Navrat na hlavni stranu

Vystavovala Helena Hudakova
Sedely jsme v nadhernem podveceru na patiu a usrkovaly kaficko. Pred nami se rozprostiral pohled do bohate kvetinami prorostle zahrady. Nebyla velika, ale mela mnoho zajimavych zakouti a vsechna byla vybavena moznosti si sednout. Jako by pripravena k rozjimani ci k nabirani sil po celem tom uhonenem dni. A vedle tech tycicich se jehlicnanu a listnacu, jejichz vetve nabizeji prijemny chladek v parnem lete, musi oko spocinout u dvou ptacich budek. Stoji tam na kmenech obklopene hustou zeleni. Barevne, zpivajici a vyzdobene zarivymi sklicky. Prevlada modra. Strisku maji tyto ptaci domecky na kuri nozce temne cervenou. Tak to jsou ty prvni budky, ktere si Helenka vytvorila pro vlastni potechu.
Cely ten jeji dum, kteremu se jeste pred tremi lety dalo spise rikat barabizna, je velice utulny a nabizi mnoho krasnych poteseni pro oko i dusi. Vlastnima rukama mu nekolikanasobne zvysila hodnotu. Barvy mnoha obrazu hraji cloveku do prijemne noty; renovovane puvodni dvere z nadherneho dreva s kresbou letokruhu, jimiz jsem mela moznost nakouknout dovitr, jen doladovaly pohodu a ucelove-dekorativni vyvazenost, ktera vladne vlastne na kazdem kroku. To vsechno jen potvrzuje, ze pohoda, ktera dycha z osobnosti vytvarnice, neni jen umela zdvorilost, ale jeji prirozenost.
Nejvetsi mistnosti je loznice. Nevim presne, proc tomu tak je skoro ve vsech rodinach, ale faktem je, ze loznice zkratka zaujimaji nejvetsi plochu domu. Snad proto ­ troufam si odhadnout ­ aby vsechno to nocni bdeni a vsechna ta inspirativni fantazie, pustena ze retezu prave v case nocniho hledeni do tmy, mela kde poletovat. Sama Helenka priznala, ze namety, jak delat kazdou tu budku jinak, dotvari pri nocnim bloudeni myslenek.
Atelier puldruheho krat pultretiho metru neni prilis veliky, pravda, ale do polic a na stul se toho vejde tak akorat k tomu, aby tvurkyne originalnich budek mela vsechno potrebne po ruce: tam rozbite kousky skla, zbytky buzuterie, hrnicky nezvyklych barev ­ kandidaty budoucich strepu, jez budou zapracovany do mozaiky, kristalove slzy a slzicky, strepy zrcadel: "Pratele mi uz sami nosi strepy toho, co se jim podarilo rozbit. A ja sama vsechny rozbite hrnicky, talirky, solnicky apod. schovavam a tridim. Dokonce mam radost i z toho, kdyz se mi nahodou podari rozbit neco mimoradne barevneho ­ uz vim, kam ty strepy poputuji... Ti zakaznici, kteri chteji vyrobit nejakou specifickou budku - napr. pri prilezitosti svatby, krtin, narozenin apod. - si dokonce prinesou v uzlicku ty pozustatky nahrdelniku, hrnicku, talirku nebo cehokoliv, co by chteli mit timto zpusobem uschovano. A ja jim to podle jejich prani do meho pojeti ptaci budky zakomponuji."
Ovsem tyto strepy se v Helencine vizi nenazyvaji strepy, ale treba jezirkem, lesem, ptackem, kvetinkou... "tuto budku jsem delala na svatbu mladych lidi. Proto jsem volila tak jemne duhove barvy a jako posledni dotek te nevsedni prilezitosti jsem citila za potrebne zavesit na stranu strisky tuhletu kristalovou slzicku. V ni se odrazi vsechen ten slunecni jas a krasa tohoto mimoradneho momentu..." Kazda ta ptaci budka je jina. S jinou striskou, jineho tvaru, s jinym dekorativnim povrchem, s jinou kombinaci barev, nese jiny nazev a hodi se darovat ke specificke prilezitosti. Ano, kazda z nich take muze stat na zahrade, stejne jako na balkone ci v interieru zimni zahrady. "Od svych patnacti jsem vyrustala ve meste, ale cim jsem starsi, tim vice tihnu ke krase vesnice jako takove. Snad proto kazda ta budka nosi v sobe krasu prirody, jiz jsem neprogramovane vnimala v dobach sveho detstvi, proste romantiku," priznava se ke svemu ladeni rodacka z vychodniho Slovenska.
Je skoda, ze mnozi nestacili navstivit vystavu vytvarnice Heleny Hudakove, jejiz puvodni povolani neslo nazev vytvarna teoreticka. Ale jak sama priznava, vice nez kritizovat vytvarna dila ji dnes naplnuje je jednoduse tvorit. At uz se jedna o kuriozni ptaci domecky nebo o designovani zahrad, ktere take nejradeji vlastnima rukama pretvari. Navstevnici vystavy devetadvaceti exponatu (ukoncene 22. cervna) nezapomneli do knihy hostu napsat sve dojmy ­ ze sine galerie ZYPR na Queen St. W. v Toronte odchazeli naplneni inspirativni krasou romantiky.
Text a foto: Vera Kohoutova
***

Navrat na hlavni stranu