2020-07-03

Minulý týden jsme vydali tištěné noviny tento týden pokračujeme v týdeníku. V červenci by měl týdeník vyjít 3., 10. a 17. července 2020. Tedy vždy v pátek. Pak se na nějakou dobu odmlčíme a od druhé poloviny srpna začneme vydávat měsíčník. V září a listopadu vyjdou opět tištěné noviny a příští rok bychom měli vycházet pouze na internetu. Vše záleží na okolnostech, protože dneska holt nikdo neví, co se s ním zítra může stát.

V šedesátých letech, kdy ledy tály, se konaly besedy Strana hovoří s mládeží. Účast byla nepovinná, ale kupodivu nás tehdy bylo víc, co jsme na tato setkání přišli. Většinou to vypadalo jako fotbalový zápas. Ze začátku jemné okopávání a studenti se ptali na otázky, které příslušní zástupci odpovídali. Jedna z prvních otázek byla: „Proč mladí lidé nemohou cestovat?“ Odpověď byla, že přece mohou cestovat s Cestovní kanceláři mladých. Následoval nesouhlas: „Ale my nechceme vidět, to co nám CKM nabídne, my chceme vidět vše na vlastní oči.“ Jak čas pokračoval, tak se diskuse přiostřila. A najednou se objevil dotaz: „Proč je rušená Svobodná Evropa?“ Odpověď: „Protože Svobodná Evropa vysílá nepravdivé zprávy, které nemůžete posoudit.“ Jan Plíhal ze třídy T2A kontroval: „Ale my nemůžeme posoudit objektivně ani zprávy, které vysílá Československý rozhlas. Abychom to vše mohli posoudit potřebujeme slyšet obě strany.“ Přidal se nějaký Hanuš z T2C: „Ale proč Československý rozhlas vysílá nepravdivé zprávy i o tom, co můžeme posoudit.“ To už si Hanuš dovolil hodně. „To byste musel dokázat!“ „Ale já to můžu dokázat!“ „No prosím!“ „Vloni, když jsem byl na veletrhu v Brně, jsem se nemohl dostat na japonskou expozici, natož tam udělat fotku a když jsem přišel večer domů, tak jsem se dověděl, že o japonskou expozici není zájem!“ „Chyby se stanou…“ řekl rezignovaně soudruh.

Jedna diskuse, tuším, že to bylo na ČVUT skončila, když někdo se zeptal redaktora z Rudého práva: „Kdyby něco bylo černé a strana prohlásila, že je to bílé, co by napsalo Rudé právo?“ Přítomný redaktor stačil pouze říci: „Pochopitelně, pochopitelně, no pochopitelně…“ a posadil se. V tom byla právě v době normalizace síla zahraničního rozhlasu. Zprávy bylo nutné si ověřit ze dvou nezávislých zdrojů. Zatímco zpravodajství vysílané domácím rozhlasem a televizí bylo nudné a o tom, kolik se sklidilo obilí a vyrubalo uhlí, zpravodajství štvavých rozhlasových stanic hovořilo o problémech, které lidi zajímaly. Navíc Hlas Ameriky vysílal od devíti hodin večer, takže měl i dobrou poslechovost nejen na venkově, ale i třeba v Praze.

Jedna z negativních zkušeností se Svobodnou Evropou byla při Olympijských hrách v Los Angeles. Po bojkotu OH v Moskvě v roce 1980, který byl způsoben sovětskou invazí do Afganistánu, došlo k odplatě a Sovětský svaz a jeho východoevropští komplicové prohlásili, že budou bojkotovat OH v Los Angeles. Nastala mediální válka. Československá média se snažila z OH přinést, co nejméně, zatímco Hlas Ameriky s redaktorem Pavlem Pecháčkem a Svobodná Evropa s Karlem Drážďanským a Karlem Jezdínským byla náležitě akreditována. Já jsem oficiální akreditaci neměl, ale dělal jsem vstupy přímo ze stadionu. Nevýhodou bylo, že jsem se musel na místo dopravit sám. Koupit si lístek a potom přímo ze stadionu udělat zpravodajství. Odjet s kazetou před studio, kde si ji někdo vyzvedl a odvysílal můj vstup. Jelikož časový rozdíl mezi Los Angeles a Mnichovem byl devět hodin, celkem tato krkolomnost nevadila. Svým způsobem to bylo pro vysílání i prospěšné, protože jsem poznával i to, co zrovna neklapalo; velké vzdálenosti mezi stadiony, naprosto nefungující městská doprava, což se projevilo hlavně na sportech, které nejsou v Americe populární jako například házená, kvůli které se muselo jet až do Fluertonu. Při tom první zápas začínal v deset hodin ráno. Vstal jsem v sedm a dorazil jsem do haly v prostředku druhého utkání hodinu po poledni. Bylo toho celkem dost. Rozhodl jsem se tedy udělat jeden kritický příspěvek. V redakci tehdy došlo k menšímu poprasku a příspěvek odvysílán nebyl.

A výsledek? Lidé se mě pak v dopisech ptali: Slyšeli jsme tě z Los Angeles, jaké to ale tam skutečně bylo. Neměl jsem z toho nejlepší pocit. V mém příspěvku nebylo nic nepravdivého… Ale to už je dávno a proto jsem se rozhodl o něco později vydávat svoje vlastní noviny.

Jenže i to mělo svůj háček. Ačkoliv jsem se sám snažil ověřovat si zprávy a nepřebírat informace z pochybných zdrojů, ne všichni přispěvatelé byli stejně zodpovědní. Jak odlišit bulvární tisk od seriózních novin? Jestliže dostanu článek o tom, že kriminalita v Kanadě roste a roste… Podívám se na statistiky a vidím, že je to poněkud

složitější. Zločinnost stoupala zhruba do roku 1992. Od té doby klesá. Když se zeptám autora, odkud má tuto informaci, odpoví, že z novin a pokud mu tam tento odstavec neotisknu, že jsem cenzor z Rudého práva. Vlastnosti těchto dopisovatelů je, že si vynucují publikování různých spikleneckých teorií. Jednou z nich je, že Covid – 19 neexistuje. Jindy dostanu zprávu, že Don Lemon (novinář CNN), omylem odvysílal zprávu o vraždě několika policistů. Video vypadá jako že se událost stala v těchto dnech. Ve skutečnosti se stala v roce 2016. Pokud neuvedeme dobu, do které je událost zasazena, pak bychom mohli publikovat, že v Oklahomě zahynulo při pogromu tři sta černochů. Má to malý háček - bylo to v roce 1921. Jindy dostanu příspěvek, který je určen pro instrukci policistů, s rozhořčeným komentářem, že tohle televize nevysílala. Samozřejmě, že to nevysílala, protože se nejednalo o skutečnou událost.

Většinou tyto příspěvky mají rasový podtext.

Nejenže se tyto příspěvky nemohou tisknout, ale z morálního hlediska nesmějí tisknout. Jestliže Jan Hus řekl: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“

Jestliže zakladatel Československa Tomáš Garrigue Masaryk, když se potřeboval ukrýt v hotelu vypráví, že ho vrátný nechtěl pustit dovnitř jenom kdyby byl jejich host. „Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něho pokřikl, nedělejte hlouposti a pusťte mne dovnitř.

Tak u současného prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, necítím, že by měl o tom, co je pravda vůbec ponětí. Nevidím jednu věc, pro kterou bych si ho mohl vážit, ale to je můj názor. Nejsme v roce 1965 nebo 1984 a na internetu můžeme nalézt i jiné názory. Mám tu výhodu, že je nemusím tisknout.

Aleš Březina 03.07.2020 -18:27:20

***

Dnes bychom rádi upozornili, že v sobotu krajanská televize Nova Vize uvede premiérově nový pořad o Miladě Horákové, k 70. výročí její popravy komunistickým režimem. V pořadu uvidíte mj. nově natočený rozhovor s Radmilou Locherovou, bývalou předsedkyní Torontské pobočky, která rodinu Horákových znala.

Opakování bude: úterý 0900, středa 0300 čtvrtek 1200 a sobota 0600 na stanici OMNI 1 (většinou na Rogers kanál 4).

***

A ještě pozdrav od Rosti Firly ze Sudbury

Tady začalo kalendářní léto, ale ještě předtím rozkvetly šípkové růže, kterých je spousta v našem sousedství, některé keře jsou veliké jako auto a obsypané květy.
V rádiu jsem zaslechl besedu, že v tomto podivném roce je více ptáků než jiné roky, tvrdí posluchači, ale ornitolog zodpovídající tyto dotazy řekl, že ptáků není více, akorát v čase karantény - tedy pobytů doma si lidé více všímají svého okolí, tedy i ptáků, kterých není více, pouze jsou zpozorováni lidmi, kteří se o ně dříve nezajímali.
Začíná čas letního dovolenkování, což považuju za čas náročný a nehodový, mnohdy nepohodový; například dvě ženy, kterým bylo přes třicet, se rozhodly sjet v kánoi řeku Spanish, asi 100 km na západ od Sudbury; ani bych se to nedozvěděl, kdyby při tomto vodáctví se ženy nepoškorpily a třetí noc se utábořily v neshodě na písečném ostrově v řece a za úsvitu ta lepší kanoistka a horší kamarádka naložila svých pět švestek do kánoe a ujela po proudu. Když se ta druhá probudila, nejdřív to považovala za nejapný žert, ale po poledni zavolala záchranu na tísňové telefonní číslo a helikoptéra se záchranáři vyletěla podél řeky, aby opuštěnou ženu zachránila od trampot. Po záchraně dotyčná - opuštěná zahajuje trestní řízení proti své společnici, protože jí opustila v tísni a neposkytla pomoc bližnímu svému; poněkud bizarní letní dovolená.
Ale neméně srandovní byla mladá žena, která v podnapilém stavu neviděla nájezd na most přes řeku Ottawu a namísto na most sjela do řeky, která je široká a hluboká a žena v autě plula po proudu řeky. Stalo se to o půlnoci a žena zavolala tísňové číslo že pluje v autě po řece, poradili jí, aby nechala rozsvícená světla a vyletěla helikoptéra se zachránci; vskutku svítící auto na řece našli, kaskadér se spustil na střechu auta a navedl ženu ven okýnkem a upoutanou do závěsu vytáhli do helikoptéry; o pár kilometrů více po proudu plul záchranný člun, který plující auto zahákoval a přitáhl ke břehu a vytáhl. Mezitím přistála helikoptéra se zachráněnou, která se radovala, že je zachráněna ona i auto, nastartovala motor a chtěla odjet domů, v čemž jí zabránila policie z důvodu její opilosti.
Tato letní příhoda s autem, které plulo 10 km dolů po proudu a po vytažení bylo pojízdné mi připomnělo dávnou historku z doby husákovské normalizace, kdy se škodováci, výrobci aut Škoda, vydali do Japonska pro poučení jak vyrábět kvalitnější auta této značky.
Povšimli si, že v hale u výstupní kontroly se motá houf koček a na dotaz jim bylo vysvětleno, že kočky slouží jako test vzduchotěsnosti auta. Když je auto hotovo, zavře se dovnitř kočka a tak když do rána chcípne, pak je auto vzduchotěsné a jde ven z podniku do prodeje.
Tuto radu přivezli škodováci do Mladé Boleslavi a po pár měsících byli Japonci zvědaví jak to s kočkami funguje? Skvělé, řekl výrobní náměstek Škody: „Po dokončení auta strčíme dovnitř kočku a když kočka z auta do rána neuteče, tak jde auto do prodeje.“
Naše snacha Amna těhotná v Panama city nám včera oznámila, že očekávaného synka (v listopadu). Náš syn Rostík ho chce pojmenovat Dušan. Eva se ptala, proč Dušan? A Rostík vysvětlil, že spisovatel Dušan Hamšík patří k jeho nejoblíbenějším českým spisovatelům.
Připadlo mi srandovní, že náš syn v Panamě má takové vysoké mínění o spisovateli, který už je zcela zapomenutý v Česku.
Vytáhl jsem z naší veliké knihovny Hamšíkovou útlou knížku Spisovatelé a moc, vydanou v roce 1969 a vskutku je to nejchytřejší spisek o Pražském jaru 1968.
Docela mne zaujalo, že náš syn má takový vhled do české historie; mimochodem Rostíkův první syn, který má osm, je pokřtěn Milan, a když jsem se ptal proč, tak podle Milana Kundery.
Tropické počasí bylo včera přerušeno deštíkem a blahodárným ochlazením na 22 °C, tak chvátám tuto letní zprávu dokončit než se vyjasní a oteplí na 33°C.
Přeju klidný den a všecko dobré doma i venku.

Rosťa Firla st. - 25. 6. 2020

***

Oznámení:

Akuna (Mississauga)

přijme recepční

tel: 416/727-8161

První houby v Sudbury