Praha sportovní

O Praze jsem už mnohokrát psala a přidávala jsem k ní právem označení jako magická, krásná, tajemná, historická, prvorepubliková a mnoho ještě dalšího. Dnes se chci s vámi podělit o Prahu sportovních aktivit, hlavně však prostorů, jejichž prostřednictvím byl a je sport v Praze prováděn.

Praha si zakládala na sportu prakticky od dávných dob a není žádným tajemstvím, že už Karel IV. se intenzivně tělesné aktivitě věnoval. V 16., 17. a 18. století se šlechta sportem především bavila a promyšleně stavěla budovy, ve kterých se sport pěstoval. Jednou z nejstarších budov byla asi Míčovna Pražského hradu (1568-69), kde se hrávaly míčové hry, předcházející dnešnímu tenisu a badmintonu. Dalším historickým a velmi zajímavým místem byl Střelecký ostrov se střelnicí a také nemalé množství jízdáren, ať Jízdárna Pražského Hradu, tak Valdštejnská, či v Nosticově paláci. Kromě zábavy sloužila mnohá z míst pro vojenský výcvik, který v dávných dobách nemohl být opomíjen. Sportovní historie Střeleckého ostrova sahá také do doby Karla IV., kdy zde cvičili městští střelci s luky a kušemi a pořádaly se zde střelecké závody. V roce 1882 se tady pod vedením Miroslava Tyrše konal I. všesokolský slet. Také hru s kuželkami lze počítat mezi zájmové a vyhledávané sporty. Už v roce 1870 si nechal pražský továrník Grébe stavebně doplnit svou novorenesanční vilu na Vinohradech kuželnou, kterou mu navrhli A. V. Barvitius a J. Schulz.

Na sklonku 18. století se změnilo pojetí fyzických aktivit, a zatímco dosud šlo o přípravy verbovaných rekrutů do šlechtických polosoukromých armád, začala doba pro masovou přípravu tělesné zdatnosti všech odvedenců. Z německého prostředí se od dvacátých let 19. století šířilo tělocvičné hnutí „turnerů“. Uchytilo se i v pražské pobočce Prager Manner Turnverein. Jako přímý protiklad k tomuto německému hnutí vytvořil Miroslav Tyrš organizaci Sokola. A díky Jindřichu Fügnerovi, který obstaral pozemek, vznikla první budova sokolovny, která svým konstrukčním uspořádáním a obsahovou náplní předurčila vznik obrovského množství dalších pražských sokoloven. Kromě cvičení se sokolovny věnovaly i ochotnickému divadlu, plesům, sokolským šibřinkám a dalším merendám a dávaly tím možnost lidského setkávání se a zábavy. První sokolovna byla postavena na Novém Městě v dnešní Sokolské ulici už v roce 1863 a to podle novorenesančního projektu architekta Ullmanna – má vizitku nejstarší sokolovny v českých zemích, nejenom v Praze. Budova byla několikrát modernizována a rozšiřována, také dnes ji má v majetku sokolská jednota. Sokoloven má Praha opravdu velké množství, jmenuji jen některé: Malostranská 1887, v níž byla za okupace nemocnice, dnes 6 sportovních oddílů se zaměřením na moderní gymnastiku, Vyšehradská z let 1931-32, Žižkovská 1897-98, Smíchovská 1893, Nuselská 1924-25, Košířská 1931-32, Spořilovská 1932-33, Michelská 1937-38, Vinohradská 1938 i s plaveckým bazénem. Tato sokolovna byla dokončena za německé okupace a určena byla německé armádě. Sokolu patřila jen v letech 1946 – 49. Dnes ji má Sokol zpět. Nelze vynechat Tyršův dům, meziválečnou novostavbu i s plaveckým bazénem, kterou koupil Sokol v roce 1921. Také vznikající moderní nové paláce 1. republiky měly zabudované tělocvičny a bazény. Příkladem jsou paláce YMCA a AXA.

Přesto, že sokoloven opravdu nemá Praha málo, nebyly cesty k jejich získání vždy jednoduché, většinou chyběly peníze, nebyl vhodný pozemek a tak Sokolové mnoho roků používali ke cvičení nejrůznější hostinské a taneční sály. V mnoha případech se na vzniku sokolovny podílel zanícený místní politik, což byl třeba příklad Košířského starosty. Také nově stavěné nebo modernizované tehdejší základní a střední školy nikterak neopomíjely vybavit svoje interiéry odpovídajícími tělocvičnami a také těch nebylo v Praze málo. K nim se zcela logicky zařadily i školy vysoké, u kterých byl sport oblíbenou studentskou aktivitou – navíc navazující na bohaté sportovní tradice 1. republiky. Dalším sportem z citované doby byl i golf. Na tento sport však bývalý režim pohlížel jako na kapitalistický přežitek a tudíž se mu moc nepřálo. A stavba golfových hřišť se mnohdy musela obcházet, jako například budování golfového hřiště v akci „Z“, s čímž režim mírný souhlas vyjadřoval. Takže má Praha od roku 1969 18 jamkové hřiště v Motole. Také tenis byl komunistickým režimem považovaný za nevhodný do doby socialistického budování - takže i v tomto sportu se toho moc nedělo. Od roku 1904 měla Praha slavný Letenský tenisový klub, který odchoval nejednu tenisovou hvězdu. Uvedený klub plně obnovil svou činnost až po sametové revoluci. Tenis nutně vyvolá i vzpomínku na ostrov Štvanici v Holešovicích, kde u dokonalého klasicistního hostince existovaly i proslulé tenisové kurty a v letech 1930–1932 zde přibyl ještě zimní stadion pro 10 000 diváků, architekta B. Fuchse, na kterém proběhla čtyři MS v ledním hokeji – dnes tato dokonalá historická památka je prakticky zničená. Dnešní hokej se hraje v Tipsport aréně v adaptovaném Strojnickém paláci, původem z roku 1907 a v největší a nejmodernější víceúčelové hale z roku 2004 – O2 aréně – hala pojme od 17 do 18,5 tisíce diváků.

S přibývající dobou rostla touha po vodních sportech a bazénů Praha mnoho neměla a ještě méně těch veřejných. Úžasný příklad prvorepublikového vodního vyžití měl komplex Barrandov, jehož bazén byl naprosto citlivě zasazen do krajiny s využitím bývalého vápencového lomu. Tuto kulturní a sportovní krásu nechali komunisté zcela zničit a po jejich pádu se už nikdy nepodařilo situaci změnit. Ve starých „vodních“ vzpomínkách nesmí chybět Český Yacht klub na Podolském nábřeží. Původní stavba je už z roku 1912 podle stavitele Šamonila, která nahradila dřevěnou klubovnu z roku 1909 a ještě před ní zde byla plovoucí, z roku 1895. Klubovna tvoří jádro komplexu, je provedená ve strohé secesi, bílé okenní rámy krásně ladí s léty ztmavlým palubkovým obložením. Původní jsou zde i dva lodní výtahy, jeden z roku 1912 a druhý z 1932. A přibývaly další vodní plochy, za jejichž výstavbou stály tehdejší státní podniky. V roce 1976 to byl bazén 25 x 12,5 m od podniku Motorlet o šesti drahách a sportovní hala pro basketbal. V roce 1965 se podařilo postavit plavecký stadion v Podolí v lomu pod svahem Kavčích hor. Ve své době byl tento plavecký bazén naprostým unikátem, měl jako jediný u nás dráhu 50 m a skokanský můstek 10 m.

A začala éra velkých sportovních zařízení. Opět vyjmenuji jen některá: Fotbalový stadion Viktoria Žižkov z roku 1952 pro 5600 sedících diváků, bohužel stadion není šťastně architektonicky řešen, je stísněn do městské zástavby a má nevhodnou orientaci hrací plochy. Fotbalový stadion Dukly v Dejvicích, fotbalový stadion Bohemians z roku 1932, přičemž původní stadion byl už od roku 1912 v prohlubni za Kodaňskou ulicí, odkud vznikl název „Ďolíček“. Sportovní hala Děkanka, kde byl původně sklad spartakiádních lehátek – od roku 1985 slouží míčovým hrám. Fotbalový stadion Sparty, dokončený v 1970, na místě dřívějšího stadionu z roku 1917 a z roku 2008 stadion Slavie, v místě jejího bývalého stadionu, s dnešní kapacitou 21 tisíc diváků.

Snažila jsem se svým povídáním velmi stručně přiblížit, jak historicky, tak současně sportovní možnosti v Praze, alespoň ty nejdůležitější. Možná, že někdy v budoucnu přiblížím čtenářům i některá další zařízení a sporty v nich prováděné. Určitě mě lákají venkovní koupaliště, z nichž hlavně k jednomu mám své niterné vzpomínky, pak velodromy, které máme v Praze také, ale hlavně mě tak nějak přitahuje závodiště v Chuchli – tenhle sport je hodně tajemný, hodně obestřený otázkami, který žokej a jaký kůň vyhraje. Určitě o tom budu uvažovat, samozřejmě, až si zakoupím nějaký elegantní extravagantní klobouček, neboť dáma na dostihy bez kloboučku nemůže!

Jana Fafejtová – Praha

***