Reflexe Standy Sedlaka
NEBO
Reflexe on Meyrink v Le Gallery
Nechce patrit nikam. Nema rad skatulkovani do smeru. Ovsem potvrdil,
ze jeho domenou je malovani pocitu. Vnitrni zazitek a prozitek
(zejmena) z pro nej zajimavych kniznich predloh, to je predmet
jeho malovani. Jeho tvorba, tedy tvorba dvaactyricetileteho Standy
Sedlaka, je prece jenom neco jineho, nez co clovek vidi u jinych
expresionistu z prelomu stoleti 19. a 20., vyberu-li namatkou
treba Alfreda Kubina, kde se snoubi realizmus s mystifikaci. A
take jina, nez co tvorili abstraktni expresioniste. O sobe tvrdi,
ze ilustruje povidky a romany. Vybira si ty tajemnejsiho ducha.
Na sve soucasne vystave v Le Gallery na 1183 Dundas St.
W. v Toronte, ktera byla zahajena v patek 27. srpna a skoncila
5. zari, predvedl sve reflexe na tvorbu nam malo znameho spisovatele
a okultisty Gustava Meyrinka (1868-1932).
Dovolte mi vsak male odboceni, abychom si rekli, kdo byl vlastne
Gustav Meirynk? To, co jsem se stacila o nem dozvedet, ve mne
vyvolava pocit, ze neprecist si nektery z jeho romanu ci alespon
povidek, by byla opravdova skoda. Jiz ukazky jeho del, ktere se
radi na stejnou pricku, kde stanul mj. treba Poe, k vyvolani zajmu
postacily.
V dnesni Praze se Meyrink dockal sveho znovuobjeveni. Mozna proto,
ze se take stal stredem zajmu Dokumentacniho centra ceskeho hermetismu,
ktere bylo zalozeno pred tremi lety, diky jemuz se vyjasnila mnoha
tajemstvi kolem neho jako zapomenuteho autora.
Gustav Meyrink, vlastnim jmenem Meyer, zacal od roku 1901 publikovat
povidky, jejichz ironie, antimilitarismus, ale i fantasticnost
a tajuplnost na jedne strane sice drazdily tehdejsi mestaky, ale
na druhe zase vyvolavaly znacnou pozornost. Vstoupil do literatury
kratkymi casopiseckymi povidkami a pak nahle zazaril vynikajicimi
okultnimi romany, vychazejicimi tehdy v neuveritelnych nakladech:
prvni staroprazsky roman s nazvem Golem ( r. 1911 - 220
tisic). Tento jeho nejslavnejsi roman je pribehem odehravajicim
se v prazskem zidovskem ghetu a v jeho pozadi vystupuje prosluly
hlineny sluha prazskeho rabbiho Löwa ben Becalela, ktereho
vytvoril pomoci kabbalisticke magie. Dale to je Zelena tvar
(r. 1916 - 150 tisic), Bily dominikan, Andel zapadniho okna,
Goldmacher-Geschichten (dosud do cestiny neprelozene tri alchytristicke
povidky) a rada dalsich. Meyrink psal fejetony, prispival do okultistickych
casopisu, prekladal Dickense a byl spoluautorem nekolika divadelnich
her. Zde uvedene Meyrinkovy knihy jsou sice dila beletristicka,
ale jsou soucasne vynikajicimi uvody ke studiu a pochopeni esoterismu.
Mene zname je, ze okultista, jogin a mystik Meyrink zacinal svou
rozsahlou praxi v Praze a ze ta jej jako magicke mesto po cely
zivot inspirovala. Do Prahy prisel za svych gymnazialnich studii
a od roku 1884 tu zil trvale az do roku 1904 - nejprve jako student,
pak jako banker a nakonec se stal svobodnym spisovatelem.
Meyrink byl od urcite doby suzovan osudovymi ranami, chorobou
patere, tragickou sebevrazdou sveho syna Hano a posleze i bidou,
ktera ho stihla po neuspesich jeho literarni produkce. Za sveho
prazskeho pobytu, vycerpan neustalymi konflikty, se Meyrink rozhodl
pro sebevrazdu, ale prikladaje ke spanku browning, vsiml si, ze
mu nekdo strka pod dvere jakesi papiry. Odlozil sebevrazedny vystrel,
aby se podival, co to je. Byly to prospekty na okultistickou literaturu,
ktere ho tak zaujaly, ze zcela propadl tajnym vedam. Energicky
Meyrink si zacal obstaravat cele haldy knih, ktere mu dochazely
z Nemecka, Anglie a odjinud. Zacal si take dopisovat s tehdejsimi
vyznamnymi okultisty, navazovat kontakty s ruznymi rady a stal
se posleze clenem bratrstva Sad Bayu, ktere udajne zalozilo
Prahu a bylo nazyvano Asijsti bratri. Ovsem jako nepritel
sovinismu a militarismu se pak stal obeti rozsahle kampane, vedouci
az ke konfiskaci jeho del nemeckymi urady.
Co ze maji ti dva nas malir a rakousky spisovatel - spolecneho?
"Pod zaminkou studii okultismu nebo starych spisu o alchymistech
se v podstate snazil hledat smysl zivota," usmernil muj dotaz
malir. Ale byl prece svym zpusobem podivinsky, a uz fakt, ze druhou
sebevrazdu jiz dokonal, prameny rikaji, ze tretiho prosince se
Meyrink rozloucil se svymi nejblizsimi, zaujal joginskou pozici
a s usvitem dalsiho dne vedome a zcela zklidnen prekrocil posledni
prah tohoto sveta - umyslne si zastavil srdce), svedci i o jeho
psychicke nestabilite nazveme to treba tak, snazim se vyzvedet
vice. "Mozna," brani spisovatele malir, "ale to
vsechno vyvera prave z toho, ze to byl vlastne genius. To dokazuje
nejen svou tvorbou literarni patril k prednim nemecky pisicim
autorum v Praze na prelomu 19. a 20. stoleti, ve sve dobe patril
napr. i k nejuspesnejsim veslarum Prazske regaty, ve Stanbergu,
kde dozival sve posledni roky zivota, byl dvakrat vyhlasen nejlepsim
sachistou, a jeho znalosti okultismu, hlavne vsak historie, byly
neskutecne. Podarilo se mu dostat se ke studijnim materialum z
doby Rudolfa II. i ze starsi doby. Je to jeden z nejkrasnejsich
nedocenenych spisovatelu. Ucil Franze Kafku, jeho prateli byli
mj. i Julius Zeyer a basnik Emanuel z Lesehradu. V Prokopskem
udoli u Prahy take konal Meyrink sve prvni pokusy s evokativni
magii. Tehdejsi ceska obrozenecka Praha jej rada moc nemela, protoze
ukazoval Prahu i z te temnejsi stranky," zasvecuje dale autor
inspirativnich obrazu.
Emoce se vsim vsudy: s fantazii a spoustou barev. Kupodivu to
nebyly jenom tony jedine zakladni, ale jejich hyrivost byla az
vzrusujici. Vedle takovych se na obrazech nekam do hloubky tajemna
propadala i naprosto temna, z niz vyverala jako vykrik syte cervena
anebo tenhle vyjev s nazvem Golem skutecne siluetu hlavni
postavy v sobe nese. Ovsem u obrazu s nazvem Zaba jsem
se musela pozastavit ponekud dele vidite, co dela onen konvencni
realizmus? clovek jakoby ztracel vzlet videni, fantazie
se docela vytratila. "Nazev presne odpovida nazvu povidky,
a zabou nazyvali Prazane pry jednu cikanku, ktera se mela skryvat
nekde v jeskyni v Prokopskem udoli. A toho lodivoda take uvidite
- je presne v centru obrazu, jen se nechejte vest svou predstavivosti.
Ovsem Dva muzi hrajici sachy me tak trochu pozvedl - nadherny
emotivni obraz hluboka sed a tam nekde u stropu si zpiva
zarovka tento obraz me chytl, ale priznam se, ze nevidim
ty dva hrace" "Takze, to se melo tak!" vypravi
mi malir. "Hlavni postava celou dobu sedela v restauraci
a divala se do zrcadla a myslela si, ze tam dva pani hraji sachy,
a kdyz se posleze zeptala cisnika, kde ze ti dva panove, co tu
hrali ty sachy, jsou cisnik se obratil a s podivem odpovedel,
ze nevi kteri, protoze celou tu dobu tady sedi docela sam - je
to fabulace povidky, nic vic a o to mi prave ve vsech tech obrazech
slo," odvetil Standa a dodal, ze to ostatni nechava na divakovi,
aby si videl v obrazech presne to, co videt sam chce. V Kanade
je to jeho vystava prvni, ale zajiste by si nepral, aby byla posledni.
Sympaticke na cele atmosfere byl mj. i fakt, ze malirova zena
Dana prozivala jeho nadseni pro malirinu stejne spontanne jako
tvurce sam. Ba co dim, dokonce o neco vice nez to: "Vystava
je urcitym vyvrcholenim jeho zivotniho obdobi," rekla. "V
dobe, nez prisel do Kanady, byl hodne zamestnany praci u filmu
(cituji umelce: V podstate se neda vytvarnym umenim uzivit prakticky
nikde, pokud se clovek nejmenuje treba Picasso, takze nezbyva
nic jineho, nez venovat se praci pro film ci divadlo - treba jako
malir pozadi apod., popr. delat pro reklamu. U nas doma jsem tak
delal pro americke a britske firmy, vyznal se take v jedne chvili
malir sam, takze na malovani mu moc casu nezbyvalo.) Az tady se
zase zacal venovat vlastni vytvarne praci. Behem te doby udelal
velky pokrok. Od obrazu k obrazu jsem videla, jak se jeho myslenka
destiluje. U neho je obraz zpusobem vizualni komunikace, jsem
nadsena, ze to lidi mohou nyni videt a ze jeho zpusob komunikace
zacina fungovat."
Standa Sedlak vystavoval jiz v Cesku. Mohli jej videt ve Valdstejnske
zahrade v Praze, v Galerii Savarin, Hostivar, Treti
sklep a naposledy ve Stredoceskem muzeu a v Galerii
v Roztokach u Prahy. Muze tedy z vlastni zkusenosti posoudit,
kde je tezsi svoje dilo zverejnit: "Myslim, ze tam je to
stejne tezke jako tady. Nejdulezitejsi na tom vsem je dat dohromady
kolekci a pak uz se jedna jen o organizovani a vybehavani."
Dnes je to tedy reflexe na Meyrinkovo dilo, v nejblizsi budoucnosti
by to mela byt nova kolekce, na ktere jiz nyni pracuje. Prozivani
se prirozene vekem meni, v pripade Standy vyzralo v nalezani nove
literatury a noveho prostredi jako tvurciho zdroje. "Pribral
jsem dalsi historickou literaturu, ktera me i s poznavanim noveho
prostredi Kanady inspiruje k namalovani kolekce Koreny.
Uvedomil jsem si, ze vlastne spouste lidem chybeji koreny, ze
kterych vzesli, nebo ze je treba "zahodili" ci si s
nimi neumeji poradit," nahodil nove tema sve prace.
A propos docela jsem zapomnela na niterne poslani jeho vystavy,
ktere definoval expresionisticky malir velice skromne: "V
podstate jsem chtel jenom lidi pri tom vsem shonu prinutit zamyslet
se nad zivotem a nad tim, o cem to v zivote je a ze jsou daleko
dulezitejsi hodnoty nez pouhopouhe schranovani majetku nebo honba
za karierou a udelat jim svymi obrazy radost."
Priznam se, ze jsem mezi ty obstastnene patrila.
Text a foto Vera Kohoutova