Laci Kelemen
Poznali jsme kytaristu Laciho
Kelemena Lanny opet klikal s nami
A zase byli vsichni pohromade, a zase se na ne prisla podivat
cela rada jejich obdivovatelu a milovniku hudby, kterou hraji
- kdysi snad byl nejrozsirenejsi bluegrass - ten ja mam nejradeji,
a dnes country, i kdyz nektere skladby lakaji si trsnout i rokec
- tedy rock and roll. Nejak me nepritahuje soucasna country Alison
Krauss a Union Station. Vim, je to nadherna zena a vsichni
jsou vyborni muzikanti, ale jednoduse me to tolik nechyta jako
onen stary dobry bluegrass. Klika zaklikala na podzim i
se svym zatoulanym clenem a i s hostem, a jak se jevi - svym budoucim
novym clenem.
Ale od pocatku. Koncert se konal v sobotu 22. rijna a na Masaryktownu
to rozehrali Dasa Breuerova - jako vzdy na elektronickou bass
kytaru, Stefan Molnar - predevsim na svou foukaci harmoniku a
pak na svuj vlastni podmanivy hlas, Lenka Novakova - (cas od casu
na perkuse) ovsem solova a jedina zpevacka skupiny. Zdenek Breuer
- mj. take zpevak, ale predevsim profik kytarista se stara o rozkvet
skupiny. Nu, a ten hlavni duvod, proc mnozi na koncert Kliky
prisli zejmena, byla pritomnost Lanny Rosickeho, kytaristy a zpevaka
skupiny, ktery do Kanady zavita uz jen na navstevu. Jak si zajiste
vybavujeme, Lanny se skupinou hraval ono necele desetileti zivota
kapely pokazde do doby, nez se rozhodl po sedmatriceti letech
opustit adoptivni vlast a navratit se zpet do te rodne. Z nekdejsiho
uspesneho podnikatele v oblasti vypocetni techniky a honorarniho
konzula CR v Toronte se stal clovek, jenz se rozhodl vseho tady
nechat a vyuzit moznosti predcasneho odpocinku v okruhu svych
milych a blizkych. Ma dva krasne vnuky, syn si otevrel svoji advokatni
kancelar, se zenou se tedy raduji z rodinne pohody. A jestli doma
objevil neco, co tam uz tehdy bylo, ale nevidel to? Prirozene,
zrani cloveku otevira oci, takze i pan Rosicky potvrzuje, ze neni
zapotrebi za krasami prirody cestovat do Spanel ci Portugalska,
aby byl prirodou ocarovan. Ostatne, tehdy nemel mnoho casu objevovat,
pred uprkem do ciziny mel na svem konte doma odbydlenych pouhopouhych
petadvacet let. Nu a kdyz uz jsme u toho, pak si zase naopak nemuze
zvyknout na to domaci politicke dohadovani..." to bych opravdu
mit nemusel..." Jen na okraj: navrat do Kanady? - no nevim,
nevim...
S kytaristou Lacim Kelemenem jsme take prohodili par slov. Sympaticky
muz v kratkem sestrihu, v bledemodre kosili a bilem tricku. Vystudoval
vysokou umeleckou skolu v Bratislave a nejaky cas pracoval ve
vehlasnem narodopisnem tanecnim slovenskem souboru Lucnica.
Zajiste si vzpomenete. Byli - a verim tomu, ze i dnes jsou - bajecni.
Laci tam byl tanecnim solistou a druhym choreografem. To je prave
to, co vystudoval. Jenze po revoluci se vsechno zmenilo a na mnohe
v souboru nezbyvalo. Otec dvou deti, dnes 16lete dcery a skoro
12leteho syna, se s manzelkou jednoho dne vypravili do Kanady
na dovolenou. A to bylo rozhodujici pro dalsi osud cele rodiny.
Po peti tydnech pobytu v roce 1998 pochopili, ze existuji i jine
nez stresujici podminky pro zivot a vychovu deti, a tak se za
nimi vydali. "Zacinal jsem klasicky - bez anglictiny: stavby,
zima, kladivo... jednou jsem poprosil zenina sefa architektonicke
firmy, aby me zamestnal jakkoliv, jen abych mel kontakt s anglickou
spolecnosti, takze jsem se stal na nejaky cas devcetem pro vsechno,"
odpovida bez vytacek a zprima kytarista. Dodnes toho i pres tezkosti
nelitovali. To nejhorsi maji za sebou a dnes je Laci spolupodilnikem
firmy, ktera ze Slovenska importuje specialni produkty. Nu a to
neplacene "misto" kytaristy v Klice? To mu dohodil Mirek
Neumann, ktery - a to si zajiste take dobre pamatujeme - se rozhodl
emigrovat zpet domu. Zdenek Breuer si pochvaluje, ze mu Mirkova
kytara stejne chybela, takze to vypada, ze se Laci zabydli. Nu
a plany pana Kelemena? "Rozbehnout firmu, aby fungovala,
postarat se o spokojenost deti, a pokud se to tyka kytary, tak
to bud zabalim, anebo pojedu dale - to se dnes ukaze..."
Ukazalo se. Spokojenost byla na obou stranach. Pry tam nejaka
ta chybicka byla, priznal se Laci opet bezelstne, ale mohu ho
ujistit, ze snad krome Zdenka (ale to nemam overene) to nikdo
nepostrehl. Klika nikdy nemela vlastni ambice se svou hudbou popojizdet
po koncertech. Hraji pro radost sobe (to myslim hlavne) a ostatnich.
A pokud se najdou obdivovatele toho jejich muzicirovani, pak je
to bonbonek na jejich dortu. Lidi je maji radi, a tak se na to
jejich jarni a podzimni klikani tesi. Klika totiz zustala v jejich
povedomi stale jeste pojmem pohody a dobre zabavy. A co si budeme
namlouvat i vzpominek, ktere se tak nadherne vybavuji prave pri
onom klikani...
Text a foto Vera Kohoutova
L. Rosicky