Vystavovala Helena Hudakova
Sedely jsme v nadhernem podveceru na patiu a usrkovaly kaficko.
Pred nami se rozprostiral pohled do bohate kvetinami prorostle
zahrady. Nebyla velika, ale mela mnoho zajimavych zakouti a vsechna
byla vybavena moznosti si sednout. Jako by pripravena k rozjimani
ci k nabirani sil po celem tom uhonenem dni. A vedle tech tycicich
se jehlicnanu a listnacu, jejichz vetve nabizeji prijemny chladek
v parnem lete, musi oko spocinout u dvou ptacich budek. Stoji
tam na kmenech obklopene hustou zeleni. Barevne, zpivajici a vyzdobene
zarivymi sklicky. Prevlada modra. Strisku maji tyto ptaci domecky
na kuri nozce temne cervenou. Tak to jsou ty prvni budky, ktere
si Helenka vytvorila pro vlastni potechu.
Cely ten jeji dum, kteremu se jeste pred tremi lety dalo spise
rikat barabizna, je velice utulny a nabizi mnoho krasnych poteseni
pro oko i dusi. Vlastnima rukama mu nekolikanasobne zvysila hodnotu.
Barvy mnoha obrazu hraji cloveku do prijemne noty; renovovane
puvodni dvere z nadherneho dreva s kresbou letokruhu, jimiz jsem
mela moznost nakouknout dovitr, jen doladovaly pohodu a ucelove-dekorativni
vyvazenost, ktera vladne vlastne na kazdem kroku. To vsechno jen
potvrzuje, ze pohoda, ktera dycha z osobnosti vytvarnice, neni
jen umela zdvorilost, ale jeji prirozenost.
Nejvetsi mistnosti je loznice. Nevim presne, proc tomu tak je
skoro ve vsech rodinach, ale faktem je, ze loznice zkratka zaujimaji
nejvetsi plochu domu. Snad proto troufam si odhadnout
aby vsechno to nocni bdeni a vsechna ta inspirativni fantazie,
pustena ze retezu prave v case nocniho hledeni do tmy, mela kde
poletovat. Sama Helenka priznala, ze namety, jak delat kazdou
tu budku jinak, dotvari pri nocnim bloudeni myslenek.
Atelier puldruheho krat pultretiho metru neni prilis veliky, pravda,
ale do polic a na stul se toho vejde tak akorat k tomu, aby tvurkyne
originalnich budek mela vsechno potrebne po ruce: tam rozbite
kousky skla, zbytky buzuterie, hrnicky nezvyklych barev
kandidaty budoucich strepu, jez budou zapracovany do mozaiky,
kristalove slzy a slzicky, strepy zrcadel: "Pratele mi uz
sami nosi strepy toho, co se jim podarilo rozbit. A ja sama vsechny
rozbite hrnicky, talirky, solnicky apod. schovavam a tridim. Dokonce
mam radost i z toho, kdyz se mi nahodou podari rozbit neco mimoradne
barevneho uz vim, kam ty strepy poputuji... Ti zakaznici,
kteri chteji vyrobit nejakou specifickou budku - napr. pri prilezitosti
svatby, krtin, narozenin apod. - si dokonce prinesou v uzlicku
ty pozustatky nahrdelniku, hrnicku, talirku nebo cehokoliv, co
by chteli mit timto zpusobem uschovano. A ja jim to podle jejich
prani do meho pojeti ptaci budky zakomponuji."
Ovsem tyto strepy se v Helencine vizi nenazyvaji strepy, ale treba
jezirkem, lesem, ptackem, kvetinkou... "tuto budku jsem delala
na svatbu mladych lidi. Proto jsem volila tak jemne duhove barvy
a jako posledni dotek te nevsedni prilezitosti jsem citila za
potrebne zavesit na stranu strisky tuhletu kristalovou slzicku.
V ni se odrazi vsechen ten slunecni jas a krasa tohoto mimoradneho
momentu..." Kazda ta ptaci budka je jina. S jinou striskou,
jineho tvaru, s jinym dekorativnim povrchem, s jinou kombinaci
barev, nese jiny nazev a hodi se darovat ke specificke prilezitosti.
Ano, kazda z nich take muze stat na zahrade, stejne jako na balkone
ci v interieru zimni zahrady. "Od svych patnacti jsem vyrustala
ve meste, ale cim jsem starsi, tim vice tihnu ke krase vesnice
jako takove. Snad proto kazda ta budka nosi v sobe krasu prirody,
jiz jsem neprogramovane vnimala v dobach sveho detstvi, proste
romantiku," priznava se ke svemu ladeni rodacka z vychodniho
Slovenska.
Je skoda, ze mnozi nestacili navstivit vystavu vytvarnice Heleny
Hudakove, jejiz puvodni povolani neslo nazev vytvarna teoreticka.
Ale jak sama priznava, vice nez kritizovat vytvarna dila ji dnes
naplnuje je jednoduse tvorit. At uz se jedna o kuriozni ptaci
domecky nebo o designovani zahrad, ktere take nejradeji vlastnima
rukama pretvari. Navstevnici vystavy devetadvaceti exponatu (ukoncene
22. cervna) nezapomneli do knihy hostu napsat sve dojmy
ze sine galerie ZYPR na Queen St. W. v Toronte odchazeli naplneni
inspirativni krasou romantiky.
Text a foto: Vera Kohoutova
***