Have you no decency, sir?
Před rokem 2016 jsem o Trumpovi věděl jen to, že je bohatým a že ve svém podnikání často užívá pochybné metody. Když se stal jednou z hvězd republikánských primárek (institucí, která slouží stranám, aby si zvolily kandidáty pro příští prezidentské volby) sledoval jsem ho vyjeveně ve dvou televizních epizodách. V první - kandidát na presidentství USA nabízel radu mužům, chroptícím touhou, jak získat dostat ženu do postele: Drapneš ji za rozkrok a když jsi hvězda, dá Ti všechno. To bylo dost ostudné, ale zdaleka se nevyrovnalo jeho napadení spolukandidátky republikánské strany, při němž zesměšňoval její vzhled způsobem tak krutým, že se mi znechutil na celý život.
Během prezidentských voleb se vyznamenal hlavně svými poklonami Putinovi (v sovětské éře vysokému důstojníku KGB). Když americká výzvědná služba Rusko obvinila ze zasahování do amerických voleb, dal přednost referátu ruské tajné služby, která jakékoliv ruské vměšování popřela. Volby vyhrál. Ne počtem odevzdaných hlasů (demokratická kandidátka Clintonová dostala o 2 868 691 slovy téměř tři miliony hlasů víc), ale proto, že americký volební systém dovoluje určitým státům připsat všechny hlasy udělené kandidátům, kteří se neumístili na prvním místě, kandidátu, který se umístil první.
A nový prezident začal řešit světové problémy. Začal se Severní Koreou a jejím diktátorem Kim Čong-unem. Setkali se v Singapuru na ostrově Sentosa a Trump prohlásil spor se Severní Koreou za prakticky vyřešený. Ale Kim Čong-un to viděl jinak. V tajných továrnách jeho inženýři pracovali dál. Trump dokonce ohlásil, že se do sebe se severokorejským diktátorem zamilovali.
Podzim 2018 se Trumpovi moc nepovedl. V sobotu, když členové synagogy Tree of Life – Or L‘Simcha Congregation (Synagoga Strom života) na Squirrel Hill v Pittsburghu byli na modlitbách, vnikl do synagogy, jejíž členové hodně pomáhají uprchlíkům, šílený šestačtyřicetiletý Robert Gregory Bowers, jedenáct členů zastřelil a sedm zranil. Když prezident Trump se svou ženou dorazil k synagoze, nikdo na něj nečekal a rabín mu naznačil, že jeho útoky na uprchlíky a volnost v koupi zbraní nebyly bez vlivu na vražedný útok.
Listopadové volby do kongresu, senátu a jiných úřadů republikánské straně (ale hlavně Tumpovi) zvýšily skromnou většinu v senátu o jedno křeslo na 52, ale demokratická strana vyhrála, většinou o 35 křesel v kongresu. A tím mu vzala z rukou jeho dva trumfy: propustit šéfa komise, zabývající se Trumpovými námluvami s Putinem a zneužitím prezidentské moci. Příští rok kongresu by měl být zajímavý.
Trapná byla Trumpova účast na každoročním holdu padlým v první světové válce v den výročí konce války 11. listopadu. Nebesa plakala a (s výjimku amerického prezidenta a jeho ženy) všichni vůdčí světoví politici šli na hřbitov slavnou pařížskou ulicí pod deštníky. Jediný, kdo chyběl byl americký prezident a jeho žena. Trump je v Evropě krajně neoblíben, částečně jistě proto, že Evropanům pravidelně vyčítá, že Amerika dotuje NATO. V tom má jistě pravdu. Ale nikdy se nezmínil, že v obou světových válkách zemřely bombardováním i v koncentrácích miliony Evropanů. Kolik bomb padlo na USA? Myslí si Trump, že kdyby Evropa padla, že by Hitler na mapě USA nenašel? Tentokrát Evropa nemlčela. Francouzský prezident, hostitel konference, se dokonce zmínil o možnosti vytvoření evropské armády proti hrozbě z Ruska, Číny a USA… Trumpovo dračí sémě se ujímá...
Před hezkou řádkou let řádil v americké politice jiný posedlý politik, senátor Joseph McCarthy. Postavil se mu mimo jiné 9. června 1954 právník Joseph Nye Welch. V paměti se mi uhnízdila jedna otázka, kterou McCarthymu položil: „At long last, have you left no sense of decency? („Máte vůbec ještě v sobě trochu slušnosti?“)
***
PS.: V posledních více než osmdesáti letech jsem se snažil žít s otevřeným hledím a s přesvědčením, že je naší povinností se ozvat, kdykoliv lidskému rodu, našemu národu či jen naší vesnici hrozí vážné nebezpečí. Někdy jde jen o naše funkce nebo zaměstnání. Před časem mi zavolal Aleš Březina, vydavatel časopisu Satellitu, s nímž jsem bez jediného nedorozumění pracoval od jeho založení a řekl mi, že dostal objednávku na několik výtisků knížky o Češích a Slovácích v Kanadě, ale že je hodně zaměstnán a že si na distribuci knih musím najít někoho jiného. Brzy na to mi nabídla šéfredaktorka Nového Domova, Věra Kohoutová, že mi pomůže s distribucí mé knížky a vůbec se nezmínila o odměně. Její nabídku jsem vděčně přijal a současně, aniž bych se jí o tom zmínil, jsem se rozhodl, že až do vydání mé knížky budu v Torontu psát výhradně po Nový Domov. Svůj slib sám sobě jsem dodržel. Nové výtisky knihy dorazily do Toronta a Nový domov má mé příspěvky pro několik čísel dopředu. S šéfredaktorkou Nového Domova se mi pracovalo dobře (je mimořádně pracovitá) až na politické články. Problém byl a je, že já se nějak ozval za všech režimů, které v mém čase svět přiváděly na okraj barbarství. (Samozřejmě stoupenci oněch režimů, alespoň styl amerického presidenta Trumpa, považují za jedinou naději světa). To už se odrazilo v jedné potyčce. Šéfredaktorka Nového Domova má ráda poučné a příjemné příspěvky. Což mne ovšem umlčuje v oblasti, kterou považuji za nejdůležitější. Hodlám proto, pokud ještě něco napíšu (můj počítač i já jsme na pokraji zániku) politické články posílat do Satellitu a ostatní těm, kteří o ně projeví zájem.
17. listopadu 2018-Josef Čermák
***
Vysvětlení: V září 2015 jsme uveřejnili článek o tom, že se chystá třetí vydání knihy It All Began with Prince Ruppert. Brzy po uveřejnění článku mně začaly chodit objednávky a šeky na třicet dolarů, které jsem předal Josefu Čermákovi. Po čase jsem musel čelit dotazům čtenářů, kdy dostanou knížku. Jelikož jsem nemohl dát uspokojivou odpověď, sdělil jsem autorovi knížky, že se nemohu starat o distribuci. Nevím, jak paní Věra Kohoutová situaci vyřešila, ale zdá se, že se křest knížky blíží a bude 23. ledna od 17 hodin v hale kostela u sv. Václava. Tak se kniha dostane i k těm, kteří si ji objednali.
Aleš Březina
***