Andrej Nestrašil se vrátil do Toronta

Toronto-Carolina 1:2 (1:1, 0:1, 0:0)


V zápase mezi Leafs s Huricans, sice domácí vedli od 6. minuty brankou Gardinera, ale v 18. minutě Skinner srovnal skóre a Stalberg v 35. minutě blafákem zajistil hostům vítězství 2:1. Jediný z Čechů, který hrál v tomto utkání byl torontský Roman Polák, který odehrál 14:37 minut. Do Toronta se vrátil i Andrej Nestrašil, který však nehrál. Přesto českým novinářům poskytl po utkání obsáhlý rozhovor.


Andreji posledně, když jste hrál v Torontu, v druhé třetině u zadního mantinelu na vás Kadri najel a způsobil vám velice těžké zranění. Viděl jste to někdy na videu?

AN: Viděl jsem to mnohokrát. V první chvíli jsem si říkal, že se na to nikdy nepodívám, ale pak, když jsem obcházel doktory a fyzioterepeuty, kteří to chtěli vidět, tak jsem si řekl, že se na to podívám taky, abych si to oživil a že uvidím, jak to vypadalo. Ono to na tom videu, tak zle nevypadá.

Myslíte si, že to byl čistý zásah od Kadriho?

AN: Myslím si, že to bylo čisté, pouze v tu chvíli vše, co mohlo být špatné, bylo špatně. I na tom videu, když se na to podívám vidím, že u mne nebyl jen Kadri, ale ještě jeden hráč. Když jsem konečně byl za ním, tak jsem se chtěl otočit, stál jsem na jedné noze a v ten moment do mne najel, byla to nešťastná náhoda. Podle mne to bylo čisté.

Jsou to vzpomínky, ale jaký byl návrat do Toronta?

AN: Byl jsem z toho nadšený. Škoda jen, že jsem nehrál. Byl by to symbolický návrat. Včera večer jsem přemýšlel, kam jít na večeři. Vzpomněl jsem si, že vloni jsme zde byli v jedné výborné restauraci. Kladl jsem si otázku, jestli tam mám jít? Ale nakonec jsem si to tam šel užít. Šel jsem na stejné místo. Vzpomínky mě psychicky nesvazují. Ani na tréninku jsem na to nemyslel.

Takže nejste pověrčivý?

AN: Samozřejmě, že to každého napadne, ale snažím se to vyhnat z hlavy a myslet pozitivně. K čemu to je připomínat si to špatné?

Ono se říká, že když někdo spadne z koně, že má na něj rychle vyskočit, jinak by se pak bál…

AN: Přesně tak. Proto jsem se chtěl, co nejdříve vrátit na led. Také se mi to podařilo. Bohužel, teď nehraji, ačkoliv bych chtěl hrát a tyhle pauzy mne nevyhovují, vzhledem k tomu, co se stalo. Tak už to chodí. Nejsem v pozici, abych si mohl vyskakovat, obzvláště teď ne, když jsme pětkrát za sebou vyhráli, protože jsme byli poslední v konferenci a teď se nám daří. Musím počkat na další šanci až přijde, pak věřím tomu, že v sestavě zůstanu. Dnes po vítězství se zřejmě sestava nebude měnit, ale šance, že budu hrát tu je. Každý den se na to připravuji. Po psychické stránce se cítítím velmi dobře. Není to poprvé, co jsem v této situaci. Letos první dva zápasy nebyly dobré, to jsem chtěl pověsit brusle na hřebík, ale pak jsem se cítil lépe a lépe a říkal jsem si, že už jsem zpátky. Mám dost sebevědomí, abych věděl, že mohu hrát.

Cítíte ještě bolest a mohl byste říci, co to bylo?

AN: Měl jsem zlomené dva obratle. Jeden byl prolomený dovnitř. Takže bylo velkým štěstím, že mícha byla neporušená. Odnesly to dva obratle, ale nemám trvalé následky. Když dlouho sedím, tak cítím bolest v zádech. Ovšem to může být i věkem. Snažím se na to nemyslet. Z takového mudrování se nedá nic dobrého získat. Osobně si myslím, že zdraví je hodně o mentalitě. Když si člověk vsugeruje, že je mu dobře, tak je mu dobře. Tělo pak poslouchá hlavu. Snažím se podle toho žít a přemýšlet.

I v zápasech, v který jste hrál nebylo hodně času na ledě?

AN: Nebývám často na ledě, jsem spokojen, když odehraji třináct až čtrnáct minut. Vloni jsem v několika zápasech toho odehrál víc. Pochopitelně, že každý hráč chce hrát při přesilovce. V Detroitu, jsem získal při ní bod. Jestliže se týmu nedaří, pak se řeší proč a někteří lidi to odnesou. Tentokrát jsem to byl já. Takový je život a zde se nikomu nic za zásluhy nedává. Každý si to musí vybojovat sám. Věřím tomu, že moje šance opět přijde.

Nepoškodilo vás zranění v očích trenéra?

AN: Myslím si, že každý si svoje rozhodnutí musí nějak zdůvodnit a samozřejmě, když se nedaří a když si někdo myslí, že bych měl hrát lépe, tak si to s tímto zraněním spojí. Osobně s trenérem nebo vedením moc nemluvím. Jestli jsem s trenérem hovořil od začátku sezóny dvakrát, tak je to hodně. Vím, že někteří hráči zde budou ještě dlouho, jsou bráni jako budoucnost týmu a já mám kontrakt pouze na jeden rok. Tak pro mne je to těžší a naopak pro trenéra je to lehčí někoho takového nepostavit než někoho, kdo bere šest nebo osm milionů za rok.

Jak vypadá váš den?

AN: Tohle nezáleží moc na mně. Dnes jsem byl s týmem na rozbruslení. Pak my, co nehrajeme zůstáváme další půl hodinu na ledě, kdy z nás trenér dře kůže. Během zápasu máme posilovnu, jezdím na kole, takže asi dvě hodiny strávíme tréninkem. Když se nehraje, tak odtrénuji to, co odtrénuje tým a ještě mám posilovnu. Ve dvanáct v jednu jsem doma. Už mám volno, pohodu a odpočívám.

Co děláte ve volném čase?

AN: Chtěl jsem hrát golf, ale je to náročné a každá ušetřená energie se počítá. Vždycky, co dělám v životě, tak se chci připravit pořádně na další zápas, i když třeba nejsem v sestavě, ale nikdy nevíte, co se stane. Takže po většinu času odpočívám a čtu. Knihy mám u sebe i během zájezdu. Vždy se rád něco nového dovím.

Co rád čtete?

AN: Teď mám výbornou knížku od Terry Orlicka Na cestě k vítězství. Teprve jsem začal a jsem na šedesáté stránce. Minule jsem zase četl od Machiavelliho Vladaře. To se také dobře četlo. Snažím se střídat žánry. Čtu česky, v angličtině se člověk zasekne u nějakého slovíčka a uteče mi velice často obsah. Většinou si nějaké knížky přivezu. Nebo si je nechávám poslat od rodičů.

Chystá se rodina na návštěvu?

AN: Chtěl jsem, aby otec přijel na akci která se jmenuje Fathers trip, ale to on nechtěl. Nerad tráví čas s ostatními tatínky. Neměl rád, když měl postávat ve skupině rodičů už na Slavii. Raději stál na opačném konci stadionu. Myslím si, že kdyby přijel,  že by si to pamatoval do konce života. Zažil by to, co my. Lety, hotely… Přípravu před zápas. Rodiče mohou být v šatně. Myslím si, že by to byl pro něj pěkný zážitek. Nechám to na něm, jak se rozhodne.

Jste slávista, hrál jste za Slavii, sledoval jste metamorfózy v hokejovém týmu, dobrý začátek, pak téměř bankrot, prohra 0:13 a pak, když už byl tým odepsaný, došlo k znovuzrození…

AN: Sledoval jsem to, v létě jsem s hráči trénoval. Je to složitá situace. Začínal jsem ve Slavii, ale z těch lidí již skoro nikoho neznám. Snad jen pana Pomahače, který se stará o mládež a dělá pro všechny první, poslední. Mužstvo se zbavilo několika slávistických srdcařů jako třeba byli bratří Doležalové, kteří tam hráli od dětství. Na druhou stranu se jiní starší začali vrace jako Kolařík, Jan Novák, Ronald Knot je nyní kapitánem. Jsem rád, že se jim začalo dařit, protože ta situace byla velmi nepříjemná.

Sezónu jste začal s dvěma českými spoluhráči Jakubem Nakládalem a Martinem Frkem, nyní jste sám. Není vám smutno?

Vše má své pro a proti. Bylo pěkné si promluvit česky a trošku tady všechny zdrbnout a nikdo o tom ani nevěděl. Když jsem tu sám, tak poznám lépe ostatní hráče. Po každé jdu na večeři s někým jiným. Teď se cítím jako, že jsem součástí týmu. Protože když je hodně Čechů, tak je to taková partička, která se většinou straní. Bylo pěkné, když tu byli, ale je to i dobré, když tu nejsou. Mrzí mne to, jak to s nimi dopadlo. Jakub se rozhodl, že půjde jinam a Martin s tím ani nemohl nic dělat a také bylo hezké, že jsme si spolu zahráli. Budeme si o tom vyprávět v létě.

Aleš Březina - Toronto

***

Závěr utkání Toronto-Carolina

Andrej Nestrašil (archivní záběr)

Roman Polák v zápase s Carolinou