2020-03-30

Pozor nová poštovní adresa:

365 St. Clarens Ave.

Toronto, Ontario, Canada, M6H 3W2

Telefon Toronto: (416) 530-4222

Telefon Praha: 222-261-811

ISSN 1186-9283 (Print)

ISSN 1923-1784 (Online)

E-mail: abe@satellite1-416.com

& satellite1-416@satellite1-416.com

Roční předplatné v Kanadě je

12 kanadských dolarů!

V ostatních zemích 15 dolarů!

V České republice 200 Kč

Na Slovensku a jinde v Evropě 10 eur

Oznámení z konzulátu

Dnes jsme dostali potvrzení zprávy, že přednáška paní Alexandry Alvarové, která měla být na na Torontské univerzitě v úterý 31. března 2020 se kvůli COVID 19 nekoná.

***

Česká republika vypravila zvláštní let pro české občany nacházející se na území Kanady. Letadlo odlétalo z Montrealu do Prahy 29. března 2020 večer. Další speciální lety pro české občany již vypravovány nebudou a komerční lety budou nadále omezovány.

***

Zemřela Hana Pelnářová

Ve věku 98 let zemřela v sobotu 28. března 2020 paní Hana Pelnářová. K jejím devadesítým narozeninám napsal před časem Josef Čermák tento článek: Mohli jste ji vidět na koncertech, valných hromadách a schůzích. A také třeba na listině dárců, zveřejněné The Gretchen Ross Production Centre, dlouho na devadesát nevypadala, ale zápisy v matrice a křestní listy nelžou.

Narodila se 10. července 1922. Myslel jsem, že se narodila v Praze. Nenarodila. V Praze totiž před 90 lety byla vedra a tak Hanina maminka jela porodit k svému strýci v Kostelci na Hané. Pochází – stejně jako její zesnulý manžel, dr. Přemysl Pelnář (syn slavného primáře Josefa Pelnáře a mimo jiné konzultujícího lékaře při poslední nemoci T. G. Masaryka), specialista v oboru chorob z povolání, o kterém mimo jiné přednášel na McGill University – z významného a starobylého rodu. Na jeho straně, žena Jana Koziny, popraveného 28. listopadu 1695, byla rozená Pelnářová. Známá historie Hanina rodu začíná v roce 1604 Martinem Glumpárem. Její pradědeček, Jan Kvitoslav, byl po léta ředitelem gymnazia v Hradci Králové, kde mezi jeho žáky byly dvě hvězdy české literatury, Alois Jirásek a J. S. Machar. Jeho syn Ladislav byl slavný advokát, mezi jehož klienty byli Hana Kvapilová, Max Švabinský, Marie Hýbnerová. Ladislav hrál významnou roli i v kulturním českém životě, spolu s Jaroslavem Kvapilem, Václavem Štechem a Gustavem Schmoranzem založil Spolek Národního divadla, byl zvolen do Říšské rady (ve volbách porazil Františka Soukupa) a českého parlamentu. Jeho syn – a Hanin otec – Vladislav Klumpár se specializoval na korporační a pojišťovací právo a svoji právnickou kariéru zakončil prezidentstvím Ustřední sociální pojišťovny. V roce 1938 se stal – jako expert – členem vlády Rudolfa Berana a později generála Aloise Eliáše (popraveného na Heydrichův rozkaz). V té době pomáhal dodávat zprávy agentům Benešovy vlády v Anglii. Bylo to v té době, kdy Hana na Lánech navštívila se svými rodiči tehdejšího protektorátního prezidenta Emila Háchu. Z Haniny matčiny strany je známá něžná milostná historie jejího pradědy Vladislava Josefa Tilsche a Jindřišky Macháčkové a smutný příběh (psal o něm Arne Novák) Jindřiščiny sestry Terezie Marie a Jana Nerudy. Život otce Jindřišky a Terezie Marie byl ještě podivuhodnější. Josef Macháček se mimo jiné proslavil tím, že před zbraslavskou hospodou svého císaře oslovil: „Jen chvíli počkej, císaři, republika musí přijít.“ Také se zúčastnil revolučních bouří v roce 1848 (byl vězněn v pracovním vězení na Hradčanech), byl zvolen do Říšské Rady ve Vídni, hrál vůdčí roli v organizacích jako Společnost Národního divadla, Hlahol, Sokol a Umělecká beseda. Jan Neruda o jeho rodině napsal: Ta rodina byla nejskvělejším střediskem českého společenského života v první polovině šedesátých let. Všichni jsme byli na ni hrdí, protože byla elegantní reprezentantkou našeho češství. A jak se nezmínit o Hanině strýci, vynálezci silonu a měkkých kontaktních optických čoček, Ottovi Wichterleovi?

Saga rodu pokračuje. Hana a Přemysl měli dvě děti, Tomáše a Ivanu, oba úspěšně působící v USA, kde rovněž působí Tomášovy děti, psycholožka Michele a vnuk Matthew.

***

Zemřel polský skladatel Krysztof Penderecki

Rovněž 29. března 2020 zemřel autor známých Lukášových pašijí Krysztof Penderecki. Narodil v Dębici v Podkarpatském vojvodství. Jeho otec, Tadeusz Penderecki, byl právník, matka Zofia (rozená Wittgensteinová). Dědeček, Robert Berger, byl talentovaný malíř. V době Krzysztofova narození byl ředitelem místní banky. Předci

Pendereckého se do Dębice přestěhovali v polovině 19. století z Vratislavi. Babička byla arménského původu s původem pocházela z perského Isfahánu. Krzysztof ji často doprovázel do kostela Arménské apoštolské církve v Krakově.

Rozměrná skladba Pašije sv. Lukáše (1963–1966) přinesla Pendereckému obrovskou popularitu nejen pro svůj hluboce náboženský obsah, ale i pro avantgardní hudební jazyk. Obecenstvo vnímalo tuto skladbu jako vzpouru proti komunistickému režimu v Polsku. Ve skladbě jsou použity nejrůznější hudební styly. Experimentální skladebné postupy existují v konfrontaci s barokní formou i s občasným použitím tradiční harmonie a melodie. Penderecki v této skladbě používá seriální techniku, při čemž jedna z tónových řad zahrnuje i motiv BACH. V závěru skladba vrcholí čistým akordem E-dur.

Penederecki zkomponoval i řadu dalších skladeb na sakrální témata. Na počátku sedmdesátých let zkomponoval také Dies irae (známé také jako Osvětimské oratorium), Magnificat a Canticum Canticorum Salomonis (Šalomounova Píseň písní).

(wiki)

***

Aleš Březina

Denní Satellite 1-416

***

Od dcery redaktorky Nového domova Miriam Pospíšilové jsme dostali smuteční parte Věru Pavelkovou jsme znali jako Věru Kohoutovou.