Poštovní adresa:
365 St. Clarens Ave.
Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2
Telefon Toronto: (416) 530-4222
Telefon Praha: 222-261-811
ISSN 1186-9283 (Print)
ISSN 1923-1784 (Online)
E-mail: abe@satellite1-416.com
& satellite1-416@satellite1-416.com
Roční předplatné je dobrovolné!
Pokud chcete poslat šek, označte ho
Satellite 1-416
Vítejte na stránkách
Měsíčníku Satellite 1-416
18. srpna 2022; číslo 10 (683)
Lisa Laflamme a Tour de France
Jak jsme se dověděli za vyhazovem stojí nový šéf CTV Michael Melling, šedá eminence, která získala tuto pozici počátkem letošního roku. Jeho životopis prakticky nelze na internetu nalézt. Do CTV přišel v roce 2003, pracoval v BNN Bloomberg, pracoval pro Southwestern Ontario News a chlubí se, že udělá digitální transformaci… Těžko říci, co to znamená.
Hlavní spor mezi ním a Lisou Laflame byl ohledně pravé ruky dosavadní redaktorky Rosy Hwang a Laflamme požadovala rozpočet, aby CTV měla vlastní zdroje na Ukrajině.
Jestliže se společnost Bell media odvolává na to, že chce změnit vkus posluchačů, tak by se to mohlo spíše nazvat. že chce nahradit vkus nevkusem, protože večerní zprávy s Lisou Laflamme patřily k tomu lepšímu.
Nechce se věřit, že u multimilionové společnosti, kterou je Bell se jedná o peníze. Ačkoliv se tím dá vysvětlit všechno. Před časem zmizela z kanadské televize anglická fotbalová liga. Nějak jsme si zvykli, že v médiích něco zmizí. Není náhodou, že počátkem července zmizely z jazzové stanice CJRT ranní zprávy BBC, které bylo možné poslouchat od osmi nebo od devíti hodin.
Pořady v kdysi bez reklamových televizních stanicích se nenápadně zkracují. Jestliže na Deutsche Welle program trval kdysi půl hodiny, dnes je o pár minut kratší kvůli reklamám, ale stále ještě není přerušován jako třeba americká CNN.
Důvod pro odchod redaktorky byl spíše v tom, že společnost Bell Media chce vytvořit atmosféru strachu. Když mohou vyhodit Lisu, pak si již nikdo nemůže být jistý.
Další skutečností je, že nikdo nikdy nesáhne na něco, co nefunguje, ale vždycky chce někdo vylepšovat něco, co funguje. A noční zprávy s Laflamme fungovaly. CTV měla jasně největší poslechovost ze všech ostatních stanic.
Vypadá to sice, že CTV a její sportovní pobočka TSN šetří nejen na fotbale, ale kde mohou. Letos oproti jiným rokům nedávala kanadská televize ani Tour de France, zatímco Česká televize na štěstí letos přinesla kompletní Tour.
Mohli jsme sledovat odpoledne přímý přenos nebo večer hodinový záznam. Byl zde nezapomenutelný souboj Dána Jonase Vingegaarda a Slovince Tadeje Pogačara (Na snímku Pogačar v bílém a Vingegaaard v žlutém). V páté etapě měl Vingegaard defekt. Nejprve mu pomohl jeho klubový kolega z týmu Jumbo-Visma Nathan van Hooydonck, který mu půjčil své kolo, ale to bylo příliš velké a Jonas nedosáhl na sedlo, zachránil ho další týmový kolega Kruisijk, který mu dal své kolo, nakonec Vingegaard dostal své záložní kolo a díky van Aertovi ztratil jen několik vteřin.
V době nehezkého léta, v době války na Ukrajině, sucha a požárů v Evropě, včetně požáru v severních Čechách v Hřensku a Českém Švýarsku, byla letošní Tour včetně krásného gesta Dána Vingegaarda něčím, co nám dává naději a optimismus do budoucna.
Druhým krásným zážitkem byl koncert dvou českých varhanic v torontském Knox Church, o kterém jsme psali minule a dnes přinášíme zvukový záznam závěrečné skladby skupiny Procol Harum A Whiter shade of Pale (Světlejší odstín bílé) v podání Petry Kujalové a Ivany Michalovičové.
Tato skladba nachází na této lince
abe - Foto horní snímky wiki -dolní snímky ČT sport
***
Třebíč – krásné město v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny
Už tři roky každé léto odjíždím na pár dní na Třebíčsko, kde se mi to hodně líbí. Líto je mi lesů, které zde bývaly nádherné a které přemohl kůrovec, jejich zmizení na mnoha místech zcela změnilo ráz tamější krajiny, ale takový už je život. A také nikdy neopomenu podívat se přímo do Třebíče, která se svými sedmatřiceti tisíci obyvateli tvoří centrum Třebíčska. Třebíč má turistovi, co nabídnout, neuvěřitelné stavební památky a další zajímavosti. O některých z nich se dále zmíním.
Více než dva roky jsem byla ze vzhledu Třebíče zklamaná, ve městě probíhala rekonstrukce inženýrských sítí a prakticky přestalo existovat náměstí města – bylo proměněno v obrovské staveniště s množstvím výkopů, provizorních dřevěných lávek k domům, hromadami navezeného štěrku, písku a kamení. Spolu se mnou tuhle spoušť pozorovala i zdejší čapí rodina z hnízda třebíčského komína. A protože Třebíčsko vždy bylo významnou lokalitou pro pěstování brambor a tudíž se zde v hojném počtu zakládaly lihovary a ty mívaly komíny, tak se zde komíny staly od dávna vyhledávaným obydlím čápů. Dnes každý Třebíčan ví, že zde mají čápy a ví toho o nich dokonce mnohem víc. Zná i jména třebíčské čapí rodinky a ta jsou Tom, Táňa, Servác, Bonifác a patřila k nim ještě Žofinka, která nepřežila prudkou změnu počasí s krupobitím. Komín je osazen webkamerami a pozorovat čapí život se stalo poslední dobou v Čechách fenoménem a to nejenom na Třebíčsku. V podstatě se čeká a sleduje všechno z čapího života, kladení vajíček, vylíhnutí mláďat, hádání se jak budou pojmenována, zda to bude kluk nebo holka, kdy poprvé zkusí vzlétnout kolem komína, kdy se na podzim začnou mladí houfovat na dalekou cestu s provedeným okroužkováním do jižních zemí – především zemí Afriky, pozdější odlet manželského čapího páru, který se zdrží na hnízdě déle, aby se dokrmil o váhový úbytek, který je spojen s živením a starostmi o mláďata. A světe div se, pár odlétá jednotlivě, asi už toho spolu mají dost!
Třebíčské náměstí je obrovské, má rozlohu 2,2 ha, tři renesanční domy, uprostřed sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Spodní roh náměstí se pyšní Malovaným domem se sgrafity postavený benátským kupcem Calligardim. Dlouhou dobu byla sgrafita zakryta omítkou, obnova nastala v roce 1903 a tak rohový skvost opět září. Město nabízí i neuvěřitelně zajímavou architekturu a to především meziválečnou v rondokubistickém stylu, českou specialitu, realizovanou především Josefem Gočárem a typickou svými stylizovanými sloupky, obloučky, mohutnými římsami. Nelze si nevšimnout též projektu městské spořitelny od Bohuslava Fuchse ve stylu funkcionalistickém se sklem, železobetonem a dokonalém zapojení hry světla.
V Třebíči se nesmí vynechat bazilika sv. Prokopa, zapsaná v roce 2003 spolu s Židovským městem a hřbitovem na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Bazilika sv. Prokopa je klenot evropského stavitelství. Pro chrámovou předsíň s románským portálem PORTA-PARADIS – Brána rajská z počátku 13. století, je všechno vyjádření úžasu a krásy nedostatečné. Bazilika je spjata se vznikem původního benediktinského opatství z roku 1001. Zdejší chrám zaznamenává svůj vznik v letech 1240-1260 v románsko gotickém stylu. Postaven je z místního materiálu – žuly. Hlavní loď má tři prostory: pro věřící lid, mnišský chór, presbytář. Město i klášter padlo v roce 1468 v bitvě s Matyášem Korvinem a změnilo se v trosky. Pozdější majitelé, Valdštejnové, počali v 17. století s opravou. V roce 1704 byla jejich práce ukončena zasvěcením baziliky sv. Prokopovi. Po roce 1920 proběhla druhá restaurace chrámu s předním architektem Kamilem Hilbertem, který měl i účast na pracích pro chrám sv. Víta v Praze. A ještě dvě zajímavosti: na kamenných kvádrech stavby jsou osobní značky jednotlivých kameníků a bazilika jich má 600. A v klenbách na výdřevy bylo použito smrkové dřevo kolem 150 roků staré, které se dlouhodobě máčelo ve vápenném mléce a které po vyschnutí zkamenělo do struktury kamene. Velice zajímavě a vhodně doplnilo kamenná žebra.
Paralelně s rozvojem města a kláštera vzniká Židovské město, původně křesťanská obec. Není historicky doloženo, že by šlo o obchodní obec, jak se někde tvrdí. Od 16. století roste počet židů, kteří zde budují své domy. Domy jsou povětšinou renesanční, s loubím, na kamenných sloupech, nechybí ani domy barokní a klasicistní. V Podklášteří (část Třebíče) bylo původně 18 židovských rodin, ale už v roce 1654 jich je 36. V této době staví Židé Starou synagogu a budují hřbitov. Využívají každý volný pozemek ke stavbě domů. Uličky zvané pampouchy jsou uzoučké, křivolaké, mají řady průchodů a můstků – Židovské město vzniká několik století. V Židovském městě žijící Židé dosahují značného jmění a přenášejí své obchodování na náměstí města Třebíče. O žádné nacionální neshodě a nenávisti se mezi křesťanskou a židovskou částí vůbec nedá nikdy mluvit. Určitým privilegiem pro Židy je v této době to, že se mohou vykoupit z roboty šlechtické vrchnosti Valdštejnů.
Borovina viditelně začíná v současnosti ožívat. Její začátky sahají do roku 1848 kdy bratři František a Karel Budischowští zde koupili mlýn a poté vybudovali továrnu na zpracování kůže. V roce 1931 továrnu koupil Baťa a jeho architekti a stavitelé zde vytvořili zajímavý průmyslový objekt, v jehož stavbě předvedli odvážný železobetonový skelet, režné zdivo a velké skleněné plochy. Baťa zde zaměstnával kolem deseti tisíc lidí a představoval si, že v případě, že mu válka vezme Zlín, Borovina ho nahradí. Přání se nesplnilo, budovy se postupně ocitly ve zcela zničeném stavu a teď konečně začíná jejich obnova. Borovina je taková moje srdeční záležitost a proto jsem ji zmínila. Na ty poslední moje moderní boty si pamatuji do dneška, přes nárt měly tři pásky a všechny spolužačky mi je záviděly.
Jana Fafejtová -Praha; Foto: Visit Třebíč (internet)
***
Humor je koření života
Říká moudré úsloví a já mu dávám plně za pravdu. S humorem se daleko lépe řeší svízelné situace, humor pomáhal a pomáhá všem v dobách zlých. O tom přece leccos víme. My Češi jsme odjakživa považováni za národ humoristů. Humorné může být ústní vyprávění veselých příběhů, někdy zpracované formou povídky či knížky ke čtení. Proč asi vyhrál anketu „Kniha mého srdce“ právě Saturnin? Humorný může být film, po jehož zhlédnutí nás trochu víc „baví svět“ a patří sem třeba i divadelní nebo televizní komedie. Nedostižní velmistři humoru jsou V+W. A samozřejmě vtip – kreslený či vyprávěný. Vtip předávaný ústním podáním je většinou anonymní, vznikl zřejmě díky lidové tvořivosti. Vtipy, fóry i anekdoty se objevují, mizí, modifikují, reagují na nějakou současnou situaci, vycházejí z nějaké příhody. Vtipy politické vždy rostly jako houby po dešti především v dobách těžkých, neradostných. Čím bylo hůře, tím více anekdot se rodilo. To, že dnes nějak nebývale přibývá nových politických vtipů, je sice alarmující, ale pozitivní je ovšem fakt, že za ně jejich tvůrcům už žádný postih nehrozí.
Mám vtipy ráda, především ty chytré, inteligentní, nepříliš dlouhé a vadí mi ty obhroublé, vulgární, urážející, zkrátka ty hloupé. Pár vtipů jsem pro vás našla, třeba po přečtení vás pak doopravdy bude svět/život bavit víc!
***
„Chodit bos je určitě zdravější“, povídá jeden. „Já když se ráno probudím obutý, tak mě vždycky bolí hlava…“
***
„Kolik je dneska stupňů?“ volá chatař na souseda. „Čtyři piva ve stínu!“ zní odpověď.
***
Do plného kupé ve vlaku vstoupí muž a ptá se: “Nebylo by tu místečko? Já jedu zrovna z nemocnice“. Jedna paní ho ochotně pustí a ptá se: „A co vám bylo?“ „Mně nic. Byl jsem tam navštívit švagra.“
***
Víte, proč mají tramvaje čísla i vzadu? Abyste hned věděli, která že šalina vám frnkla právě před nosem…
***
Průvodce skupiny turistek vykřikne: „Dámy! Kdybyste na chvíli zmlkly, slyšely byste nádherný řev Viktoriiných vodopádů.“
***
Ve vrcholném okamžiku dramatu pana Shakespeara volá hlavní hrdina dramatu známé: „Království za koně!“ Z hlediště nějaký vtipálek odpověděl: „A osel by nestačil?“ Zkušený divadelník neztratil klid a pravil: „Stačil. Pojď nahoru!“
***
Slovo „erotika“ je odvozeno od jména boha lásky, který se v řecké mytologii nazýval Erós a byl synem boha války a bohyně lásky Afrodite. Z toho se dá odvodit, že láska a občasné bitvy k sobě patří.
Manželka povídá manželovi: „Vem si tašku a peníze, půjdeš koupit chleba, máslo, rohlíky a mléko.“ „Ale to vůbec není mužská práce, zlato!“ opáčí manžel. „Fajn. Tak se svlékni a pojď do ložnice. Budeš dělat chlapskou práci!“ On rychle otočí: „Drahoušku, ty ale vůbec nerozumíš legraci. Kde je ta taška?“
***
Řidič zastaví na vyhlášené mezinárodní silnici jedné z mávajících spoře oděných, ale výrazně nalíčených slečen: “Co jste ochotna udělat za dva tisíce?“ ptá se.
„Všechno, všechno!“ slibuje děva. “Fajn. Tak si nastupte, jedeme betonovat!“
***
Muži jsou prý podobni krasobruslařům. Volná jízda jim sedí líp než povinná a nejraději mají krátký program…
***
Stále víc a víc se rozmáhá objednávání zboží přes internet, tak tady humor moc nepokvete. Kdežto v přímém kontaktu prodávajícího a kupujícího se najde vždycky dost příležitostí k nějaké té legraci…
V samoobsluze se pán po zaplacení vrací k pokladně: „Slečno, spletla jste se o dvě stovky!“ „Jo, pane, to jste měl říct hned, teď už je pozdě!“ zavrčí pokladní. Pán odchází a spokojeně si říká: „Co se dá dělat. Tak si je nechám…“
***
Přijímá obchodník nového učně do uzenářství. „Tak mi řekni, kolik dekagramů má jedno kilo?“ zkouší ho.“ Osmdesát?“ říká adept.“ Výborně, jsi přijat!“
***
V obchodě s obuví si vybírá dáma lodičky. Říká prodavači: „Chtěla bych něco pohodlného, ale přitom elegantního…“ „Rozumím,“ pokyvuje prodavač, „uvnitř velké a zvenčí malé, že?“
***
Hospoda, hospůdka, lokál, knajpa, pivnice – místo, kde se vyskytuje převážně mužská část populace, aby odborně zhodnotila ty nejdůležitější události, které hýbou světem. Od mezinárodních událostí, přes mizernou domácí politiku až ke sportu, především fotbalu, kterému rozumí daleko lépe než členové fotbalového svazu. A samozřejmě dříve či později přijde řeč i na ženy. Vlastní i cizí. A při té příležitosti, jen tak mimochodem, pánové udělají i pár piv.
Hospoda je prý místo, kde se savci občas mění v plazy…
***
Povídal jeden: „Už mi omrzelo to věčné vysedávání v hospodě. Tak jsem se oženil!“ A druhý na to: „A pomohlo to?“ „Jo. Už tam zase chodím rád!“
***
Je to trochu zvláštní, že i na poslední věci člověka se vtipálci dokáží dívat s humorem.
Ptá se doktor starého pána: „Tak co, slouží vám dobře to naslouchátko?“ „Velmi dobře. Už jsem třikrát změnil poslední vůli…
***
Je jistý rozdíl mezi hospodou a restaurací, tady bychom měli obnovit své síly nejen nápojem, ale i dobrým jídlem. Ale není tomu tak vždycky..
Servírka přinese objednané jídlo. „ A kde je ten řízek?“ ptá se host. „Podívejte se pod ten citrónek, pane!“
***
Do restaurace si donesli dva muži své sendviče, rozbalili je a poručili si jen pivo. Servírka říká: „Pánové, tady se nesmí konzumovat vlastní jídlo!“ Chytřejší z pánů řekne druhému: „Franto, musíme si ty chleby vyměnit!“
***
Především v pozdějších letech pronesl Jan Werich mnoho originálních průpovídek. Nejsou to přímo vtipy, ale velmi moudrá zamyšlení.
Směšným může být každý, ale vtipným jen chytrý.
***
Být chytrý je jediný majetek, který vám nikdo nemůže vzít. Z chytrosti se nedá nikoho žádným dekretem vystěhovat.
***
Nepamatovat si, to je vždy nejlépe placeno.
***
Stáří je blbec, ale je to jediný způsob, jak zůstat na živu.
***
Ženy, ženy, ženy… Jsme problematické? Že nevíme, co chceme a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme? Že se s námi nedá žít?
***
Svým věkem se ženy nerady chlubí. Na dotaz o jeho výši odpověděla jedna tázaná: „Světlo světa jsem spatřila před třiceti lety.“ Tázající se znovu zeptal: „A kolik let jste před tím byla slepá?“
***
Podobný případ.“ Smím se zeptat, milostivá, kolik je Vám let?“ Je mi právě tolik, jaké mám číslo bot: 34!“ „A netlačí Vás ty botičky trochu?“
***
Na jakési opuštění pláži najde muž lampu. Otře ji, vyleze džin a za vysvobození nabízí splnění jakéhokoliv přání. „Teď se hodně cestuje, přeji si dálnici z Evropy do Ameriky!“ říká nálezce. Džin se přeci jen ošívá: „Něco lehčího by nebylo?“ „Dobrá. Chtěl bych pochopit ženskou logiku!“ Džin chvíli mlčí a pak praví: „A kolika proudová by ta dálnice měla být?...“
***
Přeji příjemný zbytek léta!
Naďa Humlová – Srpen 2022
***
Torontský mezinárodní filmový festival
Letos se koná od 8. do 18. září a slovenskou a českou kinematografii
bude zatupova film Michala Blaška
Oběť
Irina (40) je svobodná matka původem z Ukrajiny žijící na českém maloměstě. Pro svého syna Igora (14) by udělala cokoliv. Platí mu tréninky gymnastiky, pomáhá mu se školou a už řadu let se snaží pro oba získat české občanství. Když Irina odjede na několik dní na Ukrajinu, aby si nechala prodloužit víza, Igor zůstává v Čechách sám. Na Ukrajině ji ale zastihne nečekaná zpráva. Igora kdosi surově zbil, leží v umělém spánku a čeká na operaci.
Hlavním podezřelým ze zdánlivě bezdůvodného útoku jsou místní Romové, což Igor po probuzení z umělého spánku potvrdí. Irina se rozhodne bojovat za spravedlnost a její boj mobilizuje celou společnost. V mnoha případech ale jednostranně. S rostoucí nenávistí a útoky vůči Romům, se Igor rozhodne mámě říct, co se onu osudnou noc skutečně stalo…
„Prostřednictvím intimního portrétu Iriny bych rád ukázal společnost, pro kterou se Irina stala dočasným maskotem a v konečném důsledku i její karikaturou. Pro způsob našeho vyprávění jsou charakteristické autenticita a civilnost vyprávění. S kameramanem Adamem Machem jsme se proto rozhodli pro co nejautentičtější, dynamickou a zároveň esteticky přitažlivou formu vyprávění, která nám – divákům umožní napojit se na Irinu, abychom společně s ní mohli poznávat jejího syna,“ říká režisér Michal Blaško.
V českých kinech od 6. 10. 2022
***
Je to ještě čeština?
Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.
***
Zcela rutinně googlujeme, skypujeme, mailujeme, surfujeme po netu, uploadujeme a stahujeme aplikace, remastrujeme, esemeskujeme, chatujeme a blogujeme. Nemít písíčko nebo mobil může jen naprostý debil, bez tabletu a facebooku jste outsider, kdo neví co je instagram nebo twitter, jako by ani nebyl, stejně jako ten, kdo neumí stáhnout fotky z rajčete. Kolik účtů na
sociálních sítích dnes máš, tolikrát jsi člověkem. Anebo kolik statusů denně na svůj profil umístíš...dřív byl důležitý hlavně politický profil, dnes je hlavním životním cílem a největším challengem lidí udělat si při každém prdu selfie, best of pak vyvěsit na zeď, a získat co nejvíce lajků a smajlíků od svých followerů. Kdo není online a neumí jezdit na in-line bruslích je nula,
stejně jako ten, kdo nemá vlastní webovou stránku, permici do fitka, nějakou tu kérku nebo piercing. To je snad horší než být trash-youtoober, houmlesák, anorektik, feťák, stalker nebo bulimik.
Anebo když někdo termíny hardware a software zamění za hardporno a softporno. I když občas to dnes splývá, protože to, co se dnes vidí v reklamních spotech a písničkových videoklipech, by bylo ještě nedávno
považováno za porno...
Kapsy máme plné sim karet, v hlavě zase piny od debetních a kreditních karet, protože platit cash je out. Jiný level je bezkontaktní platba či internetové bankovnictví. Současný slovní maglajs se netýká jen technologií, i v oblastech běžného života děláme věci, které kdybych vyprávěla svémudvacetiletému já, vůbec bych nechápala o co go. Dnes například nepřikládáme léčivé náplasti, ale tejpujeme (tape-páska), nekupujeme oblečení ale outfity, nedbáme na vzhled ale na look nebo image, nechodíme do obchodů, ale shoppů, shopping center, outlejů, second-handů, hypermarketů, megastorů,oblíbený je také teleshopping a E-shoppy I-shoppy. Hlavně nekoupit fake, alejen original. To je must.
Nechodíme na kurzy nebo školení, ale na workshopy, nejsme pracanti aleworkholci, nejsme vyčerpaní, ale máme syndrom burn-our, nejsme váhavci, ale trpíme prokrastinací, umělci nemají dílny nebo výstavní ateliéry ale show- roomy. Jediní kdo je nepotřebuje, jsou sprejeři, street-artisti a outdoorovíperformeři, ti mají showroom všude openair. V televizi nás nebaví zpěváci a herci, ale showmani, megastar a celebrity z oblasti showbyznisu, sledujeme sitkomy, one-man show, stand-up-comedy, reality show. Remaky jsou v žebříčcích sledovanosti number one.
Papapláše nahradili vipáci, o naše vlasy a zevnějšek se nestará kadeřník a kosmetička ale stylista a vizážista, popřípadě vlasoví mágové, kteří jediní vědí, co je IN. Pokud je neposlechnete, jste zcela OUT. Pleťová voda je taky out, lepší je micellární lotion, místo natírání kůže tělovým mlékem aplikujeme bodymilk. Klasické salóny krásy kde jste se mohli nechat vylepšit nahradila beauty-centra, kde vás nevylepší, ale zcela předělají. Hitem je
permanentní make-up, lifting, botox, ultrazvukové liposukce a galvaničké žehličky na pleť, detox je spolehlivým evergreenem. Top jsou mezzonitě.
Mění se i profesní složení společnosti-dříve neznámí ajťáci nebo hackeři jsou dnes velmi početnou skupinou, stejně jako exekutoři či podomní obchodníci zvaní šmejdi, kteří vás svými předraženými faky zcela vyfuckují.
Klasického holiče nepotkáte-výše zmínění vlasoví mágové a stylisté je zcela převálcovali, maskéry nahradili make-up artisté. Podnikatel byl po revoluci
velmi prestižní povolání, dnes je to spíše nadávka. Poslíčky nahradili kurýři, popeláře zas technici v nakládání s odpadem, šlapky nahradily call girls. V této souvislosti se dnes používá i výraz sociální pracovnice, což mi vůči skutečným sociálním pracovnicím připadá dost nespravedlivé. Ale je to vtipné.
Novinkou jsou třeba kreativci, ožívají téměř vyhynulé vědmy a kartářky, oblíbení jsou koučové a lektoři čehokoliv. Sekretářky se změnily v asistentky, ředitelé v manažery, vedoucí v lídry, hudební skupiny mají své
frontmeny, kteří se stávají pro teenagery novodobými bohy. Nebo spíš ikonami a idoly.
Nedávno jsme všichni vyhazovali VHS kazety abychom je nahradili cédéčky a ty posléze dývídýčky... no a teď už jen stahujeme, legálně či ilegálně, takže tu máme další současnou profesi - novodobé piráty...
Když kouříme tak cigarety light, colu pijem taky light, dámské vložky máme dokonce ultra light. Ultralighty jsou také letadélka, tak pozor aby se to nepletlo, protože dnes i menstruační vložky mají křidélka. Takže čarodějnice už nepotřebují létat na koštěti... mimochodem nedávno v jedné oblíbené talkshow nějaká dáma tvrdila, že má na čarodějnictví živnostenský list.
Než klasické manželství žijeme radši singl, většina matek otci svého dítěte neříká manžel ale přítel, populární je také registrované partnerství. Žádný
neverending love story, na to není čas. Existence bez handsfree je vyloučená, na hambáč a kapučíno chodíme do mekáčů, rosticerií, pizzerií a pubů, hlavně aby tam byla wi-fi free zone a non smoker aerea. Neodpočíváme,
ale relaxujeme, letenky nezamlouváme, ale bookuje, nejlépe u low cost společností. Dovolenou kupujeme last moment nebo first minut a zásadně all inclusive, neradíme se, ale konzultujeme, nejčastěji s tetičkou wikipedií nebo strýcem googlem, nemáme znalosti a dovednosti ale know-how (v době nezaměstnanosti je nám ale i to best know-how zcela na hov..).
Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-control a mít všechno vytuněný, vymazlený, vychytaný a právnicky ošetřený.
Na drink chodíme nejradši v době happy hours, abychom ušetřili money, místo inteligentní konverzace se spolusedícími pak čumíme na displeje inteligentních phonů, a pokud už dojde na výměnu informací, tak maximálně o tom, jaké je zde heslo na wikinu, jakou apku kdo má, jakou platformu a nejnovějšího androida, vyčejndžujeme si flashky nebo USB, posíláme multimediální zprávy. Místo večírků pořádáme party, kde posloucháme popík, haus, oldies či elektro, dýdžejové naše uši zásobují různými remaky. Do sebe
pak na rautech ládujeme finger food, bagety sendviče, tacos, burritos, hotdogy, churritos, burgery, popcorn, cheescaky, pannacottu. Obsluha bývá nahoře bez, nebo místo oblečení mají slečny na těle body-painting.
Jsme přece světoví!
Zaslal Rosťa Firla – Sudbury 2017
***
Nový domov 2.0
Podmínky: We are looking for someone with:* previous writing and publishing experience;* experience in the communications and marketing field; * a track record of preparing marketing or communications material for non-profit organizations, government or the private sector;* strong interpersonal skills and the ability to work with volunteers;* the ability to meet and enforce deadlines;* reading knowledge of Czech or Slovak to ensure content in one or both of those two languages, as we seek to ensure at least 30% content in either Czech or Slovak*
Sport
Ve 4. předkole Ligy mistrů uhrála Viktorka Plzeň remízu 0:0 s azerbajdžánským Karabachem a má reálnou šanci postoupit do hlavní soutěže. První zápas 4. předkola kvalifikace Evropské konferenční ligy Mostar-Slovan Bratislava 1:0, Čenstochová-Slavia 2:1 a Slovácko-AIK Stockholm 3:0.
Aleš Březina
****
Úmrtí
Václav Vostřez
1922-2022
Příští měsíc by se dožil Václav Vostřez sta let. Narodil se v Zahornici v středních Čechách. Z Československa odešel v roce 1949. Po příchodu do Kanady pracoval na farmě. Byl aktivní ve farnosti v Chathamu. Poté, co se přestěhoval do Hamiltonu byl aktivní ve farnosti v Burlingtonu, kde pracoval 35 let pro National Steel Car.
Dlouhá léta byl členem Progresivní konzervativní strany. Později se stal členem Social Credit Party, kde se stal jejím prezidentem, ale prohrál ve volbách v souboji s liberálkou Sheilou Copps. Zasloužil se o rekonstrukci Marianského sloupu na Staroměstském náměstí a postaral se také o očištění jména předsedy vlády Rudolfa Berana. Podporoval rovněž Libri Prohibiti v Praze a Muzeum exilu v Brně. Zemřel 8. srpna 2022 a pohřeb se konal o týden později.
***
Upozornění
Příští číslo vyjde až čtvrtý čtvrtek v září 22. 9. 2022.
***
Celková tvorba do roku 2020
Výstava Crossings Toronto 2022
***
Ti, kteří nás podporují
Na dotazy čtenářů odpovídá český právník Jaroslav Horký
Žiji již několik let v Čechách. Mám Však majetky i za mořem. Co mám udělat, aby moji dědici tyto majetky po mé smrti obdrželi? Nechci to s nimi řešit, ale teď.
Rozhodně doporučuji sepsat veškeré majetky které máte a kde se nachází. Tak aby se po Vaší smrti tyto majetky daly identifikovat. Můžete tak učinit soupisem tohoto majetku. Tento soupis může být uložen u notáře, či advokáta, popřípadě u osoby které důvěřujete. Taktéž může být obsah tohoto majetku součástí Vaší závěti. Pokud si ji budete přát sepsat. Tato závět doporučuji uložit do centrálního registru závětí. Jaká forma závěti bude pro Vaši osobu vhodná Vám poradí notář či advokát.
Doporučuji i určit osobu která bude vykonavatelem závěti za mořem. V mnoha zemích to musím být občan té dané země. Proto Váš záměr projednejte s profesionálem na dědickou problematiku.
Moje maminka vlastní se sestrou nemovitost v Brně. Celou dobu se o nemovitost starala její sestra. Maminka ji do správy majetku nechtěla zasahovat. Dnes se však o nemovitost stará můj bratranec a já k němu nemám důvěru, neboť od něho nemám žádné informace a ani prostředky. Jedná se o činžovní dům. Jak mám postupovat?
Chtěl bych odkoupit podíl osoby, se kterou mám v České republice ve spoluvlastnictví nemovitost. Jak zjistím cenu jejího podílu? Jak mohu postupovat, pokud by osoba nesouhlasila s prodejem? Není totiž možno danou nemovitost spravovat ve chvíli, kdy máme odlišnou představu o opravách a investicích. Na koho se mohu v této věci obrátit?
Můžete se obrátit jak na odborníka v České republice v oblasti realit, který Vám vypracuje odborné posouzení ceny, či si nechat vypracovat znalecký posudek ceny obvyklé v místě a čase soudním znalcem v oboru oceňován nemovitostí. Jako spoluvlastník části nemovitost můžete druhého spoluvlastníka vyzvat k prodeji jeho spoluvlastnického podílu za odpovídající cenu. I zde je proto vhodné obrátit se na odborníka, který působí přímo v České republice a zná jakým způsobe postupovat. Nebude-li spoluvlastník s prodejem svého podílu souhlasit, můžete se obrátit na soud s žalobou na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. I tyto soudní spory jsou zpravidla vedeny několik let a zahrnují otázku vypořádání investic, předkládání posudků atp. Proto i v těchto sporech je vhodné být zastoupen advokátem.
Při návštěvě katastrálního jsem zjistil, že na mém pozemku stojí stavba někoho jiného, k jejíž výstavbě jsem nedal souhlas. Jak mám v takovém případě postupovat?
Stavba může být na pozemku z několika různých důvodů: Dříve neplatila zásada, že stavba je součástí pozemku, a proto bylo možné převádět zvlášť pozemek a zvlášť stavbu. Tak tomu dnes úplně není. Vlastník pozemku a vlastník stavby mají vzájemné předkupní právo. Pokud se jedná o stavbu neoprávněnou, je třeba zde rozlišovat mezi stavbami postavenými do roku 2013 a stavbami postavenými od roku 2014. S ohledem na historii našeho státu není zcela výjimkou, že je na pozemku postavena stavba bez souhlasu vlastníka. Jejího odstranění je třeba se vždy domáhat u soudu, protože vlastník stavby zpravidla stavbu odstranit nechce a tvrdí, že jde o stavbu oprávněnou. V každém případě je ale dobré obrátit se na odbornou právní pomoc, která Vám situaci co nejvíce zpřehlední a provede majetkoprávní analýzu Vašeho případu.
***
Výročí: 21. srpen 1968
Připomínáme si fotografiemi
Symbol odporu
Marta Kubišová
Foto: last.fm