Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Vítejte na stránkách




Měsíčníku Satellite 1-416 

20. května 2021; číslo 5

uzávěrka každý třetí čtvrtek v měsíci - dáno na internet o den později

aktualizováno 23. 5. 2021

 

Úvodník

čili

pár slov úvodem

Před 140 léty 1. května 1881 se narodil na venkovském sídle Sarcenat poblíž Clermont-Ferrard jako čtvrtý ze sedmi dětí filosof a teolog Pierre Teilhard de Chardin. Jeho pokus o spojení křesťanské spirituality s evolucí dochází ocenění až teprve v poslední době. Svět podle něj směřuje evolucí k bodu Omega k dokonalosti. Teilhrad studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení Přírodovědeckého muzea v Paříži. Během první světové války byl mobilizován a sloužil jako nosič raněných. Za statečnost dostal vyznamenání Řádu čestné legie.
Přednášel geologii na Katolickém institutu v Paříži v roce 1922 obhájil doktorát na téma Stratigrafie třetihorních savců. V roce 1925 navštívil poprvé Čínu a přestože působil v různých částech světa trávil část svého života až do roku 1946 právě zde. Roku 1951 se přestěhoval do New Yorku. Působil v jezuitské koleji sv. Ignáce na Park Avenue, kde na Velikonoční neděli roku 1955 zemřel.

Teilhard nechce být pouhým pozorovatelem procesu evoluce, ale cítí i osobní zodpovědnost, protože jedinec je součástí vývoje. Důležitá je evoluce duchovní, kde hraje důležitý význam věda, evoluce lidských vztahů, přátelství, lásky… Bod Omega není statický, ale vývojově se k němu přibližujeme, přitahuje nás. Evoluce je na počátku rozrůzňování – větvení, v druhé fázi se jedná o opačný pohyb sbližování. Teilhardovo učení se několikrát dostalo do rozporu s učením katolické církve. První se týkal zákazu jeho pedagogického působení v Paříži v roce 1925, v roce 1947 se tyto zákazy opakovaly a dokonce znovu přišly na pořad v roce 1962. Teprve během II. vatikánského koncilu se objevila stanoviska daleko příznivější nicméně římské Oficium se pokusilo tento vývoj zabrzdit svým prohlášením ještě v roce 1981. Pozitivního hodnocení své teologie z nejvyšších míst římskokatolické církve se Teilhard dočkal až od Josepha Raitzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. (wiki)

Jak je vidět i učení tohoto myslitele prošlo evolucí. Kdysi jsem záviděl svým rodičům, kolik fantastických změn poznamenalo jejich život. Na počátku 20. století neexistovalo letadlo, vlaky byly poháněné parní lokomotivou, auta se pomalu rozjížděla do světa, rozhlas začal fungovat až v dvacátých letech. Můj dědeček znal dokonale morseovku, kterou se tehdy předávaly zprávy. Později pracoval na dráze.

Můj otec začínal u dvojlampovky a můj první rozhlasový přijímač byla krystalka a za ušetřené peníze, jsem si kupoval tranzistory. Když přijel Frank Zappa do Prahy, tak si mu Václav Havel stěžoval, jaké máme problémy, že zde nemáme ani telefonní síť. Hudebník se zamyslel a pak odpověděl: „Tak dejte všem mobily.“ A český člověk si ťukal nad tou blbostí na čelo. Jenže neměl pravdu náš člověk, ale rockový hudebník. Dnes bychom s lucerničkou hledali domácnost s tradičním telefonem a jak řekla v jednom polském filmu mladá začínající studentka nejstaršího řemesla: „Podle mobilu poznáš člověka.“

Před časem předseda strany Pirátů Ivan Bartoš řekl: „Na internetu můžeme nalézt i jaké má kdo číslo bot, ale lidem chybí internetová vzdělanost.“ Jak se ale vypořádat s kontraevolucí. I Teilhard de Chardin na to odpovídá vývojovými silokřivkami, které síly zla usměrňují opačným směrem.

Takovou kontraevolucí je i šíření blbostí po internetu. V roce 2015 jsem dostal e-mail, jak Jan Werich byl moudrý, když vedle jeho fotografie byla tato věta, která prý pocházela z 23. září 1938: „Takže vy chcete vědět, co si myslím o nacistech, ano? Řeknu vám to kulantně. Připomínají mi mohamedány: ti taky přijdou k vám domů a nejdřív se tváří mile, ale pak vám zakáží jitrničky, pivo a děvčatům sukně. A vy ani nevíte jak, ocitnete se v mešitě a musíte se modlit k Alahovi, aby vás nekamenovali.“ Na první pohled blbost, ale v úžasu jsem zjistil, že tuto falešnou zprávu (fake news) někteří lidé posílali znovu a znovu, aby mne jako nevzdělance poučili. Jedna česká právnička  šiřitelka této hovadiny se hájila: „Odkázala tak na svá starší vyjádření, v nichž tvrdila, že nelze spolehlivě říci, zda něco je hoaxem (tedy smyšlenou zprávou), nebo není. (idnes)

Před časem předseda poslaneckého klub Pirátů, který vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a teoretickou fyziku na matematicko- fyzikální fakultě této univerzity prohlásil: „Již T. G. Masaryk tvrdil, že není vše pravda, co je na internetu!“ A už to začalo kolovat po sociálních sítích. Tentokrát jako důkaz toho, že Piráti nevědí, že za první republiky nebyl internet.

Jiný šprýmař uložil v roce 2015 do Čapkovy vily kus novinového zažloutlého papíru s článkem Hitler je gentleman a je zajímavé, v jaké mutaci se tento článek objevil po čase. Pisatelka (pochopitelně nepodepsaná autorka) se pustila do sluníčkářů, pravdoláskařů a vůbec všech havlistů a jak před námi skrývají pravdu a jaký ten Peroutka byl lotr.

Když jsem se jednoho politika kdysi zeptal, odkud má informaci, že jsou v Iráku nukleární zbraně, odpověděl: „Mám svoje zdroje!“ I dnes, když se zeptáte těchto šiřitelů podivných informací, dostanete informace, že mají své zdroje. Pokud si pak ověříte, kde jsou tyto zdroje, zjistíte, že jsou to zdroje nedůvěryhodné.

Zdá se, že Covid 19 je na ústupu, nejen v Čechách, ale i ve Velké Británii, v Kanadě, ve Spojených státech, otázkou je, jestli je tento trend trvalý nebo jestli se bude opakovat loňská podzimní repríza a bude také záležet na tom, kolik popíračů pandemie se odmítne nechat očkovat.

Začal jsem s povídáním o evolucí. Pamatuji se, že když jsem začínal v roce 1985 s počítačem dělat noviny. První výsledek nebyl nejlepší, dostal jsem i několik nelichotivých dopisů, ale postupně se to začalo zlepšovat. I dělání novin prošlo svou evolucí, ale zároveň také přišel čas a začít s něčím novým.

Díky francouzskému jezuitovi Teilhardovi de Chardin, který žil v první polovině dvacátého století mám pocit, že evoluce, kterou vakcíny za posledních pár měsíců prošly  přece jen zvítězí nad hloupostí a kontraevolucí popíračů Covidu 19.

Aleš Březina

***

8. ročník Evropského festivalu krátkých filmů

probíhá letos od 27. - 29. května online.


Festival opět nabídne zajímavou přehlídku filmové produkce krátkých filmů zemí Evropské unie a vznikl díky spolupráci Delegace EU v Ottawě s členskými státy EU, EUNIC, Velvyslanectví České republiky a Kanadského filmového institutu zde v Ottawě.

Českou republiku letos reprezentuje snímek režisérky Markéty Smolíkové Kubátové "Jáma".

Projekce Evropského festivalu krátkých filmů je zdarma.

Promítání všech filmů bude k dispozici po dobu 72 hodin. Od zahájení sledování filmu budete mít 48 hodin na dokončení jeho zhlédnutí.

Pro získání přístupu je třeba registrace na

 https://www.cfi-icf.ca/eushorts (Prosím klepněte na linku)

***

Pražské jaro

Festival se koná od 12. května - 3. června 2021

Smetanova "Má vlast" na zahajovacím koncertu Pražského jara 2021 zazní v podání souboru Collegium 1704 a dirigenta Václava Lukse.

„Připravili jsme dvacet tři koncertů, které v nejvyšší možné míře naplňují očekávání od našeho festivalu – vystoupení špičkových umělců domácí i mezinárodní scény, hostování zahraničních orchestrů a ansámblů, představení mladých talentů. Za situace, kdy se v podstatě zastavil kulturní život, a to nejenom v České republice, považujeme tento program za zdravě odvážný,“ uvádí ředitel festivalu Roman Bělor.

Všech dvacet tři koncertů budou moci diváci zároveň bezplatně vidět v přímém přenosu na webové stránce Pražského jara www.festival.cz

Záznam koncertů je:

https://www.youtube.com/user/PragueSpringFestival

***

Naďa Humlová: Po českých stopách

Obsáhlý článek kam se všude dostala česká emigrace od 15. století nám poslala Naďa Humlová.

Její článek je na této webové stránce. (Prosím klepněte na linku)

***

Úmrtí

Ivan M. Havel

11. října 1938 Praha – 25. dubna 2021 Košík)

Ivan Havel byl mladším bratrem prezidenta Václava Havla. Oba se narodili v říjnu. Ivan Miloš Havel byl český kybernetik, vědec a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které založil. V letech 1990–2019 působil také jako šéfredaktor časopisu Vesmír.

Vzpomínku na něj nám poslal Petr Pospíchal. (Foto: aktualne.cz)

https://denikreferendum.cz/clanek/32636-vsechny-laskavosti-ivana-havla (Prosím klepněte na linku)

***

27. dubna 2021 zemřel Miroslav Fryčer

Hokejista, který zastínil Gretzkého

Stalo se tak 8. ledna 1986 v zápase Toronto-Edmonton, který skončil  neuvěřitelným výsledkem 11:9.  Autorem čtyř branek Maple Leafs bylo pravé křídlo Miroslav Fryčer. Tehdy byli dva hráči, kolem nichž se srotil hlouček novinářů. V edmontonské šatně populární Wayne Gretzky a v torontské Miroslav Fryčer. Tehdy jsem si nenechal ujít příležitost zeptat se Gretzkého, co soudí o Fryčerově výkonu a Gretzky prohlásil, že je to skvělý hokejista. Vzápětí jsem udělal rozhovor ještě s Mirkem. Bylo vidět, že chvála od světové jedničky ho potěšila a kazetu s tímto rozhovorem jsem mu po odvysílání nechal na památku. Takže ji už nevlastním.

Osmdesátá léta se vyznačovala zvláštní schizofrenii, zatímco disidenti byli vyháněni do exilu. Sportovci byli drženi různými způsoby doma a na zájezdech hlídáni, aby náhodou neskončili za kopečky či dokonce za velkou louží.

Občas se to přece jen některým povedlo. První byli Anton a Peter Šťastný. V českém tisku se v novinách objevila stejná zpráva ČTK, ale každé noviny měly jiný titulek. Jednou článek měl název Zaprodaní hokejisté. V oportunistickém tisku byla hra na city s nadpisem Bez domova.

Zcela v tichosti pak byl útěk dalšího reprezentanta Miroslava Fryčera. K Peterovi a Antonovi se v roce 1981 připojil Marian a v Quebecu zakotvil i Miroslav Fryčer. V říjnu 1981 hrál Fryčer svůj první domácí zápas proti Torontu a vstřelil tři branky. Druhý den byl v Toronto Star palcový titulek Four Czechs are too much for Leafs (Čtyři Češi jsou příliš pro Listy). Ve skutečnosti to byli tři Slováci a jeden Čech. Bratří Šťastní byli velmi hákliví na to, když je označovali za Čechy. Tento zápas udělal na vedení Maple Leafs takový dojem, že již na jaře Fryčera získali a shodou okolností 17. března 1981 Fryčer nastoupil v Maple Leaf Gardens k prvému zápasu proti Quebecu. Architektem vítězného tažení 6:4 byl opět Miroslav Fryčer. Po zápase brblal John Anderson, který seděl vedle novináři obleženého Friga: „Vloni jsem se  nemohl obléct, protože vedle mne seděl Sittler, letos je to ještě horší!“

Tehdy jsem se díky Fryčerovi dostal poprvé jako zástupce malých českých novin do hokejové šatny Maple Leafs a zakrátko na to, jsem již NHL komentoval pro Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, zatímco pro Radio Canada International připravovala rozhovory Aneta Machová. 

Pravidelně pak následovaly pořady nejen s Fryčerem, ale i s bratry Šťastnými a do Toronta přišli i další dva bratři Ihnačákovi, byl zde také Sláva Ďuriš, ale i v Čechách méně známý obránce Richard Lanz. Před tím zde chytal Jiří Crha. Nejslavnější dobu prožíval Fryčer, když hrál v útoku s Petrem Ihnačákem a Waltem Poddubnym.

V úvodní sezóně se podařil Mirkovi ještě jeden husarský kousek. 24. března 1981 mělo ještě Toronto teoretickou šanci postoupit do Stanley Cupu. Za stavu 3:3 se vhazovalo v poslední minutě v útočném pásmu a trenér Mike Nykoluk zcela proti tehdejším zvykům v NHL, odvolal brankáře a na led poslal žolíka Fryčera. Po vhazování najel od mantinelu Fryčer do středu kluziště a zaznamenal vítězný gól.

Miroslav Fryčer byl populární i mezi novináři. Jednou, když byl zraněný, jsem se ho zeptal, jestli bude večer sledovat hokej. Zamyslel se a pak odpověděl: „Ani ne, příliš mi to připomíná práci!“

Nesnášel trenéra Brophyho, ale naopak měl Jacques Demerse. Když se ho novináři po jeho prvním zápase za Detroit v Torontu ptali, jaký je to rozdíl mezi tím hrát pod Demersem a Brophym odpověděl. „Asi jako když na obloze svítí slunce anebo jako když je tam mrak a prší.“

Dokázal žít naplno a když dostal prémii jako nejlepší hráč měsíce, věnoval ji na společný mejdan pro celé mužstvo.

V období, když byl zraněný trpělivě seděl torontské malířce Marii Gabánkové, aby udělala jeho portrét, měl jedinou podmínku, že tam musela být basa piv. Když byl obraz hotový, dal ji šek, kde nebyla vypsaná suma a řekl: „Napiš si tam, kolik chceš!“

Opět je otázkou, kde tento obraz skončil.

O úmrtí prvního Čecha, který byl nominován do tradičního Utkání hvězd informovaly všechny hlavní kanadská televizní stanice. Před časem vyšla v angličtině i jeho kniha Můj bouřlivý život. Je i zahrnut v Historii světového hokeje z roku 2002, která vyšla v Torontu pod názvem Kings of the ICE – Králové ledu.

Aleš Březina – Toronto

Odkazy: Zemřel Miroslav Fryčer & Sport.cz

***

Otakar Michl, přezdívaný Alfréd

(15. ledna 1949 Praha – 7. května 2021)

Byl českým kytaristou a překladatelem. Již od školy prošel několika kapelami. V sedmdesátých letech začal hrát se skupinou Umělá hmota, kterou však záhy opustil a přešel k DG 307. Koncertně doprovázel také kapelu The Plastic People of the Universe. Později se dlouhodobě hudbě nevěnoval. S obnovenými kapelami UH a DG 307 hrál
znovu v devadesátých letech; s oběma nahrál dvě studiová alba. V roce 2003 se účastnil reunionu kapely Aktual. Přeložil knihy Mimo sebe aneb Objevení Saunders-Vixen od Richarda Davida Bacha a Cesta / The Fairy Journey od Eduarda Vacka. V roce 2012 vydalo nakladatelství Pulchra jeho paměti Trable den co den. Zároveň je odborníkem v oblasti vězeňství, mj. autor textu Parole? To je přece čestné slovo! (příloha časopisu České vězeňství, 1996). Podepsal Chartu 77. Tolik stručný životopis ve wiki.
Všechno se to odehrávalo v polovině sedmdesátých let minulého století. Na druholigovém hokeji jsme se potkávali s Mejlou Hlavsou od Plastiků. Málokdo ví, že Mejla hrával hokej a jeho oblíbeným týmem byla Slavia, což jsme měli společného. Jednou hrála Slavia proti béčku Jihlavy, kde hrál odchovanec Slavie Micka, který byl v užším juniorském výběru juniorské reprezentace. Kdykoliv přišel na led začal Mejla zpívat: „Mííícka, Mííícka…“ Dělal to tak usilovně, že ho po chvíli nějaký příznivec Slavie přišel napomenout: „Chlapci neměli byste ho zneklidňovat, když mu jde o reprezentaci!“ Mejla jako vždycky měl pohotovou odpověď: „Ale to my přece víme, my ho neznervozňujeme, my ho tímto způsobem
povzbuzujeme!“ Jednou přišel Mejla s nápadem založit časopis HLAS DISIDENTA. Okamžitě měl hlavičku novin a redakční radu, v které jsme byli kromě neho ještě já a Alfréd. Tento samizdat se měl zabývat politikou, kulturou a kanadským hokejem. Redakční rada se scházela v restauraci KORUNA v Černé ulici. Přesně nevím, o čem se psalo v politické a kulturní sekci, vrcholem byl závěr setkání, kdy se volil pravidelně All Star tým, ačkoliv jsme ani jden zápas z NHL neviděli. Vím, že já jsem prosazoval Bobby Orra z Boston Bruins, zatímco Alfréd Denise Potvina z New York Islanders. Časopis vycházel nákladem čtyř vytisků. Každý z redakční rady si ponechal jeden výtisk, čtvrtý si vzal Mejla do Ječné ulice a těsně před příchodem Jiřího Němce seběhl dolů a dal ho do schránky a v zápětí pozoroval, jak jeho tchán Jiří Němec bude hodnotit další samizdat. Příští týden dostala redakční rada od Mejly vyhodnocení. Dnes již nevím kolik čísel vyšlo, ale byla to nejlepší složení, redakce a za svůj život jsem jich zažil několik. Z trojčlenné redakční rady jsem tedy zůstal sám a Hlas Disidenta je již jen vzpomínkou na dávnou minulost. Ani v knihovně Libri Prohibiti, kde mají všechno, nemají byť jedno číslo tohoto dokumentu.

Aleš Březina

***

Nejstarší cyklista světa Robert Marchand

zemřel ve věku 109 let

V noci na sobotu 22. května 2021 zemřel ve věku 109 let nejstarší cyklista světa Robert Marchand. Informovala o tom francouzská televize CNews. Pode jejích informací zemřel nezdolný sportovec ve spánku v domě důchodců v Mitry-Mory na severu Francie. "Robert byl velký šampion, byl bystrý a někdo, o němž se vám mohlo snít. Byl to také přítel, odborář s levicovými názory. Byl symbolem našeho města," řekla starostka Mitry-Mory Charlotte Blandiotová-Farideová. Marchand věnoval osobní předměty stálé výstavě v místní tělocvičně.

Narodil se roku 1911 a byl znám také ve světě. Ve 30. letech se věnoval na vysoké úrovni gymnastice, pak působil jako hasič v Paříži. "Jezdil jsme i na kole, ale lidé z mého klubu říkali, že jsem moc malý a že to nikdy nikam nedotáhnu. Tak jsem toho nechal, čemuž se teď směju," řekl Marchand, který měřil 158 centimetrů, v jednom rozhovoru.

V roce 2018 překonal v cyklistice světový rekord v kategorii nad 105 let vytvořené speciálně kvůli němu. Za hodinu tehdy dokázal ujet 22,547 kilometru. O čtyři roky dříve překonal vlastní maximum v hodinovce v kategorii nad 100 let 26,927 kilometru, dva roky předtím zvládl 100 kilometrů za rovněž rekordních 4:17:27 hodiny.

Marchand za svého dlouhého života poznal dvě světové války, studenou válku, osmnáct francouzských prezidentů a 98 závodů Tour de France. Ovdověl ve 40. letech a pracoval v mnoha oborech včetně pěstování zeleniny, prodeje vín nebo pěstování cukrové třtiny. Žil také ve Venezuele a Kanadě. V kondici se udržoval příkladnou životosprávou - sportoval, jedl hodně zeleniny a ovoce, byl střídmý v konzumaci kávy i alkoholu a nekouřil. Až v roce 2017 měl menší problémy s krevním tlakem, se sluchem a revmatismem.

čtk-sport.cz

***

Ve věku 85 let zemřela socioložka Jiřina Šiklová

Ve věku 85 let zemřela socioložka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77. Potvrdil to její syn Jan Šikl. Šiklová za normalizace pomáhala dostávat zakázanou československou literaturu z republiky do zahraničí a exilovou literaturu do Československa. Kvůli tomu strávila rok ve vězení.

Socioložka Jiřina Šiklová vzpomíná na 21. srpna 1968 | Video: Veronika Ljuba Bucková

Jiřina Šiklová byla doktorka filozofie, socioložka, signatářka Charty 77, disidentka, uklízečka, vězeňkyně, zakladatelka a propagátorka genderových studií. Zasvětila svůj život angažování se pro politickou a sociální spravedlnost. 

Šiklová patřila k lidem, kteří pomáhali dostávat zakázanou československou literaturu na Západ a exilovou literaturu do Československa. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury Viléma Prečana v německém Scheinfeldu, a také se podílela na transportu exilové literatury, který z Londýna organizoval Jan Kavan. Tento kanál fungoval dvacet let. V roce 1981 však policie jeden z mnoha desítek kamionů zadržela - Jiřina Šiklová a dalších osm lidí šlo na rok do vězení. Pod tlakem mezinárodních protestů byli ale nakonec propuštěni a souzeni na svobodě.

I ve vězení Šiklová uplatnila svůj organizační talent, pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, zavedla ranní rozcvičky. Sama tento pobyt nazvala "zajímavým zúčastněným pozorováním". Společenské angažmá Šiklová vždy považovala za svou prvořadou povinnost. "Když je někdo v průseru a já na to mám kapacitu, tak něco zorganizuju," říkala o sobě. Takto iniciovala třeba projekt Paměti žen.

Po změně režimu stála Šiklová u vzniku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a také založila Gender Studies Centrum - knihovnu a organizaci, které jsou mezinárodně uznávané. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celé ČR prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími. U ní v bytě také vznikla první knihovna Gender Studies, ze které se časem vyvinula největší knihovna tohoto tématu ve střední a východní Evropě. (Na snímku Daneila Čižinského je Jiřina Šiklová s Jiřím Gruntorádem, při křtu mé knihy Řetěz bláznů.)

Vzpomínka Pavla Kosatíka. (Prosím klepněte na linku)

altualne.cz

***

Soud poprvé rehabilitoval muže,

kterého na hranicích zabil elektrický proud

„Dne 31. 5. 1954 v 01,45 hod. v úseku 15. roty Folmava ... nalezla [pohraniční] hlídka ... usmrceného narušitele elektrickým proudem v D[rátěném] Z[átarasu].“ Byl jím „Vorlíček Jiří, nar. ... 1929 v Praze 1, ... posluchač státní akademie věd... Narušitel byl z DZ vyproštěn, aby mohl být opět zapnut elektrický proud.“ Tolik praví „Denní hlášení o událostech na státních hranicích“.

25letý Vorlíček netušil, že jeho štípací kleště mu k překonání státní hranice nepomohou, neboť podle rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže generála Ludvíka Hlavačky (1911-2005) byl do drátů na státních hranicích zaveden proud o vysokém napětí, tzv. elektrifikovaný drátěný zátaras (EDZ), který měl napomoci k „zabránění pronikání všech nepřátelských živlů do ČSR a naopak“.

Hlavačka byl za toto opatření (i za jiné věci, například mučení vězňů ve věznici v Uherském Hradišti) po roce 1989 popotahován, ale před soud nikdy postaven nebyl.

V úterý 18. 5. 2021 se však Okresní soud v Domažlicích zabýval Vorlíčkovým případem a in memoriam vyslovil jeho účast na soudní rehabilitaci.

Podle senátu vedeného Mgr. Milanem Anderlem, kdyby Jiří Vorlíček „nebyl na hranicích usmrcen, nepochybně by byl stíhán pro trestný čin opuštění republiky. Skutečnost, že byl ... usmrcen, lze interpretovat tak, že byl nezákonně omezen na osobní svobodě, což je podle zákona nezbytný požadavek pro vyslovení soudní rehabilitace.“

Jiří Vorlíček je prvním, kdo byl rehabilitován v souvislosti s usmrcením elektrickým proudem v EDZ.

***

Otázky a odpovědi k případu Jiřího Vorlíčka:

Otázka: Je shora zmíněný rozkaz generála Ludvíka Hlavačky veřejně dostupný?

Odpověď: Ano. Viz https://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/usmrceni-hranice/dokumenty/rozkaz-0090-1953.pdf.)

Otázka: Jaký je vlastně význam soudní rehabilitace?

Odpověď: Je to morální satisfakce pro ty, kteří byli protiprávně zbaveni osobní svobody nebo majetku. Znamená to uznání, že stát a jeho představitelé způsobili poškozenému křivdu.

Otázka: Byli už rehabilitováni i jiní, kteří byli usmrceni na československých hranicích jinými způsoby?

Odpověď: Ano. V roce 2017 byl rehabilitován Hartmut Tautz (1968-1986), který byl roztrhán pohraničními psy. V roce 2020 byl rehabilitován Gerhard Schmidt (1939-1977), jenž byl před zraky své rodiny zastřelen.

Otázka: Má Jiří Vorlíček nějaké žijící příbuzné?

Odpověď: Ano, má mladší sestru.

Otázka: Může pozůstalá sestra požádat o odškodnění?

Odpověď: Ano, podle zákona č. 119/1990 Sb. má nárok na „přiměřené hmotné odškodnění“.

Otázka: Kolik toto odškodnění konkrétně činí?

Odpověď: Podle § 23 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 119/1990 Sb. se odškodnění skládá ze tří různých položek a činí celkem 303 Kč (83 + 20 + 200).

Otázka: Není takhle nízké odškodnění spíše výsměchem pro pozůstalé obětí?

Odpověď: Podle Ministerstva spravedlnosti ČR je odškodnění sice nízké, ale rozhodně se s tím – alespoň prozatím – nebude nic dělat.

Domažlice: 19. 5. 2021 zapsal: L. Müller

****


Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký

Zjistila jsem, že pozemky – zemědělskou půdu, které vlastním v České republice, někdo neoprávněně užívá. Jak se proti tomu mohu bránit? Mohu vymáhat nějaké finanční plnění za její užívání?

V tomto případě bude dobré obrátit se na městský úřad, či obecní úřad. Tento by Vám měl sdělit kdo vaše pozemky užívá. Většinou má o tom přehled. Následně s danou (jinou)společností uzavřít pachtovní smlouvu na základě které vám bude pachtýřem vypláceno pachtovné.

Finanční plnění za užívání předmětných pozemků je možné vymáhat jen 3 roky zpětně od doby, kdy zjistíte, že jsou neoprávněně užívány. Jako první musíte danou společnost vyzvat, aby Vám toto bezdůvodné obohacení vydala, a to na základě obvyklé ceny v místě a čase. Pokud by to odmítla, máte právo podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení k soudu. Doporučuji Vám oslovit odborníka, který Vám s celou záležitostí v místě pomůže.

Moje manželka vlastnila na území České republiky nemovitosti. Jsem jejím jediným možným dědicem. V současnosti probíhá dědické řízení. Bylo mi nabídnuto prodat pozůstalost v Čechách třetí osobě, a to třeba již v průběhu dědického řízení. Je to možné?

Ano, pozůstalost je možné zcizit již v průběhu dědického řízení, a to smlouvou o zcizení pozůstalosti, která musí být provedena notářským zápisem. Jedná se ale o velmi specifický institut, který zatím není v České republice velmi užívaný. Doporučuji Vám tedy oslovit odborníka, advokáta či notáře, který již s tímto institutem má zkušenosti a bude schopen Vám opravdu odborně pomoci. Zároveň Vám posoudí ve spolupráci s odborníky reálnou tržní cenu dědictví. V mnoha případech je totiž cena deklarována v dědickém řízení odtržena od reálné tržní ceny.

Když jsem nedávno náhodou kontroloval katastr nemovitostí, zjistil jsem, že u pozemku, který vlastním, je poznamenané probíhající řízení, o kterém nic nevím a ani jsem o něm nebyl vyrozuměn. Jak mám postupovat? Co se za takovým řízením může skrývat?

V katastru nemovitostí je vždy dobré mít zapsanou adresu, na které jsem k zastihnutí, jelikož katastr nemovitostí obesílá a informuje vlastníky nemovitostí o probíhajících řízeních, která se týkají jejich nemovitostí, zejména pak o převodu vlastnického práva k nemovitosti.

Je možné pomocí čísla jednacího z katastru nemovitostí zjistit, o jaké řízení se jedná. Doporučuji nejprve zavolat na příslušná katastrální úřad a to osobně, popřípadě prostřednictvím Vašeho právního zástupce. Pokud byste informaci nerozuměli nebo pokud by někdo skutečně nakládal s nemovitostí bez Vašeho vědomí, je vždy vhodné obrátit se na advokáta, který se specializuje na problematiku nemovitostí a který Vám  celou věc prověří a poradí nejvhodnější postup v dané věci.

Chtěl bych odkoupit od města id. 1/2 pozemku, který máme ve spoluvlastnictví. Jak mohu postupovat?

V tomto případě lze městský úřad oslovit zda by Vám id. ½ pozemku neodprodal a učinit nabídku nejlépe ve výši tržní ceny v daném místě a čase, která může být podložena znalecký posudkem. Obec má pak dle zákona o majetku obcí daný postup, kterým se musí řídit a pokud odmítne id. ½ pozemku prodat, není možné ji k tomu nutit. V případě, že byste ale dále nechtěli setrvávat v takovém spoluvlastnictví, lze podat žalobu k soudu, na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Během soudního řízení by pak bylo toto spoluvlastnictví vypořádáno.

Během restitučního řízení nám byla navrácena nemovitost v České republice, náš právní zástupce ale zapomněl zažádat o sousední zahradu, která byla také ve vlastnictví našich předků. Zahrada je nyní ve vlastnictví obce. Máme nějakou možnost získat zahradu zpět? Jak můžeme postupovat?

Bohužel, nemáte nyní žádný právní nárok na daný pozemek – zahradu. V tomto případě můžete zkusit požádat obec o odkup této nemovitosti, a to s odůvodněním, že se jedná o původní rodinný majetek, který ale nebyl součástí restitucí a také z důvodu, který jste uvedli. Je ale pouze na rozhodnutí obce zda Vám tento pozemek prodá, či nikoliv. Sama obec rozhoduje na základě zákona o majetku obcí a její rozhodnutí se nedá ovlivnit a prodej pozemku nelze nijak vyžadovat.

Sport

Lopata do toho!

Žiju už více než půl století se Slávistou a moc dobře vím, že to je, ale i není vůbec jednoduché. Jako mladá holka jsem se samozřejmě chtěla vdát a Slávista se mi hodně líbil. Byla jsem ochotná skoro ke všemu, zahrnovala jsem ho zamilovaností, randili jsme spolu, poslouchala jsem jeho obdivné vyprávění kolem slavistického fotbalu, měla jsem informace kdo je Bican a další fotbalové hvězdy a dokonce jsem se s ním rozjela do Plzně do Štruncových sadů na zápas Slávie a Plzně. Před tím si mě prohlídla i jeho máma, moje pozdější tchýně a dala mu celkové kladné vyjádření. Snad stojí za zmínku, že si mě poprvé prohlídla při návštěvě cirkusu, kam jsme jak ona tak my zamířili – seděli jsme na protilehlých stranách manéže, ovšem moje budoucí tchýně byla i na tuto skutečnost dokonale připravená a prohlídla si mě divadelním kukátkem, s kterým už cíleně do cirkusu šla.

V prvním poločase hry ve Štruncových sadech jsem si povšimla, že ochozy sedících diváků dost často skandují jména svých oblíbených hráčů. A tak i já, abych se svému Slávistovi ještě víc zalíbila, jsem se k pokřiku přidala provoláváním „Lopata do toho“. Slávista strnul a zle si mě prohlížel, později mi vysvětlil, že Lopata není hráč Slávie, ale Plzně.  Takže jsem to vlastně docela pokazila a neuspěla jsem svým řevem „Lopata do toho.“ Dnes už moc dobře vím, že jsem povzbuzovala vynikajícího plzeňského útočníka a pozdějšího trenéra. Slávista si mě stejně nakonec vzal, lopata, nelopata. Tím, že si mne vzal, zároveň vstoupil do rodiny, kde byl jeden fanda sparťanský a jeden dokonce trnavský – čili neměl to s nimi vůbec lehké. Spory většinou šikovně urovnávala moje máma, která pravidelně sledovala v rádiu pořad „S mikrofonem za sportem“ a přesně věděla už dopředu, jak nedělní zápasy dopadly a v jaké náladě může očekávat jak svého zetě, tak své dva syny. Ten mladší, který považoval za nejlepšího trnavského hráče Adamce, tehdy ještě chodil do školy a pokud jel do Trnavy na jejich domácí zápas, vyžebrával si peníze na cestu u mne, která už tehdy chodila do práce a jakousi almužnu si vydělávala.

A vybavují se mi další historky spojené s fandovstvím mého muže. Asi v roce 1967 se vrátil z jakéhosi nedělního zápasu, ve kterém šlo o hodně, snad dokonce o mistra ligy a pronesl svou historickou větu „Kdybych neměl rodinu, tak bych to tak nenechal.“ Znala jsem se se slavným slávistickým brankářem  Bokšajem, neboť nás v určité době učil onu nenáviděnou ruštinu a kluky tělocvik a vyprávěl nám, že se jim v Užhorodě říká „létající učitelé“. Po celý svůj život si nás všechny pamatoval i včetně našich křestních jmen. Jednou v zimě jsem ho náhle potkala kdesi na horách, snad v Krkonoších či Jiozerkách a měla jsem možnost představit ho mému muži. Tento moment opět neuvěřitelně posílil mé ego v očích mého muže a navíc Bokšaj se choval jako dokonalý gentleman, což opravdu byl. V době, kdy už muže doprovázel na fotbal náš vnuk Šimon a byl tak nenápadně zasvěcován do lásky ke Slávii mě po jednom jejich návratu ještě tehdy malý vnuk sdělil, že se tam děda pohádal a že šli raději dříve domů. Odpověď, proč tomu tak bylo, jsem později na můj přímý dotaz od muže obdržela. Ovšem v rodinném fotbalovém rivalství nikdy nezůstával pozadu ani můj sparťanský bratr a už jako zcela malou brával naši dceru na procházku před letenské hřiště a pokoušel se jí propasírovat mřížovím brány na hřiště aby si to prý užila, to se mu ale nikdy nezdařilo, neb jednotlivé mříže jsou hodně husté a blízko sebe.

Když můj muž slavil jakési kulatiny, koupila jsem mu kopací míč a rozhodla jsem se, že mu ho nechám podepsat od celé slávistické jedenáctky a také jsem v tomto směru zahájila konkrétní kroky. Situace se však vymkla neb v té době začala Slávie prohrávat jeden zápas za druhým a můj muž nevycházel nejenom ze zklamání, ale nadával i jmenovitě na kdekoho z hráčů. Takže jsem si už vůbec netroufla dát mu dárkový míč s podpisy a tak jsem sama od sebe zvolila jen jednoho z hráčů, za kterým jsem s míčem došla v jednoduché ženské úvaze, že tenhle v budoucnu bude opět jedničkou a mého muže nevytočí jeho podpis. Takže dárková meruna nese nápis „Honzovi věnuje Vláďa Šmicer“. A pak, že ženská neumí ocenit kvalitu fotbalisty. A stejně si myslím do dneška, že jsem odhadla i správně plzeňského Lopatu a nikdo mi to už nikdy nevymluví.

A byla ještě jedna úsměvná historka, kterou jsem svému muži poskytla. Celý mladý život jsem bydlela v Liboci, což byl tehdy jakýsi okraj Prahy a také se tam hrálo na rezidenční bydlení a zároveň se tady udržovaly i vzpomínky na původní statkářská sídla. A tady měl rodinnou vilku úžasný brankář, slávista František Plánička. A byla to vilka hodně zajímavá. Plot kolem vilky měl v pravidelných polích jako ozdobu slávistickou hvězdu  – tam jsem vzala mého muže na procházku a byl u vytržení, a když jsem k tomu ještě přidala, že byl Plánička pravidelným návštěvníkem blízkého kina Veleslavín a měl tam svá trvalá místa v konkrétní řadě, tak to už byl zážitek z vyprávění zcela vrcholný. Bohužel po prodeji vilky ozdobné hvězdy nový majitel odstranil.

Muž bude mít opět nějaké kulatiny, na dárkový míč to už nevypadá, nakonec mi nezbude nic jiného než pozvat trenéra Slavie, Jindřicha Trpišovského na odpolední svačinu a to bych se opravdu vycajchnovala – vaření mám ráda a všem u mě chutná.  Uvidíme, každopádně to fandění mému muži dokonale vyšlo, Slavia opět vyhrála titul, došla daleko i v Evropské lize, je první v tabulce bez jediné prohry v průběhu celého roku. A zcela na závěr, hlavně pro ženské čtenářky uvádím jak se mi, jako ženě ti slávističtí hráči líbí jako mužové roku. Každopádně bych do žebříčku na první místa zařadila Ondřeje Kúdelu, Nikolae Stanciu, Tomáše Holeše a Abdalláha Simu.

Jana Fafejtová – Praha

***

Chtěli bychom upozornit na naše webové stránky, které jsou na pravé straně tohoto webu.

Jedná se o kalendář kalendar.zpravy.ca a adresy kostelů, dále je to seznam dárců, Všem, kteří nás podpořili děkujeme. 

Sportovní zprávy:

Jsou jednak fotbalové, kdy Slavia získala titul i český MOL Cup. Na Slovensku je mistrem Slovan Bratislava. Vše naleznete  na stránce fotbal.zpravy. ca .

Hokejové stránky mají přehled, z českého a slovenského play-offs, z přípravy. na MS a přehled, jak si vedli Češi a Slováci v NHL

V pátek 21. kvěětna 2021 začalo po dvou letech za přísných beypečnostních opatření hokejové MS.  V prvním utkání prohráli Češi s Ruskem 3:4, Slovensko porazilo Bělorusko 5:2. Senzací je prohra Kanady s domácím Lotyšskem.

Hokejové zpravodajství je na hokej.zpravy.ca .

Aleš Březina




 

Celková tvorba do roku 2020

www. paintinggallery.net


Poslední virtuální výstava koláží 2021

www.paintinggallery.ca

Ti, kteří nás podporují

Nabídka práce ve výrobě nápojů 

pro kanadsko-českou firmu

v Mississauze.

Máte-li zkušenosti z výroby, fyzickou kondici a manuální zručnost a jste spolehlivý a stabilní (máte-li zájem o dlouhodobu spolupráci), volejte v pondělí až pátek (od 8:00 hod. do 16:30)

na číslo 905-848-0428.