Navrat na hlavni stranu

Archiv divadla


Laskavy humor L. Smoljaka zaujal
Na posledni predstaveni sezony se seslo 900 divaku

Ve chvili, kdy ctete tyto radky, bude "vylet" pana Ladislava Smoljaka ukoncen. Ma za sebou nejen ctyri predstaveni v Toronte, kde hostoval na scene Noveho divadla se spoluautorskou hrou Svestka, ale i dve predstaveni ve Vancouveru, kde byl rovnez hostem amaterske divadelni sceny Divadla Za rohem. Tak nejak jsme se o vsestranne nadaneho a tvoriciho temer triasedmdesatileteho umelce podelili. V nasem pripade jsme jej videli jiz dvakrat - poprve pred sedmi lety ve velice uspesnem predstaveni prave z prostredi amaterskeho divadelnictvi Zaskok, kde hral pan Smoljak, jak jinak, puvabnou hlavni roli.
Vancouversti meli to stesti, ze se rozhodli o hostovani predstavitele Divadla Jary Cimrmana az po zkusenostech u nas v Toronte, meli tedy ono rozhodovani usnadneno jednoznacnym torontskym uspechem, a dovolim si podotknout, ze i diky ochote naseho Pavla Krale, ktery nezistne beh udalosti svym zpusobem usmernoval. Ale co bychom jako divadelnici telem i dusi pro divadlo a divadelniho divaka neudelali. Paklize se snaha setka s tak spontanni odezvou jako v pripade obou her, neexistuje odmeny lepsi.
Ale to uz jsem skocila primo do stredu. Zacneme tedy od pocatku toho letosniho hostovani. Pan Smoljak priletel se svou pani Alici 24. dubna. Na jeho prijezd jsme se dlouho pripravovali, nejen jako obycejni smrtelnici. Nechteli jsme zklamat ani jako herci. A jak to uz byva pri navsteve kazde takove celebrity z domaciho prostredi ceskeho, i tentokrat byl pan Ladislav Smoljak pro nas nesmirnym ozivenim a doslova studnici teoretickych i praktickych poznatku.
Cimrmanovske divadlo, a to jsme si mnohokrate zduraznovali, se proste nehraje. To se zije. Takze pri prvnim nahozeni toho nacviceneho na scene pan Smoljak jen tise podumaval. Zrejme hledal slova, jak to rici a nezranit. Sam pri jedne z prilezitosti uvedl, ze prijel rad podruhe, nebot vedel, ze torontsti herci z Noveho divadla dobre pochopili styl cimrmanovskeho divadla.
Za predeslani stoji, ze rezijne hru nastudoval Pavel Kral s asistentkou Dasou Belacikovou, o scenu se postaral Pavel Snajdr, o kostymy Jana Fabianova a Jarka Trentchevova, rekvizity vyrobil Sasa Trentchev.
Poprve jsme si jeviste oslapavali v pondeli vecer 26. dubna, a od te doby kazdy vecer vlastnim krokem pomerili, vyzkouseli si odchody a prichody, natocili reflektory a svetla, naladili mikrofony... Nejvice prace vsak meli herci samotni:
Jirka Benda (zkuseny divadelni harcovnik se do role Svati Pulce vzil natolik, ze i ja jsem mu verila jeho skoroskutecne nastvani) se projel ve svem hereckem invalidnim voziku po scene; Julek Münster se svou naivitou v obliceji i hlase (sam mel radost, ze roli zvladl velice presvedcive - jako Kamil Patka) si zkusil zavrit a otevrit okenka od vechtrovny a okem pomeril, zda se mu tam vejde i ta jeho voda v plastiku; Pavel Novak na prvni pohled vypadajici jako citankovy slusnak (jinak novy clen ND uspesne sehral roli Edy Wasserfalla, ale jeste lepe si vedl ve cteni seminare) se pokusil zavesit na svestku, aby nakonec zjistil, ze bezpecnejsi misto se mu nabizi pod ni, zatimco viset nechal sveho hadroveho dvojnika; Martin Bonhard (zkuseny herec nejcasteji v rolich milovniku tady sehral trojroli typove ruznych divek - sluzka, sufrazetka a venkovanka, a dostalo se mu za to od divaku i kolegu zaslouzeneho obdivu - temer to nemelo chybu i co se tyce technickeho provedeni); Jirka Skoda (sluzebne snad nejstarsi, tedy i nejzkusenejsi, nemel mnoho textu, zato se musel v uvodu vydat v mimice stale nastvaneho divadelniho zrizence a pote v postave Krystofa Nastoupila) si parkrat ozkousel, jak rozestavet zidle, aby si herci vzajemne pri seminari neprekazeli, a na jakou vzdalenost postavit recnicky pultik a mikrofon. Tady zasahl svou odbornosti zvukar Ivo Mejzr, jehoz zidle - jako vzdy, byla v kukani nad sedadly v hledisti, u zvukarskeho pultu. Pavel Kral (ve vyrazne - a jak pro herce, tak i pro divaky usmevne postave zapomnetliveho duchodce, s niz si jeji predstavitel zejmena v poslednich dvou predstavenich jiz viditelne pohraval). Nu a na konec to nejlepsi, pan Ladislav Smoljak, spoluautor, reziser, textar, herec, scenarista, dramatik, pedagog, spisovatel a ja nevim kdo jeste - se svou jakoby porad usmevavou tvari s nadhernymi jemnymi vraskami kolem oci, s bohatym belovlasym oramovanim kulateho obliceje, z nehoz na nas koukaly ty jeho tmave uklidnujici oci (v roli Premysla Hajka, ktery sklerotickym zapominanim doslova vevodil) si okem zkuseneho profesionala prehledl celou scenu, aby dopredu odtusil, kde by mohly byt problemy. A take ze je videl: svetlo vyraznejsi (starost pres elektrinu a svetla kovaneho Jana Smida); okna u vechtrovny zatemnit zevnitr; lano zavesit na svestku a vyzkouset, jak to funguje; hak na lane srovnat tak, aby stacil jediny pohyb k jeho rozvinuti, aniz by se zamotalo; masky divek predavat rychle a bezpecne - zadne dodatecne upravy, ty jenom efektu ubiraji; nemluvit rychle a sledovat reakci divaku - nechat rozvinout jejich smich, ktery musi jit jednoduse ven spontanne; nedelat velka gesta; s intonaci usporne; pripadne opakovani dekovacky musi mit spad, takze oponou rychleji...
Malou anketou mezi divaky sobotniho odpoledniho predstaveni se clovek dozvedel ledacos. Treba i to, ze Jara Cimrman je vlastne herec, nebo ze Ladislav Smoljak a Jara Cimrman jsou kolegove... nesmejte se, jini se jeste dnes priznali k tomu, ze dlouhou dobu verili historkam, o kterych se dovidali z cimrmanovskych her. Po shlednuti jevistniho sklerotikonu verim, ze tyto nazory patri minulosti. A bezpecne vim, ze si autora Ladislava Smoljaka vsichni zapamatuji jako mileho, pratelskeho a velmi inteligentniho cloveka. Jako humoristu, ktery toho sice moc mimo jeviste nenamluvi, ale kdyz prece jen neco rekne, pak trefi do cerneho.
A k tomu se prave vyjadrovali i navstevnici po divadle. Navzdory neuveritelnemu tichu v sale pri sledovani textu se tvare vsech pritomnych roztahly do sirokych usmevu pri tom spravnem "slehu" ze zivota. Jsou milosrdne a nezranujici. Vetsinu z nas spojovala minulost (mladych sice nebylo malo, ale tech, co mnohe pamatuji, vice) at uz jmeny politiku a vedcu apod. ci zabydlenych zvyku a mnohdy smesnych pravidel padleho systemu. Spojovala nas ale i krasna cestina (vsimli jste si zajiste otazky, zda vazi Wasserfall skutecne osmdesat tri kilogramy), jednoduche vety, nesroubovana souveti, takze se clovek nemusel ke smyslu dlouze prohrabavat. A co veta, to myslenka. Ted uz je naprosto jasne, proc jsou hercova gesta zbytecna, proc musi byt intonace bez patosu - rusily by. Davaly by mozna i jiny smysl prave nevhodnym prizvukem a kladenim durazu tam, kde to ani neni zadouci. Cimrman je pro Nove divadlo i herecka skola. Herci Noveho divadla maji totiz tu "smulu", ze hraji siroky dramaticky rejstrik - od veseloher pres komedie, muzikaly, operety. Takze se holt museji "prevlekat", a nekdy je to opravdu tezke, protoze jako v pripade Svestky tak prisne specificke.
Vsimli jste si jedne podivnosti cimrmanovskeho divadla? Prestoze ve hrach vystupuji zenske postavy, divadlo samo o sobe zadnou zenu-herecku nezamestnava a zamestnavat nebude. Proc? Jak objasnil pan Smoljak, protoze za pritomnosti zeny dochazi mezi muzi-herci k jiste soutezivosti o jeji prizen, coz se nepriznive odrazi v kolektivnich vztazich... ale poradili si i tak, pokazde zenskou roli ztelesni prevleceny muz (v Zaskoku si zenu zahral Julek a ve Svestce Martin).
Inscenace Svestka patri k tem divacky nejuspesnejsim, ktere Nove divadlo vubec davalo. Samozrejme bychom si mohli pripomenout hostovani nedavnych celebrit Jany Hlavacove a Petra Kostky - take bylo vyprodano, ale to se bavime o jinem zanru. Na Svestku prislo na devet set divaku. Nemylim-li se, divadlo se tak vypichlo na uplnou spici spontanni ucasti v ramci spolecenskych akci ceske (troufam si rici i slovenske) komunity. A svou pravidelnosti jen potvrzuje svou zivotaschopnost a nutkavou potrebnost. Holt, to cesstvi z nas nikdo nikdy nevytluce.
A budete vsichni vitani i na nasich dalsich predstavenich nove divadelni sezony 2004/5, ktera zapocne letosnim podzimem. Ale o tom uz zase nekdy priste.
Vera Kohoutova

Archiv divadla

Navrat na hlavni stranu