Komedie Tri v tom prijemne pohladila
R. Hrdlickova
V. Matejkovic
R. Hrdlickova, L. Kimla, L. Novakova
J. Benda a J. Skoda
L. Kimla
M. Dancovsky a P.Kohout
Zdalo by se, ze kdyz skonci divadlo, vsichni si oddechnou. Ti
vsichni, kteri meli s titulem, ktery byl na programu, zrovna co
delat. Naposledy jim byla 1. brezna uvedena premiera komedie ve
stylu italske komedie dell'arte Jaroslava Vostreho Tri v tom,
kterou rezirovala (pod hlavickou Noveho divadla vubec poprve)
Brigita Hamvasova. Nutno predeslat, ze se pustila do velice narocne
prace. Prinejmensim uz tim narocne, ze privedla mnoho novych tvari
a postavila je na scenu v Novem divadle dosud nevidene italske
komedie dell'arte.
Krome ni se kolem teto hry tocilo dalsich ctyriatricet lidi, pocitaje
v to i dobrovolniky u pokladny. Prirozene, to nejtezsi jako
vzdy pada na rezisera, ktery drzi svuj palec na tepu cele
pripravy hry. Nechci rozebirat, co vsechno musi v obdobi ne delsim
nez tri mesice (casteji ale kratsim) vyresit, pohlidat, navrhnout,
spocitat, zorganizovat, objednat, rozepsat, obtelefonovat, dojednat,
okopirovat, prostudovat a nastudovat, dohovorit, nakoupit, prodiskutovat,
podepsat, domluvit a napsat ... tak me napada, ze bych se nekdy
mela ve svem clanku venovat vyhradne praci rezisera, ktera je
pochopitelne ponekud jina u amaterskeho divadla nezli v divadle
profesionalnim.
Rezisercino pohravani si s divadlem na divadle vyznelo opravdu
lehce a usmevne. Dokonce i nektera diskutabilni mista patri
to ci nepatri na divadelni scenu? -, ta tak trochu lechtiva ci
ta, ktera bychom mohli nazvat prizemnimi, nevyznela tak vulgarne,
jako kdyz byla citovana samostatne, bez kontextu.
Hra svym obsahem nebyla veledilo, a nakonec ani nechtela divaka
poucovat. Jednoduse mu jen nastavila zrcadlo. To krasne, co z
ni melo vyplynout, byla radost sama. Nakonec sam divak mohl posoudit,
zda to vyslo. Zkuseni herci, jakymi byli Jirka Benda (Capitano)
a Jirka Skoda (Cola) dvojice, ktera takrikajic humorne sceny
vychazejici ze zivota vyrabela za pochodu, -, a Lenka Kimlova
(Colombina) a Lenka Novakova (Lucinda), jez se snazily nalezt
pravy vyraz postavy. Pozdeji sami domysleli dotazeni vystupu,
mnohokrat dokonce improvizovali takrikajic z oleje nacisto, vycistovali
a uhlazovali gagy svych postav, coz se da rici zejmena o Jirkovi
B.
Zatimco ale jejich postavy se spise vice nez mene priblizovali
civilnimu vyjadreni komedialnosti, Petr Kohout (Pandolfo) si od
pocatku az do konce hry snad nejverneji zachoval typ dell'arte,
at uz svou chuzi, pohyby ci mluvou. Take byl jedinym, ktery stylizoval
svuj jinak znely hlas do neprijemne skripave polohy stareho vypocitaveho
lakomce. Ve sve roli Pandolfa vlastne nanovo prekvapil (i me,
jeho zenu, jakkoliv se snazim byt zdrzenliva). Ti verni divaci,
kteri navstevuji scenu Noveho divadla pravidelne, znaji Petra
napr. z muzikalu Holka nebo kluk, ze hry Nasi furianti ci z Restituci
vodnika Cochtana. Sve zkusenosti z predchozich roli, i kdyz se
jednalo o jine charaktery, uspesne prenesl do sveho Pandolfa.
A co je vubec nejobdivuhodnejsi, v zadnem predstaveni z role nevypadl.
A dokonce ani tehdy ne, kdyz jej nechal v zapalu hrani jeho partner
ve dvojici Martin Dancovsky (Ubaldo) sedet "spiciho"
na lavicce.
Ostatne, zastavit se u Martina je zrovna tak prijemne. Jeho Ubaldo
byl spise civilni roztrzity a ustarany otec dvou krasnych dcer,
s nimiz si vlastne nevedel rady. Martin nikdy na divadelni scene
nestal, ale sve role se zhostil obdivuhodne bravurne a lehce.
Dokazal prenest sve zkusenosti z pusobeni v rozhlasu a v dabingu.
My v zakulisi jsme pri kazdem predstaveni byli prekvapovani jeho
improvizacemi. Take jemu se "nepodarilo" vypadnout z
role, a kdyz nahodou ve svych textovych variacich zasel prilis
daleko, pokazde vsak nasel cestu zpet tak, aby svemu partnerovi
nahral onen ocekavany "slagvort". Jemu jedinemu se dala
nejmene vytknout spatna vyslovnost a artikulace (ackoliv jeho
materstinou je slovenstina), jakkoliv mluvil se zapalem ci s emoci
zkouseneho otce. Hral celym svym telem. V pohybu nemel jen ruce,
ale pracovaly mu i konecky prstu. Jeho sentence mely melodii,
gradaci, emoci a logiku, stejne jako jeho reakce a pohyby. On
proste hral obsah, ne slova. Doslova se do postavy vtelil. Myslim,
ze neprehanim, kdyz reknu, ze se v Novem divadle opravdu vbrzku
zabydli. Koneckoncu divadlo, jak sam rekl, jiz od malicka miloval
a az teprve nyni si uvedomil, o co az do teto chvile vlastne prisel.
Tri mladenci zkuseny Petr Hamvas (Zanni), mene zkuseny Viktor
Matejkovic (Ottavio) a naprosty novacek Petr Smetana (Horatio)
vytvorili rozjivenou trojici mladi. Vedl je ten nejostrilenejsi
Petr H., ktery jako by udaval ton. Na jevisti se pohyboval suverenne
a disciplinovane (mohu-li to tak vyjadrit), coz je nutne u jeho
prirozene spontannosti ocenit. Nevyvedl tak z konceptu zadneho
ze svych nezkusenych kolegu. Petr hraje s lehkosti a citem. Ma
smysl pro komedialnost, takze mu neprislo tezke zvladnout vychytraleho
sluhu. Ponekud vice namahy museli vyvinout Viktor a Petr S., i
kdyz jejich postavy tak trochu odpovidaly jejich prirozenym typum.
Tady velice dobre zasahla zkusenost dramaturgyne a reziserky Brigity
Hamvasove, ktera ke spolupraci vyzvala nezkusene herce a sverila
jim role, ve kterych nalezli neco spolecneho. Obdobne by se dala
charakterizovat i postava Ardelie v provedeni Romany Hrdlickove,
ci kreativni trojrole Doktora, Zaklinace a Baby v podani Pavla
Christofa. Ten jak na zkouskach, tak uz i pri zkouskach na scene
neustale hledal neco, cim by postavy obohatil. Ne jen novym a
presnejsim vyrazem, ale i vystiznejsimi rekvizitami a doplnky
kostymu.
Nu a mame tady jeste karneval, presneji receno herce-neherce,
kteri jej tvorili. Pavlinka Wawrzykova, ktera si uz nekolikrat
s Novym divadlem zahrala i vetsi role, Lucie Jankova, Katka Vaculikova
a Tomas Smetana byli pozvani temer na posledni chvilku. Ale na
jejich adresu se da rici jen to nejlepsi. Stestim pro hru bylo,
ze vsichni meli smysl pro rytmus a melodicnost a ze se tedy velice
rychle adaptovali. Zatezi nejvetsi to muselo byt pro maleho Toma,
ale divadelni prostredi pro nej bylo tak podnecujici, ze prekonaval
i vlastni unavu bez problemu.
Potlesk divaku se tentokrat neopiral jen o rezijne a herecky zvladnute
dilo. Verim, ze ohlasy me nemyli, pokud tvrdim, ze nalezel i kostymerce
Sylvii Galvankove, vytvarnici, ktera mela na "svedomi"
i herecke masky italske komedie. A jeste jedno jmeno nemene tak
obetave zeny je nutne uvest Darka Smetanova, ktera se nejen
podilela na siti kostymu, ale take byla vsude tam, kde ji bylo
zapotrebi. Spolecne se Sylvii byla tim dobrym duchem zakulisi,
aby upravila, opravila, odnesla i prinesla zrovna to, co herec
mel mit po ruce.
Zdalo by se, ze kdyz skonci divadlo, vsichni si oddechnou. Ano,
oddechnou, ale ulevou, ze to dopadlo prave tak, jak dopadlo. Ale
soucasne v tomto povzdechnuti je mozne uslyset i postesk, ze to
vsechno za tak kratkou dobu zustane uz jen vzpominkou. Vzpominkou
doprovazenou mekkymi melodiemi kytary Jaroslava Jarosila a fletny
Milana Brunnera, ktera se bude v mysli jeste nejaky cas vracet.
Nejmene do te doby, nez ji prekryje zazitek dalsi.
A ja verim, ze stejne prijemny, nebot uz dnes se zacina pracovat
na tretim titulu teto sezony. Bude jim komedie Vrazdy a neznosti
Antonina Prochazky. Toho plzenskeho Prochazky, ktery stal na nasi
scene ve svem vlastnim muzikale Holka nebo kluk. Nezapomente
si rezervovat cas na premieru, ktera je planovana na patek 3.
kvetna. Ale do te doby se jeste na strankach tohoto listu setkame.
Vera Kohoutova
***
Vecer s vuni hermanku
