Internetové dárky českého velvyslanectví a konzulátu
28. říjen 2020
U příležitosti českého státního svátku připravilo velvyslanectví v Ottawě internetové vysílání Společně k vítězství. Pořad se skládal ze tří částí. Jednak to byly pozdravy ministerských předsedů ČR Andreje Babiše a Justina Trudeau, dále pozdravy představitelů různých českých spolků a institucí v Kanadě, zajímavý byl dokumentární film s unikátními záběry z doby druhé války. Mohli jsme vidět historické setkání československého prezidenta dr. Edvarda Beneše s desátým kanadským premiérem Williamem Lyonem MacKenziem Kingem, jehož poslední čtvrté období bylo od roku 1935 do roku 1948.
Příjemným zpestřením oslav byly i hudební vložky věnované Jiřímu Traxlerovi. Jeho písničky byly uvedeny českými zpěváky Petrem a Martou Jandovými, Ondřejem Havelkou a Melody Makers, Janem Vančurou a Plavci, Janem Smingmatorem, Sestrami Havelkovými a vokálním kvartetem The Swings.
abe
***
Co by Václav Havel řekl?
V pátek 6. listopadu 2020 jsme mohli přes internet vidět diskusi mezi generálním konsulem v Torontu dr. Petrem Buriánkem a profesorkou Barbarou J. Falk o odkazu Václava Havla. Musím přiznat, že jsem si po této diskusi přečetl známou Havlovu esej z roku 1978 Moc bezmocných. Havel zde razí podobně jako Solženicyn koncept žít v pravdě. Jako politikovi je Havlovi vyčítáno, že nepotrestal komunisty a že se s nimi řádně nevypořádal a že nebyl k nim dostatečně tvrdý. Úzkostlivě však postupoval podle Ústavy a práva. Jeho koncepce byla založená na občanské společnosti, což nebylo vždy správně pochopeno. Havlovy myšlenky, eseje a projevy jsou dnes hlavně zachyceny v knihovně Václava Havla, kde je řada dokumentů z doby, kdy byl jako disident i jako prezident. Havel měl blízko k ekologickým hnutím, o čemž svědčí konference Forum 2000. Myšlenka občanské společnosti rezonovala nedávno na Slovensku, kdy byla zvolena v roce 2019 prezidentkou Zuzana Čaputová.
Rok 1948 znamenal likvidaci Občanské společnosti a podle Václava Havla a jeho eseje šlo v šedesátých letech o obnovení nezávislého tvůrčího jedince, nikoliv o změnu systému. Jedinec, který žije v pravdě mění společnost. Nikoliv, že se jedinec změní změnou politickou. Klasickou ukázkou života ve lži je zelinář, který vyvěsí do výlohy nápis Proletáři všech zemí spojte se! Nedělá to kvůli tomu, že by mu záleželo na pracujících celého světa, ale kvůli tomu, aby vzkázal nahoru, že je poslušným nástrojem moci a že nechce nic měnit. Tím dává ostatním signál, že pokud se přizpůsobí a uznají status quo, také jim nikdo nebude šlapat na paty.
Dopad Havlova myšlení a Charty 77 se objevuje v současnosti v disidentských hnutích na Kubě a v Číně. Teprve jako prezident začal být politikem, přesto zůstává pro něj důležité, co se děje ve světě a kolem nás. V době prezidentování ho ovlivnil rozpad Sovětského svazu a Balkánská válka, přesto lze sledovat pokračování Občanské společnosti třeba v ČR v hnutí Milion chvilek, ale nevíme, jak toto hnutí ovlivní současná situace s Covidem 19.
Je škoda, že Václav Havel se nedržel hesla Žít v pravdě také při vojenských intervencích v Jugoslávii a v Iráku, kdy se prokázalo, že v prvém případě počet kosovských obětí nebyl zdaleka tak velký, jak se původně tvrdilo, v druhém případě, že Irák nedisponoval nukleárními zbraněmi.
Během diskuse padl návrh na postavení Havlovy lavičky na Torontské univerzitě, což podle profesora Roberta Austina by nebylo dost dobře možné z legálních důvodů.
abe
***