.jpg)
Prezit svuj zivot
Svankmajer pred usnutim
Je to stara otazka. Zda cestou k umeni muze byt silenstvi? Lepe
receno zda nas obraz nejruznejsich psychologickych sklonu a handicapu
cloveka muze priblizit estetickemu ci filozofickemu pohledu na
jeho zivot. Vedle vsech psychoanalytickych drsnaren a mytologii
podvedomi nabidl kdysi Svankmajer svou ceskou a originalni odpoved.
Prevedl tajnosti naseho psychickeho zivota do groteskni hry animovaneho
i naivistickeho divadla, jez pritom imaginativne zrcadlilo nejruznejsi
slepe mechanismy lidske psychiky.
Svankmajeruv novy film Prezit svuj zivot, uvadeny na nadchazejicim
festivalu evropskeho filmu v Torontu, se pro zmenu blizi jakesi
psychoanalyticke komedii. Tentokrat ma podobu papirkoveho "vecernickoveho"
filmu slozeneho z velke casti z naanimovanych fotografii hercu,
scenerii a vystrizku, coz sam autor filigransky vysvetluje nedostatkem
financi na radnou produkci hraneho biografu.
Nicmene divak by si mel davat pozor, co by v tomto filmu, pohybujicim
se mezi skutecnosti a fantazii, mel brat vazne. Svankmajer temito
slovy dost mozna glosuje nasi porevolucni soucasnost, ovladanou
mamonem penez, ktere vsak nejsou nikdy urcene na kulturu. Lide
v jeho filmu chodi misto do kina sazet loterii, zatimco po ulicich
jezdi nedostizna auta s kufry penez. Predevsim vsak sledujeme
vtipne nadsazene dobrodruzstvi starnouciho Evzena v hajemstvi
vlastnich snu, kam si tento obycejny cesky hrdina utika pred tihou
soucasne reality. Pred souzitim se shanclivou a uzkostnou manzelkou,
pred nejakou nesmyslnou kancelarskou praci dava prednost sneni
a zivotu v nich. S kabelkou sve matky v zubech uleha ve svem azylu,
aby se mu dal zdal onen hezky sen.
Imaginativni i kacirska poetika spojuje chytre hned nekolik veci
dohromady. Svankmajer se vzdalene posmiva filmovym zanrum, stejne
jako televizni zabave, ktera dela svymi pimprlaty z divaku male
deti. Evzenovo drama lze chapat jako vzdalene naruby prevraceny
thriller, v nemz se jinak zcela vsedni hrdina snazi ovladnout
sve nezkrotne sny. A stastne spocinou u sve neustale unikajici,
ztracejici se tajemne zeny v cervenych satech (predstavovana Klarou
Issovou). Na pomoc si bere i psychoanalyticku bez zaruky, ktera
jej provazi "odborne" jeho snovym zivotem. Totiz v tomto
samanskem sestupu do hajemstvi podvedomi je nam tim nejlepsim
pruvodcem humor, ktery se pritom dotyka zcela vazneho a tezkopadneho
tematu.
Komedie si utahuje ze vsech psychoanalytickych postupu a klise,
zatimco sama nabizi pruhledny neuroticky pripad striknuty Oidipovym
komplexem a sexualni impotenci. Mysteriozni divka v cervenych
satech zastupuje zaroven Evzenovu matku i jeho animu. Kvuli ni
postupne zabije v hajemstvi vlastniho snu sveho otce i sam sebe,
zatimco jej pronasleduje jeho superego v podobe stare babky od
popelnic, ktera se prohlasuje za Jezise, Napoleona, Papeze ci
Marxe. Mezi tim se vine had s lidskou hlavou, chodi plysovi medvidci
se ztoporenym penisem a tancuji zvireci i lidske kreatury. Divak
si za chvili muze pripadat jako na trochu rozvlacnejsi seanci,
behem niz sedi na psychoanalytickem kresle.
Vtipky o psychoanalyze pusobi dojmem filmu pro Svankmajeruv klub
zasvecenych, ktere bavi chodit na prochazku s Freudem a surrealismem.
Nicmene autora ocividne nezajima jako lecebna metoda - ale
coby zdroj originalni imaginace a hlavne vnitrniho (a podstatnejsiho)
tematu svobody.
"Svoboda neni staticky stav, ale proces. Ve skutecnosti jsme
radou veci determinovani, takze svobodu nachazime ve sve imaginaci,
nikoliv v realite, ktera je nam represi. Kdyz se vratime k Freudovi,
mohli bychom ztotoznit svobodu se slasti," rika autor. Je
to jedine a posledni tema, za ktere udajne stoji za to tocit filmy.
Ten film muzeme vnimat jako vyraz kocoviny z te vnejsi svobody,
ktera prisla s listopadem. Stejne tak nam Svankmajer pripomina,
ze bychom nemeli v te technizovane a prakticke dobe zapominat,
ze to nejvetsi bohatstvi si neseme stejne uvnitr nas samotnych.
Michal Prochazka - Praha
Film Jana Svankmajera Prezit svuj zivot muzete videt v
ramci Evropskeho filmoveho festivalu v kine Royal, 608 College
St., Toronto, v patek 26. listopadu 2010 od 20 hodin.
***
Rozhovor: Juraj Nvota o filme
Muzika
Na festivalu Evropskeho filmu bude promitnut film
Juraja Nvotu Muzika. Tvorcovia snimky si uz odniesli najstarsie
slovenske filmove ceny Igric. Film ziskal aj 14 nominacii na Narodnu
filmovu cenu Slnko v sieti.
Obsah filmu: Nedaleko velkeho mesta, niekolko krokov od hranic
s nepriatelskou kapitalistickou krajinou v zapadakove, z ktoreho
cesty nevedu nikam len spat, sa zacina vesely a trochu cierny
pribeh o chlapikovi, ktory dufal, ze hudba mu pomoze z kaluze,
ale namiesto toho vyvala hudbu v blate. Je to pribeh aj o jeho
rovesnikoch, priateloch, tuzbach a snoch o slobode, ktora bola
v Ceskoslovensku na rozhrani sedemdesiatych a osemdesiatych rokov
jednou z najvzacnejsich, najlepsie strazenych a najmenej dostupnych
hodnot. Je to aj pribeh mladych ludi, ktori sa trapia s vlastnymi
zivotmi, s laskou, ziarlivostou, pokusenim. Narazaju na obmedzenia
doby, v ktorej...
Hlavne postavy vo filme stvarnili okrem Lubosa Kostelneho i Tana
Pauhofova, Marek Geisberg, Jan Budar, Dorota Nvotova, Petra Polnisova,
Marian Geisberg a Jana Olhova. Namet vytvoril spisovatel Peter
Pistanek, o scenar sa postaral Ondrej Sulaj.
REZISER JURAJ NVOTA:
Dnesk SK: Vo vasej filmografii, teatreografii, ci telegrafii
mozno najst najroznejsich autorov, ale ani s lupou by som nenasiel
niekoho podobneho Petrovi Pistankovi. Preco ste sa rozhodli vstupit
do tohto projektu?
JN: Peter Pistanek raz kdesi napisal, ze nebyt (Ruda) Slobodu
s jeho videnim sveta, nebolo by ani Taragela, Otcenasa, Pistanka...
Prinajmensom by sme boli ini, ako sme dnes. Rudo Sloboda je Miles
Davis slovenskej literatury. Milesa Davisa som mal rad od detstva
a s Rudom Slobodom som mal stastie spolupracovat na dvoch divadelnych
hrach a jednom televiznom filme. O Petrovi Pistankovi Rudo hovoril,
ze mozno z neho aj nieco bude.
Dnes.sk: Vie sa, ze zriedka vstupujete do svojich rezii aj
ako spoluautor. Ako sa vam pracovalo s Ondrejom Sulajom?
JN: Ondrej nepotrebuje spoluautora. O sebe viem, ze to, na
co ja potrebujem dve strany papiera, vyjadri Ondrej dvoma vetami.
Cechov povedal, ze umenie pisat znamena vyskrtnut to, co bolo
napisane zle. Ondrej najprv urobil co najvernejsiu adaptaciu novely
a potom sa zacalo skrtat. Ale nie preto, ze by bolo nieco zle
napisane, ale preto, ze novela je novela a film je film.
Dnes.sk: Co bolo pre vas najdolezitejsie vyriesit pri vyvoji
scenara?
JN: Dlho som si hladal zivy vztah k latke. Preco dnes, teraz?
Zopar spolupracovnikov ma na tejto puti opustilo, dalsich som
stretol. Pri Ondrejovi Sulajovi som objavoval vecny pribeh muza
a zeny, lasku, kolaboraciu, strach, iluziu slobody, hriech, pokoru,
radost... Vecne znamena vzdy aktualne.
Dnes.sk: Hlavne ulohy v oboch vasich filmoch hra Tana Pauhofova.
Su tie charaktery tak podobne?
JN: Tana je dobra. Viac ako charaktery ma vzdy zaujimaju situacie,
vztahy a konflikty. Myslim, ze aj Tanu a vsetkych dobrych hercov.
Charakter si tvori uz divak sam. Je to aj vec skusenosti.
Dnes.sk: Co bolo najzlozitejsie rozhodnutie pri hereckom obsadeni?
JN: Oslobodit sa od kultoveho predobrazu postav. Tana Pauhofova
ako Marfa nemala dost kil, podobne sa moze zdat, ze ani Marek
Geisberg nebol na Zofreho dost vymlety. Dorota Nvotova sa do postavy
Anci zdala prichytra a Honzo Budar zas malo manipulatorsky, otec
Mariana Geisberga asi malo dedinsky a obsadenie jeho manzelky
- Jany Olhovej Geisbergovej - v skutocnosti Marianovej sestry
ako trufale. Ale pocul som, ze manzel s manzelkou sa po case podobaju
ako brat a sestra. Su to vsetko vynikajuci filmovi herci, ktori
vedia stvorit nejednoznacne, protirecive vnutro cloveka. Len o
Lubovi Kostelnom ako o Martinovi Juncovi som nepochyboval.
Dnes.sk: Preco sa oba vase filmy odohravaju v minulosti?
JN: Na to neviem odpovedat, ale nastastie sa premietaju v
sucasnosti a verim, ze sem tam sa budu aj v buducnosti.
Dnes.sk: Ako si dnes spominate na koniec sedemdesiatych rokov?
JN: Tak ako v MUZIKE.
Dnes.sk -Zdroj: PR - 15. aprila 2008 15:05
***
Film Muzika bude na Festivalu EU v kine Royal - 608 College St.,
Toronto28. listopadu v 18 hodin.