Konec přece jen dobrý
Čeští hokejisté si v posledním zápase proti USA spravili reputaci, když zvítězili 4:3. Po prohře s Kanadou 0:6 a po nešťastném prodloužení s mužstvem Evropy (2:3), kdy inkasovali rozhodující branku v prodloužení, podali tentokrát nejlepší výkon a díky dvěma gólům Milana Michálka a jedné brance jeho bratra Zbyňka a Andreje Šustra si připsali na Světovém poháru první dva body.
Jak toto vítězství hodnotí jednotliví hráči.
Andrej Šustr: Pokud mám popsat třetí branku – šlo o souboj u zadního mantinelu Voráček to nahrál před branku a já trochu se štěstím jsem to protlačil za Bishopa. Ani jsem nevěděl, že to tam propadlo.
Zkoušel jste to někdy na tréninku?
AŠ: Ne, nikdy. Myslím si, že to nebyl první gól, který jsem mu dal. (S úsměvem.) Nějaké vlastní a určitě si ještě o tom zažertujeme.
Byl jste hodně motivovaný?
AŠ: Mohl jsem zde hrát poprvé za národní mužstvo. Hodně jsem si to užíval a byl jsem rád, že jsem mohl reprezentovat a každé utkání bylo velkou událostí. Oba týmy již byly mimo, takže pro některé hráče bylo těžší se namotivovat. Pokud však někdo hraje za národní tým, tak je to něco výjimečného a nikdo to nechtěl vypustit. Chtěli jsme tento turnaj uzavřít se šťastným koncem, což se nám podařilo. Jsme za to rádi a doufám, že se příští rok zlepšíme.
Jak hodnotíte tento turnaje?
AŠ: Těžko to mohu říci teď z hlavy. Těžký zápas s Kanadou na začátek, pak dvě vyrovnané utkání. Myslím si, že jsme takovou ostudu neudělali, jak se o tom psalo v médiích a jak se to omýlá dokola.
Dalším hráčem, který odpovídal byl brankář Petr Mrázek.
Co bylo nejhorší v tomto utkání?
PM: Asi poslední dvě minuty, kdy jsme hráli v oslabení, tam brankář neví, co se může stát. Jestli se puk nešťastně neodrazí. Těch posledních sto dvacet sekund bylo dlouhých.
Hodnocení celého turnaje?
PM: Myslím si, že jsme předvedli kvalitní kolektivní výkon. Škoda, že proti Evropě jsme neuhráli ten druhý bod. Souboj tři na tři je loterie. Bohužel ten bod získala Evropa a proto postoupila. Trochu to mrzí, ale to, že jsme porazili USA, jsme dokázali, že můžeme s kýmkoliv hokej hrát.
Jaké si odnášíte další pozitivní věci z tohoto turnaje?
PM: Důležité je, že jsme rozehraní a že můžeme rovnou vstoupit do sezóny, takže je to něco nového pro všechny hráče, co zde hráli. Myslím si, že Světový pohár nebyl špatný nápad.
Jak dopadlo srovnání českého hokeje se světovým?
PM: Je příliš brzy to rozebírat hned po zápase, ale skončili jsme třetí ve skupině a porazili jsme Spojené státy a s Evropou jsme hráli vyrovnaný hokej. Když to takhle bude pokračovat, tak na šampionátech nebo olympiádách stále máme šanci.
Kdy jste naposledy dostal dva tresty během jedné třetiny?
PM: To už dlouho nebylo. Nevím, kde rozhodčí vzal tu vysokou hokejku. Snažil jsem se jí mít na ledě. To je spíš otázka pro rozhodčího. Druhé oslabení pak znamenalo vyrovnávací branku.
Už jste někdy dostal dvě minuty za hru vysokou holí?
PM: Možná, že ano, ale nepamatuji si to. Rozhodčí reagoval na to, že se hráč držel za tvář.
Zbyněk Michálek: Ano jsem zklamaný, že jsme nepostoupili, ale musím poctivě přiznat asi jsme si to nezasloužili. Nehráli jsme v prvních dvou zápasech dost dobře. V krátkém turnaji nesmíte udělat tolik chyb, jako jsme udělali my. Máme problém vychovat mladší hráče. Podívejte na draft v NHL, každým rokem se do NHL dostanou jenom dva nebo tři hráči. Stejný problém mají i Slováci.
Stalo se vám už, že jste skórovali oba bratři v jednom utkání?
ZM: Možná, když jsme hráli proti sobě, ale když jsme hráli v jednom týmu, to se myslím ještě nestalo. Určitě je to pěkné zakončení turnaje. Pro mne osobně i zakončení reprezentační kariéry. Když to tak bude, je to hezká vzpomínka na konec. Moc si toho vážím. I toho, že jsme porazili silné Američany. To se jen tak nestává. Myslím, že jako tým můžeme být hrdí, že jsme to nezabalili a hráli až do konce.
Zvažoval byste účast na nějakém podobném turnaji?
ZM: Dnes se hokej rozvíjí tím způsobem, že je to o rychlosti. Pro mne je to těžší a těžší, abych stačil mladším hráčům. Ale ani po zdravotní stránce na tom nejsem nejlépe. V poslední době jsem měl hodně problémů a tělo dostává stále víc zabrat a pak je těžké se dát po každém utkání dohromady. Uvidím, když bude zdraví a síla a zájem trenérů, tak je možné, že přijedu. Dnes si myslím, že je to pravděpodobně již konec s reprezentací. Měli jsme tu rodinu a každopádně to byl velký moment pro nás pro všechny.
Co pro vás znamenala reprezentace?
ZM: Nezapomenutelné zážitky, skvělá parta, vzpomínky do konce života. Kdybych měl vybrat jeden turnaj, který mně utkvěl v paměti, tak to bylo MS v Bratislavě. Nikdy jsem nehrál za národní mužstvo v Čechách a to bylo téměř v domácím prostředí. Ta parádní atmosféra. Ty lidi. Byla tam rodina. Bude mne to zřejmě mrzet do konce života, že jsme nezískali zlatou medaili.
Nejhezčí vzpomínka z NHL?
ZM: To těžko říci. Možná první zápas. Možná první gól. Už jenom to dostat se do NHL. Nikdo mně nevěřil a já se zde držím jedenáct let. Nemám se za co stydět a snažím se do toho dát vše, co mohu. Bohužel ten čas se nedá zastavit a zdraví už není takové, jak bych potřeboval. Hokej je dnes o rychlosti a už to není jednoduché vše stíhat.
Milana Michálka jsme se zeptali, jak se těší na NHL…
MM: Myslím si, že tento ostrý start je pro nás i výhoda. Už se na sezónu moc těším. Máme zde v Torontu nový mladý tým.
Cítil jste se jako v domácím prostředí?
MM: Ano, mám to zde rád. Vždycky je to zde speciální a hlavně před domácími diváky.
Jak vzpomínáte na Ottawu?
MM: Tam jsem toho prožil moc. Měl jsem tam moc kamarádů. Byl to takový můj druhý domov. Teď jsem tady a užívám si moc tohle město.
Čekáte od toho něco nového?
MM: Hodně od toho očekávám. Jsou zde noví spoluhráči. Doufám, že všechno bude v pohodě.
Je to určitá satisfakce, být na domácím ledě v posledním regulérním zápasu turnaje, být vyhlášen nejlepším hráčem utkání?
MM: Je to dobrý pocit. Jsem rád, že se mi to povedlo právě před domácími fanoušky. Navíc jsme porazili silný tým Spojených států. Neodcházíme se svěšenou hlavou.
Byla nějaká krize v dnešním utkání?
MM: Neměli jsme moc krizí. Nikdy se nestalo, že by nás zavřeli na delší dobu. Možná ke konci, když hráli přesilovku šest na čtyři. Tam to smrdělo. Jsem rád, že nás nesrazilo to, když Američani dali gól v oslabení v úvodu třetí třetiny. To se stává.
Komu byste teď přál, aby získal Světový pohár?
MM: Mám kamaráda Karlssona, tak bych to přál asi Švédům.
Co vás překvapilo na mužstvu Evropy?
MM: Bylo zajímavé, že na ně nebyl žádný tlak a celé mužstvo hrálo uvolněně. To je druhé mužstvo, kterému bych to přál.
A ještě trenér Jandač: Pořád hovoříme o minulosti, trošičku se v tom hrabeme, ale to už se nezmění. Musíme se dívat na to, co bude a co je potřeba změnit. V této době, tak jak jde, jak se vychovávají malé děti, tak jak k tomu přistupují rodiče, jak k tomu přistupují učitelé ve školách, je úkolem, aby uměli děti udělat kotrmelec, stojku, aby uměli chytit míč v páté třídě. To je složitá otázka.
Pro mne je obrovskou zkušeností vidět, že hokej zde je o něčem jiném. Tady jsou užší kluziště. Je zde větší rychlost a pokud nezkvalitníme soutěže v Evropě, tak nám severní Amerika bude ujíždět. Nemyslím pouze Česko, ale i Švédsko, Finsko a Rusko. Všichni mají podobné problémy jako my. Finům chybí střední generace. Mají dobré mladé hráče. Něco udělali dobře před deseti léty a teď mají ovoce z mladých hokejistů. Doufám, že i my tohle zachytíme a že se udržíme na špičce.
Měl jste poměrně široký tým spolupracovníků?
Pro mne to byla velká zkušenost spolupracovat s nimi. Chtěl bych jim za to poděkovat. Připravovali jsme se opravdu poctivě na tento Světový pohár. Ostatní trenérské týmy a štáby jsou podobně velké. Práce byla rozdělená a každý měl svůj úkol. Doufám, že v tom budeme pokračovat.
Aleš Březina
***
Jakub Voráček (93)
Milan Michálek před brankou Američanů
Jeden ze zákroků Petra Mrázka
Petr Pasterňák
Tomáš Plekanec