Vecer s vuni hermanku
Den se prehoupl pres svuj okraj a ja byla na ceste do Toronta.
Tma byla dokonala, takze najit bydleni nekde za Mount Pleasant
se zdalo byt pomerne slozite. Vida, ani jsem se nenadala, a otviraji
se dvere rodinneho domku. "Bydlime tady uz sedmadvacet let...,"
uvitala me Sylvia. Po schodech, ktere vrzaly pri kazdem naslapnuti,
to ani nebylo neprijemne. Na cloveka dychl zabydleny kousicek
sveta. Docela malinky kousek soukromi rodiny, jemuz ty schody
pridavaly duvernou pisnicku. Teplo domova se tomu take rika v
romanech.
A skutecne, teplo domova pod lampou te razem jakoby objalo. Nikde
ani stopy po modernich studenych krasach z kovu, skla a vyblyskaneho
kamene. Male mistnosti vevodil velky stul, opreny kratsi stranou
o stenu. Po cele delce celni zdi knihovna s narovnanymi tituly
snad ve vsech jazycich. Vetsinou o vytvarnem umeni. Vevodila anglictina
a francouzstina. Doteky minulosti na Slovensku pripominaly cernobile
fotografie v hladkych rameccich. Babicka a dedecek a teticka a
maminka... Tvare na nich jsou jeste pomerne mlade.
Zavonel hermankovy caj. Pri te zime je to to nejlepsi. Sylvia
useda naproti a zprvu nevi, co s rukama. Jsem zvedava a budu se
moc ptat. Zajima me, jak se delaji masky pro italskou komedii
typu dell'arte, kterou bude Nove divadlo davat prvniho brezna.
A jak jsi k te praci vubec prisla, nemas strach, ze se to nepovede?
A kostymy delas take? To je velke sousto.
"K vytvarne praci mam velice blizko," zni mekka slovenstina
hostitelky," vystudovala jsem obor kamenosocharstvi na Stredni
umelecko-prumyslove skole v Bratislave, kam jsme se prestehovali
v mych deviti letech z Kosic. Babicka mela kram se starozitnostmi.
Tam to vsechno vlastne zacalo. Zasvecovala me do taju veci a materialu,
s nimiz obchodovala. Tam bylo nadhernych veci," ukazuje Sylvia
na protejsi stenu, na ktere visi pozustatky. Obrazky v ramecku
ze slonove kosti, ulomky zrcadla, stribrne dekorativni doplnky
a porcelan pripominaji vrelost puvodni domoviny.
Zprvu to byly prace jednoduche, jak uz to u deti byvava, pozdeji,
kdyz na lidove skole umeni ziskala dalsi vedomosti o barvach,
materialech a vytvarnem produkovani, pribyvalo i na narocnosti.
"Svet se se mnou pohnul, kdyz me v Parizi, kde jsem chtela
zkusit stesti na vysoke skole vytvarneho umeni a studium
jsem zahajila, zaskocil sedesaty osmy rok. Rodice emigrovali do
Svycarska, ja se pozdeji rozhodla do Kanady, kde uz byl Stefan,
muj manzel otec nasich dvou dcer (malir portretista a krajinar,
dnes vyucuje malbu mj. i na George Brown College), s nimz jsem
se poznala uz na stredni skole," nelze vynechat obdobi pro
kazdeho emigranta nejdulezitejsi. "Letela jsem z Parize do
Toronta. Pamatuji si to jako dnes bylo to prvniho dubna
a predstav si, letadlo mi uletelo, " smeje se Sylvia. Jedna
vzpominka stiha druhou. "Z materialu jsem mela nejradeji
latku. Znala jsem jeji druhy a odlisnosti kvality. Nakonec mym
prvnim vytvorem byl modni magazin, ktery jsem si vyrobila uz jako
dite. Milovala jsem stary nabytek, stare obrazy, modu 40. let.
Vyrustala jsem v tom."
Nu a v Kanade jako kazdy v te dobe pulrocni skola anglictiny,
kterou Sylvia, na rozdil od francouzstiny, predtim neumela. S
usmevem si vzpomnela na zacatky v 70. letech, kdy pracovala jako
display aranzerka. Pak prislo studium sochariny na torontske univerzite,
dejiny umeni, na oddeleni antropologie etnografie zapadni Afriky,
Blizkeho a Dalneho vychodu, ktere ji velice zajimaly. "Byl
to dalsi krok seznameni se se svetem. Doma jsem se obeznamila
s historii evropskych narodu, touzila jsem tedy poznat jine."
Vedomosti uplatnila ve dvacetiletem pusobeni v oblasti "continued
education" a pozdeji jako vytvarna instruktorka na torontskem
Board of Education. Dnes pusobi v Unicefu.
Ale je dobre opustit minulost a vratit se k soucasnosti, resp.
k Novemu divadlu. "Je zajimave se probirat historii masky,
ktera provazi lidstvo prakticky od jeho zrozeni," prechazi
klidnych hlasem na nove tema vytvarnice.
"Pracovat na maskach je nejen velice zajimava, ale i slozita
prace," zacina me zasvecovat do problemu Sylvia, nic neztracejici
na rozvaznem tonu. "Je dulezite si uvedomit, kdy se masky
pouzivaly a co mely vyjadrovat." Jak jsem se dale dozvedela,
prvni herec si tehdy masku do divadla prinesl z karnevalu, lidove
veselice. To znamena, ze masky existovaly mnohem drive, nezli
sama komedie dell'arte. Ty nejstarsi byly ohavne groteskni, charakter
postavy demonizovaly, az pozdeji se vyrabely s vetsim citem. Krome
brady a rtu mel herec oblicej prekryty cely. Postupne se od tohoto
typu masky ustupovalo, az se ustalil ten, ktery prekryl nos, oci
a celo. Obvykle byvaly cerne a hnede barvy.
"My nemame cas a ani financni prostredky na to, abychom vytvorili
verne kopie puvodnich benatskych masek, proto se spokojime s jejich
napodobeninami, ktere zachyti typ, charakter cloveka, " ukazuje
na obrazcich vytvarnice, " ty puvodni byly totiz vyrabeny
z kuze, ktera byla vypinana na dreveny ram."
Vzhledem k tomu, ze ve sve prvotni podobe komedie del'arte navazovala
na tradici italske lidove frasky, nese i jeji prvky je zalozena
na improvizaci hercu, vysmiva se lidskym vlastnostem, jako jsou
lakota, pycha, preletavost, nadutost apod., nema zavazny scenar,
u hercu se prepokladala znalost jevistnich konvenci, pohotovost
improvizace a kontaktu s publikem. Nejzajimavejsi na tomto typu
komedie je vsak pojeti postav. Zjednodusene receno co postava,
to typ, to charakter. Takze se po celou dobu zivota italske komedie
zhruba do 18. stoleti - se postavy prakticky nemenily. Na
scene se objevoval neprijemny drzgresle benatsky kupec Pandolfo,
rozesmata a lstiva Colombina, neuspesne zamilovany Harlekyn, vychytraly
Zanni, radoby uceny Dottore, vychloubavy zbabelec Capitano, ustarany
Ubadlo, neposlusne divky a zamilovani mladenci a dalsi. Jmena
se jen malo lisila podle toho, ze ktereho kraje fraska pochazela.
Pro kazdou postavu byla charakteristicka jeji mluva, chuze, kostym
a maska.
"S reziserkou hry Tri v tom Brigitou Hamvasovou jsme vybraly
typy v Benatkach nejcasteji uzivane. Pro ctrnact postav hry je
vyrobim ze sadrove gazy." Ono se rekne "vyrobim",
ale jak se docili toho, aby maska mela nejen tvar obliceje, ale
i vyraz? Otazka naivni jen zdanlive, protoze, jak se posleze ukazalo,
jeji naplneni trosku potrapilo i zkusenou vytvarnici.
"Zhotovit masku, to neni jako usit saty, kde ma kazda mira
sve od-az. Ale zkuste vyjadrit rozmer obliceje, napr. nadocnicove
oblouky, licni kosti tady uz nam vstupuje do hry treti rozmer
a predevsim cit pro nej. Nemohu delat kazdemu herci sadrovy odlitek,
abych se dopracovala k parametrum jeho obliceje. Proto jsem si
vybrala univerzalni, vsem padnouci plastikovou masku, ze ktere
bude jednak lehke sejmout sadrovou gazu a jednak udrzi vahu a
manipulaci s timto rychle tvrdnoucim materialem," doprovazi
vytvarnice vyklad lehkymi pohyby prstu po prvnich vyrobenych exemplarich.
"Vsimni si tady prodlouzeny spicaty nos, vystouple
nadocnicove oblouky, vypoukle celo, ale ten nepomer treba k licnim
kostem uz vim, jak na to," pozvedne oboci Sylvia.
Pro inspiraci kostymu si zalistovala v nadherne publikaci o italskych
malirich. "Vidis, benatsky malir Giovanni Antonio Canale,
zvany Canalletto (1697-1768), ten mi vyhovuje nejvice. Je to presne
to obdobi, ktere potrebujeme. Je sice znam malbami obrazu symbolickych
mist Benatek, ale vsude venuje pozornost i postavam," pozorne
sleduje jednu reprodukci za druhou Sylvia. "Kostymy stejne
jako masky nemuzeme vydekorovat podle puvodniho obleceni, ale
muzeme pouzit nektery vizualni prvek ci detail, kterym raz kostymu
na scene sjednotime - kalhoty ke kolenum, klobouky, rozevlate
plaste Hodne mi pomaha letita zkusenost z Canadian Children's
Opera Chorus, kde byla aktivne zapojena mladsi dcera Stefanka.
Tam chodivali profesionalni divadelni navrhari, aby pro detska
vystoupeni navrhli kostymy, masky, dekoraci apod. A na nas rodicich
bylo, abychom se ujali jejich zhotoveni. Byla to opravdu nadherna
prace." A kdyz uz jsme nakousli vhled do soukromi jedne dcery,
prozradim na tu starsi, ze je vystudovana fotografka. Nic naplat,
ono to vizualni vytvarniceni zustane zrejme v rodine uz natrvalo
Rucicka hodin povazlive prekrocila devatou. Je cas prijemny vecer
ukoncit. Zimni vitr sice zalezal pod bundu, ale prijemna vune
hermanku me provazela celou cestu domu. Sylvia Galvankova. Jmeno
v souvislosti s Novym divadlem zatim nezname, ale kdo vi, treba
uz dnes je dobrym prislibem.
Vera Kohoutova
***
