Poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné je dobrovolné!

Pokud chcete poslat šek, označte ho

Satellite 1-416

Vítejte na stránkách




Měsíčníku Satellite 1-416 

21. dubna 2022; číslo 7

 

Čeho se Kreml bojí?

Dnes je trestným činem označit válku na Ukrajině trestným činem. Ruská policie jde tak daleko, že nelze používat slovo vojna nebo válka. Dokonce je trestné mít i bílý papír nebo nést veřejně Tolstého knížku Vojna a mír. V poslední době bylo zatčeno více než 15000 lidí za to, že se vyjadřovali proti Válce na Ukrajině.

V rozhovoru pro americkou stanici PBS (14. dubna 2022) řekl bývalý mistr světa v šachu a vůdce Obnovené demokratické iniciativy Gary Kasparov na otázku, jestli je pravdivý odhad, že 81% Rusů podporuje válku na Ukrajině.

GK: Nevím, většina lidí se bojí při telefonním průzkumu mínění říci své mínění. Jestliže položíte tuto otázku přes telefon, 90% lidí zavěsí telefon. Zbývajících 10% odpoví, co pokládají za bezpečnou odpověď. Je tu genetická paměť lidí z dob, kdy země byla ovládána KGB. Nyní je KGB opět u moci spolu s Putinovou diktaturou. Lidé odpovídají to, co si myslí, že je bezpečné pro ně odpovědět.

PBS: 15000 zavřených, nezávislá média jsou umlčena, jak velký je to precedent i pro samotného Putina?

GK: Putin neměl mnoho možností, protože chce zakrýt pravdu o Ukrajině. Nepodařilo se mu dobýt Kyjev ve třech dnech, jak si představoval, nepodařilo se mu udělat přehlídku v centru Kyjeva, navíc má velké ztráty okolo dvaceti tisíc mužů, možná až čtyřnásobek raněných (toto číslo nelze zatím ověřit pozn. redaktora), nyní ztratil vlajkovou loď na Černém moři. Musí zakrýt skutečnost. Rusové proto nesmějí dostat nějaké objektivní informace. Pokouší se zakrýt jakoukoliv skulinku, kudy proudí informace a nejde mu to. Ruská média však nepublikují tyto informace a tvrdí, že Západ zahájil válku a že na Ukrajině nejsou civilní oběti. Dnes seskupení, které spadá pod Navalného volá po investování do kampaně, která by pravdivě Rusy informovala.

PBS: Jak se toho může dosáhnout?

GK: Je to možné, ale není to snadné. Je blokována jedna aplikace za druhou, protože propaganda je nejdůležitější Putinovou zbraní. Zvýšil o 20% rozpočet na armádu a bezpečnost. Dává miliardy na propagandu a ta je jeho nejdůležitější zbraní. To mu umožňuje držet se u moci. Souhlasím s Navalného analýzou, že je důležité investovat do něčeho, co oslabí Putinův vliv.

PBS: Podle analýzy amerických zpravodajských služeb je Putin v izolaci, která vedla k válce a k tomu, že v ní pokračuje…

GK: Dodal bych – beztrestnost. Dvacet let beztrestnosti vedla k dvaceti rokům válečných zločinů. Počínaje druhou čečenskou válkou v Grozném v roce 2000 a celá řada válek. Má pocit, že mu projde  i válka na Ukrajině, jako mu prošla anexe Krymu, bombardování Sýrie. Udělal chybu, když podcenil, jako každý diktátor, vůli svobodných lidí, Ukrajinců, kteří bojují jako hrdinové, způsobili těžké ztráty ruské technice a svobodný svět tomu rozumí a pomáhá jim, nejen přežít, ale i vyhrát tuto válku.

PBS: Je odhad, že 200 000 lidí opustilo zemi od začátku této války je faktorem úbytek inteligence?

GK: Myslím, že těch lidí je mnohem víc možná se blíží k milionu.  Úbytek začal již před válkou v roce 2012, když se Putin znovu dostal k moci. V roce 2020 odešlo okolo půl milionu lidí a Rusko jde do doby kamenné. Doufejme, že Ukrajinci vyhrají válku a Putinův režim se rozpadne, my se vrátíme a znovu vybudujeme svou zemi.

PBS: Podle Putina jdou studenti za ním…

GK: Odhaduji, že 25-30% jde za Putinovou vlajkou, 20% je proti válce, zbytek je mezi tím a čekají na výhodu, když padne vláda.

***

Podle Kasparova je tedy důležité postavit se proti Putinově propagandě, hledat skulinku, jak dostat k lidem informace a rovněž důležitá je emigrace, která znamená odliv inteligence z Ruska. Tyto body jsme zmínili i v naší petici, kterou opakujeme v závěru tohoto internetového vydání Satellitu.

Jak tyto požadavky vypadají v praxi?

Jedno z prvních opatření české vlády a zřejmě v tom česká vláda není osamocena, že se přestala vydávat víza pro občany Ruska, včetně disidentů a novinářů z opozičních médií. Televizní stanice Dožď (Déšť – Rain) tedy nemůže vysílat ze zemí EU, ale jak v interview pro západní média uvedl vedoucí vysílání Tichon Dzjadko pokouší se vysílat z gruzínského Tbilisi. Sám osobně jsem měl problém tuto stanici nalézt na internetu. Nakonec jsem ji nalezl, ale nevím do jaké míry bylo toto vysílání aktuální.

Když jsem tedy nepochodil u českých politiků s rozhlasovým vysíláním Echo Moskvy a Televizní stanice Déšť v zoufalství jsem zkusil rozhlasovou stanic Radio Prague v ruštině.

Jaký byl můj šok, když jsem v noci z 2. na 3. dubna 2022, uslyšel program v ruštině, o kanalizaci v Praze v 19. století. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. V druhé půlce programu bylo o Štefánikově rozhledně na Petříně. Ani slovo o ruských antiputinovských demonstracích v Praze ani jedna aktualita.

Tak tohle jsem bral již jako sabotáž a napsal jsem stížnost ombudsmanovi Českého rozhlasu a jelikož zahraniční vysílání spadá pod MZV i ministrovi zahraničních věcí:

3. dubna 2022

Vážený pane Ombudsmane Českého rozhlasu, vážený pane ministře!

V květnu roku 2019, jsem poslal stížnost proti vysílání Českého rozhlasu - Radiožurnál. Jednalo se o interview se spolupracovníkem Dušanem Neumannem, který tvrdil zcela zaujatě, že v nadcházejících volbách …pokud Donald Trump nastartuje ekonomiku, nemá protikandidát Biden šanci… Byla tam řada zkreslujících informací. Tehdy jste odpověděl a doufám, že moje stížnost napomohla i dalšímu objektivní informování Českého rozhlasu před americkými volbami.

Nyní se na Vás obracím opět!

Ve zdejších sdělovacích prostředcích se objevila zpráva, že Český rozhlas vysílá v ukrajinštině, což hodnotím jako rychlý a pozitivní krok. Nevím, zda toto vysílání je pouze v internetové formě nebo i na FM, či dokonce na krátkých, středních a dlouhých vlnách, což bych pokládal v současné situaci za nejdůležitější, protože ne všichni Ukrajinci mají digitální telefony a počítače.

Co však beru jako stejně důležité informovat o situaci na Ukrajině i ruské posluchače. Nedávno jsem vytvořil petici, aby pořady stanice Echo Moskvy, nyní působící pouze pod názvem Echo, byly přenášeny i z Prahy. Bohužel se tak zatím nestalo.

Co mne však šokovalo, když jsem si v noci ze soboty (2.4. 2022) na neděli (3.4.2022) v 1:30 AM torontského letního času naladil Radio Prague International v ruském jazyce a skutečně jsem nemohl věřit svým uším. Ani slovo o válce na Ukrajině, a ruských demonstracích v Praze, či ruských disidentech.

Místo toho byl v ruském vysílání, které trvalo sedmadvacet minut - prvních patnáct minut pořad O KANALIZACI V PRAZE V 19. STOLETÍ a ve zbývajících dvanácti minutách o ŠTEFÁNIKOVĚ HVĚZDÁRNĚ NA PETŘÍNĚ.  

Nejednalo se tedy o zprávy nepravdivé, ale nevyváženost spočívala v tom, že Radio Prague International předstíralo, že se v současné době na Ukrajině nic neděje a pokud se něco děje, tak se to rusky mluvících lidí netýká.

Jestliže tuto moji stížnost nemůžete vyřídit, sdělte mi na koho se mám obrátit.

Aleš Březina - Toronto

cc. ministr zahraničí Jan Lipavský, (pokud vím, Radio Prague International spadá pod Vaši kompetenci).

***

Od ministra Lipavského ze strany Pirátů, jsem dodnes nedostal odpověď. 6. dubna však přišla odpověď od Ombudsmana Českého rozhlasu:

Vážený pane Březino,

děkuji Vám za dopis. Od prvního dne ruské agrese vůči Ukrajině sleduji a podporuji vše, co Český rozhlas činí ve prospěch ukrajinského veřejnoprávního rozhlasu a Ukrajinců, kteří v České republice žádají o azyl. Výčet těchto aktivit by byl dlouhý a není podstatou mé odpovědi. Považoval jsem za potřebné to zmínit, aby ve Vás nevznikl mylný dojem, že Český rozhlas se drží stranou tohoto konfliktu. Vím o snaze šéfredaktorky Radia Prague International co nejrychleji spustit speciální podcast v ukrajinštině, zároveň průběžně sleduji to, co RPI umisťuje o válce na Ukrajině na své webové stránky. Ani tato stanice se alibisticky nevěnuje pouze krásám české krajiny a tradicím, ale poctivě informuje o tom, co válka znamená pro českou společnost, jak se k ní čeští občané stavějí a podobně. Obrátil jsem se proto na šéfredaktorku stanice Kláru Stejskalovou s žádostí o vysvětlení příčin stavu, který popisujete. Vaše kritika, jakkoli ojedinělá, si to zasluhuje. Obvykle z korespondence, kterou vedu s rozhlasovými pracovníky, vybírám ty nejdůležitější pasáže, ale v tomto případě odpověď cituji v plném rozsahu.  

Vážený pane Březino,

děkujeme za ocenění snahy Českého rozhlasu informovat v ukrajinském jazyce. Vysílání Ukrajinského rozhlasu zprostředkovává Český rozhlas na několika platformách. Kromě internetu je k dispozici v aplikaci mujRozhlas a také v síti DAB a DVBT.

Aktuálně od pondělí 4.4. Český rozhlas na své nejposlouchanější stanici Radiožurnál spustil každodenní 5 minutové zpravodajství v ukrajinštině po hlavní podvečerní zpravodajské relace po půl sedmé. 

Radio Prague International každý všední den připravuje podcast  s názvem Новини для українців у Чехії, který přináší praktické informace pro Ukrajince v Česku. Ten je dostupný na všech podcastových platformách a na stránkách radio.cz.

Součástí nabídky Českého rozhlasu je rovněž speciální stránka, kde jsou i pohádky v ukrajinštině a slovníček základních česko-ukrajinských výrazů. 

Ohledně vysílání Radio Prague International v ruském jazyce bychom rádi upozornili, že cílem zahraničního vysílání je informovat o politickém, ekonomickém, kulturním a celospolečenském vývoji České republiky, nikoli o dění v zahraničí. Od vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu se samozřejmě ruské vysílání intenzivně věnuje dění na Ukrajině z pohledu České republiky, tzn. přijímání sankcí vůči Ruské federaci; finanční, vojenské, humanitární pomoci Ukrajině; situaci ukrajinských běženců, ale pochopitelně i demonstracím proti ruské vládě nebo dalším krokům vůči Ruské federaci. Prostor dostávají i hlasy opozičních ruských či běloruských představitelů.

K vaší stížnosti, že jste nic podobného ve vysílání z 3. - 4. 4. nenašel, bychom rádi uvedli, že ruská redakce po výrazném snížení finanční dotace ze strany MZV v roce 2011, kdy došlo k dramatické personální redukci ve všech jazykových sekcích RPI, má dnes pouhé 4 redaktory. V tomto nízkém počtu vyrábí 7 půlhodinových zvukových relací týdně. Aktuální relace se připravují ve všedních dnech, víkendové relace obsahují pouze nadčasové materiály. Personální stav neumožňuje výrobu aktuálního audiovysílání i během víkendu. Důraz dnes Radio Prague International klade na prezentaci na webových stránkách. I během víkendu se tak na ruské webové stránce ruski.radio.cz objevuje aktuální zpravodajství. Tok aktuálních informací včetně informací o aktuálních protiputinovských demonstracích obsahují sociální sítě Radio Prague International. V ruském jazyce provozujeme Facebook a vzhledem k potížím a blokádám, kterým západní média čelí v Rusku, jsme před časem zahájili komunikaci na ruské sociální síti Telegram. Zároveň je možné si objednat každodenní newsletter v ruském jazyce, který rovněž nabízí každodenní aktuální zpravodajský souhrn. Snažíme se všemi možnými způsoby dostat aktuální postoje české vlády, organizací apod. k ruskému publiku. Na druhou stranu cílem Radio Prague Internatinal není poskytovat servis jako například Rádio Svoboda nebo například Deutsche Welle. To nám ani zadání, ani skromné finanční možnosti neumožňují.   

Klára Stejskalová, šéfredaktorka RPI

Vysvětlení Kláry Stejskalové vychází z reálného ekonomického stavu, který zmiňuje. Důležité pro mne je, že rusky mluvící zájemci mají na stránkách RPI možnost sledovat aktuální vývoj událostí z pohledu českého veřejnoprávního média kontinuálně, bez ohledu na pracovní nebo sváteční dny.

Snad toto vysvětlení přijmete s pochopením.

Srdečně zdraví 

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman  

***

Těžko lze přijmout s pochopením vysvětlení, že v době, kdy nás válka na Ukrajině stojí přímo i nepřímo miliardy korun, že nejsou peníze, jak dodat do Ruska informace, které, jak řekl Gary Kasparov, jsou důležitější zbraní než cokoliv jiného.

Spíše to budí podezření, že je tam nechceme dostat. O důvodech můžeme pouze spekulovat. Bojíme se snad toho, že by Putin padl a k moci se dostal někdo jiný? Bojíme se Putionvy odvety? Hodili jsme skutečně těch 15000 lidí, kteří jsou v nyní v ruských kriminálech přes palubu? Bojíme se toho, že místo ukrajinských uprchlíků, budeme mít ještě i ruské běžence, kteří budou chtít aktivně bojovat proti Putinovi ze zahraničí? Skutečně se tolik bojíme Putina.

Pokud si paní Klára Stejskalová stěžuje, že na slušné zpravodajství nejsou peníze, nabízí se jednoduché řešení přenechat toto vysílání nezávislým ruským novinářům, třeba i těm, co donedávna působili v rozhlasové stanici Echo Moskva nebo v televizní stanici Déšť, kteří ho budou rádi dělat i třeba zadarmo.

Proč to nejde? Marně hledám odpověď. Marně tluču na vrata řádně zvolených poslanců v ČR i v Kanadě…

Odpověď žádná, nebo většinou podobná a téměř vždy začíná slovy děkujeme Vám za podporu Ukrajiny… Velice často je to automatická odpověď generovaná počítačem.

Připomíná mi to, období osmdesátých let, když jsem vysvětloval v redakci Svobodné Evropy, že mezi 17 a 19 hodinou nemají vypínat vysílačku v třináctimetrovém pásmu, protože to je jediné vysílání, které je v tu dobu v Praze slyšet. Dostalo se mi vysvětlení, že na to mají své odborníky a když se jednou Karel Kryl rozčiloval, nad něčím, co se mělo odvysílat a neodvysílalo se, tak mu tehdejší ředitel vysvětlil: „Pane Kryle, proč se rozčilujete, vždyť to tam stejně nikdo nemůže slyšet!“

Většinou to vždy skončilo u vysvětlení jako tentokrát, že na to nejsou peníze…

V době, kdy na Ukrajině denně umírají stovky lidí, je tato lenost zkrátka neospravedlnitelná!

Aleš Březina

***

Ještě jeden ohlas

Promarněná příležitost vysílání

Dobrý den,

jsem překvapena, a upřímně řečeno naprosto zklamaná,  obsahem současného vysílání Rádio Praha v ruštině. Čekala jsem, že nepromarníte příležitost a budete obyvatelé Ruska průběžně informovat o hrůzné válce, kterou vedou na Ukrajině.

Aspoň do té chvíle než by vás diktátorský cenzor zakázal. I kdyby to byli jen jeden a třeba neúplný, přerušeny program.

Vaše vysílání mi připadá jako podraz, tváříte se jako mrtvý brouk. Místo přátelské osvěty o Česku udělejte Rusům osvětu o Rusku, pravdivé. Jinak kolaborujete s Putinem. Sankce prosím!

Přejí pěkný den.

m.

***

Jak naši politici žvaní

Justin Trudeau měl prohlásit, že na Ukrajinu pošleme heavy artillery (těžké dělostřelectvo). Když se redaktorka CTV na to zeptala vojenského specialisty, tak odpověděl, že Kanada nemá žádnou heavy artillery, ale pouze field artillery (polní dělostřelectvo). O den později se novináři Justina ptali, jaké zbraně tam tedy pošleme. Dostalo se jim odpovědi, že to ministerský předseda nebude upřesňovat. Asi ho někdo upozornil, že plácl hovadinu. Delší dobu jsem pozoroval Justinovy tiskové konference. Většinou na otázku, odpověděl větou, jak jsem řekl a pak pokračoval v některé ze svých dvaceti frází, co vše udělal…

Vloni na podzim vyhlásil ministerský předseda předčasné volby, aby konečně získal absolutní moc. Trudeau tomu říká dosáhl stabilitu. Když se mu to nepodařilo, rozhodl se podplatit NDP, že splní některé požadavky v rozpočtu. NDP kývla s tím, že bude hlasovat pro jakoukoliv hovadinu, s kterou liberálové přijdou a tak máme tedy stabilitu…

Je zajímavé, že o kanadská víza požádalo 141 000 Ukrajinců, z toho pouze 54000 bylo schváleno, ale zatím nevím, že někdo skutečně do Kanady z Ukrajiny přišel.

***

Po stabilitě volal i náš ontarijský premiér Doug Ford, když rozhodl, že v Torontu, které mělo 47 volebních obvodů jich na příště bude pouze 25. Stalo se tak dokonce během předvolební kampaně v létě 2018. Výsledkem je, že 25 radních se lépe ovládá než 47 a prakticky se nemůže mezi ně dostat nikdo, kdo by měl třeba jiný názor na bytovou výstavbu, kterou ovládají investoři do nemovitostí investující do výstavby obytných domů, kanceláří či průmyslových budov určených k jejich dalšímu prodeji nebo pronájmu. Developer obvykle koupí nemovitost, dohlíží na celý investiční proces od fáze projektování do ukončení výstavby (resp. renovace) až po její prodej nebo pronájem (wiki). To znamená, že nic nestojí v cestě tomu, že v našem okolí vyroste nejméně desítka výškových budov, ačkoliv infrastruktura není na takovou zátěž stavěna. Vzniká řada pochybných projektů jako nové kluziště v Dufferin Grove parku, ačkoliv staré bylo relativně v dobrém stavu. Nové bude menší, ale bude mít společné záchody, jak pro muže, tak pro ženy a hlavním důvodem bylo, že bude směřovat, od severu k jihu. Nikoliv od západu na východ, což prakticky nikomu nikdy nevadilo. Mezinárodní hokejové zápasy se zde hrát stejně nebudou. Je to důležitá investice v době kovidové pandemie.

Další šméčko před volbami připravil náš konzervativní premiér v podobě 280 dolarů, které nám poslal v podobě šeku za známku na auto, kterou jsme zaplatili do roku 2023. Odhadem jedna miliarda dolarů takto rozdaná majitelům automobilů v Ontariu, znamená, že někde tato miliarda bude chybět například ve zdravotnictví a daňoví poplatníci ji budou muset někde zaplatit. Ve skutečnosti přispějí ti, co chodí pěšky, jezdí městskou dopravou nebo jezdí na kole přispějí těm, kdo mají jeden až několik automobilů na jejich provoz.

Opět tedy chudí zůstanou chudí a bohatí nebudou muset platit daně. Líbil se mi názor jednoho čtenáře v Toronto Star, že se rozhodl tuto sumu věnovat opoziční straně na volební kampaň. Byl to ojedinělý hlas.

abe

***

Kam kráčíš ČSSK,

alespoň Torontská pobočko…

V pozvánce na Valnou hromadu, která se má konat 30. dubna 2022 v Hale kostela sv. Václava od 14 hodin se píše: Někteří členové naší pobočky a komunity se zúčastňovali demonstrací proti vládním opatřením, ale i proti současné federální vládě a na podporu Konvoje svobody. Byli jsme svědky velkého nadšení. Podobně nám průběh obrovské demonstrace popsal Nicholas Kemp z Ottawy: Nadšený, pokojný, přátelský. Dnes se znepokojením sledujeme omezování svobody slova v Kanadě, vyhlášený nouzový stav a postihy protestujících „kamionáků“ i lidí, kteří je podpořili. Naše pobočka se oficiálně vyjádřila pro podporu řidičům a účastníkům Konvoje svobody.

Dopis má hlavičku České a Slovenské sdružení v Kanadě. Hlavička ústředí@cssk.ca .

Nepamatuji se, že by se o této „oficiální“ podpoře Torontské pobočky Konvoji svobody někdy hlasovalo. Pokud by se vyslovila podpora zdravotníkům, kteří s nasazením vlastního života se starali o těžce nemocné lidi, souhlasil bych. Ale skupině lidí, kteří naopak jejich práci maří a sabotují, podporu vyjádřit nemohu a kladu si otázku, jestli není nejvyšší čas Torontskou pobočku ČSSK rozpustit. V minulém období z Pobočky vystoupilo několik členů.

Takové prohlášení je vlastně tunelováním dobrého jména organizace, na kterém se nechci nadále podílet.

Požádal jsem minulého předsedu ČSSK Miloše Šuchmu, aby se k tomuto problému vyjádřil, ale zatím jsem nedostal odpověď.

Aleš Březina

***

Praha Hlavní nádraží

Bylo to na druhém nástupišti Hlavního nádraží v předjaří roku 1977. V pátek 18. března po poledni jsem spěchal na Košičan, rychlík na východ do ocelového srdce republiky. Pokud si dobře vzpomenu, vlak odjížděl někdy po třinácté hodině, ale nakonec na přesné hodině dnes tolik nezáleží. Vyběhl jsem po schodech na nástupiště a hledal jsem svůj místenkový vagon v přední části vlaku.

A pak jsem ji spatřil. Stála na nástupišti, jen v modrých džínách a modrém svetru (bylo předjaří) a s cigaretou v pravé ruce. Myslím, že to byly Startky, bez filtru, ale nakonec na tom dnes tolik nezáleží. Kouřila vždy s cigaretou v pravé ruce, protože je levačka. Dlouho jsme se už neviděli. Studovala na AVU, v grafickém ateliéru, mladá, divoká, bezhlavá, aspirující umělkyně s cigaretou a dýmem kolem tmavých vlasů.

Páteční setkání na druhém nástupišti pražského hlavního nádraží předznamenalo její i můj, a tedy náš, životní příběh, který od tohoto okamžiku sdílíme společně. Ne že by našich setkání nebylo v minulosti již více, ale byly to vždy spíše krátké záblesky vydatných bouřek, které po životodárném dešti opět utichly. Zůstala jen vlhká vůně deště, která se vypařila z horkého asfaltu nahodilých cest.

Rychlík vyjel včas a cesta ubíhala v příjemném rozhovoru. Stáli jsme většinu cesty v chodbě a občas jsme vyvětrali zakouřený prostor. Na vítkovickém nádraží jsme se rozloučili a domluvili jsme se, že se v Praze zase brzy uvidíme. A tento slib držíme dodnes.

Z hlavního nádraží jsem odjížděl a přijížděl mnohokrát v různých stavech své mysli: bezstarostné mládí, úzkost normalizačního strachu, radost příjezdu i smutek loučení, zpoždění příjezdů i odjezdů, dubnový déšť, prosincový sníh, naděje sametu i utržených knoflíků, emigrace, návraty, rekonstrukce, nátěry železné konstrukce.

Na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží je socha anglického bankéře Sira Nicolase Wintona. Malý chlapec odpočívá v jeho náruči a dívka stojí u položeného kufru. Všichni se dívají, jako kdyby z nástupiště nádraží směrem ven, za černý tunel, kterým je má vlak brzy provést do bezpečí a světla nového dne. Příběh tohoto muže, který z vlastní iniciativy zachránil životy velkého množství českých židovských dětí před vypuknutím druhé světové války, je dobře známý. Stojí tam všichni v tichu svého sousoší a dívají se v očekávání a naději odjíždějících vlaků.

Dnes, na konci zimy a března 2022, se jejich sochy opět dívají v tichu očekávání a naději přijíždějících vlaků. Sousoší je zkrášleno žlutomodrými symboly ukrajinských obilnic a modrého nebe, vítající převážně mladé ženy, maminky a děti prchajícími před válečnou hrůzou jejich samostatné země. Ta byla vojensky napadena brutalitou rudé, uzurpující mentality jenom proto, že přece žlutomodré barvě nepřísluší samostatnost a svobodné myšlení, že vlastní iniciativa je podezřelá činnost a že hovořit vlastní řečí a vlastním jazykem je zarážející a nevděčné pochopení medvědího objetí a paternalistické blahosklonnosti.

V těchto březnových dnech, kdy se slunce vrací ve své naději znovuzrození a dny se prodlužují, na hlavním nádraží pomáhám jako dobrovolník přijíždějícím ukrajinským uprchlíkům: převážně mladé ženy, maminky a děti. Někteří zůstávají v Praze, někteří pokračují i do jiných destinací v naší zemi, mnoho jich odjíždí západním směrem do Německa a snad i dál. Kde naleznou alespoň na chvíli klid, bezpečnou postel a probuzení pro sebe a své malé děti? Kdy tato válka skončí? A budou se chtít vrátit zpět domů? Bude se ještě vůbec kam vracet?

Ale jako tenkrát zjara toho úzkostného normalizačního března před čtyřiceti-pěti lety, kdy i u nás rudá východní brutalita a tyranie šikanovala, zavírala, vyslýchala, upírala lidem svobodně pracovat, tvořit, dýchat a žít, tak i dnes stejná východní brutalita a tyranie ničí, vraždí a vyhání lidi z domovů jejich svobodné země, aby po několikadenní cestě přijeli do bezpečí nejen v Praze na hlavním nádraží. Otevřeme naši zkušenost a trpělivost jejich únavě, smutku i naději.

Dnes, kdy se tvář Evropy pokryla vráskami úzkosti, strachu, zděšení a otázkami, na které se jen těžko hledá odpověď, opět stojím na druhém nástupišti pražského hlavního nádraží. Je pátek 18. března a přesně čtyřicet-pět let, kdy jsem ji tam spatřil: mladou, divokou, bezhlavou, aspirující umělkyni s cigaretou a dýmem kolem tmavých vlasů. Už dávno nekouří a její vlasy voní barvou zralé krásy. Je to nejkrásnější vůně a barva, které mi život na své paletě nabídl k pokušení a nekončící inspiraci. Za chvíli spolu nastoupíme do vlaku směrem na Beroun, který nebude mít zpoždění, ale náš rozhovor se bude odvíjet od pohledů a otázek vrytých do tváří stojících ukrajinských žen, maminek s dětmi. Stojí a čekají u sousoší člověka, který svou odvahou zachránil lidské životy na stejném nástupišti, ze kterého malé děti odjížděly do černého tunelu, kterým je vlak převezl do bezpečí a světla nového dne. 

Karel Foustka 23. března, 2022

***

Nazdar Aleši, a přejeme hezké svátky velikonoční!

Jako veteráni života máme v paměti, když Velikonoce bývávaly náramná slavnost a šmigrust ohromná legrace. Můj dědeček psával velikonoční pozdravy všem příbuzným a známým a bedlivě kontroloval, kdo odepsal zpátky.

O lidech kteří na velikonoční přání neodepsali, dědeček řekl věru: No jo, už nefunguje ten a ten a zapomněl, co se na velikonoce sluší a patří, a nahlas povzdychl.

Kdybych naše vrstevníky a známé posuzoval dědečkovým způsobem, tak bych zavzdychal, kdo už ani nefunguje.

Velikonoce jsou popravdě tradiční svátky míru a pokoje, což je hlavní myšlenka, kterou přinesl Ježíš do Jeruzaléma na Květnou neděli, aby ho pak ve čtvrtek zatkli, odsoudili a v pátek popravili na kříži pro výstrahu ostatním.

Je symbolické, tyto Velikonoce a události na Ukrajině.

U nás bují jaro, ptáci zpívají a hnízdí, veverky sbírají zlomkly pečiva co jim ráno sypeme; včera jsme ostříhali hortensie na jižní straně baráku a pozametali chodník na straně severní; dnes jsme vynesli ze zimního úkrytu zahradní židličky a stoleček a poprvé pili odpolední kafe venku na sluníčku, nádherné a brzo bude zeleno.

Mladí nám dělají radost, fungují, a posíláme pár fotek

Přejeme hezké velikonoční svátky a všecko dobře!

Rosťa Firla – Sudbury

Děkuji, nejen Rosťovi Firlovi, ale i všem čtenářům za velikonoční pozdravy!

***

Nový domov 2.0


Nový domov se ve svém dubnovém čísle věnuje nedávným velikonočním svátkům. Martina Tomšů má zajímavý rozhovor s fotografem Martinem Gregušem. Můžeme zde vidět řadu jeho fotografií polárních medvědů z Hudson Bay, které můžete rovněž vidět v Royal Ontario Museum v Torontu. Je zde i o letním táboře Hostýn, který se uskutečnil poprvé již v roce 1954. Letošní Valná Hromada MMI se koná v sobotu 14. května 2022 a Český a Slovenský den se koná rovněž v sobotu, ale 18. června června 2022.


Nový domov 4/2022




****

Žádnej neví co sou Domažlice, žadnej neví co je to Taus

Nemohu ochudit čtenáře o moje postřehy z výletu do Domažlic, úžasného historického města v Plzeňském kraji, původně tržní osady existující v 10. století, s následujícím rozvojem hlavně za krále Přemysla Otakara II., kdy se místo stalo jednou z nejdůležitějších částí tehdy budovaného obranného systému v království. A k tomu nadpisu jen napovím, že Domažlice jsou názvem ryze českým, Taus německým a pokud znáte lidovou píseň se stejným názvem, tak je možné si ji ke čtení pobroukávat.

Úchvatně působí náměstí města s historickými měšťanskými domy a podloubím, ve kterém se skrývají malé kavárničky, vinárničky a jiná místa pro zastavení, posezení a urovnání si „domažlických“ myšlenek. Měšťanské domy mají vesměs své původní gotické jádro a lze u nich objevit nejenom sloh gotický, ale i renesanci, baroko a klasicismus. A celé náměstí září, dobře provedenou rekonstrukcí a citem pro zachování původních stavebních hodnot. Dominantou celého náměstí je kruhová věž, pohled na ni nesměl nikdy chybět na žádné pohlednici, což platí i dnes. Věž stojí v naprosté blízkosti kostela narození Panny Marie – každopádně se ani v současné době neví přesně, jak tato věž vznikla. Původní představa, že šlo o věž kostelní je z vědeckého a historického hlediska vyvrácena. Věž je totiž svými rozměrovými parametry naprosto odlišná od všech kostelních věží u nás. Co je odborně potvrzené, je to, že věž je raně gotická. Je 56 m vysoká, vychyluje se ze své osy o plných 59 cm, má v sobě 194 schodů a ve vrcholu umístěné čtyři zvony. Dnes lze již dokázat, že věž patřila do původního obranného systému města a byla považována za hlásku. V původním opevnění města byly brány celkem čtyři, dnes zbyly už jen Dolní brána a pak brána zvaná Branka. Dolní brána je ve spodní části gotická a v současné době má podobu, získanou v roce 1905 po rekonstrukci.

Domažlice od nepaměti byly vyhledávaným místem velkých osobností. Asi tří roky tady žila Božena Němcová, které zde viditelně chyběl společenský život z Prahy a dokonce hovořila o národní zaostalosti měšťanů a sedláků. Zdejší folklor a zvyky jí však byly blízké. Domažlice si vybral i Tomáš.G., Masaryk - náš prezident - pro pronesení svého předvolebního proslovu v roce 1891. Nesmím zapomenout, že Domažlice jsou centrem Chodů a že k chodskému životu zde patří celá řada muzeí, z nichž asi nejznámější je v bývalém Chodském hradě.

A ještě než přejdu k nádherným chodským krojům, musím se zmínit o textilní galanterii, která se nachází v Dolní bráně a představuje obchod s tak bohatým sortimentem, že jsem jen nevěřícně stála a koukala, že je něco takového vůbec možné, prostě tam je vše, co si jen švadlenky mohou přát. Poznámka je výhradně pro ženské čtenářky. A nabídka zdejších mašlí, pentlí, stuh, květinových látek navozuje další vyprávění.

Chodské kroje jsou barevnost sama, ženské a mužské – ženský kroj má bavlněnou košilku s límečkem, na ní bílou halenku s balonovými rukávy na tom pak živůtek. V pase je tzv. honzík, což je vycpaný pruh látky, na kterém drží sukně, jejíž ozdobou jsou našité pentle ve spodní části okraje. Pod sukní je větší množství spodniček. Sukně je překryta pestrobarevnou zástěrou s květinovými vzory. Ke kroji patří černé střevíce a červené nebo bílé punčochy. Pokrývka hlavy barevný šátek nebo čepec. Muži: bílá plátěná košile, modrá vyšívaná vesta, žluté kalhoty pod kolena, černá kožešinová čepice nebo klobouk. K tomu celému dlouhý kabát, holiny a do ruky dřevěná hůl. A k těm krojům přidávám ještě jednu informaci a to sladkou a jsou to chodské koláče. Těsto je pokryto a zdobeno tvarohem, mákem a povidly – každý region má své zdobení a celé je to úžasné. Člověk si říká, že by to neměl vůbec jíst, že to bude hřích, ale nakonec to stejně nevydrží a na koláčích si úžasně pochutná.

Nedala jsem si ujít návštěvu malé obce Újezd s opraveným rodným domem, resp. statkem jednoho z nejznámějších vůdců chodských rebelů v 17. století, Jana Sladkého Koziny. Újezd patřil už ve 12. a 13.
století k jedenácti vesnicím, které měly značná privilegia včetně zrušení roboty za to, že ochraňovaly zdejší hranice. Svá výsadní práva zde Chodové museli mnohokrát ve svém životě tvrdě bránit. Velmi známou postavou byl právě Jan Sladký Kozina, který prohrál svůj chodský spor proti W. M. z Lamingenu – Lomikarovi a byl v Plzni popraven v roce 1695. Určitě si mnozí teď vzpomenou na legendu, ve které na popravišti říká Kozina: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne budeš stát před božím soudem.“ V téhle souvislosti chci ještě připomenout verše Jaroslava Vrchlického, které v souvislosti s popravou J. S. Koziny vznikly. „Plzeňské ty náměstí, nám v žilách tuhne krev, když Sladký náš Jan Kozina, pod mečem kata kles.“

Z Újezda už je jen kousek na Hrádek kde stojí monumentální pomník od sochaře Čeňka Vosmíka s postavou Jana Sladkého Koziny a odkud je neuvěřitelný pohled do vzdálené krajiny – tohle místo si musí každý, kdo se pohybuje u Domažlic vychutnat a užít. Hrádek má v blízkosti pomníku dokonalou folklórní hospodu a pak ještě jednu zvláštnost v exteriéru. Je tady socha psa, pravděpodobně největší svého druhu v celé ČR, má výšku 3,8 metrů, délku 8,1 metrů. Autorem je Michal Olšiak a dílo samotné, bylo podrobeno mnoha kritikám, zda jde o kýč či umění. Nemohu se odborně vyjádřit ani k jednomu, ani k druhému, každopádně mne socha obrovského psa nijak nepobouřila a hodnotila jsem ji jako naprostou zvláštnost, která zde nikterak nevadí. Navíc vím, že Chodové při ochraně hranic používali psy a také se toto zvíře objevuje v mnoha literárních a výtvarných dílech spojovaných s Chodskem – uvedu Jiráskovy „Psohlavce“ a obrazy Mikoláše Alše.

V závěru chci znovu zdůraznit, že Chodové mají vlastnosti odvážných a spravedlivých lidí a že Chodsko se po právu může na uvedené vlastnosti odvolávat. A každopádně ve výčtu nesmí chybět vlastenectví, což se zde trvale objevovalo. Asi největším vlasteneckým počinem – už z nové doby - bylo shromáždění v den svatovavřinecké poutě na poutním místě u kostela sv. Vavřince na Veselé hoře, nedaleko Domažlic. Dne 13. srpna 1939 zde ke shromážděným poutníkům z celé republiky pronesl kázání Msgre Bohumil Stašek, vyšehradský kanovník. Jeho kázání bylo velmi odvážné a jednoznačně zaměřené k odsouzení naší okupace Němci. Bylo ukončeno velmi emotivně pojatou přísahou, ve které dav 120 000 přítomných přísahal, že se nevzdají své země a svého vlastenectví a nenávisti k okupantům. Samozřejmě, že všichni, kteří tuto církevní akci organizovali včetně Msgre Staška skončili v koncentračních táborech, kde mnozí zemřeli. Msgre Stašek se dočkal osvobození v Dachau v květnu 1945 a ještě tentýž rok provedl znovu kázání v den svatovavřinecké poutě. Samozřejmě, že se později snažil i komunistický režim oslabit nebo zcela zrušit podobné církevní akce a tak nakonec poutě od roku 1949 zakázal.

„Ha ty svatej Vavřinečku, stojíš na pěkném kopečku, vycházejí panny z tebe, jako handělové z nebe. První vyšla celá bílá a ta druhá jen se skvíla, ha ta třetí ešče hezčí, to bula má z znyjmilejší.“

Jana Fafejtová – Praha, Foto: Domažlice (turistika.cz). Kozinův rodný dům (kudyz nudy.cz)

***

Ještě jednou Český rozhlas - tentokrát Dvojka

Milí přátelé,

ač nerad, dnes (nejen) o hudbě a našem/Vašem vydavatelství.

Začátek dnešního příběhu začal asi takhle (úvod mého Otevřeného dopisu vedení ČRO):

Dostala se ke mně skrze sociální sítě a posléze v článku na webu hlidacipes.org informace, že paní Tereza Boučková byla napomenuta proto, že na stanici Dvojka ČRo v Nočním Mikrofóru při debatě se svým hostem, hudebnicí a spisovatelkou Evou Turnovou, pouštěla „nevhodnou“ hudbu.

Mám to štěstí, že obě dámy znám, ba dokonce je považuji za své přítelkyně a tedy se mě tato událost osobně dotýká. Ale nejen z tohoto důvodu, nýbrž zejména proto, že jsem majitelem hudebního vydavatelství Guerilla Records, které se vydáváním „závadné“ hudby přímo programově zabývá. Jsme totiž kmenovým vydavatelstvím skupin The Plastic People Of The Universe a DG 307, jejichž tvorba v pořadu zazněla. Mimo toho jsme vydali jsme na 200 titulů hudby, která nejen, že se zřejmě na Váš tzv. playlist oficiálně nikdy nedostane, ale daleko smutnější je, že za její pouštění může být dnes někdo dokonce potrestán.


Detaily zde:

https://hlidacipes.org/kdo-zahral-tu-hnusnou-manicku-vedeni-dvojky-cro-pobourili-plastici-v-nocnim-mikroforu/?fbclid=IwAR2uFkkqYrCFXvRVzfYIvCHy77KPx8vQuxX9taZzEAEx7Gm88ssdGhYXDBs


A pokračování zde:

https://hlidacipes.org/playlist-si-rozvracet-nedame-vydavatel-undergroundove-hudby-pise-vedeni-rozhlasu/


A protože vůbec nejde o Plastiky, nebo o konkrétního interpreta, ale o celý systém, který preferuje zombie socialismu, idioty hudby a Bratrstvo kočičí pracky, výsledkem je petice, kterou jsem zveřejnil prostřednictvím webu v úterý 19. dubna a do této chvíle má za tři dny přes 1 300 podpisů. Po týdnu, tedy v úterý 26. dubna bych ji rád o půlnoci ukončil a ve středu 27. dubna společně s Terezou předali odpovědným pracovníkům Českého rozhlasu.

Máte-li zájem se o petici dozvědět víc, nebo dokonce připojit svůj podpis, můžete zde:


https://www.petice.com/adame_zmnu_hudebni_dramaturgie_na_stanici_esky_rozhlas_dvojka?fbclid=IwAR3zsAbkqWkpHHfEDfZiA28OICO9H3QeJyE4yWZKWj_APAYLoIUzUbhv7mg


***

Mezinárodní den boje s normalizační kulturou

Před půl stoletím 30. října 1971 přijel na jazzový festival v Praze trumpetista Dizzy Gillespie. Byl to v stísněné atmosféře sedmdesátých let svátek. Jenže konferenciér Hrubeš to pojal spíše jako estrádu a na pódiu, kde již byli nastoupeni, světově známí hudebníci Dizzy Gillespie a Thelonious Monk, si přinesl nástroj, který zkonstruoval Jaromír Hnilička a kterému říkal hnilofón a začal se předvádět. Bylo vidět, že uražení hudebníci nevědí, o co jde a že se chystají odejít z vyprodané Lucerny. Trapnost situace pochopil někdo za mnou a začal na prsty hvízdat. Hvízdání přerušoval výkřiky: „Vypadni kreténe…, zmizni…, jdi do hajzlu!“

Nebylo těžké rozpaznat v protestujícím muži Vratislava Brabence. Vedle něho seděla blondýna a pokoušela se ho uklidnit slovy: „Můžete se chovat slušně!“ Vráťa na moment přerušil svůj protest a stejně hlasitě této dámě odpověděl: „Milá dámo, jestli si myslíte, že mně můžete říkat, co mohu a nemohu, tak já vám zase říkám, že vy mně můžete políbit prdel!“

Po vystoupení Dizzy Gillespieho, Vráťa na improvizované tiskové konferenci byl dotázán, co to řekl té Vondráčkové, že byla tak rudá a předčasně opustila Lucernu.

Vráťa se již klidně zeptal: „Jaký Vondráčkový?“

Dá se říci, že Brabencova zlatá věta, platí stejně jako na počátku normalizace a že 30. říjen by se měl prohlásit jako Mezinárodní den boje s normalizační kulturou.

Aleš Březina

***

Kronika o dejstvovaní, sláve a ponížení Slovákov

Neveľká kniha KRONIKA SLOVÁKOV od Jána Okáľa a Jozefa G. Cincíka patrí medzi vrcholné diela slovenskej exilovej poézie, ktorá vznikla na americkom kontinente. Svojou unikátnou umeleckou formou pripomína dávne dejiny našich predkov.

Prvé dve vydania KRONIKY SLOVÁKOV realizovala roku 1954 a 1975 Dobrá kniha v Cambridge, Ontário. Tretie vydanie v roku 2012 vzniklo v Toronte zásluhou Priateľov slovenského slova. Obálku a novú grafickú úpravu navrhol Ľubomír Brezina. Knihu vytlačil A-Z Printers Ltd. v Richmond Hill, Ontário. Štvrté vydanie KRONIKY Slovákov uzrelo svetlo sveta koncom roku 2021 po prvý raz na Slovensku. Zaslúžilo sa o to Združenie nezávislých expertov pre otázky dejín a života zahraničných Slovákov a Spolok slovenských spisovateľov. Knihu vytlačil Creativ line s.r.o. v Bratislave.

Bez akýchkoľvek výhrad môžeme dnes konštatovať, že tento knižný skvost by mal zdobiť každú slovenskú rodinu ako národný poklad, ktorý nám približuje užasne bohatú históriu nášho národa.

Básnik Ján Okál vdýchol do KRONIKY SLOVÁKOV ducha lásky a zápalu, ktorý udržal pri živote národ počas toľkych peripetií a zápasov, až kým sa stal hrdým a svojbytným. Všestranný umelec Jozef G. Cincík vyzdobil túto unikátnu publikáciu historickými motívmi veľkých panovníkov z obdobia, keď Slovensko sa dostalo na politickú mapu sveta. Popri vladároch a kniežatách sú tu zobrazené aj podoby učiteľov národa svätého Cyrila a svätého Metoda ako aj ich nasledovníkov svätého Beňadika. A svätého Andreja - Svorada. Toto teda ležalo na srdci básnikovi a výtvarníkovi, keď sa rozhodli pred takmer 70 rokmi vydať túto knihu, pretkanú láskou k rodnej kolíske, tradíciam a vlastnému rodu. Vážme si a ďakujme za tieto skvosty, ktoré nás robia tým, čím sme. 

Ďakujeme Pánu Bohu za KRONIKU SLOVÁKOV, ktorá uzrela svetlo sveta aj na Slovensku. Veríme, že sa nájdu interpreti, ktorí ponesú toto posolstvo aj naďalej a sprostredkujú ho národu.

Dušan Tóth

Ľubomír Brezina

***

 Sport

Slavia zakončila svoji pouť v Konferenční lize, když uhrála v Rotterdamu s Feynoordem remízu 3:3, ale v Edenu prohrála 1:3. Podařilo se jí ale vyhrát základní soutěž Fortuna ligy a má lepší nasazení a náskok jednoho bodu před Plzní. Aktuální zpravodajství je na:

fotbal.zpravy. ca

Hokejová play-offs v Čechách i na Slovensku je ve finále. V Čechách hraje Třinec se Spartou. Na Slovensku Slovan Bratislava s Nitrou.

Zpravodajství z hokeje včetně  informací jak si vedou naši v NHL bude od soboty na:

hokej.zpravy.ca

Aleš Březina

****


 

Průvodce výstavou Crossings a mapa

(klepněte na walking directions)


Celková tvorba do roku 2020

www. paintinggallery.net


Výstava Crossings Toronto 2022

www.paintinggallery.ca

Volodymyr Zelenskyj

v seriálu na Visiontv.ca

v úterý - čtvrtek 22:00-23:00

***

Ti, kteří nás podporují

Ještě můžete podepsat naši rezoluci


Putin půjde ještě letos od vesla

Zde je potřebná linka


https://www.petice.com/rezoluce_putin_pjde_jet_letos_od_vesla


Rezoluce:

Putin půjde ještě letos od vesla

Deset bodů

Jak začít

1. Dát absolutní podporu dezertérům z Ruské armády a všem odpíračům vojenské služby v putinovském  Rusku.


2. Umožnit politický azyl v České republice ruským občanům, kteří o to požádají, protože nesouhlasí s Putinovou klikou


3. Umožnit vysílání rozhlasové stanice Echo Moskvy z Prahy a k tomu použít vysílače na středních, dlouhých a krátkých vlnách, které do nedávna používal Český rozhlas. Požádat EU, aby toto vysílání bylo přenášeno z různých regionů hraničících s Ruskem, aby bylo dostupné, pokud možno v celém Rusku. Nechat na redaktorech, jestli budou pracovat z exilu nebo z ilegality. Dodat všemi cestami do Ruska a ruským vojákům různá (třeba i starší) tranzistorová rádia


4. Televizní kanály, na kterých vysílala do nedávna RT (Russian TV) nahradit televizní stanicí Dožď, která byla rovněž zakázána.


5. Podpořit vývoj aplikací, které umožňují připojit se v Rusku ze zahraničních IP a naopak vytvářet nezávislé weby, které by nebylo možné z Ruska blokovat.


6. Požádat českou pravoslavnou církev, aby podpořila  více než 250 pravoslavných duchovních v Rusku, kteří odmítli postoj představitelů ruské pravoslavné církve podporujících  Putinovu juntu. Požádat je, aby se jejich protiválečné prohlášení četlo ve všech kostelech při bohoslužbách.


7. Uznat vězněného  disidenta Alexeje Navalného jako oficiálního vůdce ruské opozice.


8. Požádat českého prezidenta Miloše Zemana, aby se veřejně omluvil Naděždě Tolokonnikové a skupině Pussy Riot a pozval je k oficiální návštěvě ČR.


9. Požádat americké úřady, aby zveřejnily obsah jednání ze setkání Donalda Trumpa s Vladimírem Putinem 16. července 2018 a z dalších čtyřech jejich setkání.


10. Pomoci vytvořit ruskou exilovou vládu, ve které by byl  jedním  z členů  Putinův odpůrce Garri (Garry) Kimovič Kasparov.


Aleš Březina

***

Sbírka ČSSK

Vážení přátelé, 

na video schůzi 27. února 2022  Výkonného výboru Českého a Slovenského sdružení v Kanadě (ČSSK) bylo rozhodnuto urychleně zahájit sbírku finančních prostředků pro potřeby Ukrajinců, kterým bude umožněna urychlená imigrace do Kanady podle slibu kanadské vlády. Peníze ze sbírky budou předány Canada Ukraine Foundation, která Vám vydá daňové potvrzení a potvrdí ČSSK jak byly finanční prostředky použity. Já jako pokladní Výkonného výboru ČSSK jsem byla pověřena tuto sbírku zahájit. 

Příspěvky můžete poslat  šekem nebo e-převodem - Interac:1) Vystavte šek na Czech and Slovak Association of Canada a pošlete na adresu Helena Flack, 5489 Old Mill Way, Manotick, ON K4M 1C1, nebo na

Czech and Slovak Association of Canada, P.O. Box 1507, Manotick, ON K4M 1B2, nebo

2) Pošlete e-převod na adresu hflack@rogers.com

Prosím, rozšiřte tento e-mail co nejvíce: např. pošlete na adresy maximálního počtu krajanů, které znáte, rodičům místní české školy, přátelům, i anglickým, atd.

Ukrajinci potřebují naši pomoc !                                                     

Děkuji všem za naši organizaci a srdečně zdravím,

Helena Flack – Manotick

***


Na dotazy čtenářů

odpovídá český právník Jaroslav Horký

Moji rodiče byli občany Československa. Narodili se v Praze. Já však již v USA. Mohu získat občanství?  

Od 1. 1. 2014 je udělování státního občanství České republiky upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o
státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky). Zákon o státním občanství České republiky výslovně stanoví, že na udělení státního občanství České republiky není právní nárok. Je potřeba posoudit z více hledisek možnosti získání občanství pro Vás a Vaše děti. Ve Vašem případě půjde patrně o získání občanství České republiky prohlášením. Je nutné znát data pozbytí občanství Vašich rodičů v návaznosti na jejich naturalizaci, popřípadě jejich znovu nabytí občanství a  také datum Vašeho narození. Doporučuji se obrátit na Vámi zvoleného právního zástupce znalého českého práva. Ten v součinnosti ze zastupitelským úřadem učiní kroky směřující k nabytí občanství.

Rozvedla jsem se a manžel se vrátil do Čech. Odvezl mi veškeré šperky po babičce, který jsem       měla po rodičích. Nedaří se mi ho vůbec kontaktovat. Co mám dělat?

I v tomto případě doporučuji zvolit právního zástupce, který je Vás bude zastupovat v řešení této situace. Patrně nezbyde jiná než soudní cesta. Bude nutno prokázat, že tyto věci byly skutečně ve Vašem výlučném vlastnictví. Dále bude nutné zvážit také finanční náklady na celý spor. Někdy náklady mohou převážit přínos z celé věci.