Tři králové - mýty, tradice, koledy
Svátkem Tří králů dne 6. ledna se pro nás v naší domovině uzavírá doba vánoční a vrátí se k nám až za rok. Není však od věci něco malého o třech králích napsat, protože si myslím, že jde o krásnou tradici a že na ně myslela už i bible v Matoušově evangeliu (Mt. 2,1n). Nemluvilo se o králích, ale o mudrcích z dálného východu, pravděpodobně od palestinského dvora, také o pohanských kněžích z babylonských krajin, někdy se označovali také slovem mág, tedy čaroděj. Přisuzuje se jim znalost hvězdopravectví, astrologie a možná i nějaké začátky astronomie. Ve svých hvězdných pozorováních zřejmě předpovídali objev nové hvězdy, která označí narození Spasitele. Prameny tvrdí, že šli za kometou od východu. Moderní doba, mnohem později, objev komety odmítla, navíc z hlediska náboženského byl vždy kometám přisuzován nepříznivý vliv pro dění na zemi. Naopak podle Jana Keplera došlo asi ke konjunkci tj. úhlového sblížení Jupitera a Saturna, neboť obě planety se setkaly v 7. roce před naším letopočtem. Přesto zůstala kometa neodlučitelně v tradicích spojována s narozením Ježíška a je tomu tak i v dnešní době. U žádného vánočního symbolu, nesmí chybět.
Až středověk změnil název mudrcové na krále a postaral se o jejich opravdu výsostné královské oblečení. Také se dlouho neříkalo, kolik jich vlastně bylo. Počet králů kolísal mezi dvěma a čtyřmi u západních církví a kolem dvanácti na východě. Ale už i ve 3. století se objevují zmínky o dnešní číslici tři. Jména králové neměli, dnešní Kašpar, Melichar a Baltazar se zrodila až lidovým vyprávěním a pravděpodobně i tím, že se vyprávělo o třech darech, které Ježíškovi donesli a sice zlato, kadidlo a myrhu. Od 7. století se jména začínají objevovat i na uměleckých vyobrazeních, například v Raveně na chrámové fresce. Králové začínají být uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků.
„My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám – štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka. Copak ty tam černý vzadu, vystrkuješ na nás bradu – já vyznávám, že jsem černý, že jsem z mouřenínské zemi...“
Tři králové, tři postavy, biblicky měly značit i tři lidské části života, mládí, střední věk a stáří. A onen černý král „vzadu“ i závan jakési smrti, prostě konce lidského života. Třem postavám se připisuje i přítomnost, budoucnost a minulost. Kdesi jsem se dočetla, že černý král mohl pocházet z africké Etiopie. Další král představoval oblasti dnešní Evropy a třetí prý Asii kolem Indie.
„Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám, nejprv panu hospodáři, pak vašim dítkám. Z daleka se bereme, novinu vám neseme, co jest se nám přihodilo, v městě Betlémě…“
U darů, zlata, kadidla a myrhy šlo symbolicky o tehdejší jediná známá skupenství, pevné, plynné a kapalné. Kadidlo je vonná pryskyřice z kmene kadidlovníku, při jejímž pálení je cítit zvláštní kořeněná vůně. Už od dávných dob měla svou kolébku v dnešním Ománu. Myrha je také pryskyřicového původu, jde o sušenou mízu stromu myrhovníku rostoucího především v Somálsku a Etiopii. Používala se při pohřbech a do balzamovacích mastí. Ve své původní době byla ceněna mnohem výše než samotné zlato.
V katolických zemích se používá pro požehnání symbolů: K+M+B – lidé si to vysvětlují jako první písmena z jmen králů. Ve skutečnosti to ale značí „Christus mansionem benedicat“ – ať Kristus požehná tomu domu. Symboly se psaly na dveře stavení, prý svěcenou křídou. Se dnem 6. ledna je spojováno i koledování, kdy koledníci obcházeli stavení, aby si vykoledovali ovoce, pečivo nebo i další pamlsky. Na koledu se chodilo především na venkově a tradice se udržuje – i když v mnohem umírněnější podobě – prakticky i dneska. Navíc v Česku zřejmě není člověk, který by neznal nějakou koledu nebo alespoň její melodii a koledníky rád většinou podporuje.
V Čechách se už mnoho roků pořádá Tříkrálová sbírka, organizovaná Charitou České republiky, kdy koledníci v kostýmech Tří králů koledují dům od domu.
U nás doma zvonili už dvakrát stejní, když to bylo poprvé, byly nejmenšímu z nich jen necelé tři roky a nebyli to jen Tři králové, ale i tři rodní bratři. Vždy každý rok o kousek povyrostou a už teď se zase těším, že u nás zazvoní a tomu nejmladšímu už bude kolem šesti. Mají krásné kostýmy a zlaté papírové koruny a ten ušmouraný má turban – jsou to krásní králové, z kterých samozřejmě vyzařuje i trocha klukovského uličnictví.
„Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu…“
Jana Fafejtová – Praha
***