariánskolázeňsko patří bezesporu mezi ně. Samotný Cheb, kulturní perla tohoto jedinečného českoněmeckého kraje, je toho příkladem. Speciální nabídkou pak láká na nedávnou minulost zdejší Retromuzeum. Totiž na procházku světem věcí a životního stylu éry budování socialismu a normalizace. Konkrétně mezi lety 1958 až 1989.
Poklidnou, nekonfliktní expozicí vás pod nohama provází časová osa hlavních politických a společenských událostí. Dozvíte se tak o kdejakém bolševickém sjezdu, ale také o datu vzniku Charty 77 a následné antichartě. Avšak stačí jen krok a již se na vás usmívá Vladimír Remek v plné kosmické. Pamětník pookřeje při pohledu na bytové vybavení, elektrospotřebiče a dobový nábytek, ti mladší asi jen zakroutí hlavou nad srandovní nemoderností světa jejich prarodičů. Proplouváte expozicí obohacenou i o video projekcí, ale nic vám nenapoví, že na koupi tohohle embéčka existoval dlouhý pořadník, že tehdy žili i lidé, které zajímalo, kolik čitelných kopií zvládne tenhle psací stroj, že na zde vystavené knihy se stály fronty, že Muchovo Studené slunce sice vyšlo, ale zakrátko skončilo ve stoupě a jeho autor na indexu. Zkrátka žádné takové znepokojivé informace návštěvníka “neruší”. Člověka tak napadá, že podobně harmonická výstava by mohla připomenout i dobu nacistické okupace. Akorát by se nenašel už nikdo, kdo by přiblížil ony podstatné souvislosti, bez kterých je ten povrchní svět materiálních věcí jen prázdnou skořápkou.
Výsledný dojem tedy závisí na tom, jestli a jak jste danou dobu prožili. Ale každopádně nemusíte z muzea odcházet s prázdnou. Taková síťovka se hodí i do dnešních supermarketů a čepicí zvanou zmijovka zase za jistý obnos potěšíte ty dříve narozené.
A jestliže po návštěvě chebského Retromuzea můžete celkem bez zábran, záleží ovšem na vašem vkusu, zavítat do kina na socialistickou komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, po špacíru na takzvané signálce nedaleko obce Tři Sekery vás na takový výlet s využitím stroje času přejde chuť. Díky této obci byla před pár lety u zdejšího lesního rybníka Kajetán nedalo hranic s Německem instalována informační tabule o jednom z nejrafinovanějších projektů komunistické Státní bezpečnosti. Jednalo se o akci se skrytým názvem Kámen z let 1948 až 1951. Jejím cílem bylo infiltrovat sítě převaděčů přes hranice do svobodného světa, trpělivě sledovat jejich rozrůstání, a zároveň nad nimi získat svoji kontrolu. Byla to dokonalá past na uprchlíky před komunistickou zvůlí, na organizátory únikových cest na Západ, jakož i na širší struktury vznikajících odbojových skupin.
Akce Kámen byla pro upevňující se bolševický režim úspěšná. Tenhle fakt spolu s rychlým a brutálním “zabezpečením” západní hranice přispěl k ukončení akce. Své mohlo sehrát i varování z mnichovského Radia Svobodná Evropa, které právě v květnu 1951 zahájilo vysílání v českém a slovenském jazyce.
Bylo by jistě zajímavé vědět, kolik obětí si tato zrůdná estébácká provokace vyžádala a nakolik přispěla k potlačení protikomunistického odporu. Že za ni nebyl zřejmě nikdo potrestán, je v existujících českých a slovenských poměrech skoro zbytečné dodávat. Nicméně zájemcům se dnes k tématu nabízí podrobná literatura. Například díky spisovatelce Václavě Jandečkové, vnučce jednoho z organizátorů významné převaděčské sítě, je to titul Falešná hranice a studie Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce Falešná hranice u Všerub na Domažlicku. Poděkování patří i hraničářské obci Tři Sekery, která tuto neslavnou minulost kraje připomíná. Ať již uvedeným informačním panelem, pomníkem obětem totality na návsi nebo pamětní deskou přímo na budově radnice. Tu totiž tehdy využívala StB a pohraničníci k dalšímu “zpracování” zachycených uprchlíků.
m. petr- © -
***
Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký
Dozvěděl jsem se o tom, že prarodiče, kteří žili v České republice, kdysi vlastnili statek s okolními pozemky. Je možné tento majetek získat? Jak mohu zjistit, že je stále v jejich vlastnictví?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Zpravidla je vhodné nechat si udělat tzv. due diligence nemovitosti, které se zaměřuje na historii nemovitosti. Při tomto historickém bádání zjistíte, zda a na základě čeho byla případně nemovitost převedena na další osoby. Restituce jako takové již skončily (jejichž podmínkou bylo české občanství a trvalý pobyt), nicméně často nebylo důvodem vyvlastňování, ale prodej nemovitosti, případně kolikrát nemovitost rodině ani nepatřila, ale rodina zde byla pouze v nájmu. Jsou i případy, kdy při zkoumání historie nemovitostí objevíme další nemovitost, která je stále evidována na původního vlastníka, případně zjistíme, že zde existuje možnost nemovitost získat. Jedná se však o natolik speciální případy, že nelze obecně říct: „ano, jde to“, nebo „ne, nejde to“. Nutné je každý případ posoudit individuálně. Proto je dobré kontaktovat odborníka v České republice, který Vám s tím pomůže.
Chci prodat nemovitost v České republice, mám ji ale ve spoluvlastnictví s dalším spoluvlastníkem. Plyne mi z toho nějaká povinnost vůči němu? Musím mu ji nabídnout jako prvnímu? Jak mám nejlépe postupovat?
Přišel mi dopis, že se v důsledku digitalizace katastru nemovitostí posouvá hranice mého pozemku. Je to běžné? Jak se proti tomu mohu případně bránit?
Katastr informuje vlastníky nemovitostí o probíhajících řízeních, která se týkají jejich nemovitostí. Ze zákona musí katastr vyznačit při nakládání s nemovitostí tzv. plombu, která musí být vyznačena po doba 20 dnů od odeslání informace o vyznačení plomby. Během této doby informuje katastr vlastníky o probíhajícím řízení. Účelem zaslání informace o probíhajícím řízení je zamezení nakládání s nemovitosti bez vědomí vlastníka. Pokud tedy obdržíte dopis z katastru, aniž byste s nemovitostí nakládali, okamžitě se obraťte na katastr, který vám sdělí podrobnosti o probíhajícím řízení. Jelikož katastr zaplombuje nemovitost jen na cca 20 dní, je vhodné reagovat velmi rychle, neboť právní řád České republiky zná několik způsobů, jak zamezit převodu vlastnického práva během výše uvedené dvacetidenní lhůty. Pokud by skutečně nakládal s nemovitostí někdo bez vašeho vědomí, je vždy vhodné obrátit se na českého advokáta, který se specializuje na problematiku nemovitostí a který vám dokáže poradit nejvhodnější postup v dané věci
Chci darovat nemovitost, kterou mám v České republice, svým vnoučatům, občanům USA. Mohu tak učinit? Jak mám postupovat? Jaké jsou daňové povinnosti takového převodu?
Ano, můžete. Zákon nestanoví žádná omezení vázaná na občanství a majetek v České republice tak můžou nabýt klidně i vaše vnoučata, které české občanství nemají. Nejjednodušší způsob, jak darovat vaši nemovitost, je sepsání darovací smlouvy. Je vhodné obrátit se na odborníka na dané právo v Česku. S ohledem na blízký příbuzenský vztah nebudou Vaše vnoučata podléhat v České republice dani z příjmu, neboť je díky příbuzenskému vztahu od daně osvobozena. Povinnost deklarovat tento majetek v zemi kde kde jsou občany í je však nemine. S tím ji určitě jejich daňový poradce bude nápomocen. Povinni budou v České republice se zaregistrovat k dani z nemovitosti. Pokud z těchto nemovitostí obdrží příjmy, budou je muset danit v České republice.
Zemřel nám tatínek, v rodině víme, že měl nemovitosti i v České republice. Jako dědicové přicházejí v úvahu všechny jeho tři děti. Jeden z bratrů ale s námi není v kontaktu. Je možné dědictví projednat i bez jeho účasti? Jak máme postupovat?
V českém právním řádu je možné dědit ze zákona a ze závěti. Nezanechal-li váš otec závěť, dědíte automaticky jako jeho děti ze zákona. K prokázání příbuzenského vztahu vám stačí rodný list, dále pak další dokumenty jako úmrtní list zůstavitele či další dědické dokumenty.
Pokud tatínek zemřel v zahraničí, nemá se soud o úmrtí, jak dozvědět. Proto bude vhodné připravit tzv. návrh na projednání dědictví. S návrhem Vám pomůže advokát. Je vhodné obrátit se na advokáta, o kterém víte, že se zabývá dědickými řízeními se zahraničním prvkem. Takový advokát přesně ví, jaké dokumenty je třeba předložit, aby mohlo být o dědictví rozhodnuto co nejdříve. V návrhu může být uvedeno, aby dědictví bylo ve váš prospěch, nicméně váš bratr je stejně jako vy zákonným dědicem, a tak se ho notář bude pravděpodobně pokoušet dohled.
S ohledem na všechny skutečnosti, které dědické řízení obnáší, je vhodné mít právního zástupce, protože notář projednává dědictví za účasti dědiců, resp. jejich právních zástupců. Doručování do ciziny, případně překlady listin mohou celé projednání velice pozdržet, a tak je důležité mít na místě osobu, která neprodleně bude reagovat na výzvy notáře.
Pokud jde o bratra se kterým nejste v kontaktu tuto informaci sdělíte příslušnému notáři on sám zvolí postup v celé věci. Je velmi pravděpodobné, že pokud se mu nepodaří zkontaktovat Vašeho bratra budete přicházet v dědictví v úvahu jako dědici pouze Vy dva sourozenci.
***
Sport
Chtěli bychom upozornit na naše webové stránky, které jsou na pravé straně tohoto webu.
Jedná se o kalendář kalendar.zpravy.ca a adresy kostelů, dále je to seznam dárců, Všem, kteří nás podpořili děkujeme.
Sportovní zprávy:
Jsou jednak fotbalové - o všech utkáních na Mistrovství Evropy naleznete podrobnosti jsou na stránce fotbal.zpravy. ca .
Hokejové stránky mají o posledním Mistrovství světa v Rize a o tom, jak se vyvíjí letošní Stanley Cup. Dále je tam i tabulka, jak si vedli Češi a Slováci v NHL a v letošním Stanley Cupu i o tragické smrti lotyšského brankáře Matisse Kivlenieks eHokejové zpravodajství je na
Aleš Březina
Celková tvorba do roku 2020
Poslední virtuální výstava koláží 2021
Ti, kteří nás podporují
Nabídka práce ve výrobě nápojů
pro kanadsko-českou firmu
v Mississauze.
Máte-li zkušenosti z výroby, fyzickou kondici a manuální zručnost a jste spolehlivý a stabilní (máte-li zájem o dlouhodobu spolupráci), volejte v pondělí až pátek (od 8:00 hod. do 16:30)
na číslo 905-848-0428.
Archiv letošního ročníku
Rybník Kajetán s bývalou signálkou; 6,5 km od hranic s Německem
Lovecká chata stojící, dle dostupných údajů, na místě bývalé falešné stanice Grenzpolizei s fiktivní přítomností americké rozvědky CIC.