2020-07-10

Pokud jsme si v únoru mysleli, že onemocnění Covidem – 19 a opatření s tím spojená budou trvat do jara, nejdéle do Velikonoc, pak jsme to neodhadli dobře. Nejen my, ale i Donald Trump nebo kanadská ministryně zdravotnictví Patty Hajdu a šéfka Úřadu dohlížejícího na veřejné zdraví Theresa Tam. Ministryně zdravotnictví neustále opakovala, že riziko je malé a hlavní šéfka Úřadu dokonce tvrdila, že roušky dávají pocit falešné jistoty.

Nutno říci, že alespoň nyní to již netvrdí. Čím více se politici chvástají, jak zvládli situaci, tím je to v jednotlivých zemích více na pováženou. Jsou dva možné druhy sebereflexe. První, že sebechvála smrdí, druhý – nepochválíš-li se sám, nikdo tě nepochválí. Situaci s Covidem – 19, jsme nezvládli, ale zatím si to nikdo nechce přiznat a většinou se odvrací pozornost někam jinam.

Premiér Boris Johnson onemocnění popíral až do okamžiku než ho sám dostal. V Londýně se o něj dobře postarali, takže se mohl vrátit zpět do politiky. Tohle štěstí nemělo 44650 obyvatel Velké Británie. V jeho šlépějích šel brazilský prezident, bývalý vojenský důstojník, Jair Messias Bolsonaro, který proslul výrokem: „Policajt, který nezabíjí není policajtem!“ Jako typický lampasák dosadil do ministerstva zdravotnictví důstojníky. Výsledkem je 70398 obětí Coronaviru v Brazílii. Prudce to kontrastuje s jinou jihoamerickou zemí Uruguají, kde měli 977 případů a celkově k dnešnímu dni 29 úmrtí. Ve wikipedii se o této zemi píše toto: Uruguay se v různých žebříčcích a indexech pravidelně ukazuje jako země, jež má v celé Latinské Americe nejkvalitnější demokracii, nejvyšší míru bezpečnosti, nejnižší úroveň korupce, nejvyšší elektronizaci státní správy, největší svobodu tisku a nejmohutnější střední třídu. Mezi zeměmi Jižní Ameriky má Uruguay druhý nejvyšší hrubý domácí produkt (v paritě kupní síly) na hlavu, třetí nejvyšší index lidského rozvoje a druhou nejnižší příjmovou nerovnost. Někdy bývá Uruguay označována za „nejevropštější“ z jihoamerických zemí, i proto, že 87,7 % Uruguayců uvádí, že má evropský původ (údaj zjištěný při sčítání lidu roku 2011). Jedinečnou v kontextu jižní Ameriky je absence partyzánských hnutí, paramilitárních jednotek a terorismu. Uruguay je též první zemí světa, která legalizovala marihuanu, a zemí s nejzelenější energetikou v Jižní Americe. Málo se ví, že Uruguay v první polovině dvacátého století dominovala světovému fotbalu a stala se prvním mistrem světa v roce 1930.

Jediná námitka při tomto srovnání může být, že Uruguay je relativně malá s populací okolo tří a půl milionů obyvatel, zatímco Brazílie má 210 milionů obyvatel. Přepočteme-li vše na procenta, pak v Brazílii onemocnělo 0,84 % obyvatelstva. V Uruguaji 0,02 %.

V tomhle ohledu je na špičce pelotontu prezident Donald Trump a Spojené státy s 3,23 miliony nákazy a 136 tisíci oběťmi, což odpovídá tomu, že každý stý Američan již onemocněl. Z těch, kteří onemocněli 4,2 % lidí zemřelo. Není tedy pravdou, jak tvrdí americký prezident, že pro 99 % lidí je onemocnění neškodné. Je to pouze jedna z mnoha prokazatelných lží, které jsme slyšeli během jeho vlády.

Jenže, jak reagují americká média? S výjimkou CNN, která uvádí někdy až příliš horlivě čísla se o situaci nemluví. Ve večerních zprávách v jedenáct hodin je o tom, jaký horor se stal v Buffalu, kde kdo koho zabil. Pláže na Floridě jsou plné, jako kdyby nikdo nic nevěděl. Dokonce i lidé v Torontu rozčileně demonstrují, když si mají vzít masku do metra.

Americký prezident skutečně perlí jednu moudrost za druhou a chce americkou kulturu zachránit stavbou velkolepých pomníků. Něco jako kapitalistický realismus. Pokud bude znovu zvolen určitě se dočkáme něčeho podobného jako byl Stalinův pomník v Praze, jenže v amerických barvách. Bude to jistě mohutné, aby se to jen tak lehko a snadno nedalo odstranit jako současné nevkusné pomníky jižních generálů. Donald je totiž znám svým nevkusem, o čemž svědčí jeho budovy po celém světě.

Ironií je, že prezident, který postavil svou politiku na vybudování zdi s okolním světem, je v tomto ohledu úspěšný a nyní již tato zeď skutečně stojí, ale opačným směrem. Svět nechce Američany vpustit k sobě a nikdo se moc do Spojených států nežene.

Dalším paradoxem je, že prezident, který postavil svou politiku na zbrojařském průmyslu. To jest na výrobě zbraní, které mají rozšiřovatí smrt po světě, má ve své zemi nejvíce obětí na celém světě. Vskutku to připomíná Čapkovu Bílou nemoc.

Občas vidíme neobvyklé panoptikum. Trumpa přijel do Washingtonu podpořit současný polský prezident Andrzej Duda ze strany Právo a spravedlnost, ten naopak vyslovil podporu konzervativnímu politikovi v nadcházejícím druhém kole prezidentských voleb, které se konají v neděli 12. července 2020. Jeho protikandidátem je Rafal Trzaskowski z Občanské platformy. Problémem demokracie je, že voliči dávají přednost průměrnému kandidátovi, což se o Trzaskowském říci nedá, protože je doktorem filosofie, studoval v Oxfordu i v Paříži. Je to překladatel nejen z angličtiny, ale ovládá i italštinu, francouzštinu, španělštinu a ruštinu. Jeho dědeček Bronislaw Trzaskowski založil v Krakowě dívčí gymnázium, jeho otec Andrzej byl hudební skladatel a jazzový klavírista. Narodil se 17. ledna 1972 ve Varšavě.

K 12. červenci patří ještě jedno datum: V roce 1872 se narodil v Trhových Svinech Emil Dominik Josef Hácha. Na Karlově univerzitě promoval ve 23 letech. V roce 1902 se oženil s Marií Klausovou a v roce byl prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem jmenován druhým prezidentem NSS. Byl to vynikající překladatel. Přeložil třeba Jerome Klapka Jerome Tři muži v člunu. Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta druhé Česko-Slovenské republiky. 14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše. Jakmile večer Hácha dorazil, byl úmyslně nucen čekat až do 1:30 ráno příštího dne, až se Hitler dodívá na film. Po setkání mu bylo sděleno, že německá armáda je připravena napadnout Česko-Slovensko. Hitler dal Háchovi na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě Protektorátu nebo vojenskou invazí a válkou. Hácha opakovaně vzdoroval Hitlerovu nátlaku a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci, až ve 4 hodiny ráno, kdy Göring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha utrpěl infarkt. Po přivolání lékařské pomoci, v kritickém stavu, dokument podepsal a informoval Prahu o rozhodnutí. Večer vyrazil do Prahy vlakem, který byl nacisty úmyslně zpožděn, aby Hitler dorazil do Prahy dříve. Hácha v 19:30 vstoupil do Pražského hradu poprvé jako státní prezident, za asistence vojáků SS.

Hácha se mylně domníval, že němečtí nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu. V červnu 1940 v reakci na porážku Francie hitlerovskými vojsky odsoudil „klamnou orientaci zahraniční politiky“ v období první republiky a „překonané liberalisticko-demokratické myšlení“.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři. Terorizování českého národa během heydrichiády a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem a ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního prezidenta. Podle některých historiků měl Hácha rezignovat po zatčení premiéra Eliáše nebo po atentátu na Heydricha a následných represích.

Po válce byl 13. května 1945 Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Tedy před 75 léty.

***

A na závěr tři smutná oznámení:

V Torontu zemřel 24. června 2020 ve věku 95 let Václav (Peter) Furbacher. Narodil se v Dolní Lhotě. Za války se zúčastnil odboje a zorchestroval vyhození do vzduchu německého vlaku. Z komunistického Československa utekl na motorce a v roce 1950 se přistěhoval do Kanady. Pracoval na Yukonu a na New Foundlandu, později v Torontu. V roce 1964 byl spolu s Josefem Adlafem hlavním stavitelem kostela sv. Václava podle projektu architekta Františka Stalmacha. Do své devadesátky chodil pravidelně do své kanceláře. Zemřel v kruhu své rodiny. Pohřební bohoslužby se konaly 30. června.

***

Mistryně světa a Evropy v rychlobruslení na krátké dráze Lara van Ruijvenová po krátké nemoci ve věku 27 let zemřela v nemocnici ve francouzském Perpignanu. O úmrtí olympijské medailistky, u níž se v červnu při soustředění v Pyrenejích projevilo autoimunitní onemocnění, informoval nizozemský svaz.

Van Ruijvenová se na loňském MS stala mistryní světa na 500 metrů. Z evropských šampionátů má pět zlatých medailí ze závodu družstev na 3000 metrů a letos v lednu v Debrecínu získala stříbro i na kilometru. Na ZOH 2018 v Pchjongčchangu vybojovala s nizozemským družstvem bronz.

***

Těsně po 96. narozeninách zemřel v Torontu Jozef Antonín Miloslav Pechan. Narodil se v Banské Bystrici, vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, po odchodu do Kanady vystudoval obchodní školu, kde graduoval na St. Michael College. Pracoval jako manažér. Po pádu komunismu získal doktorát práv v Československu a byl promován na Masarykově univerzitě.

---

Předchozí vydání týdeníku

Červen 2020

Červenec 2020