Navrat na hlavni stranu

Laci Kelemen

Poznali jsme kytaristu Laciho Kelemena Lanny opet klikal s nami
A zase byli vsichni pohromade, a zase se na ne prisla podivat cela rada jejich obdivovatelu a milovniku hudby, kterou hraji - kdysi snad byl nejrozsirenejsi bluegrass - ten ja mam nejradeji, a dnes country, i kdyz nektere skladby lakaji si trsnout i rokec - tedy rock and roll. Nejak me nepritahuje soucasna country Alison Krauss a Union Station. Vim, je to nadherna zena a vsichni jsou vyborni muzikanti, ale jednoduse me to tolik nechyta jako onen stary dobry bluegrass. Klika zaklikala na podzim i se svym zatoulanym clenem a i s hostem, a jak se jevi - svym budoucim novym clenem.
Ale od pocatku. Koncert se konal v sobotu 22. rijna a na Masaryktownu to rozehrali Dasa Breuerova - jako vzdy na elektronickou bass kytaru, Stefan Molnar - predevsim na svou foukaci harmoniku a pak na svuj vlastni podmanivy hlas, Lenka Novakova - (cas od casu na perkuse) ovsem solova a jedina zpevacka skupiny. Zdenek Breuer - mj. take zpevak, ale predevsim profik kytarista se stara o rozkvet skupiny. Nu, a ten hlavni duvod, proc mnozi na koncert Kliky prisli zejmena, byla pritomnost Lanny Rosickeho, kytaristy a zpevaka skupiny, ktery do Kanady zavita uz jen na navstevu. Jak si zajiste vybavujeme, Lanny se skupinou hraval ono necele desetileti zivota kapely pokazde do doby, nez se rozhodl po sedmatriceti letech opustit adoptivni vlast a navratit se zpet do te rodne. Z nekdejsiho uspesneho podnikatele v oblasti vypocetni techniky a honorarniho konzula CR v Toronte se stal clovek, jenz se rozhodl vseho tady nechat a vyuzit moznosti predcasneho odpocinku v okruhu svych milych a blizkych. Ma dva krasne vnuky, syn si otevrel svoji advokatni kancelar, se zenou se tedy raduji z rodinne pohody. A jestli doma objevil neco, co tam uz tehdy bylo, ale nevidel to? Prirozene, zrani cloveku otevira oci, takze i pan Rosicky potvrzuje, ze neni zapotrebi za krasami prirody cestovat do Spanel ci Portugalska, aby byl prirodou ocarovan. Ostatne, tehdy nemel mnoho casu objevovat, pred uprkem do ciziny mel na svem konte doma odbydlenych pouhopouhych petadvacet let. Nu a kdyz uz jsme u toho, pak si zase naopak nemuze zvyknout na to domaci politicke dohadovani..." to bych opravdu mit nemusel..." Jen na okraj: navrat do Kanady? - no nevim, nevim...
S kytaristou Lacim Kelemenem jsme take prohodili par slov. Sympaticky muz v kratkem sestrihu, v bledemodre kosili a bilem tricku. Vystudoval vysokou umeleckou skolu v Bratislave a nejaky cas pracoval ve vehlasnem narodopisnem tanecnim slovenskem souboru Lucnica. Zajiste si vzpomenete. Byli - a verim tomu, ze i dnes jsou - bajecni. Laci tam byl tanecnim solistou a druhym choreografem. To je prave to, co vystudoval. Jenze po revoluci se vsechno zmenilo a na mnohe v souboru nezbyvalo. Otec dvou deti, dnes 16lete dcery a skoro 12leteho syna, se s manzelkou jednoho dne vypravili do Kanady na dovolenou. A to bylo rozhodujici pro dalsi osud cele rodiny. Po peti tydnech pobytu v roce 1998 pochopili, ze existuji i jine nez stresujici podminky pro zivot a vychovu deti, a tak se za nimi vydali. "Zacinal jsem klasicky - bez anglictiny: stavby, zima, kladivo... jednou jsem poprosil zenina sefa architektonicke firmy, aby me zamestnal jakkoliv, jen abych mel kontakt s anglickou spolecnosti, takze jsem se stal na nejaky cas devcetem pro vsechno," odpovida bez vytacek a zprima kytarista. Dodnes toho i pres tezkosti nelitovali. To nejhorsi maji za sebou a dnes je Laci spolupodilnikem firmy, ktera ze Slovenska importuje specialni produkty. Nu a to neplacene "misto" kytaristy v Klice? To mu dohodil Mirek Neumann, ktery - a to si zajiste take dobre pamatujeme - se rozhodl emigrovat zpet domu. Zdenek Breuer si pochvaluje, ze mu Mirkova kytara stejne chybela, takze to vypada, ze se Laci zabydli. Nu a plany pana Kelemena? "Rozbehnout firmu, aby fungovala, postarat se o spokojenost deti, a pokud se to tyka kytary, tak to bud zabalim, anebo pojedu dale - to se dnes ukaze..."
Ukazalo se. Spokojenost byla na obou stranach. Pry tam nejaka ta chybicka byla, priznal se Laci opet bezelstne, ale mohu ho ujistit, ze snad krome Zdenka (ale to nemam overene) to nikdo nepostrehl. Klika nikdy nemela vlastni ambice se svou hudbou popojizdet po koncertech. Hraji pro radost sobe (to myslim hlavne) a ostatnich. A pokud se najdou obdivovatele toho jejich muzicirovani, pak je to bonbonek na jejich dortu. Lidi je maji radi, a tak se na to jejich jarni a podzimni klikani tesi. Klika totiz zustala v jejich povedomi stale jeste pojmem pohody a dobre zabavy. A co si budeme namlouvat i vzpominek, ktere se tak nadherne vybavuji prave pri onom klikani...
Text a foto Vera Kohoutova

L. Rosicky

Navrat na hlavni stranu