Navrat na hlavni stranu

Tomas Masek a Radka Tamchynova pri zkousce

Pribehy se odehravaji na balkone
V dobe, kdy se pripravoval dramaturgicky plan Noveho divadla pro dalsi jeho sezonu, doufal Tomas Masek, ze ji zahaji jako obvykle koncem rijna tvorbou vlastni. Chtel navazat na uspesnou hru Ja chci k filmu! druhym dilem, ktery si troufal napsat. Bohuzel, jak se sam chlapsky doznal - a moc se mi to od nej libilo, polibeni muzy nestacilo k samotnemu zdramatizovani nametu, a tak se radeji co nejrychleji po necem poohledl. Jak znam jeho vybiravost, nemohlo to byt cokoliv a uz vubec ne s mnoha lidmi. Ma rad inteligentni, chytre, vtipne a zabavne bonbonky, tak trosku komorne ladene. Pomohla mu nahoda.. Ve Fort Erie, v novem bydlisti, existuje divadlo s nazvem Garrison Little Theatre. "Shodou okolnosti se v mnohem velice podoba tomu nasemu Novemu divadlu - ma kolem ctyriceti lidi, kteri jsou ve zhruba stejnem vekovem prumeru jako my, a ma podobne starosti o svou budoucnost, protoze se jim nedostava mladych nastupcu," charakterizuje reziser Tomas Masek soucasne pusobiste, kde se stal za deset dolaru rocne clenem a pusobi v komisi, vybirajici hry pro toto divadlo. "Dostala se mi do ruky v anglictine mala knizecka s titulem Here On The Flight Path velice znameho kanadskeho dramatika Norma Fostera (1949). Zacetl jsem se do ni a byl jsem rozhodnut: to je to, co chci delat. Prisel mi jako Neil Simon (1927) ci jako cesky Jiri Hubac (1929). Ti tri maji neco spolecneho a to neco je prave to, co chteji lidi v divadle slyset, videt a smat se tomu, a mozna i o tom premyslet. Kdyby se Norm narodil v USA, byl by jednoduse Neilem, tedy stejne bohatym autorem. Norm mi pripada prece jenom lidstejsi, Neil Simon uz dobre vi, o cem je "rec", ma hry presne vypocitane na uspech... Nas Hubac i pres podobnost je prece jen jiny, netouzi po vtipu a zabave, spada do kategorie sentimentalnich tvurcu." Take pana Fostera provazeji pekna hodnoceni jeho tvorby. Novinari se o jeho komediich vyjadruji jako o duchaplnych a s poctivym nabojem citu, i kdyz jsou i taci, kteri skarohlidsky (anebo se znalosti veci?) pripodotknou, ze Foster hasn't become Canada's most popular playwright for nothing, jak tomu bylo v Hamilton Spectator. Ale vetsina reaguje na shlednuti jeho hry jako Montreal Gazette v roce 1997: Keeps audiences in fits of laughter. Prirozene, ze posledni slovo i v nasem pripade bude mit divak.
Kdo je Norm Foster? Predevsim dramatik. Psat jej bavi mnohem vice nezli hrat. On je totiz take herec. A dobry. Stejne jako jeho zena Janet Monid. Tuto hru, kterou Tomas pojmenoval po svem jednoduse a vystizne Balkonove pribehy, protoze se na balkonech odehravaji, napsal autor pro sebe a svou zenu. Ostatne, sam dramatik dava jakesi doporuceni - zrejme take proto, ze je takto hra jednoduseji prenosna po svete - k tomu, aby vsechny tri role rozdilnych typu zen ztvarnila herecka jedina. Nakonec si to vyzkousel na vlastni kuzi. Fungovalo to, hra pokazde mela uspech, at se hrala kdekoli. Dostala se nejen na sceny kanadskych divadel, ale dokonce i na Novy Zeland a do Anglie. A nebyla z vice nez te dvacitky jedina. Norm Foster se narodil na sv. Valentyna v Newmarketu a vyrustal v Toronte. Vystudoval rozhlasove a televizni umeni na Centennial College.
Bylo to v roce 1980 ve Frederictonu, kde byl Norm predstaven divadelnimu svetu. Pise nejen komedie, ale i muzikaly. "Pisi zhruba tri ctyri hodiny denne. Kdyz napises jednu stranku denne, netrva to dlouho nez napises hru o devadesati stranach," zni logicka filozofie tvorby dramatika Fostera. "Dulezite je vedet, kdy skoncit, vedet, kdy hra uz konci..." Nu, dobra rada nad zlato, jeste tak mit ty schopnosti videt situace a umet je rozepsat do humornych scen. Jednoduse receno - Norm je talent.
"Obsazene to mam vyborne," pochvaluje si torontsky reziser, ktery se pochlubil i tim, ze oproti svemu zvyku, tentokrate do hry nezasahoval. Nemel ani zajem a ani potrebu. Snad az na nejakou tu malickost v rozvleklosti dialogu. Tedy ve prospech spadu deje. "Neuposlechl jsem rady pana autora, a vzhledem k tomu, ze mam i vyber, obsadil jsem tri zenske role tremi hereckami. Kazda je jina, tak jina, jak jina je to role. A tak jsem povolal po dobre zkusenosti se hrou Ja chci k filmu! Lenku Kimlu coby Fay, do role Angely - idealistky, romanticky a naivky soucasne Radku Tamchynovou, ktera nejenze na to ma vsechny predpoklady, ale dalsi navic - ze totiz i velice dobre zpiva, a tu treti zenskou roli seriozni Qwen pak Dasou Belacikovou." To nejtezsi, dalo by se rici, pak nalozil na Pavla Novaka. Ten se mezi prvni a devadesatou strankou textu nema sanci vzdalit ze sceny temer ani na chvilinku. Textu ma pozehnane stejne jako i rozdilnych nalad a reakci a na milimetr vypocitanych pohybu, protoze - jak uz bylo receno, vse se odehrava na balkonech. Je hned na rane, takze divak bude moci sledovat jeho kazde spravne (i nespravne) hnuti. Uprimne receno, celou hru tahne a za okolnosti, ze se divakova pozornost uz nema o co jineho rozptylit, spocine jen a jen na nem. Pavel Novak ma za sebou nejakou tu zkusenost na scene a da se rici, ze vzdy odvedl dobrou a promyslenou praci. Radka Tamchynova vidi v teto roli svym zpusobem vyzvani. Vyhledala si, jako ostatne uz mnohokrate ve sve herecke praxi, nejaky vzor, za nimz by se svou roli kracela. V tomto pripade obratila svou pozornost na Lizu Doolittlovou v My Fair Lady, ktera ji inspirovala ke ztvarneni jeji soucasne Angely. Ale nema v rejstriku jenom naivitu a vysoke idealy, nybrz i nadeje a pady, jak tomu ostatne v zivote bezne byva. Nezapomenme, ze Norm Foster cerpa ze skutecneho zivota. Jak s tim se Radka popere, to bude uz vysledek jejiho houzevnateho studovani role a stoprocentni pripravenosti, jak jsme u ni doposud zvykli, a konecne i vnimaveho vedeni rezisera, u nehoz jsme zvykli, ze do roli "svych" her si vybira lidi s prislusnym vybavenim, aby do nich jenom takrikajic spadli. A charakteristiky postav s vyberem hercu jsou ve vice nez souladu.
Na vyberu hudby pracuje reziser s Ivo Mejzrem, ktery obsadi svou technickou kabinku i jako osvetlovac, technicky vypomuze jako mnohokrate predtim Petr Kohout a s kostymy si pohrala kostymerka Jana Fabianova. Scena sice vypada jednoduse, ale musi zastat velkou praci a vydrzet po ctyri predstaveni v provozu, a o to se pricini rovnez pan reziser. Plakat, na ktery je radost pohledet, je dilem Zdenky Novotne. Jako jiz tradicne.
Je tady tedy vice nez nadeje, ze i tato hra ma sanci prinest tolik ocekavane pobaveni, usmev, odlehceni a pohodu do nasich kazdodennim shonem utrapenych dusicek. Stejne se ocekava i od dvou fotografu ing. Milose Kucery a jeho syna Pavla, kteri se nam na sve vystave predstavili jiz pred rokem. Tentokrate k tomu dosud nejlepsimu pribudou dila novejsiho data. Nechejme se po vsech strankach prekvapit. Bude-li to prekvapeni pro vas prijemne, dejte nam to znat. Uz dnes se na vas, mili milovnici divadelniho umeni, vsichni tesime. Premiera je 28. rijna ve 20 hodin, reprizy v sobotu v 16 a ve 20 hodin a posledni predstaveni pak v nedeli 30. rijna jenom v 16 hodin. Rezervace si radeji udelejte vcas: pres den 416/363-7686, vecer 416/463-3182.
Vera Kohoutova

Fotogalerie

Komentar

Navrat na hlavni stranu

Archiv