Překvapivá oscarová noc

Vyhlášením vítězného jihokorejského snímku Parazit se skončilo 92. udílení Oscarů v Dolby Theatre v Los Angeles, kde se hodnotily nejlepší filmy za rok 2019.

Vítězný film Parazit dostal celkem šest nominací a čtyřikrát dostal zlatou sošku. Ocenění za tento film si odnesl i Pong Ču-ho za nejlepší režii, a spolu s Han Jin-wonem získal i první cenu za scénář. Film byl rovněž ohodnocen jako nejlepší cizojazyčný film.

O filmu Václava Marholda Nabarvené ptáče jsme psali ve zpravodajství z TIFF a musím říci, že jsem si oddechl, když se nedostal do závěrečného kola, protože tak špatný český film jsem již dlouho neviděl. V nominaci na cizojazyčný film zůstali kromě Parazita (Jižní Korea), Bídníci (Francie), Bolest a sláva (Španělsko), Země medu (Severní Makedonie) a Boží tělo (Polsko). Při tom Antonio Bandera byl rovněž za film Bolest a sláva nominován i na hlavní hereckou roli a Země medu soutěžila i v kategorii dokumentu.

Musím přiznat, že jsem měl po shlédnutí vítězného snímku dobrý pocit, i když jsem byl zklamán, že se do závěrečného kola nedostaly dva vynikající filmy Hidden Life (Skrytý život) a film Destina Daniela Cretona Just Mercy (Pouze milost) s vynikajícím Jamie Foxxem. Léta můžeme slyšet o tom, že mezi nominovanými filmy nejsou filmy s afroamerickou tématikou. Tentokrát zde byl takový film, který zasluhoval ocenění, ale nikoliv kvůli tomu, že se jedná o film z černošského prostředí, ale prože je to skvělý film, jdoucí do hloubky. Příběh mladého černošského právníka podle skutečné události, který jde hájit nespravedlivě odsouzené k trestu smrti na jihu Spojených států. Oba filmy pojednávají o lidském svědomí a o boji za spravedlnost. Multikulturalismus tedy zachraňovala Jižní Korea.

V češtině je film uváděn jako Parazit, podle mne by se spíše hodilo množné číslo Paraziti. Kdo jsou vlastně paraziti? Bohatá rodina, která má pouze peníze, ale jinak je krajně neschopná, počínaje otcem a konče dětmi, která nerozlišuje mezi poctivými lidmi a podvodníky, kteří se mafiánsky dostanou do jejich domu. Podobenství velice přesně zobrazuje Donalda Trumpa, který dosazuje do nejvyšších pozic ve státě své přátele a známé, pod záminkou, že má právo, aby zde byli lidé, kterým důvěřuje. I když se jedná o komedii, jedná se o daleko závažnější zobrazení současné společnosti.

Trochu mne zklamal film Pedra Almodovára Bolest a sláva (Dolor y glorya). Slavný filmový režisér Salvator Mallo posbíral za svou kariéru mnoho úspěchů. Nyní je v tvůrčí krizi a cítí prázdnotu. Vzpomínkami se vrací do dětských let. Myslí na svou první lásku a následný rozchod, první opojení a utrpení. Ve filmu je vystižen jeho krásný vztah s matkou a v okamžiku, kdy zemře, objeví se těžko nahraditelná prázdnota.

Polský film Jana Komasy Boží tělo o delikventovi, který je podmínečně propuštěn z vězení a stane se falešným duchovním v opuštěné části Polska. Příběh trochu připomíná film Evalda Schorma podle Josefa Škvoreckého Farářův konec. Režisér po představení v Torontu tvrdil, že se jedná o skutečný příběh, který se objevil v polském tisku.

Málokterý román byl tolikrát zfilmován jako Bídníci od Victora Huga. Autoři posledního filmu zasadili děj do roku 2005, kdy byly v Paříži nepokoje.

Osobně bych dal přednost makedonskému filmu Honeyland – Země medu. Hlavní hrdinka, ne příliš pohledná sběratelka medu divokých včel v makedonské poušti, má zdravý rozum a ví, že nesmí divoké včely připravit o všechnu úrodu. Vždy jim polovinu ponechá. Vše funguje ke skromné obživě až do okamžiku, než se objeví tlupa moderních kočovníků, kteří potřebují více medu, než kolik spotřebují, ale ti nejsou ještě ta pravá pohroma. Skutečné zlo přichází od chamtivého překupníka, který už nemá vůbec žádný vztah ke včelám, ale chce jen drancovat.

Velkým favoritem byl  Joker, který měl 11 nominací, ale získal pouze dva oscary. Joaquin Phoenix za hlavní roli a islandská skladatelka Hildur Guðnadóttir za hudbu. Mezi animovanými filmy byl i snímek Darji Kaščejevové, ruské studentky pražské FAMU. Film beze slov ukazuje komplikovaný vztah dcery k otci. Je snímán pohyblivou kamerou, což je v loutkovém filmu unikátní a hodně pracné. Výroba filmu trvala asi rok a půl, Kaščejevová čtyři měsíce vyráběla kulisy a loutky. Při výrobě filmu se režisérka inspirovala hranými filmy, natočenými podle manifestu Dogme 95. V českých kinech byl film uveden spolu s dalšími krátkými animovanými filmy Noctuelle a Betonová džungle v rámci projektu Trojhlas (wiki).

Rosťa Firla ze Sudbury, který nám v minulosti zasílal příspěvky udílení Oscarů, k letošnímu ročníku napsal: Oscarovský výběr jsem shlédl a přiznávám, že jsem nenašel ani jeden film, který bych uložil do své filmotéky. Zkrátka, který by měl 3 P - pobavil, poučil a povzbudil, že život stojí za to žít.

Rozvažoval jsem o tom, protože ani minulý rok oscarovsky cirkus nepřinesl přírůstek do moji filmotéky a napadly mne tři důvody k úvaze a diskusi:

1. Většina mých oblíbených filmotvůrců je mrtva anebo je senilní; tak si vysvětluji nevalný film Irčan, přestože byl obsazený hvězdnými sedmdesátníky, ale ve zcela nevhodných rolích; dobrý herec může zahrát seniora při přesvědčivém maskovaní a pozorování, jak se senioři pohybují, konají, ale naopak nelze, aby stařec zahrál mladíka. Což je snadné doložit klasickou dvojroli Jana Wericha, ve filmu Císařův pekař, bujný čtyřicátník Werich zahrál pekaře jak byl a dokázal zahrát seniora císaře náramně přesvědčivě.

2. Při dívání na filmy mám silný pocit, že se náměty opakují, tedy film 1917 je slabým odvarem daleko lepšího Spielbergova filmu Válečný kůň z roku 2011; ještě více jsem to vnímal u filmu Manželská historie, který se mi jevil jako horší napodobenina filmu Kramer vs Kramerová z roku 1979, který byl tehdy bombou.

3. Financování natočení filmu se posunulo od miliónů do stovek milionů a tedy logicky o zahájení natáčení filmu rozhodují bankéři a to jsou lidi, co umí počítat, ale nevytvářejí nic lepšího než inflaci a deficitní hospodaření. Závažnější je, že mysl lidí krmí filmovým hnojem a tak je film Joker, chudoba a nouze, přestože vydělal spoustu peněz díky nenáročnému publiku. Přiznávám, že jsem film Parazit neviděl a tedy významu výběru nejlepšího filmu zhola nerozumím - leda jedinému signálů zvanému: mlaskavá facka celému Holllywoodu. Doufám, že moje hodnocení nezavání pesimismem. Naopak, přiléhavá rána či kopanec někdy prospívají...

Naposled jsem viděl prvotřídní film v roce 2016 jménem Za každou cenu, na což se dnes podíváme pro spravení chutí; vždyť je to film pojednávající o loupeživých bankéřích...

Přeji Ti klidný den a všecko dobré při vstupu do jara! rf.

A tak i mně nezbývá než přát filmovým divákům vše dobré a pokud se letos neozvu z plzeňského Finále, tak se naopak možná ozvu z festivalu dokumentárních filmů HotDoc v Torontu. Zatím nemám letenku a tak nevím.

Aleš Březina

***