Černá data v historii
Nedávno jsem se podíval na lednovou diskusi Jiřího Gruntoráda s tehdejší kandidátkou na místo veřejné ochránkyně lidských práv Helenou Válkovou. Je zajímavé sledovat, jak ani po třiceti letech Helena Válková necítí nic špatného, že připravovala zákon o ochranném dohledu, který byl v tehdejším odborném časopise Prokuratura z roku 1979. Jako druhý autor je podepsán prokurátor z procesu s Miladou Horákovou Josef Urválek. S údivem sleduji, jak lidé, kteří se aktivně podíleli na potlačování lidských práv se nyní cítí jako odborníci na lidská práva a mají pocit, že by tuto funkci měli zastávat právě kvůli své odbornosti. Těžko uvěřit, že odbornice na lidská práva, Helena Válková v roce 1979 nevěděla, kdo byl Josef Urválek, nevěděla o porušování lidských práv v Československu, zatímco většina občanů o tom věděla, ale bohužel třeba mlčela, ale alespoň část z nich se ozvala. Jak říká starý soudce ve filmu Norimberský proces: „Oni totiž nechtěli vědět!“ Odbornice Helena Válková taky nechtěla vědět. Proč tedy, když nechtěla vědět, proč by měla zastávat funkci někoho, kdo rozhoduje o tom, zda jsou lidská práva porušována nebo ne. Článek o ochranném dohledu ji totiž diskvalifikuje nejen morálně, ale i intelektuálně. Jiří Gruntorád během diskuse argumentoval nikoliv jako disident, který byl minulým režimem a ochranným dohledem postižen, ale hlavně jako občan, který se zastává nejen politických oponentů, ale i lidských práv třeba recidivistů. Vždyť ochranný dohled postihoval také třeba spolubydlící, rodinné příslušníky, kterým mohla policie kdykoliv vtrhnout do bytu. Samotný Jiří Gruntorád kupříkladu nesměl přejít ani přes Nuselský most, aby se nedopustil trestného činu.
Společnost není černobílá, ale je to spíš šedivá zóna. Nedávno jsme si připomenuli 21. srpen 1968. Jestliže od padesátých let směřovala k tomu, že by se lidská práva v Československu mohla i dodržovat, pak po tomto datu směřovala opačným směrem. Zákony, které začaly po srpnu vycházet, omezovaly svobody občanů. Ve společnosti měly vytvořit atmosféru strachu. Je to právě jedno z černých dat v historii. Jako černá data lze počítat ty události, které směřují od svobody k totalitě. Od rozmanitosti ve společnosti k uniformnímu myšlení.
Takovým dnem byl 30. květen 1434, kdy byla bitva u Lipan a přesto již 7. května 1458 se stal českým králem Jiří z Poděbrad. Na pozadí této tragédie vznikla Jednota bratrská, jejímž představitelem byl Petr Chelčický. F. M. Bartoš se domnívá, že se jedná pouze o pseudonym zemana Petra Záhorky. Vrcholem Jednoty je Bible Kralická a i po Bitvě na Bílé hoře Jednota bratrská měla celosvětový význam, obzvláště v severní Americe. Chelčický jako reformátoři čeští vůbec, důraz klade na etickou stránku, nikoli na učení, a tudíž zejména se rozcházel od církve své doby učením o církevním zřízení společnosti. Pokládal církev za pokaženou tím, že přijala dar Konstantinův. Tím se mu zdálo, že se církev stala světskou... Důležité a zejména pro dobu charakteristické jest především a hlavně, že jest laik, a jako laik troufá si rozhodovati o věcech duchovních. Tím se ovšem naprosto postavil proti scholastikům... Konečně ještě jednou budiž vzpomenuto, že své učení osnoval hlavně v etice, po mravní stránce, a že tudíž v učení o zřízení společnosti má největší důležitost. Můžeme směle říci, že Chelčický je nejvýznačnější osobnost své doby, a při všech slabostech jedna z nejlepších hlav tehdejší doby vůbec. (T. G. Masaryk -Velcí mužové, wiki)
Dalším tragickým dnem byl 8. listopad 1620 – Bitva na Bílé hoře, která určila na tři sta let národní a náboženskou orientaci. I když historik Josef Pekař nevidí situaci tak černě jako František Palacký a oceňuje obzvláště období baroka v Čechách. Skutečnost, že pobělohorské období vedlo k emigraci takových lidí jako byl Jan Ámos Komenský a představitelé nejen Jednoty bratrské, ale i dalších evangelických vyznání.
Odchod do exilu byl i v důsledku dnů 15. březen 1939, 25. únor 1948 a již zmíněného 21. srpna 1968. Všechna tato tragická data nakonec ukázala, že se nejedná o něco definitivního, ale že jsou také výzvou k zápasu o pravdu.
Ačkoliv předvolební průzkumy včetně stanice FOX NEWS svědčí o tom, že by Trump nemusel v listopadových volbách vyhrát, není nic jistého. Trump vyměnil vedení pošty a pokouší se znemožnit hlasování na dálku, protože většina demokratických voličů má obavy z koronavirové infekce, zatímco republikáni těmto pohádkám, podobně jako Trump nevěří. Další úskalí bude v televizních debatách, které začnou toto úterý. Moderátorem má být Chris Wallace z Fox News Sunday. Prezident přichází s naprosto nepravdivými informacemi, které si protikandidát na místě velice těžko může ověřit. Ačkoliv byl mnohokrát usvědčený, že nemluví pravdu, nazval při minulé televizní debatě svoji protikandidátku Hillary Clintonovou lhářkou. Použil známou taktiku zloděj křičí, chyťte zloděje.
Bohužel, i když nevyhraje, následky zde budou po několik dalších let. Etická laťka pro politiky je totiž tak nízko, že nová vláda by musela být u moci po dobu několika generací, aby politickou kulturu zvedla na úroveň roku 2016, kdy se dostal k moci.
Absenci demokracie můžeme pozorovat, kdekoliv ve světě: Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl na jednotce intenzivní péče v Německu, protože se u něj projevily příznaky otravy při letu z Tomska do Moskvy. Letadlo muselo nouzově přistát v Omsku. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko zatýká členy opozice a žádá Putina o pomoc. V Česku bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jeden den nařídí nošení roušek v obchodech a restauracích a druhý den mu to ministerský předseda Babiš zrušil a pak ho vyměnil za Romana Primulu. Při tom počet nově nakažených Covidem – 19 (kolem 3000 případů) je v Česku desetkrát vyšší než v době největšího růstu na jaře a je i vyšší než v Německu (2143 případů), kde je populace osmkrát vyšší. Tato čísla se nedají srovnávat s počtem nových případů ve Spojených státech, kde číslo kolísá mezi dvaceti a padesáti tisíci a denní úmrtí jsou od 300 do 1000.
Tím nechci říci, že je vše v Kanadě v pořádku. Ministryně zdravotnictví Patty Hajdu nás neustále upozorňovala, že riziko koronavirové infekce je malé a dr. Theresa Tam se doslova vyslovila proti nošení roušek a teprve po několika měsících otočila o 180°. Mezitím se ministerský předseda Justin Trudeau a ministr financí Bill Morneau dostali do korupčního skandálu. Margaret Trudeau obdržela za své aktivity 250000 dolarů, jeho bratr Alexandre 32000 dolarů. Děti ministra financí dostaly jako dárek zájezd do Afriky. Nutno říci, že se ministerský předseda za své chování omluvil. Ministr financí zrezignoval a vrátil 41000 dolarů, což se v případě amerického prezidenta ani v jednom skandálu nestalo.
I kdyby v listopadových volbách nezvítězil Donald Trump, otázky ve zdravotnictví a to nejen kolem covidu-19, ale i problémy policie a nejen ve Spojených státech, rasismu, militarismu, xenofobie nebudou vyřešeny jako mávnutím kouzelného proutku, ale snad se začnou řešit. V druhém případě, tedy kdyby zvítězil Trump to bude další výzva pro všechny slušné lidi, aby vzdorovali těmto tendencím. Vždyť po roce 1620 to trvalo tři sta let, po roce 1948 jedenačtyřicet let a po srpnu dvacet jedna let…
Aleš Březina - Na snímku A. Navalnyj
***