2020-06-16

Před sedmnácti léty 13. srpna 2003 došlo k největšímu výpadku elektrické energie v dějinách Spojených států a Kanady. Pamatuji se, že jsem kolem čtvrté hodiny odpoledne spěchal na poštu s novinami, ale už jsem nedojel. Na prvním semaforu nesvítila světla, pak na druhém. Z autorádia jsem se dověděl, že celé město je bez elektřiny a CBC nabádala k tomu, aby řidiči jeli opatrně. Očekával jsem, že nastoupí policie, ale po policii nebylo ani vidu ani slechu. Zkrátka zmizela. Otočil jsem auto a dověděl jsem se, že někdo někde začal řídit dopravu. Odvezl jsem auto do garáže a řekl jsem si, když někdo ve východním Torontu může řídit dopravu, proč bych to nemohl zkusit já v západním, na křižovatce ulic Ossington a Bloor. Očekával jsem, že se brzy objeví strážci pořádku. Neobjevili se a tak jsem se jedinkrát v životě stal policajtem já, přesněji řečeno dopravním strážníkem. Chvíli mně to trvalo, než jsem se v hustém provozu dostal doprostřed křižovatky, zvedl jsem ruku a auta zastavila vzápětí jsem pustil auta, která směřovala po Blooru na západ, pak jsem uvolnil severojižní směr. Dále jsem nechal projet vozy odbočující vlevo. Po chvíli se doprava dala do pohybu. Za celou dobu projelo jedno policejní auto, které dbalo mých pokynů, což mé ješitnosti udělalo dobře. Po tu dobu v 35°C horku mně lidi nosili láhve s vodou, mávali z aut. Asi po devadesáti minutách jsem spatřil na chodníku policajta, zavolal jsem ho a předal mu veslo převozníka. Vydržel tam asi pět minut a zmizel. Byl to totiž jeden z těch, který vydělává neobyčejné peníze za to, že rozdává parkovací žluté lístky za sklo. Policie se však neobjevila ani druhý den. Výpadek elektřiny trval zhruba čtyřicet hodin. Pokud vím, nedošlo k loupení a drancování. Město si poradilo bez policie. Lidé nelezli po stromech, jen měli žízeň, protože ledničky nefungovaly. Zůstala jen otázka; kam se poděli tito vysoce placení profesionálové?

Kam se jen poděli, když samozvaní zákazníci loupili v obchodech, ale mohli jsme vidět policii, jak zatýká pokojné demonstranty pár minut po večerce. Jaká hrůza, že v Seattlu udělali oblast bez policie, ale kupodivu ani zde lidé nelezou po stromech, zatímco v Atlantě zastřelili dalšího černocha. Není divu, že lidé volají po spravedlnosti a dokonce i prezident Trump dnes v 22. dnu protestů podepsal zákon, že už policie nemá nikoho škrtit, pokud to nebude nutné.

Na podzim roku 1969 vyšel pamflet Neprošli. Vztahovalo se to k událostem k prvnímu výročí okupace Československa. Dověděli jsme se, jak kriminální živly ovládly Prahu, ale že jsou pouze čtyři oběti kontrarevoluce, ale kolik bylo zraněných příslušníků VB a armády. Tehdejší zásah tzv. Československé lidové armády mne definitivně přesvědčil, že s touto organizací nechci mít nikdy nic společného.

Bohužel i dnes se najdou krajané, kteří jsou na straně brutální policie a přejí si zásah armády, kterým vyhrožuje prezident Trump. Omluvou může být to, že v roce 1969 již v Československu nežili nebo že se demonstrací v roce 1968 na podzim a v roce 1969 nezúčastnili. Jiné vysvětlení nemám.

Normalizace znamenala nejen více policajtů v ulicích a beztrestnost pro StB, ale i množství nechutných militaristických pomníků. V každé vesnici snad měli nějaký ten tančík, sošku rudoarmějce. Rostlo to jako houby po dešti.

Když jsem byl ve vězení v Libkovicích vyráběly se tam malé sošky čtyř velikánů: Lenina, Stalina, Gottwalda a Gorkého, které se dávaly bachařům za odměnu. Vězňové, kteří se na tomto kulturním a kultovním rozkvětu podíleli, měli různé výhody jako třeba kafe, zájezd do bývalého koncentračního tábora v nedalekém Terezíně a jedno malé pivo, či podmínečné propuštění. Odmítl jsem se podílet na výrobě těchto novodobých bůžků a raději jsem si celý trest odseděl.

Jedním z pozůstatků této normalizace byla i socha maršála Koněva. Koněv samotný se invaze v roce 1968 nezúčastnil, byl zde v době Pražského jara jako přítel generála Svobody. Socha v Praze 6 byla z roku 1980. Jednalo se o normalizační symbol, nebyla to socha z poválečného obdo

bí a je s podivem, že tam až dodnes stála, že nebyla odstraněna hned po roce 1989 jako třeba smíchovský tank.

Podobně jako sochy generála Roberta Edwarda Lee a Thomase Jonathana Jacksona v Charlottesville ve Virginii nevznikly v době občanské války, ani krátce po ní, ale v letech 1917-1924 (resp. 1919-1924) a symbolizují jasně: Prohráli jsme bitvu, ale neprohráli jsme válku. Ideály za které bojovali tito generálové jsou v pořádku, černoši, stále nad vámi bude bič.

V Litomyšli byla odhalena v roce 1978 (opět doba normalizace) socha komunistického politika a muzikologa Zdeňka Nejedlého. Po sametové revoluci ji město neodstranilo, ale připojilo k ní dodatkovou tabuli: „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají. B. Pascal“ s dovětkem: „Zdeněk Nejedlý (1878–1962) Rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré, zavrhuje špatné jeho skutky.“

Ruský spisovatel Vasilij Pavlovič Aksjonov v osmdesátých letech na konferenci v Torontu vydal výzvu západním intelektuálům: „Nepodporujte spisovatele vrahy (ubijcov)!“ Je tedy rozdíl mezi spisovatelem a generálem? Může se udělat totéž se sochou Nejedlého a generálů Koněva, Lee a Jacksona? A co udělat s ostatními militaristickými sochami a pomníky? Když jedeme kolem Harbord Collegiate Institute (296 Harbord St., Toronto), vidíme militaristickou sochu věnovanou obětem první světové války.

Bohužel rasismus je hluboko v každém z nás zakořeněn. Je hluboko zakořeněn ve společnosti. Uvědomil jsem si to, když jsem byl jako jediný bílý v rómské cele s dvaadvaceti dalšími rómy, ale dobře vím, že musíme s tím bojovat a ne to v sobě živit.

Podobně jako musíme bojovat s militarismem a ne ho v sobě živit. Proto bych se nedivil, kdyby socha před školou na Harbord Street byla odstraněna. Protože s rasismem, militarismem a nacionalismem musíme bojovat jako s ostatními démonskými silami v nás.

Aleš Březina Foto: Pomník před Harbord Colegiate Institutem

***

Oznámení:

Akuna (Mississauga)

přijme recepční

tel: 416/727-8161