Na scene jich bylo trinact
Blizi se sedma a s ni povinnost byt jiz v divadle. Provoz na dalnicich
je neskutecny a ta trocha deste jej jeste zpomaluje. Krizovatka
Lake Shore a Kipling jako by se vzdalovala. Vypada to, ze se snad
vsichni domluvili, ze vyrazi do sveta pred sedmou vecerni a stejnou
trasou. Nicmene se jeste musim zastavit do kobliharny pro kaficko.
Zivotabudic si musim tento vecer vypit, chci-li vydrzet az do
konce pri smyslech. Jindy to nedelam, nemohu spat. Jeste par zatacek
a jsme na miste. Krabice s rekvizitami, pozor na sklo, moc s tim
nehybat, dvacet schodu nahoru, jeste nekolik dalsich a uz jsme
na scene.
Hlediste i jeviste si jeste podrimuji, a nahore nad sedadly, tam
v te kukani, uz je ale zivo. To Ivo Mejzr si zacina hrat se svetylky,
rozklada ocislovane kazety s nahravkami tak, aby je mel po ruce
hned, jakmile na ne prijde rada. K tomu mu slouzi scenar, kde
ma svym uhlednym, hlavne vsak citelnym pismem udelany prislusne
poznamky, co se nejen hudby, ale i svetel tyce. Vsechno je pri
predstaveni na povel. Jim jsou reziserovy pokyny, davno jiz zafixovane
v pameti technika, inspice i hercu. Jenze nekdy prijde neco noveho,
tak se na to jeste pred predstavenim radeji koukneme. Sichr je
sichr. A take uz klikaji svetla tlumena, plna, modra jako
ze je tma jo, je to v poradku.
Vykrocim za jeviste prvni hmat po slepu jde po mikrofonu,
dorozumivadle mezi nami vsemi: technickou kabinou, herci v satnach
a inspicientkou. Nastesti je v satnach odposlech, takze tam slysi
vsechno, o cem si s Ivem povidame. Alespon jsou v obraze. Ivo
take. Jinak bych se ulitala male satnicky hercu jsou totiz
o tri podlazi nize, Ivo je zase na opacne strane a o tri patra
vyse nezli ja. Holt, kazde divadlo je jine, takhle to vypada v
The Assembly Hall. Museli bychom na sebe blikat baterkami
sjednanymi signaly. I to uz jsem zazila: ve Washingtonu s "Osklivou",
kterou jsme tam pred tremi lety davali ceskym vzdelancum jako
bonbonek z krasne cesky napsaneho dramatu Oldricha Danka.
Pracovni lampicka dava moznost rozeznat obrysy vsech tech veci,
ktere tvori to magicky nadherne pracovni zatisi kazdeho divadelniho
zakouti. Ty veci ani nehraji, ale jsou tam, aby mohly zase nekdy
a nekomu poslouzit. A take pozustatky po stavbe sceny nejake
barvy, plechovy kufrik s naradim, zebrik, krabice, desky a ja
nevim co jeste. Nekam to musim presunout, protoze ted zde musi
byt misto hlavne pro nase tety Abby a Martu ztvarnily je
Dasa Belacikova a Jana Fabianova. Ty maji hodne ruznych rekvizit
vcetne nadobi, jidla a priboru, uterek, tacku, sklenicek a dalsich.
A vsechno se to tam musi vejit. Musi to zkratka byt na ocich.
Prochazim scenou i ostatni rekvizity jsou na miste, karafu
plnim vodou rozredenym brusinkovym dzusem bezinkove vino
ma takovouhle barvu, zajimave ackoliv kvety bezinek jsou
bile, dale podnos, tri sklenicky na nem, ubrus na stole, u okna
na suchem zipu aby se dala pohodlne sesmeknout dolu - visi
snura na zaclony, v truhlici musi byt vycpany panak na ktereho
musim o prestavce na druhou pulku hry navleknout triko a udelat
tak z pana Hoskinse dalsi obet - pana Spenalza. Na stole museji
jiz byt salky na caj, konvicka, uterka, talir s kolacky, ktere
na kazde predstaveni pece Prague Deli. Stejne tak chysta i chlebicky,
na nichz si pak ve hre pochutnava policajt O'Harra a po ni vsichni,
kdo k nim jsou nejblize.
Jeste hodinky do ruky a frcim dolu postavit na kaficko pro herce, navstivit satny a pozdravit se s postupne prichazejicimi ucinkujicimi. Bezva, tety a Radka Tamchynova jako Elen jsou tu mezi prvnimi.
U kluku je trochu tesneji je jich tam pomerne vice
prvni hraje pastor Milana Crhaka, pak prichazi na radu Jirka Skoda
jako Teddy, policajt Brophy v podani Honzy Smida, dale Mortimer
v podani Viktora Matejkovice, Pepicek Cermak jako Gibbs, nasleduji
darebaci Jonatan Jirky Bendy a dr. Einstein Martina Dancovskeho,
O'Harra Petase Kohouta, inspektor Roony Martina Bonharda a nakonec
na jeviste prijde postava Witherspoona v podani Pavla Krale. Ten
take muze prijit do divadla nejpozdeji. Celkem jich hraje trinact.
Ale v teto chvili je nutne sezvat ty prvni. To uz je deset minut
pred osmou, lidi v hledisti k nasi radosti pribyva prejeme
si mit vyprodano usedaji na zidle, nekteri jeste vybehnou,
aby utisili svoje chute na ceske kolacky a kaficko, jini zase
venku mohutne doslukovavaji cigaretu (ja jsem uz pred rokem kvitla,
jaka je to pohoda), vbihaji poslednaci, jimz se konecne podarilo
zaparkovat na pro ne neznamem parkovisti auto. Hup, hup, hup -
rychle nahoru, blik na zvukare, probehnout zakulisi a zkontrolovat
jeste, zda jsou herci na svych mistech a ujistit se, ze nikdo
z veselych zaskodniku treba neodnesl z truhlice mrtvolu, ktera
v zaveru prvni casti uz hraje jeden nikdy nevi, herci jsou
chaska povedena. Blik na Iva do kabinky: pracovni hlaseni, ze
lidi jsou uz vsichni v sale a ti "moji" na scene a ze
pojedeme za pet minut, Ivo, drz se - jeste se ozvu tesne pred
zacatkem.
Zakulisi prolitnu jako duch po tme a s herci navazuji neosobni
kontakt tri minuty a jedeme - hlasim do tmy, vsichni na
mistech? ptam se - na oplatku slysim: OK, jsem tady, muzes
apod., probehnu jeste jednou bezprostredne pred zacatkem
co kdyby si nekdo z nich odskocil tak, deti moje, zlomte
vaz, zaciname, jedeme Ivo, pocitej do deseti a muzes Tak jo, komunikuje
se mnou ten blikajici zazrak techniky, co mi tak nadherne setri
nohy.
Prvni tony hudby a po dokonale tme se svetlo rozleti po jevisti
tady uz neni cesta zpatky - herci vypousteji prvni slova
sve role. Pri vsi obezretnosti musim jen potvrdit to, co se uz
vseobecne vi: bavili jsme se. Reziser Tomas Masek (pozdeji prevzala
rezii Maja Breinerova, aby se na nejaky kratky cas stridala s
Pavlem Kralem a nanovo Tomem, kteremuz to nakonec spadlo definitivne
cele do klina vcetne premiery a tri reprizovych predstaveni) zvolil
stastne jak hru, tak i obsazeni hercu do roli. Kazde predstaveni
rozesmate cerne komedie mi uteklo tak rychle, ze jsem ani nemela
cas si uvedomit sem tam nejaky ten kiks. Vy zajiste take ne. Ale
utkvely vam nadherne dialogy dvou spikleneckych tet, jejich nevinne
zprovozovani osamelych panu ze sveta a duchaplne - vetsinou chtene
- improvizace naseho muzskeho osazenstva. Opravdu se jim to vsem
povedlo. To jen dokazuje, ze proste svoje role zvladli a byli
v nich "doma". A pak ze trinactka je nestastne cislo.
Jsem rada, ze nemusim stat na scene. Tam, kde jsem, mi to vyhovuje
nejlepe. Vim, ze verejnost z prace inspicienta nevidi vice nez
ten zvonecek, kterym ji svolavam zpet do salu. Ale to nevadi,
ja vim o inspici sve. Slovnik sice rika, ze inspicient je pomocnik
rezisera v divadle a ze ridi nastup hercu na scenu, ale ja si
nekdy pripadam, ze uz mi chybi jenom ta kristalova koule tak se
zase uvidime na zacatku unora pristiho roku. Ve Svandrlikove Bretislavovi
a Jitce bude hrat vsechno, co ma ruce a nohy. To bude tedy
fofr
Vera Kohoutova
Jezinky bezinky
pod rezijnim vedenim Maji Breinerove
Magie okamziku s J. Hlavacovou a P. Kostkou
Milostne dopisy (pred predstavenim)
Pri hodine poctu si zpival, a to nahlas
Tri v tom (fotoreportaz a recenze)
