ZPRAVY CSSK
"RADOSTNY" 54. KONGRES CSSK
VE WINNIPEGU
Ve dnech 24. a 26. kvetna probihal ve Winnipegu Kongres - v poradi
ctyriapadesaty CSSK, ktereho se zucastnili delegati z cele
Kanady. Nazval jsem ho radostnym, protoze radostnym opravdu byl.
Vsichni, funkcionari i nefunkcionari se k nam chovali jako bychom
byli blizkymi cleny rodiny. Bratri Josef Dobrovolny a br. Vilem
Kun pro nas prijeli na letiste a br. Kun nas rovnez po skonceni
kongresu na letiste odvezl, v patek vecer nas kralovsky pohostili
v historickem domove winnipegske Kanadsko-ceskoslovenske podpurne
jednoty, kde zvlaste pecivo (dilo sester Adamcove, Dobrovolne
a Kunove) by vrchovate uspokojilo i rozmlsane olympske bohy (a
timtez pecivem - ty kolacky a satecky dosud drazdi me chutove
ustroje - nas hostili i behem zasedani) a v sobotu usporadali
banket, skvele organizovany predsedkyni odbocky, dr. Evou Sailerovou
a Misou Gogelovou a bravurne rizeny konferencierem Josefem Dobrovolnym.
Tohoto banketu se zucastnili velvyslanec CR Vladimir Kotzy, generalni
konzul ing. Jiri Parkmann, kulturni atase Radka Calabkova, cestny
konzul Slovenske republiky Jozef Kiska, predseda Jednoty Jaroslav
Klimes, a oficialni hoste: starosta mesta Winnipegu Glen Mory,
zastupce provincie Manitoba Doug Martindale a Manitobske univerzity,
kteri vsichni vtipne (a kratce) hodovniky oslovili.
Behem vecera byly dr. Sailerovou predany Masarykovy ceny volynskemu
Cechu, Jaroslavu Kuczerovi, ktery se zucastnil jako vojak polske
armady slavne bitvy o Monte Casino a se svymi sestrami a bratry
byl pateri nasi skupiny ve Winnipegu; Generalmajorovi Ludviku
Peterkovi, jehoz kariera zacala v r. 1937, pokracovala ve skupine
Ludvika Svobody, ve Francii a skoncila v Ceskoslovenske Samostatne
brigade, ktera se zapojila do boje spojeneckych armad pri invazi
do Francie; vyznamnemu sochari Josefu Randovi, tvurci sochy obetem
komunismu (umistnene na Masaryktownu), soch Krista, reckeho boha
Poseidona, Jana Palacha, P. E. Trudeau, J. F. Kennedyho, T.G.
Masaryka a sochy "Reky", jejiz miniatury jsou darovany
vyznamnym navstevnikum Winnipegu; a Blance Rohnove, ktera nejdrive
jako predsedkyne Damskeho odboru Sdruzeni a pozdeji ve funkci
predsedkyne celeho Sdruzeni se mimoradne zaslouzila o zivot krajanske
Kanady. Citace anglicky i cesky precetl Josef Cermak.
Nas velky dik patri sestre Vladimire Zvonikove a jeji krojovane
tanecni skupine (vlastne dvema skupinam) za kouzelne zatanceni
narodnich tanecku, mezi nimi tanecku na Haslerovy pisnicky. Dovedu
si predstavit, kolik casu a prace bylo nacvicovani venovano. Ale
sestre Zvonikove patri nas dik i za prohlidku knihovny Manitobske
univerzity, zvlaste slovanske (vcetne ceske) sekce a oddeleni
islandske literatury. Ukazala nam poklady z winnipegske ceskoslovenske
minulosti, ktere by mely byt zachovany pro budouci generace.
Sobotni zasedani vyslechlo dodatky ke zpravam funkcionaru a odbocek,
vytistenym v kongresove brozure. Vyznamnou casti dopoledniho zasedani
byly projevy velvyslance V. Kotzyho (vynatky z jeho reci prineseme
priste) a generalniho konzula J. Parkmanna. Oba projevy se zabyvaly
problemy (ale take uspechy, kterych nastesti pribyva, vcetne zlepsujici
se hospodarske situace) CR, problemy vztahu krajanu k rodne zemi
a naopak. Velvyslanec Kotzy hovoril o postoji ceskych politickych
stran a vladnich organu k Benesovym dekretum, zabyval se reakci
krajanu, nejen v Kanade, ale i v USA na moznost ucasti na parlamentnich
volbach v CR. Pocet registrovanych je nizky, radove ve stovkach,
coz po tolika akcich o pravo volit je zalostny vysledek, ktery
by pravdepodobne nebyl vyrazne jiny, i kdyby bylo mozno volit
korespondencne. Naklady spojene s registraci jsou nekolik set
dolaru na registrovaneho volice. Mozna, ze by neuskodilo, kdybychom
zvazili, do jake miry muzeme realisticky zadat, aby ceske zakonodarne
organy menily zakony podle nasich predstav. Generalni konzul Parkmann
hovoril o vizove povinnosti a hospodarskych nasledcich zavedeni
teto povinnosti nezda se, ze by nasledky podstatne ovlivnily
pocet navstevniku CR. Na dotaz, zda Toronto muze ocekavat v brzke
dobe zrizeni konzulatu odpovedel, ze Toronto je mezi prednimi
napadniky na pristi konzulat. Pani Calabkova hovorila o grantech,
zajezdu "vozickaru" a akci "Dobruska". A take
se s nami rozloucila konci ji kanadsky termin. Jeste jednou
jsme se rozloucili s ni i s velvyslancem Kotzym (ktery s nejvetsi
pravdepodobnosti rovnez letos odejde) pri banketu. S obema se
nam velmi dobre pracovalo.
Zbytek sobotniho zasedani byl venovan diskusi o budoucnosti kancelare
Sdruzeni a cinnosti Sdruzeni v pripade, ze by kancelar byla zrusena.
Touto otazkou se ve sve zprave zabyval predseda J.
Cermak:
"Jak by cinnost kancelare Sdruzeni vypadala bez kancelare?
Pokud by nekdo nebyl ochoten uradovat ze sveho domova, musela
by cinnost Sdruzeni byt omezena na emailove komunikace mezi predsedou
a odbockami a na obcasny styk s kanadskymi ci ceskymi, pripadne
slovenskymi, urady... Styk s jednotlivymi cleny komunity by byl
omezen na nejmensi miru. Tato prace by musela byt vykonavana bud
torontskou odbockou nebo agenturami ceske ci slovenske vlady v
Torontu (napriklad konzulatem neni spravedlive ocekavat
od cestneho konzula pana Rosickeho, aby vyrizoval agendu, ktera
vyzaduje normalni konzularni personal). Nepochybne by prestiz
Sdruzeni bez kancelare utrpela, ale nikoliv smrtelne. Daleko vetsim
nebezpecim pro nasi organizaci je odchod starych clenu, kteri
nejsou nahrazovani mladsi generaci a samozrejme nepomaha ani zmenseny
priliv z Ceske ci Slovenske republiky. Po vstupu republik do Spojene
Evropy lze ocekavat, ze se priliv do Kanady jeste dale oslabi.
Ale to vsecko neznamena, ze bychom se nemeli snazit pokracovat
v praci Sdruzeni tak dlouho, jak to bude mozne."
Do diskuse zasahli Blanka Rohnova, Milos Suchma, A. Valdstynova,
Jiri Koristka, Jan Waldauf a dalsi.
Nedelni zasedani bylo venovano prednasce pana Johna Nycheka z
federalniho ministerstva imigrace. Uvedl ho Josef Dobrovolny,
ktery take podrobne vylicil svuj souboj s kanadskymi imigracnimi
urady, kdyz se jeho pani pokousela (nakonec vitezne) o navstevu
sveho syna z CR. Kongres skoncil pecenim burtu na farme bra. Dobrovolneho.
***
Ztratili jsme dve vzacne zeny
Behem jednoho tydne jsme se rozloucili s dvema zenami, jejichz
osudy si nebyly nepodobne: v pondeli 27. kvetna s pani Bozenou
Sabolovou a v sobotu 1. cervna s pani Danou Varmuzovou.
Bozena Sabolova (Hlinicka)
Narodila se v roce 1931 v Dolnim Kubine. Tak jako jeji matka a
babicka, byla pokrtena Bozena. O tom jmene jsem nikdy nepremyslel.
Proste to byla ona slicna divcina, ktera na Peruci prala pod dubem
pradlo, uvidel ji Oldrich a na miste se zamilovali. Ale, jak pri
pohrbu vysvetlil synovec zesnule, Milan Chvostek, v tom jmenu
se skryva daleko vic: znamena to "bozi zena". A najednou
jmeno, ktere se mi zdalo celkem vsedni, zazni novou krasou. Nase
Bozena se sesla se svym budoucim manzelem, Jurajem Sabolem, v
Kanade. Zrejme se take zamilovali prakticky pri prvnim setkani.
Juraj byl jednin z tech 113 cs. uprchliku, ktere privezla do Halifaxu
lod General Leroy Etlinge. Bozena patrila k zenam vyzarujicim
energii a jak temer kazdy z recniku, kteri se s ni loucili vyzvedl,
jejimu pracovnimu elanu bylo tezke odolavat. Planovala a hned
sve plany menila ve skutecnost. Slovensky evangelicky kostol sv.
Pavla bude navzdy jejim dluznikem. Smutecni obrady vykonali Rev.
Ladislav Kozak a Rev. Pavel Jamnicky a rozloucili se s ni
vedle jiz zmineneho synovce Rev. D. Grantz, Daniel Lovas,
Josef Cermak a na hrbitove, za Sokol, Anna Janousova. Jejimu manzelovi,
dceram Blance, Marii a Eve a jejich rodinam vyslovujeme uprimnou
soustrast.
***
Dana Varmuzova
Narodila se v roce 1924 v Bystrici v blizkosti Hostyna. Jako mlade
devce se pri skautskem taboru sesla s batovcem Josefem Varmuzou
a zase, laska na prvni pohled. Nedlouho po svatbe odjeli na Dalny
vychod a nakonec se usadili v Kanade. Oba a zvlast pani Varmuzova,
byli pozehnanim pro Osadu Sv. Vaclava v Toronte, kde se venovala
hudbe a umelecke cinnosti, ale take peceni dobrot a vsemu, co
vyzadovalo jeji schopnosti a radostnou snahu pomoci. Jejimi dluzniky
jsou rovnez Sokol a Ceske a Slovenske sdruzeni v Kanade, na ktere
casto pamatovala stedrymi dary. Pohrebni obrady vykonal Rev. Libor
Svorcik a rozloucil se s ni Jan Matejovic, ktery s ni pracoval
cela desetileti a na rozloucenou ji zazpival pisnicku, kterou
kdysi pri skonceni mse zpivavali a kterou milovala. Za Sokol ji
podekovala starostka Juraskova. Jeji rodine vyslovujeme uprimnou
soustrast. Zadusni mse byla obohacena mimoradne peknym hlasem
Zdenky Jarosove, na varhany hraly Dagmar Kopecka a Marie Mihaliakova.
Josef Cermak