Laskavy humor L. Smoljaka zaujal
Na posledni predstaveni sezony se seslo 900 divaku
Ve chvili, kdy ctete tyto radky, bude "vylet" pana Ladislava
Smoljaka ukoncen. Ma za sebou nejen ctyri predstaveni v Toronte,
kde hostoval na scene Noveho divadla se spoluautorskou
hrou Svestka, ale i dve predstaveni ve Vancouveru, kde
byl rovnez hostem amaterske divadelni sceny Divadla Za rohem.
Tak nejak jsme se o vsestranne nadaneho a tvoriciho temer triasedmdesatileteho
umelce podelili. V nasem pripade jsme jej videli jiz dvakrat -
poprve pred sedmi lety ve velice uspesnem predstaveni prave z
prostredi amaterskeho divadelnictvi Zaskok, kde hral pan
Smoljak, jak jinak, puvabnou hlavni roli.
Vancouversti meli to stesti, ze se rozhodli o hostovani predstavitele
Divadla Jary Cimrmana az po zkusenostech u nas v Toronte,
meli tedy ono rozhodovani usnadneno jednoznacnym torontskym uspechem,
a dovolim si podotknout, ze i diky ochote naseho Pavla Krale,
ktery nezistne beh udalosti svym zpusobem usmernoval. Ale co bychom
jako divadelnici telem i dusi pro divadlo a divadelniho divaka
neudelali. Paklize se snaha setka s tak spontanni odezvou jako
v pripade obou her, neexistuje odmeny lepsi.
Ale to uz jsem skocila primo do stredu. Zacneme tedy od pocatku
toho letosniho hostovani. Pan Smoljak priletel se svou pani Alici
24. dubna. Na jeho prijezd jsme se dlouho pripravovali, nejen
jako obycejni smrtelnici. Nechteli jsme zklamat ani jako herci.
A jak to uz byva pri navsteve kazde takove celebrity z domaciho
prostredi ceskeho, i tentokrat byl pan Ladislav Smoljak pro nas
nesmirnym ozivenim a doslova studnici teoretickych i praktickych
poznatku.
Cimrmanovske divadlo, a to jsme si mnohokrate zduraznovali, se
proste nehraje. To se zije. Takze pri prvnim nahozeni toho nacviceneho
na scene pan Smoljak jen tise podumaval. Zrejme hledal slova,
jak to rici a nezranit. Sam pri jedne z prilezitosti uvedl, ze
prijel rad podruhe, nebot vedel, ze torontsti herci z Noveho divadla
dobre pochopili styl cimrmanovskeho divadla.
Za predeslani stoji, ze rezijne hru nastudoval Pavel Kral s asistentkou
Dasou Belacikovou, o scenu se postaral Pavel Snajdr, o kostymy
Jana Fabianova a Jarka Trentchevova, rekvizity vyrobil Sasa Trentchev.
Poprve jsme si jeviste oslapavali v pondeli vecer 26. dubna, a
od te doby kazdy vecer vlastnim krokem pomerili, vyzkouseli si
odchody a prichody, natocili reflektory a svetla, naladili mikrofony...
Nejvice prace vsak meli herci samotni:
Jirka Benda (zkuseny divadelni harcovnik se do role Svati Pulce
vzil natolik, ze i ja jsem mu verila jeho skoroskutecne nastvani)
se projel ve svem hereckem invalidnim voziku po scene; Julek Münster
se svou naivitou v obliceji i hlase (sam mel radost, ze roli zvladl
velice presvedcive - jako Kamil Patka) si zkusil zavrit a otevrit
okenka od vechtrovny a okem pomeril, zda se mu tam vejde i ta
jeho voda v plastiku; Pavel Novak na prvni pohled vypadajici jako
citankovy slusnak (jinak novy clen ND uspesne sehral roli Edy
Wasserfalla, ale jeste lepe si vedl ve cteni seminare) se pokusil
zavesit na svestku, aby nakonec zjistil, ze bezpecnejsi misto
se mu nabizi pod ni, zatimco viset nechal sveho hadroveho dvojnika;
Martin Bonhard (zkuseny herec nejcasteji v rolich milovniku tady
sehral trojroli typove ruznych divek - sluzka, sufrazetka a venkovanka,
a dostalo se mu za to od divaku i kolegu zaslouzeneho obdivu -
temer to nemelo chybu i co se tyce technickeho provedeni); Jirka
Skoda (sluzebne snad nejstarsi, tedy i nejzkusenejsi, nemel mnoho
textu, zato se musel v uvodu vydat v mimice stale nastvaneho divadelniho
zrizence a pote v postave Krystofa Nastoupila) si parkrat ozkousel,
jak rozestavet zidle, aby si herci vzajemne pri seminari neprekazeli,
a na jakou vzdalenost postavit recnicky pultik a mikrofon. Tady
zasahl svou odbornosti zvukar Ivo Mejzr, jehoz zidle - jako vzdy,
byla v kukani nad sedadly v hledisti, u zvukarskeho pultu. Pavel
Kral (ve vyrazne - a jak pro herce, tak i pro divaky usmevne postave
zapomnetliveho duchodce, s niz si jeji predstavitel zejmena v
poslednich dvou predstavenich jiz viditelne pohraval). Nu a na
konec to nejlepsi, pan Ladislav Smoljak, spoluautor, reziser,
textar, herec, scenarista, dramatik, pedagog, spisovatel a ja
nevim kdo jeste - se svou jakoby porad usmevavou tvari s nadhernymi
jemnymi vraskami kolem oci, s bohatym belovlasym oramovanim kulateho
obliceje, z nehoz na nas koukaly ty jeho tmave uklidnujici oci
(v roli Premysla Hajka, ktery sklerotickym zapominanim doslova
vevodil) si okem zkuseneho profesionala prehledl celou scenu,
aby dopredu odtusil, kde by mohly byt problemy. A take ze je videl:
svetlo vyraznejsi (starost pres elektrinu a svetla kovaneho Jana
Smida); okna u vechtrovny zatemnit zevnitr; lano zavesit na svestku
a vyzkouset, jak to funguje; hak na lane srovnat tak, aby stacil
jediny pohyb k jeho rozvinuti, aniz by se zamotalo; masky divek
predavat rychle a bezpecne - zadne dodatecne upravy, ty jenom
efektu ubiraji; nemluvit rychle a sledovat reakci divaku - nechat
rozvinout jejich smich, ktery musi jit jednoduse ven spontanne;
nedelat velka gesta; s intonaci usporne; pripadne opakovani dekovacky
musi mit spad, takze oponou rychleji...
Malou anketou mezi divaky sobotniho odpoledniho predstaveni se
clovek dozvedel ledacos. Treba i to, ze Jara Cimrman je vlastne
herec, nebo ze Ladislav Smoljak a Jara Cimrman jsou kolegove...
nesmejte se, jini se jeste dnes priznali k tomu, ze dlouhou dobu
verili historkam, o kterych se dovidali z cimrmanovskych her.
Po shlednuti jevistniho sklerotikonu verim, ze tyto nazory patri
minulosti. A bezpecne vim, ze si autora Ladislava Smoljaka vsichni
zapamatuji jako mileho, pratelskeho a velmi inteligentniho cloveka.
Jako humoristu, ktery toho sice moc mimo jeviste nenamluvi, ale
kdyz prece jen neco rekne, pak trefi do cerneho.
A k tomu se prave vyjadrovali i navstevnici po divadle. Navzdory
neuveritelnemu tichu v sale pri sledovani textu se tvare vsech
pritomnych roztahly do sirokych usmevu pri tom spravnem "slehu"
ze zivota. Jsou milosrdne a nezranujici. Vetsinu z nas spojovala
minulost (mladych sice nebylo malo, ale tech, co mnohe pamatuji,
vice) at uz jmeny politiku a vedcu apod. ci zabydlenych zvyku
a mnohdy smesnych pravidel padleho systemu. Spojovala nas ale
i krasna cestina (vsimli jste si zajiste otazky, zda vazi Wasserfall
skutecne osmdesat tri kilogramy), jednoduche vety, nesroubovana
souveti, takze se clovek nemusel ke smyslu dlouze prohrabavat.
A co veta, to myslenka. Ted uz je naprosto jasne, proc jsou hercova
gesta zbytecna, proc musi byt intonace bez patosu - rusily by.
Davaly by mozna i jiny smysl prave nevhodnym prizvukem a kladenim
durazu tam, kde to ani neni zadouci. Cimrman je pro Nove divadlo
i herecka skola. Herci Noveho divadla maji totiz tu "smulu",
ze hraji siroky dramaticky rejstrik - od veseloher pres komedie,
muzikaly, operety. Takze se holt museji "prevlekat",
a nekdy je to opravdu tezke, protoze jako v pripade Svestky
tak prisne specificke.
Vsimli jste si jedne podivnosti cimrmanovskeho divadla? Prestoze
ve hrach vystupuji zenske postavy, divadlo samo o sobe zadnou
zenu-herecku nezamestnava a zamestnavat nebude. Proc? Jak objasnil
pan Smoljak, protoze za pritomnosti zeny dochazi mezi muzi-herci
k jiste soutezivosti o jeji prizen, coz se nepriznive odrazi v
kolektivnich vztazich... ale poradili si i tak, pokazde zenskou
roli ztelesni prevleceny muz (v Zaskoku si zenu zahral
Julek a ve Svestce Martin).
Inscenace Svestka patri k tem divacky nejuspesnejsim, ktere
Nove divadlo vubec davalo. Samozrejme bychom si mohli pripomenout
hostovani nedavnych celebrit Jany Hlavacove a Petra Kostky - take
bylo vyprodano, ale to se bavime o jinem zanru. Na Svestku
prislo na devet set divaku. Nemylim-li se, divadlo se tak vypichlo
na uplnou spici spontanni ucasti v ramci spolecenskych akci ceske
(troufam si rici i slovenske) komunity. A svou pravidelnosti jen
potvrzuje svou zivotaschopnost a nutkavou potrebnost. Holt, to
cesstvi z nas nikdo nikdy nevytluce.
A budete vsichni vitani i na nasich dalsich predstavenich nove
divadelni sezony 2004/5, ktera zapocne letosnim podzimem. Ale
o tom uz zase nekdy priste.
Vera Kohoutova