Od zimy k jaru
Kalendář dává zimě vládnout od 21.prosince do 21. března. To první datum je však zároveň datem slunovratu. Takové pojmenování už samo napovídá spění odtud k jaru. A po něm rčení Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále o (lidský) krok dále a Na Hromnice (1.února) o hodinu více signalizují, jak se den, tj. sluneční vyzařování prodlužuje a tím se blížíme k jaru. S tím souvisí i průpovídka Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.A nabádavá průpověď Na Svatého Řehoře (12. března) žába hubu otevře, čáp přeletí přes moře - líný sedlák, který neoře, otevírá jaru dveře dokořán. Ale pozor! Pravda, zima ustupuje, ale její nejpříznačnější znak chlad ještě dlouhou dobu přetrvává. Takže další průpovídky nám radí: Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem. A teprve až nastane Máj, vyženeme kozy v háj. Takže ta zima jako by opravdu končila až v květnu. Ale stává se, že i květen bývá chladný. A neměli bychom to považovat za přírodní anomálii, neboť pranostika Studený máj - v stodole ráj věští bohatou úrodu. Napovídá nám to, že v zimě příroda neodumírá, nýbrž jen spí. A neberme ten spánek - jako někteří latiníci - jako předobraz smrti, nýbrž ponechejme mu tu platnost, kterou vskutku má - je to ten nejdokonalejší odpočinek. I ten sníh je nakonec duchnou, kterou se příroda přikrývá, aby se dobře prospala. A pořádně odpočinutá propuká na jaře s plnou silou a až do konce podzimu poskytuje přímo i nepřímo dostatečnou obživu všem tvorům, kteří v ní žijí.
Ukazuje se, jak naši předkové dovedli ty přírodní procesy přesně vyměřovat. A také přiléhavě vyjádřit. To zrýmování není ovšem žádná vysoká poezie, nýbrž adekvátní pojmenování daných jevú. jemuž připadá spíše funkce mnemotechnická než poetická. V tom i onom ohledu se zároveň projevuje jejich hlukoké soužití s přírodou, jaké je nám dnes už odepřeno.
***
Člověk coby živočich
Na mou velestručnou glosu Od zimy k jaru reagoval jeden čtenář - neuspokojovalo ho mé konstatování, že příroda po zimním spánku stačí obživovat veškeré živočichy (a dodám: nejen je) a to po celý rok. Poněkud pobouřeně zvolal: „A co člověk? Toho příroda neživí?“ Ale živí.
Milý čtenář člověka mezi živočichy neřadí, to je mu málo. Ale on tam podle přírodovědného třídění patří, a to do kategorie obratlovců a v rámci této kategorie spadá do třídy savců. A já si vzpomínám, že známý francouzský filozof Voltaire vytkl pro člověka tři specifické rysy, které ho od ostatních živočichů odlišují: jako jediný se směje, jako jediný pije, i když žízeň nemá (Voltaire měl zřejmě na mysli alkohol) a jako jediný holduje sexu po všechny roční doby.
Výstižná charakteristika, není-liž pravda ?
Zdeněk Smejkal – Powell River
***